Rubrika
HomilieOdpovědí je Desatero
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, když bychom nějakým způsobem chtěli spojit texty, které nám církev předkládá o letošní 3. neděli postní, tak v prvním čtení jsme slyšeli to znění Desatera. Ono je ve Starém zákoně dvakrát – v druhé knize Mojžíšově, a potom v páté knize Mojžíšově.
Tady ta verze z té druhé knihy Mojžíšovy je z období nebo z místa, z Jeruzalémského chrámu. V té páté knize Mojžíšově, tam je to spíš z toho severního Izraele. Ale jinak ty texty jsou stejné a dosvědčují to, že to Desatero vlastně znali všichni, všichni se ho učili a všichni zbožní usilovali o to, aby ho naplnili.
My známe dva druhy zákoníků. Jednomu z těch zákoníků se říká kazuistický. Tam jsou vyjmenované příklady. Když někdo něco udělá, jaký trest za to dostane. Tedy jednotlivé případy. A je to potom jednodušší, ať už pro ty lidi, nebo i pro ty soudce.
Desatero je něco úplně jiného. Desatero je takzvaný apodiktický zákoník. To znamená vlastně, Desatero poskytuje, předává nám lidem nějaké všeobecné normy, tedy vlastně směrnice. A jde o to potom, aby člověk ty směrnice dokázal v životě uskutečnit, aby je dokázal, říkáme zase cizím slovem, aplikovat, používat.
A to je právě příklad toho dnešního evangelia, kdy ti různí směnárníci a takhle, měli aplikovat to Desatero, aby poznali, že je to proti duchu Desatera, když z toho chrámu dělají tu tržnici. Paradoxně v Desateru to není výslovně zakázáno. Oni se zdržovali na takzvaném Nádvoří pohanů, ale byli těsně na hranici, těsně na hraně, a vlastně právě těm pohanům, kteří přicházeli do toho chrámu, nedávali dobrý příklad. V tom to je, jo? Oni to vlastně nějakým způsobem vyhnali na tu hranu a dělali, že je to všechno v pořádku. A v tom je to celé právě špatně. Jim by stačilo málo, kdyby byli před tím chrámem. O pár metrů kdyby se posunuli, tak by bylo všechno v pořádku. Ale to už jim bylo zase zatěžko.
Tedy právě jak mnoho lidí Desatero zná, ale aplikovat správně tady tyto, řekli bychom, všeobecné zásady na konkrétní situaci v životě člověka, to už není tak jednoduché, to už není tak snadné.
Když se zastavíme nebo zamyslíme všeobecně nad tím, co to Desatero znamená nebo jak to je. Tak první taková myšlenka, kterou si máme uvědomit, je to, že Bůh vysvětluje. Dává si tu práci, že zdůvodňuje. Většina těch přikázání je tam zdůvodněna. Je tam řečeno, proč. Není to jenom jako musíš, nesmíš. Ale dokonce právě, než Bůh něco řekne, tak řekne: „Já jsem tvůj Bůh. Já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
Mimochodem, tam všichni byli otroci faraónovi, který o sobě říkal, že je vtělený Bůh. Takže v Egyptě nebyl vůbec nikdo svobodný, ale všichni byli faraónovými otroky. Až Izraelité odešli, přešli přes Rákosové moře, tak se stali i právně svobodným lidem. Nejenom v tom smyslu duchovním, ale i v tom smyslu právním.
Takže Bůh, než něco po lidech chce, tak sám řekne, co pro ně dělá, co pro nás dělá. A na toto bychom neměli zapomínat. Mnoho lidí dneska vykřikuje a říká: „Já mám svoje práva, já mám svoji svobodu!“ Dobře, ale co s tou svobodou a s těmi právy děláš?
Nesmíme taky zapomínat, že Desatero je součástí smlouvy. Ta smlouva je, kdy Bůh říká: „Já jsem tvůj Bůh, vy budete můj lid. Vy budete ve mě věřit a budete mě poslouchat“, ale první je to věřit, a potom říká: „A já vás za to budu chránit.“
A oni se ptají: „A jak v tebe máme věřit a jak tě máme poslouchat?“ A tou odpovědí je Desatero.
Akorát tedy je právě problém v tom zase, jak to, řekněme, chápeme my, a jak to chápe Bůh. Ochrana. Jaká může být ochrana? Ochrana může být taková mateřská. Představme si takovou docela banální situaci, kdy maminka je doma se svým malým dítětem, vaří a říká tomu dítěti: „Nesahej na ty kamna! Pálí to.“ To dítě to odkýve, že jo, ale za chvilečku, jak se říká, jak kdyby se nemetlo, už se sune ke kamnům. Maminka ho odtrhne, eventuelně mu i jednu třeba plácne a řekne: „Co jsem ti říkala?“ a nebezpečí je zažehnáno.
No jo, ale takhle může jednat nadřízený s podřízeným. Bůh uzavřel s Izraelity, a potom tedy se všemi námi lidmi, smlouvu. V té smlouvě je to, že jsou dva rovnocenné subjekty a jeden druhému věří. Smlouvu uzavírají ti, kteří si věří. Lidské dějiny jsou plné smluv nebo situací, kdy někdo z těch subjektů tu smlouvu zradil. Že to prostě obešel, vypověděl, nenaplnil. Ale zkrátka a dobře Bůh nikdy svoji smlouvu nezradil.
Takže Bůh nám dává svobodu. My jsme dospělí. A my mu taky říkáme: „Nepotřebujeme příkazy. My jsme svobodní lidé, my se umíme rozhodovat.“ A tak nám Bůh, ačkoliv ho to velmi, velmi mrzí a velmi bolí, dovolí sáhnout na ta „rozpálená kamna“. Je mi jasné, že tedy zjednodušuji, ale je to pro názornost. Přestože to Boha bolí, trápí, a protože nám dal tu svobodu, tak nám to dovolí.
A copak uděláme my? No, docela asi menšina lidí řekne: „Bože, tys měl pravdu. Tys měl pravdu, bylo to špatně.“ Většina lidí začne křičet: „Bože, kdes byl? Jak to žes to dopustil? Jak to žes to dovolil?“ Anebo ještě se to posune o krok výš: „Kdyby byl Bůh, tak by se to nestalo!“ „Proč jsi tomu, Bože, nezabránil?“
Bratři a sestry, máme si uvědomit, jak jsem říkal na začátku mše svaté, že to Desatero, my tomu říkáme Desatero přikázání, že to jsou rady. To jsou rady, a v těchto radách je ta ochrana. „Já vás budu chránit, ale vy pro to musíte taky něco udělat. Nebude to jenom tak, že já vás budu trhat od těch rozpálených kamen. Vy musíte taky zapojit svůj rozum, svoje schopnosti a vnímat, co vám říkám.“
Většina lidí si myslí, že ta ochrana spočívá v nějakém magickém zásahu, kdy Bůh jako hodinář sáhne do těch hodinek a něco tam zrychlí, zpomalí, zastaví nebo vymění. Ne, takto Bůh nejedná. Bůh do svého stvoření dal tyto zásady, tyto rady, a v těch je ta ochrana. Ale jde o to, abychom na to přišli, abychom to objevili a abychom to ve svém životě používali.
Bratři a sestry, kéž tedy dokážeme tento návod pro náš život, který nám Bůh dává, do toho svého života zapojit, rozklíčovat a co nejlépe využít.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, prožíváme třetí neděli postní a toto kázání, které slyšíte, vlastně není proneseno v rámci liturgie, ale stojím v kostele ve Veverské Bítýšce, který je prázdný. Je prázdný a čeká, až se sem věřící zase budou moci vrátit, aby navázali intenzivní vztah s Kristem, s Bohem vůbec. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, slyšeli jsme poměrně dlouhé vyprávění o setkání Ježíše a samařské ženy u studny. Příští neděli uslyšíme víceméně stejně dlouhé vyprávění o uzdravení slepého, a za čtrnáct dnů uslyšíme vyprávění o vzkříšení Lazara. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, my jsme právě vyslechli, pokud nepočítáme pašije, nejdelší evangelium, jaké se vůbec čte při liturgii. Ten text byl dlouhý téměř tři strany a vypráví o takovém docela zásadním setkání, o setkání, které se podle tehdejších měřítek vlastně nemělo vůbec uskutečnit, o rozhovoru, který se neměl stát. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, když pomineme pašije na Květnou neděli nebo na Velký pátek, tak dneska jsme slyšeli nejdelší evangelní úryvek, který se čte v neděli, a to jsem ještě teda vzal kratší verzi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, pokud si vzpomínáte, tak je to text, který jsme četli i loni na třetí neděli postní. Je to takový základní text, který se týká naší víry, hlavně křtu. Mluví se tam totiž o účincích křtu. Je to tam řečeno obrazně, že z člověka potečou proudy živé vody, že ten člověk dostává věčný život. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
03.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 17,3-7; ž. Žl 95; 2. čt. Řím 5,1-2.5-8; evang. Jan 4,5-42;
Bratři a sestry, dnešní postní kázání má téma pouť. Podívejme se na toto téma ze tří úhlů. Kam putovat, jak putovat a proč putovat. Nejprve kam putovat. Muslimové mají za povinnost jednou za život putovat do Mekky. Židé od dvanácti let měli za povinnost každý rok putovat do jeruzalémského chrámu. Žádnou takovou povinnost církev nežádá po svých věřících, ale přesto pouť je něco, co je vysoce ceněno. Myslím si, že každý věřící, pokud je to jenom možné, by měl aspoň jednou za život se jet podívat na pouť do Říma. Více...