Rubrika
HomilieMy kážeme Krista ukřižovaného
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, my se společně vrátíme zase k druhému čtení na zamyslíme se hned nad první větou: „Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.
Začnu zase trošičku zeširoka. Pavel píše do Korinta. Je v Efezu a dozvěděl se, že křesťanská obec v Korintě nedrží pohromadě. Sice je jich málo, ale jsou ještě navíc rozděleni na různé tábory. Protože Pavel měl Korinťany velmi rád, tak se snažil použít všech dostupných prostředků, aby jim pomohl nalézt tu ztracenou jednotu. A tak jim píše. Než ale začal psát, tak přemýšlel o tom, co by je mohlo sjednotit, na čem to postavit, co hledat jako základ, který by byl společný. A říká: „No, ten základ je Kristus, a konkrétně Kristus ukřižovaný.“
Nás to tak možná ani nepřekvapí, protože třeba každou postní dobu si tady postavíme kříž doprostřed kostela, protože kříže jsou v našich domácnostech, v našich pokojích, kříž jako znamení děláme každý den třikrát, čtyřikrát. Zkrátka a dobře ten kříž nějak proniknul náš život. Ale v této první době to znamení kříže nepoužívali zdaleka tak často. Oni používali jiná znamení – znamení ryby, znamení beránka, holubice, malovali Krista zmrtvýchvstalého. Znamení kříže nebylo tak všudypřítomné v křesťanství, jak je dnes.
Apoštol Pavel říká: „Ježíš ukřižovaný, Ježíšův kříž, to je základ, na kterém se můžeme všichni shodnout. Předtím ale ještě vlastně říká, jaké jsou jiné cesty, které lidé hledají.
„Židé si přejí zázraky.“ Co tím má Pavel na mysli? Nemyslí tím to, když třeba za Ježíšem přišel nějaký člověk, který třeba byl slepý. Známý příklad slepce z Jericha, který sedí v Jerichu u brány, slyší, že jde okolo Ježíš, tak začne křičet: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Ostatní mu říkají: „Nedělej ostudu, buď zticha.“ On o to víc křičí, protože ví, že to je jeho šance. Tohle nemá Pavel na mysli, takovouhle řekli bychom upřímnou prosbu, kdy někdo prosí o pomoc. Pavel má na mysli to, co jsme slyšeli v evangeliu – židé udělali něco špatně, do chrámového nádvoří nastěhovali prodavače, Ježíš zjednal pořádek, ale oni nepřiznají chybu. Naopak velmi drze se postaví před něho: „Dokaž nám, že to smíš dělat.“
Je to podle toho přísloví: „Zloděj křičí: ‚Chyťte zloděje.‘“ Ten, kdo dělá něco špatného, se nezamyslí nad sebou, nesklopí hlavu a neřekne: „Udělal jsem chybu,“ ale naopak drze vystrčí bradu a řekne: „A ty mi dokaž, že smíš dělat tohle dobře.“ To je úplně postavené na hlavu a je to velmi těžké, když ten, kdo se snaží dělat dobře, ještě je obviňován a je vlastně takhle znevažován. V podstatě se proti tomu nedá bránit.
Za touhle snahou, jak chtěli po Ježíšovi: „Udělej zázrak, ať víme, že to smíš,“ v pozadí za touhle snahou je touha ovládnout Boha, rozkazovat Bohu: „ Bože, dělej na můj pokyn, kdy já ti řeknu. Udělej něco mimořádného, něco abnormálního.“
Bratři a sestry, přiznejme si, že i my občas po Pánu Bohu tohle chceme. Potom říkáme: „Já jsem se modlil, já jsem prosil a Pán Bůh nic neudělal. Já jsem chtěl nějaký zázrak a On nic neudělal.“ Ne, že On by nic neudělal, ale s námi je to tak, že my máme před očima nějakou svoji vizi, svoje řešení problému a chceme ho Pánu Bohu vnutit, a když On udělá něco jiného, tak my to nepřijímáme nebo my to nevidíme. „On nic neudělal a proto já nevěřím.“
Bratři a sestry, Pán Bůh je na naší straně, ale nebude to tak, že my bychom mu mohli rozkazovat a určovat co a jak dělat má a co a jak dělat nemá.
Druhou tou cestou, která nevede k cíli, o které mluví Pavel, je to, že Řekové zase hledají moudrost. Co se tím myslí? Nechce říct, že by nebylo správné chodit do školy, nechce říct, že by člověk měl být líný získávat poznatky o tomto světě, o tom, co se kolem nás děje a takhle. Ale Pavel kritizuje jedno takové hnutí, kterému se říkalo Gnose. Nechci vás tady unavovat nějakými filosofickými pojmy a filosofickou přednáškou. Když to řekneme obyčejně, tak tady ti gnostici byli lidé, kteří se považovali za lepší a říkali o sobě, lidově řečeno: „My do toho vidíme víc než vy. My tomu víc rozumíme, my jsme chytřejší než vy. A protože do toho víc vidíme, nepotřebujeme věřit. Nepotřebujeme nikoho, my si stačíme sami. Nepotřebujeme žádnýho boha ani žádnýho člověka. Ta víra a náboženství, to je pro ty hloupější, pro ty, co nedosahují té naší úrovně, co nemají ten vhled do věcí.“ A pohrdali těmi ostatními. Mimochodem nejvíc úplně pohrdali těmi, kteří nevěřili už zas ve vůbec nic. Nejvíc pohrdali těmi, kteří se zajímali jenom o materielní věci.
A Pavel říká: „Takhle to taky nejde, myslet si, že nepotřebuji vůbec nikoho.“ A říká: „My kážeme Krista ukřižovaného.“
Bratři a sestry, když se podíváme na Kristův kříž, tak si máme uvědomit několik takových momentů. Tím prvním momentem je to, že Ježíš ten kříž vůbec nemusel vzít, že on si mohl vybrat, jestli ano nebo ne. A vzal ho. My si často vybrat nemůžeme, prostě na nás to přijde.
Potom druhý moment – Ježíš neposlal za sebe nikoho jiného. Když se dělá nějaká revoluce nebo něco takového, tak zpravidla někdo to řídí, ten je někde schovaný, a pošle bojovat ty druhé. Má k nim plamenný projev, aby je povzbudil, a pak zůstane, jak se říká, v teple a suchu a pošle ty druhé. Ježíš neřekl žádnému apoštolovi: „Tak běž tam za mě, víš, já na tebe budu myslet.“ Šel tam sám, nikoho neposlal místo sebe.
A když se potom podíváme na Krista, který už visí na kříži, na jeho gesta, na jeho slova, tak vidíme, že on se pořád zajímá o ty, kteří jsou kolem něho, i když jemu jde o život, v podstatě umírá, stará se o to, kde bude jeho matka, co bude s jeho nejmilejším učedníkem, stará se o zločince, který prosí o odpuštění. A když tohle vidíme, když se na tohle podíváme a uvědomíme si to, tak si právem můžeme říct: „No, jako se Ježíš zajímal a staral o ty, kteří byli tenkrát kolem něho, tak on se postará i o mě, on se postará i o nás.“ Pavel nechce říct, že náš život je nějakou frontou na kříže, kdy jeden skončí a druhý přijde, to ne. Ale říká: „Když ten kříž přijde, neboj se ho, nezoufej si, protože Ježíš se dívá, vidí tě a On tě nenechá samotného.“
Bratři a sestry, to, co teď tady děláme nebo co já tady dělám, to jsou slova. Ale uvědomme si, že ten kříž, to je událost, událost ze života Pána Ježíše. To nebylo kázání, to nebyla přednáška, ale Ježíš vzal kříž a šel. Nechal se na něj přibít a umřel. A proto je ten kříž tak silný, protože je to událost. Událost, kterou jsme byli zachráněni.
Od doby Pána Ježíše už zaznělo mnoho slov a mnohá z těch slov byla prázdná, ale Kristův kříž, to je něco, z čeho jde síla, protože to není prázdné, protože je to událost, protože to Ježíše stálo život.
Tak bratři a sestry, když přijde nějaká těžkost, nezoufejme si, nebojme se toho, protože Ježíš vzal ten kříž na svoje rameno kvůli každému z nás, aby nám řekl: „Mám o tebe zájem.“ Kristův kříž je to, co nás spojuje. Přidejme svoje osobní kříže ke kříži Kristovu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, když bychom nějakým způsobem chtěli spojit texty, které nám církev předkládá o letošní 3. neděli postní, tak v prvním čtení jsme slyšeli to znění Desatera. Ono je ve Starém zákoně dvakrát – v druhé knize Mojžíšově, a potom v páté knize Mojžíšově.
Tady ta verze z té druhé knihy Mojžíšovy je z období nebo z místa, z Jeruzalémského chrámu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, jak už jsme si několikrát říkali, tak letošní texty všechny mluví o smlouvě mezi Bohem a člověkem, eventuelně o obnově této smlouvy. Ze začátku to byla smlouva, kterou Bůh uzavírá s jedincem – s Adamem, s Abrahámem, Izákem, Jakubem, a dnes jsme slyšeli o smlouvě, kterou uzavřel s celým izraelským lidem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, ta fotografie, na kterou se díváte, není moc kvalitní. Tu jsem udělal v roce 1995 a je na ní model Jeruzalémského chrámu, toho Herodova chrámu. Tady tento model stál v blízkosti jednoho hotelu v Jeruzalémě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, my se dnes setkáváme s nejdůležitějším textem Starého zákona. Říkáme tomu Desatero. Slyšeli jsme ho celé, ale abychom dobře pochopili všechno to, co se tam stalo, tak bychom si museli přečíst nejméně čtyři kapitoly z Druhé knihy Mojžíšovy, ale nejlepší by bylo přečíst si to úplně všechno od začátku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o Desateru. Desatero, to je takový návod, jak žít. Když bychom to chtěli přirovnat k něčemu z našeho života, tak můžeme říct, že Desatero se podobá patníkům u silnice. Patníky u silnice vymezují, ukazují tomu, kdo po silnici jde nebo jede, odkud kam ta silnice sahá, odkud kam je to bezpečné a kde začíná příkop, kam už se jít nedá. Je to tak schválně, Desatero není nějaký propracovaný systém doslova promyšlený, není to žádný právnický zákon, ale je to nabídka. Více...