Čtvrtek 19.05.2022, sv. Petr Celestýn, Ivo
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Tržiště v chrámu ducha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.03.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli o Desateru. Desatero, to je takový návod, jak žít. Když bychom to chtěli přirovnat k něčemu z našeho života, tak můžeme říct, že Desatero se podobá patníkům u silnice. Patníky u silnice vymezují, ukazují tomu, kdo po silnici jde nebo jede, odkud kam ta silnice sahá, odkud kam je to bezpečné a kde začíná příkop, kam už se jít nedá. Je to tak schválně, Desatero není nějaký propracovaný systém doslova promyšlený, není to žádný právnický zákon, ale je to nabídka. Víte, i ten nejdokonalejší zákon v sobě zpravidla má nějakou mezeru, nějakou díru. A když si člověk dá práci, ať už víc nebo míň, tak tam tu mezeru objeví, a vždycky to, když bude chtít, přelstí, obejde, najde si tu svoji uličku. Desatero je schválně takovou nabídkou, aby člověk neměl pocit, že mu někdo, jak se říká, šlape za krk, že ho někdo dusí v jeho životě, že nemá dostatečný prostor pro svůj svobodný vlastní život. Je to tedy nabídka. Proč o tom mluvím? Chci se dostat k dnešnímu evangeliu, kdy to, co Ježíš udělal, se opíralo o první přikázání Desatera. To první přikázání je takové nesmlouvavé: nebudeš mít jiného boha, budeš věřit pouze v Hospodina, na něho budeš spoléhat, jemu se budeš klanět.

Ten dnešní evangelní úryvek ukazuje, že se v židovství stalo něco zvláštního, něco, co bylo pro tu víru v Boha velice nebezpečné. A sice: ze začátku to vypadalo velice dobře, ale nějak se to zvrtlo. Židé měli jeden jediný chrám v Jeruzalémě, do něho se chodili modlit, tam přinášeli oběti. A naráz někdo řekl: „No jo, ale to nebude správné, když každý bude přinášet třeba svého beránka, svoje holoubata. Co když tam bude nějaká vada na těch zvířatech a Hospodinu se to nebude líbit? Tak my obstaráme, aby tam byli ti správní beránci, ta správná holoubata, bezvadná, zvlášť chovaná zvířata pro tento obětní účel. A my jim je tam prodáme.“ V chrámu se taky vybírali peníze. A zas oni řekli: „No jo, ale tohle je chrám Hospodina a na těch penězích je obraz římského císaře a to je pohan, to tady přece nemůžeme mít takové peníze, to nejsou ty správné peníze. Tak my jim je vyměníme. Samozřejmě za nějaký poplatek.“ A už jsme u toho, co se stalo. Ono je to od začátku špatné, tohle uvažování, protože tohle uvažování je proti, pouze proti, negativní. „My jsme proti těmhle penězům, proti těmhle beránkům, proti těmhle holubům, proti těmhle lidem.“ Jestliže se náboženství začne takhle redukovat, že jsem proti někomu, tak je to vždycky špatně. Ježíš Kristus přišel, aby nám řekl, že Bůh je pro nás, že Bůh je s námi, se všemi lidmi bez rozdílu, ať už v něho věří nebo nevěří. On nechává své slunce vycházet na dobré i špatné, Bůh je pro všechny lidi. A tak Ježíš, když začal svoje veřejné působení, tak o prvních velikonocích ty směnárníky, prodavače vyhnal z chrámu poprvé. O tom mluví evangelisté Matouš a Marek. A vpodstatě za tři roky to zopakoval znovu. Musel to udělat znovu, protože oni to poprvé vzali, že je tady někdo, kdo jim kazí jejich obchod, jejich existenci. Oni vlastně neposlouchali, co říká, řekli si: „Je to nějaký blázen, někdo, kdo se chce zviditelnit.“ Tak když odešel, tak se tam nastěhovali zpátky. Je to takový obraz o nás samých, kdy třeba i víme o tom, že máme nějakou chybu, ale pak nad tím mávneme rukou a ono se to tam zase pomaličku vrátí. A tak Ježíš to udělal znovu, Ježíš si udělal bič z provazů a vyhnal je. A vlastně i jeho slova, to jsou taková šlehnutí bičem. Všimněme si, že on neposílá pryč ty lidi, ale říká jim: „Jděte pryč s tímhle, s těmi věcmi, s tím harampádím, s těmi krabicemi, s těmi penězi, s těmi klecemi, s těmi stoly. Nechoďte sem jako obchodníci, jako trhovci, ale přijďte sem jako věřící, jako poutníci.“ Samozřejmě, někdo z nich určitě řekl: „On nás vyhodil.“ Ale to není úplně přesně, on vyházel ty jejich věci, ty jejich krámy, to tržiště. O ty lidi mu šlo, aby tam zůstali nebo aby tam přišli znovu, ale jinak.

A zrovna tak mu jde, bratři a sestry, o nás. O nás nechce naštvat, on nás nechce vyhodit, ale on nás chce upozornit na to, že takovým největším nepřítelem evangelia nejsou ti, kteří nechodí do kostela, kteří se nemodlí, kteří říkají: „Já v Boha nevěřím.“ Ale největším nepřítelem evangelia může být právě někdo, kdo je jaksi uvnitř, kdo ze sebe dělá i třeba často takového horlivého, ale: dělá to třeba ze zištných důvodů nebo tam dělá to, že mění Boží přikázání, že se z domu Božího stává tržnice. A teď mám na mysli to, co apoštol nazývá „chrámem Ducha svatého“, to co má být v každém z nás. V každém z nás má být prostor pro setkání s Bohem, prostor, který nosíme v sobě. Ale je tam? Je to místo na setkání s Bohem, anebo je to zaskládané různými bednami, krabicemi, stolky a já nevím čím. Bratři a sestry, nikdo z nás si nemůže být jistý a nemůže říct: „Já to mám v pohodě, já nedělám tržnici z domu Otcova.“ Naopak, měli bychom o tom přemýšlet. Kdy třeba to může nastat, kdy dělám z domu Otcova tržnici? Třeba tenkrát, když kritizuji chyby druhých, když se nad tím pohoršuji a nejsem ochoten si přiznat, že i já jsem chybující. Třeba tenkrát, když nejsem ochotný odpustit, když třeba deset dvacet let vzpomínám na to, co se kdysi stalo a jak mně bylo ukřivděno. Tenkrát dělám z doma Otcova tržnici. Z Otcova domu dělám tržnici tenkrát, když chci s Bohem obchodovat: „No, třeba po smrti bude nějaký ten soud, tak se musím zajistit, musím si to tam vyžehlit, abych nebyl potom překvapený, jak se říká, aby se mně nikdo nedostal na kobylku.“ Tenkrát dělám z domu Otcova tržnici. Bratři a sestry, bylo by toho ještě víc, ale tady už začíná prostor, abychom přemýšleli každý z nás, kde nás, jak se říká, bota tlačí.

Nakonec bych chtěl jenom připomenout to, že Ježíšovi nešlo o to, aby z chrámu vyhnal lidi, ale šlo mu o to, aby z chrámu bylo odstraněno harampádí a haraburdí, které tam nepatřilo. Aby bylo odstraněno to, co bránilo v přístupu k Bohu. A zrovna tak to máme udělat my v této době postní. Z chrámu ducha, ze svého srdce máme odstranit různé nánosy, různé věci, které se tam nějakým způsobem dostaly a které nám brání v tom, abychom viděli Boží dobrotu, abychom viděli Boha Otce, který je pro nás, který je s námi, i když my jsme chybující, i když jsme slabí. Přeji nám všem, abychom s pomocí Boží uviděli ty nánosy, to harampádí, haraburdí, které je v nás, a abychom ho s pomocí Boží dokázali odstranit.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Odpovědí je Desatero

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.03.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Odpovědí je Desatero9:18

Bratři a sestry, když bychom nějakým způsobem chtěli spojit texty, které nám církev předkládá o letošní 3. neděli postní, tak v prvním čtení jsme slyšeli to znění Desatera. Ono je ve Starém zákoně dvakrát – v druhé knize Mojžíšově, a potom v páté knize Mojžíšově.

Tady ta verze z té druhé knihy Mojžíšovy je z období nebo z místa, z Jeruzalémského chrámu.    Více...


Boží slovo je neměnné

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Boží slovo je neměnné13:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.08 MB]

Bratři a sestry, jak už jsme si několikrát říkali, tak letošní texty všechny mluví o smlouvě mezi Bohem a člověkem, eventuelně o obnově této smlouvy. Ze začátku to byla smlouva, kterou Bůh uzavírá s jedincem – s Adamem, s Abrahámem, Izákem, Jakubem, a dnes jsme slyšeli o smlouvě, kterou uzavřel s celým izraelským lidem.    Více...


Já budu vaším Bohem a vy budete mým lidem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.03.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Já budu vašim Bohem a vy budete mým lidem15:19
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.24 MB]

Bratři a sestry, ta fotografie, na kterou se díváte, není moc kvalitní. Tu jsem udělal v roce 1995 a je na ní model Jeruzalémského chrámu, toho Herodova chrámu. Tady tento model stál v blízkosti jednoho hotelu v Jeruzalémě.    Více...


Návod jak žít, aby každý z nás zůstal člověkem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

Návod jak žít, aby každý z nás zůstal člověkem13:60
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.09 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, my se dnes setkáváme s nejdůležitějším textem Starého zákona. Říkáme tomu Desatero. Slyšeli jsme ho celé, ale abychom dobře pochopili všechno to, co se tam stalo, tak bychom si museli přečíst nejméně čtyři kapitoly z Druhé knihy Mojžíšovy, ale nejlepší by bylo přečíst si to úplně všechno od začátku.    Více...


My kážeme Krista ukřižovaného

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 20,1-17; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 1,22-25; evang. Jan 2,13-25;

My kážeme Krista ukřižovaného8:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.15 MB]

Bratři a sestry, my se společně vrátíme zase k druhému čtení na zamyslíme se hned nad první větou: „Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.

Začnu zase trošičku zeširoka.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.