Rubrika
HomilieVěčný život je být s Bohem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry,
dnešní evangelium by se dalo shrnout do jedné věty: „Je věčný život nebo není věčný život?“ Vidíme, že ani židé, Ježíšovi současníci, v tom neměli jasno a bylo jich hodně těch, kteří v tom neměli jasno a musíme si přiznat, že my nejsme o mnoho dál. Celý ten problém je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Židé neměli nějak moc jasno v tom, co je po smrti. Tomu stavu po smrti říkali „šeol“, to znamená přítmí, podsvětí, a moc se na to netěšili, protože nevěděli, co bude dál tady s tímto člověkem. Nauka o zmrtvýchvstání, o vzkříšení mrtvých, se začíná prosazovat ve Starém zákoně hodně pozdě. Takové první jasné zmínky o tom jsou v knize Daniel, která vznikla poměrně pozdě, je to jedna z posledních knih Starého zákona. A tak židé si to představovali jaksi mechanicky – to, že se otevřou hroby a že ta těla, která jsou uložena v hrobech, se zvednou, postaví a z těch hrobů vyjdou. Někteří z židů, kteří byli přemýšlivější, tak si říkali: „No jo, ale jak se teda ta těla z hrobů dostanou, když ty hroby jsou třeba dva tři metry pod zemí?“ A tak zbožnější židé začali svým zemřelým do rakví a do hrobů k nohám dávat provaz, protože si říkali: „Když tam nikdo nebude, kdo by jim pomohl ven, tak ten provaz vyhodí, tam se to za něco zachytí a oni vyšplhají.“ Přirozeně byli tací, kteří se tomu smáli a říkali: „To je takové dětské až dětinské.“ Smáli se tomu a přehodili to úplně na druhou stranu a řekli: „Žádné vzkříšení nebude, žádné zmrtvýchvstání, to je pohádka pro malý děti.“ A právě tito lidé dnes předstupují před Ježíše.
Ježíš je v chrámu, mluvili s ním farizejové. S farizeji Ježíš mluví často. Někdy se ti farizejové ptají upřímně, někdy ho chtějí chytit za slovo. A můžeme říct, že někdy je to takové to ujasňování názorů a někdy je to doslova, že jeden do druhého rýpe. Ale mezi farizeji a saduceji je velký rozdíl. Farizejové, můžeme říct, to mají popletené. Mají to popletené, ale hledají, zajímají se o náboženství. Saducejové? Saducejové moc nevystupují v písmu. Je to politická strana především bohatých lidí a šlechticů. Je to hlavně politická strana, náboženství je až tak moc nezajímá. Jim jde především o zisk. Jejich postoje by se dneska označili slovem, že to jsou pragmatici, to znamená, že půjdou tam, kde bude zisk. Dokud vládla dynastie Hasmonejců, z které byl třeba Herodes Veliký, tleskali jim. Když začli v Palestině vládnout Římané, připojili se k Římanům, naprosto bez problémů. Saducejům patřili taky ty krámy, které byly na vnějším chrámovém nádvoří a které Ježíš zpřeházel a vyhnal kupce. Do té doby, než tohle Ježíš udělal, tak oni ho brali jako nějakého potulného kazatele, který je až tak moc nezajímal, ale když udělal tohle, tak to je hodně rozčílil, protože jim sáhl na jejich peníze. No a nakonec je dobré vědět, že ve veleradě, což bylo 72 lidí, takový nejvyšší správní orgán Izraele, v této veleradě měli saducejové většinu, takže oni v noci ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek, když hlasovali o tom, jestli Ježíše odsoudí nebo osvobodí, tak ho k smrti odsoudili saducejové, protože ti tam měli tady tu potřebnou většinu.
A tak tihle saducejové přišli za Ježíšem. Oni uznávali pouze prvních pět knih Mojžíšových, nevěřili v posmrtný život a nevěřili v anděly. A teď dávají Ježíšovi jakýsi čítankový příklad, příklad, který se nikdy nemohl stát. Je tak komplikovaný, že může existovat pouze teoreticky.
Ježíš, protože ví, že jim nejde o ujasnění názorů, ale aby ho dostali do úzkých, tak jim odpovídá a používá jejich zbraně. Jak jsem říkal, taková celkem jasná zmínka o posmrtném životě je v knize Daniel. Jenže kdyby tohle Ježíš použil, oni by mu řekli: „Tuhle knihu my neuznáváme.“ A proto Ježíš cituje z druhé knihy Mojžíšovy, kterou oni uznávají, a mluví tam o tom, že Bůh o sobě říká: „Jsem Bůh Abrahámův, Izákův, Jakubův.“ Jinými slovy říká Bůh o sobě: „Já sem jejich ochránce a byl bych špatný ochránce, kdybych je nedokázal ochránit od toho hlavního – od věčné smrti. Byl bych špatný ochránce, kdybych jim nedokázal uchránit jejich život.“
Bratři a sestry, jak je to tedy s tím životem věčným? Když mluví Ježíš o věčném životě, nepoužívá termíny, které používáme my. Neříká: „Je to nahoře, je to dole,“ nic takového. Nemluví o záhrobí, o onom světě, ale říká: „Věčný život, to je být s Bohem,“ a používá pro to obrazy, které jsou velmi přitažlivé – svatební hostina, krále, který zve své poddané na oslavu, družičky, které jdou a čekají na ženicha. Všechny ty obrazy jsou velmi přitažlivé a mají ty lidi nadchnout, získat je, aby si řekli: „Tak dobře, o tohle stojím, o tohle chci usilovat.“
Bratři a sestry, nemůžeme podat žádný fyzický důkaz, že existuje nebe. Mnoho lidí se nás často ptá: „Dokaž mi, že nebe existuje.“ My mu můžeme říct: „Dokaž mi, že nebe neexistuje.“ A nedostaneme se ani o krůček dál, protože takhle to nejde. Nemůžeme si na ně šáhnout, máme v ně „věřit“. Jsme pozváni k této víře. Nesmíme si to představovat mechanicky tak, jak si to představovali ti židé. Mnoho našich současníků si to představuje tak, že to je jako další dějství na divadle. Jedno dějství skončilo, spadla opona, je deset minut přestávka a pak to pokračuje s těmi stejným herci, se stejnými kostýmy a ve stejných kulisách. Tak to není. Herci budou stejní, to jsme my, ale bude to jinde a bude to jinak. Nebe je „být s Bohem“.
Terezie z Avilly, když měla vidění pekla, tak viděla to peklo jako malou uzavřenou místnost, která byla izolována od všeho ostatního světa. Nebylo tam okno, nebylo tam světlo, nebyl tam žádný zvuk. Ona ani vlastně nevěděla, kde je a řekla: „Peklo je být sám.“
Bratři a sestry, když jsme byli o prázdninách s dětmi na táboře, tak tam dovezly děcka takovou povídku. Povídka měla nadpis „Je život po porodu, po narození?“ Bylo to samozřejmě vymyšlené a byl to takový fiktivní rozhovor dvou dětí ještě nenarozených, které jsou v matčině lůně a které si vyprávějí.
Jedno to dítě říká: „Porod je konec, nic není potom.“ Druhé říká: „Já jsem to sice nevidělo, ale slyšelo jsem o tom, že venku nás čeká krásný svět. Tady je tma, moc toho neslyšíme, nevidíme nic, ale pak to bude lepší. A to druhé říká: „Kdepak, nebude. To je konec, vždyť se odsud nikdo nevrátil. Přišel odsud někdo, aby řekl: ‚Já jsem to viděl‘? Nikdo se nevrátil, nikdo nepřišel. Jak tomu můžeš věřit?“
Bratři a sestry, tahle povídka je fiktivní, ale chce nás pohnout k tomu, abychom si položili otázku: „Je život po smrti?“ Jistě, jediný se odsud vrátil Ježíš. My jsme ho neviděli, my jsme s ním nemluvili, ale Ježíš říká: „Odcházím k Otci, abych vám připravil místo.“ Ježíš říká: „Všechno, co jsem řekl, se splnilo. Věřte mi, důvěřujte mi. Mám vás tolik rád, že vás chci mít u sebe.“
Bratři a sestry, buďme tedy těmi, kteří vědí a věří, že náš život smrtí nekončí, ale mění se. Bude to život lepší, protože to bude život u Boha, s Bohem. Touhle myšlenkou jsme velmi bohatí. Nenechme si ji sebrat, nenechme svůj život zúžit jenom na obzor tohoto světa. Věřme Ježíšovi, protože jemu se věřit skutečně dá.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, to hlavní, o čem ty texty mluvily a mluví, je nabídka. Je to Boží nabídka na život s Bohem po odchodu z tohoto světa. A je na každém člověku, jestli ji přijme nebo jestli ji odmítne. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme teď vyslechli, hledají odpověď na otázku: „A co je po smrti člověka? Co se děje s člověkem, když odejde z tohoto světa?“ Lidé si tu otázku kladou od té doby, co jsou lidmi, a bude to tak i dál, ale ty odpovědi se různí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, textům dnešní neděle rozhodně nelze upřít dramatičnost – ve Starém zákoně čtyři mrtví, v evangeliu dokonce osm, i když v tom evangeliu to byla spíš situace vykonstruovaná než skutečná událost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli text, který můžeme označit jako krutý, text, ve kterém se mluví o velkém utrpení jedné celé rodiny. Smyslem celého toho vyprávění nebylo popisovat ty krutosti, ale smyslem bylo vyzdvihnout pevnost ve víře, a to svědectví víry, které ta rodina vydala. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Bratři a sestry, zastavíme se zase u dnešního druhého čtení. Jenom tak pro pořádek bych připomenul, proč vlastně druhý list Soluňanům vznikl.
V Soluni se rozšířila fáma, zaručená zpráva, že příchod Pána Ježíše už je blízko. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
11.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
32. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. 2 Mak 7,1-2.9-14; ž. Žl 17; 2. čt. 2 Sol 2,16-3,5; evang. Lk 20,27-38;
Drazí v Kristu, blíží se pomalu konec církevního roku. Za čtrnáct dní už bude poslední neděle tohoto církevního roku – bude svátek Krista Krále. A bude potom pokračovat nový církevní rok. Tak jako náš život: „Smrtí život nekončí, ale se mění“. Taky ten církevní rok nekončí, ale jen se mění. A proto církev také nám na ty změny dává upozornění, té modlitby Věřím v Boha: „Věřím v těla vzkříšení a život věčný. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“ Takže na tyto pravdy se máme zaměřit, teď ke konci církevního roku. Více...