Rubrika
HomiliePán jim nic nevyčítá
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, budeme teď číst, hlavně ve velikonočním oktávu, ale i v dalších nedělích, o tom, jak Ježíš přichází ke svým učedníkům. Většinou ti učedníci jsou smutní, takoví zaražení, bázliví, a on přichází, aby tento stav změnil. Přichází, aby se jich obrazně řečeno dotkl a aby jim ukázal nějaký nový směr v jejich životě. A toto je další velmi důležité poselství Velikonoc.
My jsme ty Velikonoce začali slavit v noci ze soboty na neděli a budeme je slavit dalších čtyřicet dnů. Bratři a sestry, pro většinu nevěřících lidí jsou Velikonoce dneska a dnes večer skončí. Ale to je špatně, protože to je málo. To, co se stalo za ty tři dny v tom velikonočním třídenní, je potřeba, abychom to zažili, vstřebali do sebe. A proto je tady ta dlouhá doba – těch čtyřicet dnů do nanebevstoupení a potom ještě další deset dnů do Seslání ducha svatého, takže celkem tedy padesát dnů to budeme slavit.
Bratři a sestry, i my máme přijmout tu myšlenku, že i nás se chce Ježíš dotknout. Chce se dotknout našeho strachu, našich obav, našich bolestí a chce nám ukázat, jak z toho ven. Co je na tom krásné je to, že Ježíš těm učedníkům, kteří utíkají do Emauz, že jim nehubuje, že jim nevyčítá. Můžeme říct, že ten dnešní evangelní úryvek je taková krásná učednice psychologie. Můžeme říct: „Pane, vždyť ty nás znáš. Jednak jsi náš Tvůrce, stvořil jsi nás, takže víš, co od nás můžeš čekat,“ ale taky můžeme říct, že Pán velmi dobře ví, koho si vyvolil za učedníky. Pán si o nás nedělá žádné iluze. On ví, jací jsme a takové si nás volí, a to je důvod k radosti, k optimismu.
Nic jim nevyčítá. Nevyčítá jim jejich strach, nevyčítá jim starost pouze o sebe. Víte, v neděli končily židovské svátky a Kleofáš s tím druhým si řekli: „V pondělí zase už bude všední den, zasedne velerada a mohlo by se zase zatýkat. Mohli by hledat další Ježíšovy učedníky. Tak tady nemáme na co čekat, radši pryč.“ A tak v neděli večer po západu slunce, tedy kdy končí ty svátky, tak pryč.
Ježíš se k nim připojuje a nic jim nevyčítá. Všichni dobře víme, že výčitky, že to je hrob našich vztahů. Jakmile se začne vyčítat: „Ty jsi měl udělat, tys měla zařídit, ty ses měla postarat o támhleto a ono ...,“ to je konec, to je hrob. To začne takový kolotoč, který nikdy nekončí a potom jeden na druhém hledá to nejčernější, to nejhorší.
Ježíš i v tuhle chvíli, kdy oni utíkají, kdy by jim mohl říct: „Jste pěkně zbabělí,“ tak je začne těšit. Začne je těšit a přidá se k nim.
Víte, tady je zase: proč se přidal Ježíš k těmto učedníkům, kteří utíkají do Emaus? Proč se k nim přidal a proč nezůstal ve večeřadle? Proč se nestará tam o ty? No, protože tihle na tom byli asi nejhůř. Ti, kteří byli v tom večeřadle, kteří se rozhodli zůstat, ti na tom byli sice špatně, ale ne nejhůř. Ježíš je ten, který si vybírá tu nejtěžší cestu, který hledá a posiluje ty, kteří jsou na tom nejhůř.
Bratři a sestry, kéž bychom to my aspoň někdy dokázali. Je to nejtěžší cesta, není nám tedy uložena jako povinnost. Není to nařízeno, není to přikázání, říká se tomu někdy takzvaná strmá cesta. Ale Ježíš si přeje, abychom se o tuto strmou cestu aspoň někdy pokusili. Zkrátka dobře, aspoň někdy.
Takže je těší, ujímá se jich. Dělá to způsobem, aby je získal, ne aby je ještě víc odradil, aby jim nahnal ještě větší strach. Doprovází je.
Bratři a sestry, jestli chceme po někom něco, jestli chceme někoho získat pro svoje myšlenky, musíme ho „doprovázet v životě“. Toto doprovázení, to je celý takový myšlenkový směr, kterým se církev zaobírá. Bere si příklad z Ježíše, který doprovází tyto dva učedníky, a snaží se ho napodobit, protože ví, že v tom je cesta. V tom je způsob, jak tomu druhému pomoci. Nejenom na něho vychrlit nějaká ponaučení, nějaké rady, něco, co jsme někde vyčetli nebo co jsme někde slyšeli, ale provázet ho, jít s ním, zažít s ním třeba jeho strach, jeho úzkost, být s ním v jeho obavách, získat jeho důvěru a potom mu ukázat, jak dál.
Uslyšíme ještě několikrát teď o Velikonocích, jak Ježíš přichází ke svým učedníkům do večeřadla a oni čekali, že jim něco vytkne, že jim třeba řekne: „Neměli jste utíkat, neměli jste spát v Getsemanské zahradě, neměli jste mě zapírat,“ nebo takhle. Nic takového se tam neobjeví, ale objeví se tam jedna výtka, a sice že neuvěřili ženám, které jim říkali o tom, že žije.
Bratři a sestry, Velikonoce jsou dobou, kdy se máme zamyslet nad tím, co je důležité v Božích očích. Apoštolové si říkali: „My jsme zklamali. My jsme zklamali v té Getsemanské zahradě, my jsme utekli, my jsme zaspali.“ To považovali za nejdůležitější. Je to zvláštní, ale Ježíš ne. On považoval za důležité úplně něco jiného.
Těch padesát dnů velikonoční doby nás vybízí k tomu, abychom se snažili zamyslet nad svým životem a tady nad tím: co by mi asi Pán vytkl a za co by mě pochválil. Možná dojdeme k nějakým překvapivým závěrům.
Jaký je konec té cesty emauzských učedníků? To, že se rozhodnout otočit se a jít do Jeruzaléma, protože si uvědomili, že pokud by zůstali v Emauzích, tak by byli „mimo“. Mladí dnes rádi používají tento termín – být „in“ a být „out“. Myslí tím třeba módu, myslí tím názory nebo kdo zná které hudební skupiny a podobně.
Bratři a sestry, Ježíš ty dva pojmy taky znal a chtěl, aby emauzští učedníci nebyli mimo, ale aby byli tam, kde se dějí velké věci – v Jeruzalémě.
Bratři a sestry, zkusme se nad tím zamyslet, kde jsme my. Jestli utíkáme do svých vlastních Emauz, jestli si je někde nebudujeme anebo jestli jsme v Jeruzalémě, kam jdeme. Ježíš by si moc a moc přál, abychom si přes všechny svoje obavy, strachy, přes všechno, co nás tíží, přes všechno, co nás trápí, abychom zůstali v Jeruzalémě, abychom byli ve večeřadle, protože tam On přijde, tam se dějí velké věci. Ale nejkrásnější na tom je to, že pokud tam nebudeme, pokud utečeme, On nás bude hledat. On nás bude hledat a bude nám ukazovat cestu zpět.
A my? Jednak ho máme poslechnout a vrátit se zpět, ale jednak máme být ochotni tuhle službu „najít druhého člověka a ukázat cestu k Ježíšovi“, máme být ochotni tuhle službu prokázat i druhým. Kéž k tomu o Velikonocích najdeme odvahu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, o každých Velikonocích prožíváme ten příběh Ježíše Krista, jeho utrpení, smrti, a především tedy zmrtvýchvstání. A já bych teďka chtěl vyprávět jiný příběh. Je to vlastně příběh, jak se říká, z východu, z perské moudrosti.
Ten příběh vypráví o šáhovi, který byl nespravedlivý, který byl vyloženě zlý a rád dělal svým úředníkům, svým ministrům různé, jak se říká, naschvály. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli téměř závěr Matoušova evangelia a svatý Matouš se tady v některých formulacích záměrně vrací na začátek, na začátek svého díla. Začíná z takové té situace, kterou všichni dobře chápeme a rozumíme tomu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jak asi většina z nás ví, doba velikonoční je zaměřena navenek. Doba postní je zaměřena dovnitř, člověk se má soustředit. Doba velikonoční je zaměřena na vnější akci, na to, čemu se říká mise, misie, zvěstování evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, chtěl bych se dnes zastavit u několika postav z pašijí, z těch velikonočních událostí. Jsou to postavy, které jsou tam nějak tak zmíněny, mluví se třeba o nich velmi krátce, ale patří k tomu obrazu a jsou to takové střípky, které by nám mohly pomoci ten obraz doplnit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, nacházíme se na samém konci velikonočních svátků. Vlastně to, čemu se říká Velikoční třídení skončilo včera večer a dnešním dnem začíná doba velikonoční. V podstatě jsme se po pět dnů scházeli tady v kostele, abychom si připomínali takové, můžeme říct, ústřední okamžiky naší spásy, naší záchrany. Více...