Rubrika
HomilieUkážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jak asi většina z nás ví, doba velikonoční je zaměřena navenek. Doba postní je zaměřena dovnitř, člověk se má soustředit. Doba velikonoční je zaměřena na vnější akci, na to, čemu se říká mise, misie, zvěstování evangelia. A ty dnešní texty tomu odpovídají. Doslova se to tam všechno dává do pohybu. Slyšíme, jak Petr o letnicích promlouvá. Slyšíme o tom, jak ženy dostávají úkol: „Jděte, oznamte mým bratřím.“
A to stejné, ta myšlenka té mise se objevuje i v žalmu. Jestli jste dobře poslouchali, tak jste si možná uvědomili, že apoštol Petr v tom svém prvním kázání použil právě slova žalmu, která jsme slyšeli za chvíli potom. Konkrétně je to žalm, který má číslo 16 a je to žalm, kterému se říká sloupový, protože původně slova toho žalmu byla vytesána do kamene, do sloupu, kterému se říká stéla, a někde to postavili, nevíme přesně kde. Je jasné, že to postavili na nějakém místě, kde to mohlo vidět a číst hodně lidí, to znamená někde u silnice, na křižovatce dvou cest nebo u brány města. Eventuelně to mohlo být i u vchodu do chrámu.
Nevíme ani přesně, kdo je autorem. Podle těch narážek o tom údělu a takhle, tak by to měl být někdo z rodu Levi, protože tento kmen nedostal žádné území v Izraeli, ale usadili se po celé zemi ve městech, a právě, jak se říkalo, jejich údělem je Hospodin, protože jejich úkolem byla služba v chrámu. Tam došlo k tomu, že povolání a poslání splynulo. A je to taková pěkná myšlenka, aby to, co člověk dělá, dělal s plným nasazením.
No, ale nicméně tento zřejmě levita nebo někdo, kdo byl nějakým způsobem činný v chrámu, se dostal do potíží. Dá se z toho vygenerovat, vyvodit, že mohlo jít o potíže dvojího druhu. Buď ten člověk byl, jak se říká, na smrt nemocný a uzdravil se, anebo šlo o potíže v tom smyslu, že hledal právě naplnění života. Že ho nebavilo, postrádal smysl té své činnosti a hledal, ptal se, co dál.
Každý z nás někdy onemocní a každý z nás někdy se dostane do situace, že si říkáme: „Tady jsem špatně, tady bych neměl být.“ Jsme nespokojeni s místem, kde žijeme, se způsobem, kterým žijeme, a chtěli bychom to změnit. A tento člověk právě v této velice obtížné situaci našel ten základ, na kterém by to postavil, na kterém by postavil svůj život, právě v Písmu, konkrétně teda ve Starém zákoně. Co je zajímavé, on v tom žalmu nerozpitvává ty svoje problémy. On se soustřeďuje na to, že děkuje – že děkuje za to, že našel toho pomocníka, tu oporu a toto chce sdělit všem těm, kteří jsou kolem něho. A nechce to jenom říkat svými slovy, ale proto nechává zhotovit ten sloup a umístit ho na nějakém vhodném místě.
On tam vlastně říká: „Ty jsi můj Panovník,“ doslova. To znamená, uznávám tě jako toho nejvyššího. „Nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.“ To jsou konkrétně ta slova, která cituje svatý Petr a vztahuje je na Krista, na jeho zmrtvýchvstání. Ale právě v okamžiku, kdy je člověk pod tlakem, kdy prožívá nějakou tu krizi, tak můžeme taky mluvit právě o tom, že je ten člověk v podsvětí. Prostě není svobodný, doléhají na něho ty těžkosti a člověk se cítí velmi špatně, cítí se ohrožený.
„Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost.“ A toto přímo vlastně navazuje na slova dnešního evangelia. Ženy se strachem i bázní odcházejí od hrobu. Míchá se to v jejich životě. V našem životě se to taky velmi míchá. A oni se ptají: „Co budeme dělat?“ A do toho vstupuje sám Ježíš a říká jim: „Jděte k mým bratřím.“ Ježíš jim dává úkol, pověřuje je tou misí, tím posláním a říká tam takovou, řeklo by se, drobnost: „Jděte a povězte mým bratřím.“ Kdo jsou jeho bratři? To jsou apoštolové. A kde jsou doteď apoštolové? No, zamčení. Jeden už tam není a těch jedenáct je zamčených.
Můžeme říci, že o Velikonocích vlastně dobrým apoštolem byl pouze Jan. Ti ostatní mají mnoho a mnoho důvodů k tomu, aby zpytovali svědomí. Jim je to velmi líto včetně Petra. Uvědomují si, že zklamali, a kladou si otázku: „Počítá s náma? Nepošle nás pryč? Neřekne: ‚Najdu si nějaké jiné, lepší, spolehlivější.‘?“ A Ježíš o těchto svých chybujících učednících říká: „To jsou mí bratři.“
Tato zmínka, která samozřejmě patří sem, Matouš ji tady dává záměrně, chce povzbudit i nás. I přes všechny naše chyby, přes všechny naše nedostatky Ježíš říká: „Jste moji bratři. Jste moji bratři a sestry. Já vás nevyměním, já vás nepošlu pryč.“
A Matouš tady záměrně zase uvádí některé detaily: „Padli mu k nohám a klaněli se mu.“ Na začátku Matoušova evangelia je zmínka o tom, jak přicházejí mágové, mudrci od východu, a klanějí se narozenému Kristu. Matouš schválně to tady takhle srovnává. Srovnává i dál v tom, jak ta scéna se naráz mění a vystupují na ní vojáci, kteří jdou a říkají: „Co se stalo?“ A velekněží opět svolají radu, svolají zákoníky a domlouvají se: „Co budeme dělat?“ Je to velmi podobné, jako když před Velikonocemi svolávají radu a dohodnou se, že odstraní Ježíše. V tuto chvíli chtějí odstranit jeho myšlenky, jeho učení. Chtějí zastavit tu zvěst. Vypadá to snadně, že to půjde. Jo, je tady nějakých těch jedenáct. Deset z nich se hodně bojí, ti ani vůbec jaksi nevystrkují hlavu, tak by se to mělo podařit.
Co je zajímavé, na zastavení Ježíše dávají třicet stříbrných. To je cena otroka, to nebyly žádné velké peníze. A tady na zastavení té zvěsti, té zprávy Matouš neříká kolik, a říkají: „Dává značné peníze.“ Tedy dali o mnoho víc a vojáci je vzali. Matouš tady tím chce říct, že člověk má možnost volby. Ti vojáci taky mohli říct: „Nevezmeme to.“
Matouš chce zdůraznit a říct: „Člověče, vždycky můžeš si vybrat, jestli vykonáš dobro nebo zlo. Ale taky si můžeš vybrat, jestli vykonáš dobrou věc anebo ještě lepší věc.“ A bratři a sestry, toto bychom si měli odnést z těch velikonočních svátků. Ony budou pomalu ale jistě končit. Měli bychom si udělat takový pomyslný sloup. Můžeme na něj v uvozovkách napsat, co nás tíží, co nás trápí, ale měli bychom si taky na něj napsat svoje radosti. Měli bychom si na něj zaznamenat, co jsme prožili o těch svátcích, jak jsme se setkali s Ježíšem, a měli bychom si uvědomit, že jsme pověřeni misí, posláním a že nás vybízí a říká nám: „To zlo nech být úplně někde, o tom ani nepřemýšlej a vždycky se snaž ptát, co mohu udělat, aby to bylo ještě lepší.“
Takže, bratři a sestry, Ježíš s námi počítá. Jakkoliv jsme chybující, jakkoliv jsme nedokonalí, pověřuje nás posláním a říká nám: „Neboj se, ta zvěst se nedá zastavit, ale ty můžeš být ten, kdo pomůže k jejímu rozšíření.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, letos uvažujeme o Velikonocích jako o cestě. O cestě, kterou někdo vykonává, odněkud přejde, z jednoho místa do druhého. Ale také jako o cestě, která se má stát v našich hlavách, v našich srdcích, v našem rozumu.
Jakkoliv jsou Velikonoce důležitou událostí, tak Velikonoce nejsou cílem této cesty nebo těchto cest. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jestli nějak stíháte sledovat ta jednotlivá čtení, jednotlivá evangelia, tak teprve v dnešním evangeliu se zmrtvýchvstalý Ježíš s někým setkává, někomu se zjevuje. Tady celá ta scéna zjevení ženám, které teda odcházejí od hrobu s radostí i se strachem, se odehrává na cestě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, myslím, že za těch pět dnů od čtvrtka, co se tu scházíme, už jste slyšeli hodně moudrého a vážného, a tak jsem si na dnešek nachystal jeden příběh. Je to skutečný příběh. Je to vyprávění ze života evangelického pastora, který se jmenoval Wilhelm Busch, a on sám v jedné své knize vypráví o tom, jak hledal a našel Krista. Více...