Rubrika
HomiliePříběh o zlobě a o lásce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, o každých Velikonocích prožíváme ten příběh Ježíše Krista, jeho utrpení, smrti, a především tedy zmrtvýchvstání. A já bych teďka chtěl vyprávět jiný příběh. Je to vlastně příběh, jak se říká, z východu, z perské moudrosti.
Ten příběh vypráví o šáhovi, který byl nespravedlivý, který byl vyloženě zlý a rád dělal svým úředníkům, svým ministrům různé, jak se říká, naschvály. Rád jim ubližoval a těšilo ho to. A doslova se pásl na tom, když jim mohl způsobit nějaké nepříjemnosti.
A tak se také stalo, že víceméně bez důvodu, záminku si našel, nechal uvěznit jednoho svého vysokého úředníka. Nechal ho zavřít do věže do nejvyššího patra. A co ještě navíc, aby to udělal těžší, tak dovolil jeho manželce, že může každý večer přijít pod tu věž. Tedy že může svého muže vidět. Nemohli spolu mluvit, ale mohli si nějak posunky ukazovat, dorozumívat se takhle a dívat se na sebe. A ten šáh měl škodolibou radost z toho, jak ti dva se trápí.
Nicméně takhle to trvalo několik týdnů. Po několika týdnech se to pořád opakovalo. Manželka přišla každý večer, mávali si, dívali se na sebe a podobně. Ale stráže přestaly být tak pozorné. A ta manželka, když vlastně viděla, že ty stráže už nejsou tak pozorné, tak začala přemýšlet o tom, jak by svému manželovi pomohla. A vymyslela takový docela rafinovaný plán.
Jednoho dne taky přišla, mávali si na sebe, ukazovali si něco. Stráže se o to přestaly zajímat. No, a manželka vytáhla ze sukně z kapsy brouka. Brouka, který měl rád med. Jeho tykadla namazala medem a toho brouka posadila na stěnu té věže a nasměrovala ho, aby lezl přesně k jejímu manželovi. Brouk cítil med a lezl. Netušil, že tedy ten med je od něho pořád stejně daleko.
Manžel viděl, že se dole něco děje. Moc to nechápal, ale říkal si: „Manželka něco tím sleduje.“ Dával pozor a čekal.
Trvalo to poměrně dlouho, než brouček vylezl nahoru. A když ho manžel vzal do ruky, tak si všiml, že má vlastně k sobě přivázanou hedvábnou nitku. Tak nitku odvázal od broučka a začal tahat. Zase tahal poměrně dlouho a cítil, jak ta nitka je čím dál tím těžší. Tahal opatrně, aby se ta nitka nepřetrhla.
Když se dostal na konec hedvábné nitky, zjistil, že je tam režná nit, o něco pevnější. Začínal chápat, ale věděl, že ještě nemá vyhráno. A tak zase tahal. Pořád to bylo těžší a těží. Na konci té režné nitě byl konopný provázek. A tak tahal. Na konci konopného provázku už byla docela silná šňůra, a na konci té silné šňůry bylo silné lano.
Uvázal lano a všem nám je to už jasné, jak to pokračovalo. Po laně sešplhal dolů a s manželkou utekli z dosahu tady tohoto zlého a škodolibého šáha.
O čem ten příběh vypráví? Vypráví o zlobě, ale vypráví také o lásce. A to jsou právě Velikonoce, kdy tedy vlastně ten příběh vypráví o tom, že i v lidském životě láska má šanci zvítězit nad zlobou. Ale co je potřeba? No, je potřeba, aby ta láska byla odvážná, vymyslet ten plán a tady toto, ale také aby byla trpělivá. Protože vlastně čekat, až nebudou dávat pozor, a ten manžel musel být trpělivý, když tahal nahoru všechny ty slabší provázky, které měly jeden jediný cíl, aby se tam dostalo potom silné lano.
Tedy vynalézavost, odvaha, trpělivost, ale také snaha dosáhnout toho cíle. Ten plán potom naplnit, uskutečnit.
A toto všechno jsou Velikonoce. Můžeme to vztáhnout i na lásku Boha k nám. Který vlastně taky nám, řekli bychom, někdy pošle takovou tenkou nitku, někdy je to silnější provázek, ale vždycky nás k sobě připoutává jenom na tolik, co my jsme schopni zvládnout, co my jsme schopni přijmout.
A tak, bratři a sestry, tady tímto příběhem vlastně jsem chtěl říct to, že Velikonoce nás mají inspirovat k tomu, abychom my svou láskou, kterou přijímáme od Boha, abychom tuto lásku dávali dál a pomáhali touto láskou k tomu, aby ve světě bylo, pokud možno, víc dobra a méně nenávisti a tady těchto špatných vlastností.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, letos uvažujeme o Velikonocích jako o cestě. O cestě, kterou někdo vykonává, odněkud přejde, z jednoho místa do druhého. Ale také jako o cestě, která se má stát v našich hlavách, v našich srdcích, v našem rozumu.
Jakkoliv jsou Velikonoce důležitou událostí, tak Velikonoce nejsou cílem této cesty nebo těchto cest. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jestli nějak stíháte sledovat ta jednotlivá čtení, jednotlivá evangelia, tak teprve v dnešním evangeliu se zmrtvýchvstalý Ježíš s někým setkává, někomu se zjevuje. Tady celá ta scéna zjevení ženám, které teda odcházejí od hrobu s radostí i se strachem, se odehrává na cestě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, myslím, že za těch pět dnů od čtvrtka, co se tu scházíme, už jste slyšeli hodně moudrého a vážného, a tak jsem si na dnešek nachystal jeden příběh. Je to skutečný příběh. Je to vyprávění ze života evangelického pastora, který se jmenoval Wilhelm Busch, a on sám v jedné své knize vypráví o tom, jak hledal a našel Krista. Více...