Rubrika
HomilieUtrpení ze středu vlastních lidí se nese nejtíž
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, už od těch nejstarších dob Velký pátek je vyhrazen kříži, rozjímání o tomto nástroji umučení, popravy na jedné straně, ale na druhé straně nástroji záchrany. My jsme včera opustili křesťany ve čtvrtém století, když už vlastně na Velký pátek ráno těsně před východem slunce si přečetli evangelium, které jsme slyšeli my teď, o tom, jak Ježíš stojí před Pilátem. Potom biskup celé to shromáždění rozpustil a poslal je, aby si šli všichni domů alespoň krátce odpočinout.
Shromáždili se už po osmé hodině ranní na Kalvárii, na tom nádvoří mezi bazilikou Umučení a bazilikou Zmrtvýchvstání, vzkříšení. Na toto místo postavili stůl, na ten stůl přinesli jáhnové schránu, ve které byly zbytky Kristova kříže - část kříže a velká část nápisu, který stál poblíž Kristova kříže.
Jen tak mimochodem, dnes všechny tyto relikvie jsou v Římě v bazilice svatého kříže jeruzalémského, takže je možné je vidět.
Vyjmuli ze schrány kus Kristova kříže, vzal si ho biskup a držel ho od osmi hodin až do polodne. Po celou tu dobu od osmé do dvanácté hodiny přicházeli věřící, aby mohli uctít Kristův kříž. Kolem biskupa stáli jáhnové, kteří jednak usměrňovali ten zástup věřících, ale taky dávali pozor. Paradoxně, protože tato relikvie byla tak cenná, tak se několikrát někteří lidé pokusili ji ukradnout. Takže věřícím bylo dovoleno, aby se Kristova kříže dotkli čelem. Nesměli na něj sáhnout, nesměli udělat nic víc. Eterie píše, že ta doba od osmé do dvanácté hodiny téměř nestačila, kolik lidí tam přicházelo a chtěli uctít Kristův kříž.
Potom, když zase tuto relikvii schovali, tak začali číst z Písma svatého, ze Starého i z Nového zákona, všechny úryvky, kde se mluví o utrpení Pána Ježíše. Toto čtení trvalo od dvanácté do třetí hodiny odpoledne. Cílem tohoto čtení bylo, aby věřící pochopili, že na Kristu se splnilo to, co předpovídali proroci. Že to, co se stalo s Pánem Ježíšem, nebyla nějaká náhoda, že to tak nějak nevyplynulo, ale že to byl Boží záměr, že Bůh nás chtěl zachránit zrovna tímto způsobem a že Ježíš vyplnil tento Boží záměr.
Ve tři hodiny odpoledne přečetli z Janova evangelia úryvek o smrti Pána Ježíše. Potom se přesunuli do baziliky Umučení a ze probíhalo to, čemu my říkáme bohoslužba slova. Po jejím skončení se přesunuli do baziliky Zmrtvýchvstání, kde je Boží hrob, a tady na tomto místě přečetli zase z Janova evangelia úryvek o tom, jak Josef z Arimatie po Pilátovi žádá Ježíšovo tělo a jak Ježíše pohřbili.
Zde potom na závěr biskup všem udělil požehnání a rozpustil celé shromáždění. Kdo byl schopen, komu stačily síly, tak zůstal, aby bděl u Kristova hrobu. Musíme si uvědomit, že vlastně oni už na těch bohoslužbách byly od čtvrtku, od dvanácti hodin, čili že to trvalo všechno velmi dlouho.
Bratři a sestry, my půjdeme domů, ale církev by si velmi přála, abychom si odnesli ve svém srdci to, co jsme slyšeli v pašijích. Těch myšlenek je tam celá řada, těžko se z toho vybírá. Víte, třeba jedna taková myšlenka, která je i u nás v naší zemi velmi aktuální. To utrpení, které zakusil Pán Ježíš, jeho příčinou nebyli cizinci, Římané, ale vlastní lidé. Utrpení, které vzejde ze středu vlastních lidí, třeba vlastní rodiny, příbuzných, přátel, takového utrpení se nese nejtíž, to je nejtěžší v našem životě, protože to třeba nečekáme, protože nás to třeba překvapí. Nevíme jak na to reagovat. U Ježíše, v jeho reakci můžeme najít sílu. On nikdy nezatratil svůj národ, on nikdy neřekl: „Vymstí se vám to,“ on nikdy neřekl: „Bůh vás potrestá.“
Nebo další myšlenka, kdy Pilát na něho útočí, vyzvídá: „Odkud jsi? Cos udělal špatně? Čím ses provinil?“ Tak mu Ježíš říká: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.“
Přemýšlel jsem delší dobu o tom, proč to říká Ježíš zrovna tady, proč to říká zrovna Pilátovi. Můj názor (to není názor církve, to je můj názor, taková moje trošku konstrukce) je, že z těch souvislostí vidíme, jak Pilát kličkuje. Pilát je takový člověk dneška. Na jedné straně on chce být zadobře se všemi, na druhé straně on se chce mít dobře. Pilát je člověk, který, aby se měl dobře, je ochotný přikývnout. Jednu chvíli tomu, za chvíli někomu jinému. Ježíš ho na to upozorňuje a říká mu: „Už se v tom motáš, už v tom kličkuješ. Vůbec to není dobře a ono tě to pohltí, jestli s tím nepřestaneš.“ A Piláta to pohltilo. Toho svého bohatství vůbec neužil, znelíbil se císaři a skončil ve vyhnanství.
„Já jsem se proto narodil a proto přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.“ Žijeme v době, která není nakloněna nějakým velkým prohlášením. ... měli uvažovat a přemýšlet o tom, proč tady jsem, čím naplním svůj život. Jedna z odpovědí je i v těch pašijích, kdy Panna Maria a Jan stojí pod křížem. Jen tam stojí. Nic neříkají, nic nedělají, jen tam stojí. Někdo by mohl říct: „Copak nemohli udělat víc? Nešlo udělat víc?“ Asi ne. Oni v tu chvíli udělali maximum. Jenom to, že tam byli, byla pro Krista velká posila. To bylo maximum, které šlo udělat a vůbec to nebyla maličkost. Mohli bychom určitě říct, že to je jeden z velkých okamžiků života Panny Marie a svatého Jana, že pro tento okamžik oni přišli na svět, že pro ten okamžik se narodili, aby byli s Kristem pod křížem.
Bratři a sestry, prosme ta to, abychom i my viděli. Abychom viděli a abychom dokázali udělat maximum ve zdánlivě beznadějných situacích. Abychom dokázali udělat takového zdánlivé maličkosti, které mohou a určitě druhé podpoří, potěší, podrží. Potom můžeme říct: „Pane, my jsme s Tebou prožili Velikonoce.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, všechny tři texty, které jsme slyšeli, nebo můžeme říci včetně žalmu, tedy všechny čtyři texty mluví o stejné události, ale každý ten text z trochu jiného úhlu. Nás samozřejmě nejvíc zaujmou pašije. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnes se zaměřuje liturgie na kříž. Zatím ho tu vlastně nevidíme. Máme si uvědomit něco podobného jako včera, že Ježíš ten kříž nemusel vzít, nemusel ho nést, ale chtěl. Máme si uvědomit, že to všechno mohlo být nějak jinak a že Bůh měl plné právo od nás žádat mnohem víc. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, liturgie Velkého pátku je úplně jiná než v jiné dny. Převládá v liturgii ticho a z kostela jsou odstraněny v podstatě veškeré ozdoby. Oltář, který nám připomíná Krista, je úplně holý, není na něm vůbec nic. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnešní den, Velký pátek, v liturgickém chápání je zcela vyjímečný den. Církev neslaví slavnosti, neděkuje Bohu ve svátostech, ale konají se obřady na památku umučení Páně. Dnes si připomínáme událost, to, co se stalo v historii jednou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
 |
Hle, člověk | 14:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.71 MB] |
Bratři a sestry, včera jsme vstoupili s Ježíšem do večeřadla a rozjímali jsme společně nad jeho pozváním, nad tou větou: „Toužebně jsem si přál s vámi jíst tohoto velikonočního beránka, dříve, než budu trpět.“ A řekli jsme si, že to bylo osobní pozvání pro každého z nás. Více...