Rubrika
HomilieHle, člověk
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
 |
Hle, člověk | 14:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.71 MB] |
Bratři a sestry, včera jsme vstoupili s Ježíšem do večeřadla a rozjímali jsme společně nad jeho pozváním, nad tou větou: „Toužebně jsem si přál s vámi jíst tohoto velikonočního beránka, dříve, než budu trpět.“ A řekli jsme si, že to bylo osobní pozvání pro každého z nás. Ježíš toužil mít u sebe každého z nás. A dnes se dostáváme k závěru té věty: „Dříve, než budu trpět.“ Dnes si připomínáme Ježíšovo utrpení. Proč? Jaký to má význam, připomínat si smrt jednoho člověka? Slyšeli jsme zprávu o Ježíšově utrpení a jeho smrti podle Jana. Apoštol Jan, evangelista Jan v té své zprávě, ve svém líčení dopodrobna popisuje proces, který Židé a potom Římané s Ježíšem provedli. Byl to proces naprosto zmanipulovaný, kde obžalovaný neměl právo se hájit, kde žalobci vlastně nepřinesli žádné důkazy a přesto on zemřel.
Chtěl bych se společně s vámi teď zamyslet nad jednou větou, nad jedním výrokem, který v tomto zmanipulovaném soudním procesu řekl Pilát, ten, který tam byl poslán, aby dozíral na právo a spravedlnost: „Hle, člověk!“ Je to věta, která bývá citována velmi často, a všichni známe okolnosti: zbičovaného Ježíše, v plášti a s trnovou korunou, Pilát nechá ukázat proto, že doufá, že velerada řekne: „Tak dobře, to stačí. Už si toho vytrpěl dost.“ Ale v tomhle se Pilát přepočítal. Oni, když uviděli krev, tak je to naopak ještě víc vzrušilo, vyprovokovalo to touhu po další krvi. Abychom pochopili, proč velerada a ti starší tolik usilovali o Ježíšovu smrt, musíme udělat takovou menší okliku. My žijeme v době, kdy není problém na někoho podat to, čemu se říká trestní oznámení. V okamžiku, kdy se mi v podstatě ten druhý jenom trošku nelíbí a já mu budu chtít znepříjemnit život, tak něco napíši a pošlu to na patřičná místa. Ta patřičná místa se tím budou muset zabývat, bude to stát spoustu peněz, spoustu námahy a často to skončí tím, že se ta věc takzvaně odloží. Prostě ani tak, ani tak. U Židů to nebylo možné. Jestliže u Židů někdo vyvolal soudní proces, tak byl na konci toho procesu vždycky někdo odsouzen. Buď byl odsouzen obžalovaný, když mu prokázali vinu, když obžalovanému vinu neprokázali nebo naopak, když on prokázal, že je nevinný, byl odsouzen žalobce. Může se nám to zdát kruté, ale mělo to své nesporné výsledky. Lidé si moc dobře rozmysleli, než někoho z něčeho obžalovali. V tomto židovském soudu před veleradou byl Ježíš odsouzen na smrt. A teď šli za Pilátem, potřebovali, aby to potvrdil. Tam to bylo jak u soudu našeho. Bylo možné, aby Pilát řekl: „Nenalézám žádné viny. Běžte všichni domů. Konec.“ Ale ti starší, žalobci, oni vědí, že pokud Ježíš bude osvobozen, tak národ, Židé, se na ně budou dívat jako na křivé žalobce, jako na křivé svědky, jako na ty, kteří si něco vymysleli. Ztratili by tvář. Nebyli by odsouzeni, ale ztratili by vliv. A proto pořád dokola na Piláta tlačí, přestože on říká: „Nenalézám žádnou vinu.“ Nepřinášejí žádné nové důkazy, ale tlačí a v podstatě toho Piláta ukřičí.
Pilát se několikrát pokouší Ježíše zachránit. V jednom momentě se pokouší také si udělat ze Židů legraci. Je to taková vysoká hra, taková vysoká kalkulace. A Pilát netuší, že je částí Božího plánu. Je to v té větě, kdy on ho vyvede a říká: „Hle, člověk!“ On to řekl řecky a použil slovo anthropos, což v té době neznamenalo jenom obyčejný člověk, to znamenalo člověka, který je v poutech, který je spoutaný. Abychom pochopili, jak si z nich chtěl udělat legraci, jak je chtěl zesměšnit, vzpomeňme si na to, že on několikrát před tím říká: „To je váš král? Vašeho krále mám ukřižovat?“ Vyvedl ho také před lidi a řekl: „Hle, váš král.“ A teď říká: „Hle, váš člověk.“ Když ho nechal zbičovat. Jinými slovy on tedy taky říká: „Snad si nemyslíte, že jsem vám naletěl a že věřím, že tenhle ubohý, rozbitý člověk by byl nějak nebezpečný římskému císaři.“ Chtěl je ponížit, ale oni si toho vlastně ani nevšimli a jenom křičí: „Ukřižuj!“ Pro nás je ale důležité to slovíčko „člověk“. Člověk v poutech, spoutaný člověk, člověk v okovech. Jak víme, na Ježíšovi se naplnila všechna proroctví, všechny předobrazy ze Starého zákona. A tohle slovíčko, ten člověk v poutech, ten stejný výraz, který použil Pilát, je v Písmu svatém ve Starém zákoně jenom jednou. Použil toto slovo prorok Samuel, když byl poslán k Saulovi (Saul byl úplně první židovský král) a když dostal příkaz, aby ho pomazal na krále, tak mu říká: „Ty jsi člověk, kterého si vyvolil Hospodin, aby pečoval o můj lid.“ Jinými slovy: „Ty budeš spoután touto službou, uvědom si, že to, že budeš králem Izraele, bude pro tebe břemeno. Ty se nestáváš králem proto, aby oni tobě sloužili, ale aby ty ses staral o ně.“ Saul to nesplnil, proto ho Bůh zavrhl a vybral si Davida. Ale je to předobraz. [...] Člověk Ježíš – to je ten nejlepší člověk, jaký kdy na této zemi žil. To je člověk, jak si Bůh přál mít nás všechny lidi. Bez chyby, bez hříchu. Člověk, který je obrazem Božím. Uvědomme si, že lidé pořád hledají definici, kdo to je člověk. A Písmo svaté hned na začátku říká: „Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jako muže a ženu je stvořil.“ To je ta korunka stvoření, to je ten zlatý hřeb. Ale ono u toho nezůstalo. Člověk to pokazil a můžeme říct, že od pádu do hříchu každý z nás, každý člověk má dvě tváře. Koncilní dokument o církvi v dnešním světě začíná slovy: „Radost a naděje, úzkost a bolest lidí dnešní doby jsou radostí a úzkostí církve.“ A potom dál tenhle dokument pokračuje a říká: „Člověk je na jedné straně schopen toho nejlepšího, ale na druhé straně také toho nejhoršího.“
Bratři a sestry, jsme schopni poslat na charitu velké částky peněz, ale přitom jsme schopni se hněvat se svým sousedem. Jsme schopni mluvit o lásce, o přátelství, o porozumění, a jsme schopni se udávat a posílat na sebe různá oznámení. Jsme schopni toho nejlepšího, ale i toho nejhoršího. Jsme schopni zamilovat se a chtít dobro pro druhého, ale také nás trápí moc a moc velká sebeláska, kdy uděláme sebe mírou všeho a hledáme svůj prospěch. „Hle, člověk!“ Takový je dnešní člověk, takový byli lidé v době Ježíšově. A Bůh říká: „Člověče, já tě od toho chci vysvobodit. A proto se dívej na člověka Ježíše, na člověka, který se zřekl své vůle a řekl Otci: ‚Ano, jak Ty chceš‘.“ Cesta, jak se posunout dál, je v tomto: zřeknout se, něco ztratit, tak, jako to ztratil Ježíš. Bratři a sestry, po nás nikdo nežádá, abychom ztratili svůj život. Ale je tady spousta věcí, které bychom měli udělat po vzoru Ježíšově. Jenom dvě věci, které nám ukazuje dnešní evangelium, dnešní pašije. Soud. Často pronášíme rychlé soudy, ukvapené soudy. Často věnujeme lidem jenom jeden letmý pohled: „Nemám čas. Nezdržuj.“ A na základě toho letmého pohledu právě potom proneseme ten rychlý soud. Kéž nám Bůh pomůže, abychom se tohohle zbavili. Kéž nám dá odvahu a sílu podívat se na lidi, kteří jsou kolem nás, i na ty, kteří jsou nám nepříjemní, i na ty, které nemáme rádi. Ať si uvědomíme: to je člověk. Třeba spoutaný něčím. Ale Bůh mi ho poslal do cesty a já s tímto člověkem mám ztratit svůj čas, svou energii, svoje schopnosti. Já nemám tohohle člověka během 5 minut odsoudit, ale já mu mám podat ruku. Bratři a sestry, kdykoliv budeme mít chuť pronášet ty rychlé soudy a kdykoliv budeme ochotni dívat se takhle povrchně, vzpomeňme si na Ježíše Krista na kříži a uvědomme si, že on na tom kříži visí proto, abych já se tohohle vyvaroval, aby mi dal sílu tohohle se zbavit, abych řekl: „Ježíši, já chci být člověk. Já chci být takový člověk, jaks byl Ty. Já chci být člověk, který vidí, má otevřené oči. Já chci být člověk, který má připravenou ruku k tomu, aby ji tomu druhému podal. Rozhodně nechci být ten, který ukvapeně a rychle odsuzuje.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, všechny tři texty, které jsme slyšeli, nebo můžeme říci včetně žalmu, tedy všechny čtyři texty mluví o stejné události, ale každý ten text z trochu jiného úhlu. Nás samozřejmě nejvíc zaujmou pašije. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnes se zaměřuje liturgie na kříž. Zatím ho tu vlastně nevidíme. Máme si uvědomit něco podobného jako včera, že Ježíš ten kříž nemusel vzít, nemusel ho nést, ale chtěl. Máme si uvědomit, že to všechno mohlo být nějak jinak a že Bůh měl plné právo od nás žádat mnohem víc. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, liturgie Velkého pátku je úplně jiná než v jiné dny. Převládá v liturgii ticho a z kostela jsou odstraněny v podstatě veškeré ozdoby. Oltář, který nám připomíná Krista, je úplně holý, není na něm vůbec nic. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnešní den, Velký pátek, v liturgickém chápání je zcela vyjímečný den. Církev neslaví slavnosti, neděkuje Bohu ve svátostech, ale konají se obřady na památku umučení Páně. Dnes si připomínáme událost, to, co se stalo v historii jednou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, už od těch nejstarších dob Velký pátek je vyhrazen kříži, rozjímání o tomto nástroji umučení, popravy na jedné straně, ale na druhé straně nástroji záchrany. My jsme včera opustili křesťany ve čtvrtém století, když už vlastně na Velký pátek ráno těsně před východem slunce si přečetli evangelium, které jsme slyšeli my teď, o tom, jak Ježíš stojí před Pilátem. Více...