Rubrika
HomilieJežíš trpěl konkrétně za každého z nás
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, liturgie Velkého pátku je úplně jiná než v jiné dny. Převládá v liturgii ticho a z kostela jsou odstraněny v podstatě veškeré ozdoby. Oltář, který nám připomíná Krista, je úplně holý, není na něm vůbec nic. Má nám to připomenout tu myšlenku, že Kristus nám dal úplně všechno, nenechal si vůbec nic.
Na Velký pátek si zvlášť zřetelně připomínáme myšlenku, že Kristus v okamžiku, kdy přišel mezi nás, přijal schopnost trpět, nést bolest. Připodobnil se nám v tom, čemu bychom se rádi vyhnuli, rádi bychom se toho zbavili, protože je to těžké, nepříjemné. Faktem je, že na počátku při stvoření tomu tak nebylo. Bolest, utrpení, smrt, to všechno jsou následky prvního hříchu a Ježíš se tomu samozřejmě mohl vyhnout, ale nevyhnul. A my mu dnes za to děkujeme.
Dnes jsme slyšeli v liturgii Božího slova žalm, který má číslo 31. Je to žalm, ze kterého známe především tu odpověď: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha,“ nebo „svěřuji svého ducha,“ ty překlady jsou různé. Jsou to slova, která Ježíš řekl na kříži. Možná si to ani tak neuvědomujeme, ale Ježíš se na kříži modlil. Ať už tím, že pronášel ta slova žalmu 22: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“, anebo jak jsme to slyšeli a jak jsme si to připomněli dnes: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“
Oba dva ty žalmy mluví o utrpení, ale každý jinak. Ten žalm 22 je vlastně proroctví. Je tam velice přesně popsáno, jak bude Kristus trpět, jak bude trpět Zachránce. Tady ten žalm, který jsme slyšeli dnes my, mluví o utrpení obecně, nebo spíš bych to řekl o utrpení, které prožíváme my všichni. Ten žalm chce říct, že Ježíš netrpěl jenom obecně za všechny lidi, ale konkrétně za každého z nás.
Žalmista, který je autorem tohoto žalmu, kterého vedl Duch svatý, tak vzpomíná na minulé utrpení. Vzpomíná na to těžké, co ho potkalo, ale říká: „Nakonec to dopadlo dobře.“ Tato myšlenka zde má svůj hluboký význam. O jakém utrpení se tady mluví? My jsme ten žalm zase neslyšeli celý, a proto jsme si nemohli udělat úplně přesný obraz. Je to vyprávění o utrpení starého nemocného člověka, kterému už neslouží zrak, kterého trápí různé nemoci, člověka, který je unavený, vyčerpaný, ale také zklamaný životem. Člověka, který trpí fyzicky, těmi nemocemi, tím stářím, ale taky člověka, který trpí duševně: „Opovrhují mnou. Ti, kteří jsou mi nejblíž, se mi smějí. Jsem jim pro legraci. Moji známí se mně vyhýbají. Bojí se, že je budu žádat o pomoc. Kdo mě uvidí venku, prchá přede mnou.“
To je takové to, když lidé se začnou vyhýbat, když začnou chodit na druhou stranu ulice, kdy si dávají pozor, aby nezabředli do hovoru, ale jenom spěšně pozdraví a pryč. „Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtvý. Nikdo mě nikam nezve, nikdo se nezeptá, jak se mi daří, nikdo se mnou nemá soucit. Jako bych už pro ně neexistoval.“
Překladů je několik a my jsme slyšeli v tom zpěvu žalmů, že žalmista říká: „Jsem jako roztříštěný džbán.“ Překlad, který já mám tady v lekcionáři, říká: „Podoben jsem rozbitému hrnci.“ Ten překlad o tom roztříštěném džbánu je takový víc poetičtější, s tím hrncem je to takové víc syrové, naturalistické, ale oba ty překlady vyjadřují, vystihují, jak si ten člověk připadal zbytečný. K čemu je roztříštěný džbán, k čemu je prasklý rozbitý hrnec? No, k ničemu. Neudrží v sobě ten obsah a hodí se tedy jenom k tomu, aby byl ten hrnec nebo ten džbán vyhozený.
Ale jak jsem říkal, ten žalmista si uvědomuje a říká: „Ale Bůh mě z toho vytáhl. Ten žalmista tady mluví o Bohu ne jako o nějaké ideologii, jako o nějakém názoru, ale mluví o zážitcích. Zažil hluboké ponížení, ale také zažil, zakusil pomoc. Ten žalmista připomíná a říká: „Každé utrpení je určitou zkouškou důvěry. Je zde jakési napětí mezi vírou a nedůvěrou. A bude to opravdu fungovat? A bude to opravdu fungovat i v mém případě, v mém životě, v mé situaci?“
Bratři a sestry, vidíme toto napětí v životě všech těch, kteří byli o Velikonocích kolem Ježíše. Máme si položit dvě otázky: Co posiluje moji víru a co ničí moji důvěru v Boha. Dnešní pašije, jak jsme to slyšeli, vlastně nám předložili dva jakési modely. Na jedné straně je to apoštol Petr, který ztrácí tu důvěru. Když je v domě velekněze, tak přestává myslet na Ježíše a myslí na sebe, na svůj život: „Já se teď musím zachránit.“ A na druhé straně je Jan a Maria pod křížem.
Bratři a sestry, každá ta bolestná situace je zkouškou naší víry, naší důvěry, a může nás nějakým způsobem posunout blíž k Bohu anebo nás taky může oddálit. Záleží, za jaký konec to vezmeme, jak se k tomu postavíme.
Ten žalmista nakonec právě znovu zdůrazňuje a říká: „Dobře to dopadlo.“ Jemu nejde, aby se chlubil těmi bolestmi, ale jde mu o to, aby nakonec řekl: „A já tady mám pomocníka. Já tady mám někoho, kdo mně pomohl se z toho všeho vyhrabat, kdo mně pomohl tím projít, kdo se mě nezřekl, kdo se ke mně neotočil zády.“
Bratři a sestry, o Velikonocích slavíme Ježíšovo zmrtvýchvstání. K oslavě této události se propracováváme. Ježíšovo utrpení neoslavujeme. Ježíšovo utrpení si připomínáme, abychom za něho poděkovali, a připomínáme si ho proto, abychom to měli před očima v momentě, kdy my sami něco trpíme, abychom ho viděli, toto Ježíšovo utrpení, jako vzor, jako způsob, jako návod, jak tím projít.
Bratři a sestry, ta liturgie bude pokračovat. Až odejdeme odsud z kostela, vrátíme se do svého běžného života. Budeme zažívat radosti, budeme zažívat bolesti, ale vzpomeňme čas od času na žalmistu: „Ano, byl jsem na tom hodně špatně, ale mám pomocníka, který mě neopustil, a s jeho pomocí to všechno šťastně a dobře dopadlo a moje víra a důvěra se posílila.“ To je smysl dnešního setkání. Má se to naplnit na každém z nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, všechny tři texty, které jsme slyšeli, nebo můžeme říci včetně žalmu, tedy všechny čtyři texty mluví o stejné události, ale každý ten text z trochu jiného úhlu. Nás samozřejmě nejvíc zaujmou pašije. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnes se zaměřuje liturgie na kříž. Zatím ho tu vlastně nevidíme. Máme si uvědomit něco podobného jako včera, že Ježíš ten kříž nemusel vzít, nemusel ho nést, ale chtěl. Máme si uvědomit, že to všechno mohlo být nějak jinak a že Bůh měl plné právo od nás žádat mnohem víc. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnešní den, Velký pátek, v liturgickém chápání je zcela vyjímečný den. Církev neslaví slavnosti, neděkuje Bohu ve svátostech, ale konají se obřady na památku umučení Páně. Dnes si připomínáme událost, to, co se stalo v historii jednou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, už od těch nejstarších dob Velký pátek je vyhrazen kříži, rozjímání o tomto nástroji umučení, popravy na jedné straně, ale na druhé straně nástroji záchrany. My jsme včera opustili křesťany ve čtvrtém století, když už vlastně na Velký pátek ráno těsně před východem slunce si přečetli evangelium, které jsme slyšeli my teď, o tom, jak Ježíš stojí před Pilátem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 52,13-53,12; ž. Žl 31; 2. čt. Žid 4,14-16; 5,7-9; evang. Jan 18,1-19,42;
 |
Hle, člověk | 14:01 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 2.71 MB] |
Bratři a sestry, včera jsme vstoupili s Ježíšem do večeřadla a rozjímali jsme společně nad jeho pozváním, nad tou větou: „Toužebně jsem si přál s vámi jíst tohoto velikonočního beránka, dříve, než budu trpět.“ A řekli jsme si, že to bylo osobní pozvání pro každého z nás. Více...