Rubrika
HomilieDar lásky a dar rozumu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.05.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my jsme se dnes sešli, abychom Bohu děkovali za dary, které jsme dostali. O jednom z těch darů, takovém velikém, možná i největším se mluvilo ve všech třech čteních – o schopnosti mít rád. Tuhle schopnost má jenom člověk. Žádný jiný tvor na zemi není schopen tohoto ... tady se nějak nabízí slovo cit, ale svatý Augustýn říká, že láska je záležitostí rozumu, citu a vůle.
Druhý dar, za který chceme děkovat, to je dar rozumu, schopnosti učit se. Je to i, můžeme říct, taková touha poznávat, jak se říká lidově „přijít věcem na kloub“, touha objevovat, poznat jak to funguje. Ať už jde o zákonitosti přírody, ať jde o jiné země nebo i snaha poučit se a podívat se, jak žijí jiní lidé, jiné kultury, jiné civilizace.
Toto jsou všechno dary, které jsme dostali a které máme rozvíjet. Jestliže na toto nějakým způsobem zapomeneme, pak tady bude prázdno. Skutečně. Co by tady zůstalo, kdybychom nepoužívali svůj rozum? Co by tu zůstalo, kdybychom neměli rádi?
Bratři a sestry, ani radši nedomyslet, jak by ten náš svět byl pustý a jednotvárný. Náš život by vedly pudy, pud sebezáchovy, najít se, vyspat se, postarat se o sebe a to ostatní by nám bylo, jak se říká, volné.
Bratři a sestry, tím, že nás Bůh vybavil těmito dvěma hlavními schopnostmi – uvažovat a mít rád, tak nám dal jakousi autonomii. Písmo hned na začátku říká, že Bůh člověku svěřil zemi. Říká lidem: „Podmaňte si ji, naplňte tu zemi a spravujte ji.“
Křesťanství je jedno z mála náboženství, které hájí tuto autonomii člověka. Mnohá ta náboženství říkají, že všechno přímo řídí nějaký bůh, nějaké božstvo, že člověk má předepsaný osud a ať člověk dělá co dělá, že ten osud prostě se naplní. Zkrátka a dobře, že člověk je nesvobodný. Kdežto křesťanství říká: „Člověče, máš to ve svých rukou. Máš to ve svých rukou, vezmi, přijmi od Boha tyto dary, které ti dává, a používej je, rozvíjej je a budeš šťastný ty i ti, kteří jsou kolem tebe.“
Dnešní druhé čtení, které mluví o lásce, tak právě má na mysli tu lásku, která se promítá do každodenního života, která je věcí rozumu, citu a vůle. Nejde jenom o nějaké hnutí mysli, ale jde o cílené jednání.
Staří Řekové rozdělovali lásku na tři skupiny, na tři takové kategorie. Tu první známe, o tom se mluví dnes často. Ta první kategorie se nazývá eros, druhá filein a třetí agape.
Eros je řecký bůh. Je to syn bohyně chudoby Pénie. A protože ona mu neměla co dát, protože byla chudoba, tak on chodí a žebrá. Od každého chce a každému říká: „Dej mi. Starej se o mě, pečuj o mě. Dej mi.“ Tím slovíčkem filein staří Řekové označovali lásku přátelskou a láskou agapé označovali lásku, která se dává, která rozdává.
Bratři a sestry, moc a moc potřebujeme, aby i v našem světě, v naší civilizaci, v naší zemi jsme si pořád připomínali, že láska má tu krásnou schopnost obdarovávat, rozdělit se, protože se velmi často setkáváme právě s tím, jak druzí říkají: „Dej mi.“
Víte, je to vidět. Když třeba i přijdou děcka, tak mají takový postoj: „Tak mě bavte. Starejte se o mě. Já jsem tady, tak o mě pečujte.“ A trvá to někdy delší, někdy kratší dobu, než přijdou na to, že nestačí mít jenom postoj té otevřené ruky, ale že je potřeba také něco přinést. A když se člověk nad tím zamýšlí, tak si musí říct: „Aha, ale ty děcka to někde viděly. Ty děcka to nemají samy ze sebe tenhle postoj,“ a musí si s pokorou člověk říct: „My jsme je to naučili.“ Takže musíme začít i u sebe.
Bratři a sestry, škola to je místo, odkud si lidé odnášejí vědomosti, znalosti, ale také vztahy. Ale škola je i místo, kam musíme přinášet. Ono je to tak všude v našem životě. Nejde jenom o to odnášet, brát, ale jde o to taky dávat. A to nám připomíná to dnešní druhé čtení: „Člověče, všude kam přijdeš, tak tam musíš něco přinést.“ Nemyslí se tím nějaká obálka, bábovka nebo něco takového, ale myslí se tím tvůj postoj, s jakým ty tam přijdeš.
Bratři a sestry, apoštol Jan nám k tomu říká: „Bůh přišel první a poslal svého Syna, to nejcennější, co měl.“ Ten obrat, že poslal svého jednorozeného Syna, v hebrejštině znamená, že poslal svého nejmilovanějšího syna, nejmilovanější bytost, jakou měl, někoho, na kom mu nejvíc záleželo.
My, když máme dávat, tak si říkáme: „No, dám mu to? Nedám mu to. Zaslouží si to? Ne, to je moc cenné, to mu nedám. To ne, on si to nezaslouží.“ Co kdyby nám Bůh řekl: „Člověče, nezasloužíš si to. Nedám ti svého Syna, neobdaruju tě.“ My si to nezasloužíme a On to neřekl. Přestože my si to skutečně nezasloužíme, tak On to neřekl.
Bratři a sestry, když mluví apoštol Jan o lásce, má na mysli praktický život nás všech. Žijme tady s tím, že nestačí jenom brát, nestačí se jenom ptát a dívat se, kde mi kdo co dá. Ale že vždycky musím taky přinášet.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme byli zpraveni o události, která měla, má a bude mít naprosto zásadní význam. A sice je to o tom, jak apoštol Petr přichází na návštěvu do Césareje Přímořské k setníku Kornéliovi.
V tom úryvku, který jsme vyslechli, který byl poměrně krátký, tak byl takový souhrn těch důležitých momentů celého toho setkání, nicméně to setkání se připravovalo delší dobu a proběhly ty události během tří dnů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, úryvek prvního čtení, který jsme před chvílí vyslechli, byl vybrán ze Skutků z desáté kapitoly. My jsme četli zase jenom maličkou část, řekli bychom, jakýsi závěr celého toho příběhu.
Desátou kapitolou začíná druhá část Skutků apoštolů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.05.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, slyšeli jsme v evangeliu, jak Ježíš na závěr Poslední večeře, než odejde s učedníky do Getsemanské zahrady, jak se modlí. Modlí se za učedníky, za ty, kteří jsou kolem něho, ale modlí se potom i za ty další učedníky, za ty, kteří přijdou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.05.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli nejdelší vyprávění, jaké je zachyceno ve Skutcích apoštolů. Vyprávění o křtu setníka Kornelia, pokud by se četlo celé, tak je obsaženo v šedesáti verších. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. čtení 1 Jan 4,7-10; evangelium Jan 15,9-17;
Bratři a sestry, my se vrátíme k dnešnímu prvnímu čtení, které je velmi důležité pro život církve. Je to text, který je nějakým způsobem zasunutý do velikonočních nedělí, a tak se může lehko stát, že si ho člověk nevšimne, že splyne, ale je to text, který mnoha lidem, jak se říká, obrátil život na ruby. Více...