Rubrika
HomilieO Ježíši věrohodně a srozumitelně
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, nacházíme se na samém konci velikonočních svátků. Vlastně to, čemu se říká Velikoční třídení skončilo včera večer a dnešním dnem začíná doba velikonoční. V podstatě jsme se po pět dnů scházeli tady v kostele, abychom si připomínali takové, můžeme říct, ústřední okamžiky naší spásy, naší záchrany. Těch myšlenek bylo veliké množství a je naprosto i takové přirozené, že člověk z toho cítí trošku únavu a že si třeba říká: „Tak, a co si z toho mám vybrat? U čeho se mám zastavit?“ A právě proto je zde doba velikonoční. Je to dlouhé období, stejně dlouhé jako doba postní, a my máme zažít v sobě, utřídit v sobě všechno to, co jsme slyšeli, nebo aspoň část z toho – to, co nás nějak oslovilo a to, co si vlastně chceme uchovat z Velikonoc. Můžeme říci, že jako doba postní měla za cíl, abychom se podívali do svého nitra, každý sám do sebe, abychom přemýšleli o svém základu, o svém duchovním životě, tak doba velikonoční je zase obrácena navenek a my máme přemýšlet o svém působení navenek, o našem působení na ty, kteří jsou kolem nás, o působení církve navenek. Jako doba postní byla zamyšlením a obrácena pohledem dovnitř, doba velikonoční je obrácena ven. Budeme vlastně o tom číst úryvky z Písma svatého. Už dnes jsme začali o tom, jak apoštol Petr mluví o letnicích k Židům, kteří přišli do Jeruzaléma. Už jsme vlastně četli i včera o tom, jak Maří Magdaléna přišla k apoštolům a zvěstovala jim, že Ježíš je někde pryč a že je potřeba ho hledat. Tady toto zvěstování, to obracení se navenek, k těm, kteří, můžeme říct, nějakým způsobem ještě v církvi nejsou nebo ji hledají nebo ji i nehledají, je velice těžké, velice obtížné. Ale často to probíhá jinak, než třeba my bychom si plánovali.
V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Bůh použil dokonce i vojáky, kteří byli cizinci, byli to pohané, ale i oni byli vtaženi tady do tohoto plánu, do plánu, který Bůh měl. A oni byli takovou nabídkou pro velekněze a starší. Římští vojáci určitě nespali v noci. To si nemohli dovolit, to by s nimi špatně dopadlo. Taková praktická otázka zní: co ti vojáci tedy vlastně viděli? No, viděli kámen. Ten kámen byl na hrobě a pak byl vedle. Jestli viděli něco víc, nevíme. Jestli viděli anděla nebo neviděli, to už se nikdy my nedozvíme. Pána Ježíše určitě neviděli, protože Pán Ježíš už se tady od toho okamžiku zmrtvýchvstání ukazoval jenom tomu, komu chtěl. A ti vojáci tam nebyli. Ale co ti vojáci mohli vidět? Mohli vidět třeba ty ženy, které tam přišli a ke kterým se připojil Ježíš. Nebo mohli vidět Maří Magdalénu, která s někým mluví, a toho někoho oni neviděli. Chápete, že to je situace přinejmenším podivná, když vidím člověka, který s někým mluví, a já toho druhého nevidím. Takže ti vojáci to brali takhle: „Tady se děje něco zvláštního. Ten hrob byl zavřený, naráz je otevřený, nikdo tam nepřišel,“ to oni dobře věděli, „nikdo z lidí, a je prázdný. A nikdo nic nikam neodnášel.“ A tohle vlastně oni řekli velekněžím a starším, zprávu, která je ryze založena na rozumu, v které je několik otazníků, na které oni neodpovídají, a naopak oni vlastně čekají, že velekněží jim tady to nějak pomohou vysvětlit. Ale nedočkali se toho. Pro velekněze a starší toto byla další taková nabídka od Boha, protože ti vojáci rozhodně nebyli Ježíšovi příznivci, to nebyli jeho učedníci. A velekněze a starší mohlo napadnout, že se tu skutečně děje něco mimořádného. Možná je to napadlo, to nevíme, ale oni se rozhodli zůstat na té své pozici: „Ježíš je lhář, Ježíš rozhodně není syn Boží.“ I teď vlastně, když přicházejí lidé, kteří jsou naprosto nestranní, spíše by se řeklo, že jsou proti Ježíšovi, a podávají takovéto svědectví, ani tohle nepřijímají. Je to škoda.
Bratři a sestry, naopak cílem kázání apoštola Petra je dokázat, že Ježíš je věrohodný, spolehlivý. Petr na to jde přes Davida. Dodneška v Jeruzalémě Židé mají Davidův hrob a je tento hrob ve velké úctě. Konec konců, David vlastně byl zakladatel královské dynastie, takový král, který stál na počátku rozmachu jejich říše a je pro ně velikým symbolem. A Petr tedy začíná od Davida a chce ukázat, že Ježíš je novým Davidem, pokračovatelem. Nebo můžeme říci, že naopak na Ježíšovi se naplnila všechna ta proroctví a David byl takovým Ježíšovým předobrazem. A říká jim to způsobem, který je pro ně srozumitelný. To oni všechno znali. Protože se tam v Písmu svatém mluví: „Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Ano, i mé tělo odpočine v naději, neboť mě nevydáš podsvětí napospas. Nedopustíš, aby tvůj svatý podlehl porušení.“ On jim říká: „Tohle David říká o Mesiáši. Tím Mesiášem je Ježíš.“ Co já tím vším chci říct? Že když my teď v té době velikonoční máme přemýšlet o tom, abychom byli i my věrohodní, jak to udělat, abychom byli věrohodní pro tento svět, pro naši farnost, pro naše okolí? Jakým způsobem oslovit naše okolí, aby to pro ně bylo pochopitelné? Petr mluvil pro Židy a bylo to pro ty Židy pochopitelné, pro nás už to tak pochopitelné není.
Bratři a sestry, my totiž často používáme slovník, který je skutečně náboženský. Většina z nás byla pokřtěna jako malé děti, dostali jsme se k víře jako malí a hodně těch věcí bereme jako samozřejmost, i třeba to, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale když o tom uvažuje někdo nevěřící, kdo se k víře propracovává, tak je to pro něho těžké. Známe to i z Písma svatého. Když přišel Pavel do Athén, vykládal o Ježíšovi, o Bohu. Všechno brali, v okamžiku, když použil termín ‚vstal z mrtvých‘, tak řekli: „No, na to nemáme čas, poslechneme si tě někdy jindy.“ Vzali to jako pohádku a skutečně odešli. A tak se může stát a stává se to, že pro mnoho našich současníků mluva a termíny, které my používáme a které nám připadají samozřejmé, jsou naprosto nepochopitelné. Dneska ráno jsem si pustil rádio, měl jsem chvíli čas, a tam zvali, dávali tipy na tento den, jak ho prožít. Tak bylo tam pozvání na hrad Křivoklát, bylo tam pozvání do zoologické zahrady v Plzni, že tam mají mladé opičky a kůzlátka, a potom taky, v řadě, bylo pozvání do benediktinského kláštera ve Stříbře, který je obnovený, je vzácný tím, že autorem architektury je stavitel Santini, no a mezi jiným, kdo by jako ještě měl náladu: „... tak tam ještě můžete zůstat na mši.“ Může nám to připadat divné, ale to je realita. To je realita a my s touhle realitou musíme počítat.
Bratři a sestry, my nemáme nějaký hotový recept, že bych vám tady rozdal letáky a řekl: „Tak, teďka vyjdete a budete vykládat tohle.“ a všichni se obrátí a příští neděli už ten kostel bude plný a nebude stačit. Nemáme nic takového. O to je to těžší. My musíme se namáhat, prosit Boha, aby nám pomohl, aby nám ukázal, jak oslovit, aby to bylo věrohodné a aby to bylo srozumitelné. Tak to dělal apoštol Petr, tak to dělali ostatní apoštolové, my o tom uslyšíme teď v době velikonoční. A tady ta otázka je pořád stejná, už dva tisíce let. Ale co je taky stejné a na co se můžeme spolehnout, je to, že nám pomůže Duch svatý. Tak, jako pomáhal Petrovi. Protože tady nejde o to, že to bude naše dílo, moje práce, protože nikdo z nás není Spasitel, Zachránce, ale my na toho Spasitele chceme ukazovat. Věrohodně a srozumitelně. Tak, jak to dělali apoštolové. Prosme za to, aby se nám to v letošní době velikonoční aspoň trošku podařilo.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, o každých Velikonocích prožíváme ten příběh Ježíše Krista, jeho utrpení, smrti, a především tedy zmrtvýchvstání. A já bych teďka chtěl vyprávět jiný příběh. Je to vlastně příběh, jak se říká, z východu, z perské moudrosti.
Ten příběh vypráví o šáhovi, který byl nespravedlivý, který byl vyloženě zlý a rád dělal svým úředníkům, svým ministrům různé, jak se říká, naschvály. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli téměř závěr Matoušova evangelia a svatý Matouš se tady v některých formulacích záměrně vrací na začátek, na začátek svého díla. Začíná z takové té situace, kterou všichni dobře chápeme a rozumíme tomu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, jak asi většina z nás ví, doba velikonoční je zaměřena navenek. Doba postní je zaměřena dovnitř, člověk se má soustředit. Doba velikonoční je zaměřena na vnější akci, na to, čemu se říká mise, misie, zvěstování evangelia. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, chtěl bych se dnes zastavit u několika postav z pašijí, z těch velikonočních událostí. Jsou to postavy, které jsou tam nějak tak zmíněny, mluví se třeba o nich velmi krátce, ale patří k tomu obrazu a jsou to takové střípky, které by nám mohly pomoci ten obraz doplnit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Pondělí velikonočního oktávu
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 2,14.22-33; žalm Žl 16; evangelium Mt 28,8-15;
Bratři a sestry, budeme teď číst, hlavně ve velikonočním oktávu, ale i v dalších nedělích, o tom, jak Ježíš přichází ke svým učedníkům. Většinou ti učedníci jsou smutní, takoví zaražení, bázliví, a on přichází, aby tento stav změnil. Více...