Čtvrtek 20.06.2024, sv. Silverius, Květa
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Co je motivem Ježíše a jeho učedníků

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Co je motivem Ježíše a jeho učedníků10:36

Bratři a sestry, jak rozumět dnešnímu evangeliu? Je to poměrně složité. A to si ještě představte, že v originále a ve starším českém překladu nebylo „kdo neklade na druhé místo…“, ale „když někdo přichází ke mně a…“ Tak Ježíš tam říká, aby „nenáviděl svého otce, svou matku“ a tak dále. A to už dělalo problémy velké, vysvětlit to, co má Ježíš na mysli.

Vyjděme z té situace, která tam je. Za Ježíšem jdou velké zástupy. Když jde za někým velký zástup, tak ti lidé mají různé motivy, proč jdou. Ježíš se opravdu obrací a de facto jim vlastně říká: „Ujasněme si, proč za mnou jdete. Jestli jdete ze zvědavosti, nebo doufáte, že něco dostanete, nebo z vypočítavosti, i to je možné. Anebo jdete za mnou, protože se chcete stát mými učedníky.“

Být Ježíšovým učedníkem je nabídnuto všem, úplně, bez vyjímky. Ovšem, když člověk přijme tady ten status Ježíšova učedníka, tak už zase přichází to, že na Ježíšova učedníka jsou kladeny nároky. A toto má právě Ježíš na mysli, když mluví, v tom prvním odstavci. Ježíš chce být vždycky na prvním místě.

V zemi, v místech, v čase, ve kterém Ježíš žil v Izraeli, byl kladen velký důraz na to, že třeba někdo patří s někým do rodiny, že je někdo s někým příbuzný. A ti příbuzní si pomáhali. A jak se říká, rodina nade všechno. Vlastně když se tam mluví právě o tom: otec, matka, syn, dcera, žena, dítě, bratři, to jsou různé druhy pomoci. Tak si vlastně lidé vypomáhají v rodině. A tam bylo tedy to heslo „rodina nadevšechno“. Ježíš ale říká: „Já bych chtěl, aby na tom prvním místě bylo to, že patříte ke mně.“ Toto má být na prvním místě. Že patříte do nějaké rodiny lidské, to už je další věc. Ale to první, že patříte ke mně, že jste moji učedníci.

Ježíšovi nejde jenom o to, abychom se rozhodovali, jak se říká, bez nějakého citu. V době, kdy žil Pán Ježíš, tak v Římě byla v kurzu takzvaná stoická filosofie. Tedy s takovým bohorovným klidem dokázat ty věci, zhodnotit a potom tedy být na nich jakýmsi způsobem nezávislý, jak se říká, indiferentní k nim. Ne. Ježíš chce, abychom se rozhodovali i s citem pro něho. A tím nejvyšším citem je láska.

A jsou rozhodnutí, která bývají těžká, obtížná a jak se říká, buď to je ano, nebo je to ne. Není třetí možnost. A tady v těchto situacích, kdy jsme postaveni před takovouto volbu, tak nám pomáhá to, že se rozhodneme pro někoho nebo pro něco, co máme rádi. Naopak upozadíme, vzdáme se něčeho, co rádi nemáme. Ale Ježíš používá vlastně ty protiklady: mít rád, milovat, to je na jedné straně, a protikladem milovat je nenávidět. Ježíš to vytáhne úplně na hranu, aby právě zdůraznil to, co je tím motivem. Co je jeho motivem a co chce, aby bylo motivem i jeho učedníků: láska, mít rád. Tady ten společný vztah.

Zároveň, jak říkám znovu, Ježíš pořád upozorňuje na to, že být jeho učedníkem znamená přijmout určitá pravidla, přijmout odpovědnost a na učedníka se kladou nároky.

Je tam taková kratičká vsuvka: Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Každý neseme nějaký kříž. Ale je otázka, jestli s tím křížem, s těmi těžkostmi následujeme Ježíše. Jsou lidé, kteří s tím svým křížem, s tou svou těžkostí nenásledují Ježíše. Zní to divně, ale je to možné. Je možné potýkat se s těžkostmi, ale nejít za Ježíšem. Jít za někým jiným. Takže Ježíš zdůrazňuje i tady toto.

Abychom tady to dobře pochopili, co se vlastně od nás očekává, bude dobře uvědomit si, že jsme v evangeliu svatého Lukáše. Každý ten evangelista má nějaký jazyk, používá nějaké prostředky, a z těch Ježíšových kázání vybral to, co považoval za důležité. A svatý Lukáš nám vlastně zaznamenal podobenství o marnotratném synovi. Mám teď na mysli ten okamžik, kdy ten syn sedí u těch vepřů, vepři žerou ty lusky, on má hlad, jemu nedá nikdo nic a synova pýcha vyloženě splaskává. Protože si myslel, co dokáže ve světě, co udělá, jak se zapíše do dějin. A teď úplně splaskává a rozhodne se jít domů.

Přijde a řekne: „Otče, nezasloužím si být tvým synem. Přijmi mě jako toho dělníka na jeden den, nádeníka.“ Otec nechá přinést šaty, boty, prsten, nechá zabít vykrmené tele a vrátí mu zpátky tu důstojnost. Je to možné právě proto, že ta synova pýcha splaskla. Není možné být Ježíšovým učedníkem tak, že se Ježíšovi vnutím. On nabízí, ale také očekává právě, že přijmeme ty jeho podmínky. Není možné si to odpracovat, je možné to přijmout jako dar.

Anebo dá se to říct ještě jinak. Musíme si pořád uvědomit, že to nebude „já a Ježíš“, ale „Ježíš a já“. V tomto pořadí. Bohužel nám pořád se tam cpe do toho, že já bych chtěl být ten první. A před tím právě Ježíš varuje. Říká: „Takhle to fungovat nebude.“ Ale bude to fungovat, když Ježíš bude na prvním místě, a já budu na tom druhém. Potom mohu počítat s Ježíšovou pomocí.

V těch dalších dvou odstavcích jsou vlastně zase takové příklady ze života. V tom prvním, který je z praktického života, někdo chce něco stavět, a tedy sedne si. Dá si dost práce, aby nachystal rozpočet, aby si to všechno spočítal, zajistil. Proč? Aby, jak my říkáme lidově, netrhnul ostudu. Aby se mu nesmáli, že to nedokázal dodělat, dovést k zdárnému konci. A Ježíš říká: „Vy si dáváte tolik práce, aby věci tohoto světa, ty věci materiální, abyste je zvládli dovést do konce, dokončit je, dostavět, dodělat. Dejte si taky tu práci s těmi věcmi, kterým se říká duchovní, a s tím, co nazýváme život věčný. Stojí to za to.

A ten poslední příměr o těch dvou králích, kteří táhnou proti sobě a mají se utkat někde na bitevním poli? To se týká zase každého z nás. Protože kde je to bitevní pole? V každém z nás. A v každém z nás jsou ti dva králové. Ten jeden, který touží následovat Ježíše, ten, který touží konat dobro, ten, který chce být dobrý, má tu nejlepší vůli. Ale potom je tam taky ten druhý. Ten druhý, který to někdy jenom brzdí, který je symbolizován našimi slabostmi, našimi neschopnostmi. Ale někdy to přímo i kazí. Oba dva ti králové jsou v nás.

V tom příměru, který zaznamenal svatý Lukáš, jak to dopadlo? No, špatně. Protože ten dobrý má těch deset tisíc vojáků, a ten zlý dvacet tisíc. A ten dobrý, protože spoléhá jenom na sebe, posílá posly, žádá o mír a kapituluje, protože má málo vojáků. Byla by samozřejmě další možnost, hledat spojence. Kdo je tím spojencem? No, Ježíš.

Každý z nás je ten, který vlastně má nějaké prostředky, nějaké možnosti ke konání dobra, ale nikdo z nás svět nespasí. Spasil ho Pán Ježíš. Ale co můžeme udělat, je jako ten marnotratný syn, přijít domů a říct: „Chci přijmout to, že budu tím učedníkem. Chci to přijmout jako dar. Jsem si vědomý, jsem si vědomá, že ty, Pane, musíš být na tom prvním místě, a já potom na tom druhém.“ A pak to fungovat bude.

Bratři a sestry, přijměme od Ježíše všechny dary, které nám pomáhají, aby zla v nás a kolem nás, bylo co nejméně. A naopak dobra v nás a kolem nás bylo co nejvíce.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ježíšův učedník se nemůže považovat za pána, ale pouze za správce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Ježíšův učedník se nemůže považovat za pána, ale pouze za správce10:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.34 MB]

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu Ježíš mluví na téma učednictví. Nám ta slova mohou připadat tvrdá, ale když to zasadíme do kontextu, tak zjistíme, jak to Ježíš myslí, a věřím tomu, že najdeme k těmto slovům cestu.    Více...


Člověče, nekapituluj před svými slabostmi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Člověče, nekapituluj před svými slabostmi13:04
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.92 MB]

Vy větší děti, co jste tady zůstaly, některým už škola začala, některým začne v pondělí, já vás vyzkouším z matematiky. Ti, co byli včera v Chudčicích, nebudou napovídat, to se nemá ve škole.    Více...


Být užitečný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Být užitečný10:48
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.38 MB]

Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Četli jsme úryvek z listu Filemonovi. Je to nejkratší list svatého Pavla, má jednu jedinou kapitolu a v ní dvacet šest veršů. Je to skutečně úplně jiný list, než bychom čekali.    Více...


Vyhrát svoji bitvu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Vyhrát svoji bitvu14:11
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.73 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek patří mezi úryvky, které nejsou příliš oblíbené ani mezi kazateli, ani mezi posluchači. Proč? Zní to tak trošku odpudivě. Není to něco, co by nás zrovna hned na první přečtení nadchlo.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.