Rubrika Homilie

Ježíšův učedník se nemůže považovat za pána, ale pouze za správce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Ježíšův učedník se nemůže považovat za pána, ale pouze za správce10:44
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.34 MB]

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu Ježíš mluví na téma učednictví. Nám ta slova mohou připadat tvrdá, ale když to zasadíme do kontextu, tak zjistíme, jak to Ježíš myslí, a věřím tomu, že najdeme k těmto slovům cestu.

Je to velmi podobné tomu, jako když Ježíš mluví o Božím království. Boží království je hodnota, která je zadarmo daná. Stejně tak učednictví. To se nabízí obojí. Ale to neznamená, že by člověk nemusel také splnit, řekněme, svůj díl, že by člověk nemusel k tomu přidat vůbec nic.

U toho Božího království je to nejlépe vidět na podobenství, kdy Ježíš přirovnává Boží království ke svatební hostině, ke královské svatbě, kdy jeden z těch hostů přijde na hostinu a nemá na sobě svatební šaty. Přičemž byl pozván a s tou pozvánkou dostal ty svatební šaty. Tedy král udělal všechno pro to, aby ten člověk se mohl důstojně zúčastnit královské svatby. Ale ten člověk ty šaty svou nějakou, já nevím, leností nebo čím, o ně přišel, jak se říká, prošustroval je, někde je ztratil. A v tomto kontextu nebo tímto pohledem se potřeba se dívat i na to poučení, které jsme dnes slyšeli od Pána Ježíše.

Probíhá to na cestě. Kolem Ježíše jsou lidé. On jde do Jeruzaléma. Vůbec už první věc je pěkná v tom, že on vidí ty lidi kolem sebe, bere je vážně, obrací se k nim a mluví s nimi a říká: „Je to dobře, že jste tady, jsem rád, ale jestliže chcete být mými učedníky, je potřeba splnit určitá kritéria.“

Vlastně to první je udělat si jakýsi žebříček hodnot. Nejde o to udělat „nějaký“, ale jde o to udělat správný, nastavit správné pořadí. Ne tak, jak já si myslím, že je to správně, protože člověk má tendenci vidět to subjektivně, ze svého pohledu. Ale toto, poskládat ten, řekli bychom, správný žebřík, správně pořadí hodnot, to je téměř životní úkol. Protože pořád se nám tam budou tlačit do popředí nějaké hodnoty, které tam nemají místo, které tam nemají co dělat.

Aby to Ježíš vlastně vysvětlil blíže, o co mu jde, použil dva příměry. Příměr o člověku, který staví věž. Tento člověk je považován za dobrého hospodáře. Koupil pole a chce ho zabezpečit. Chce tam třeba vysázet vinici, a jde mu o to, aby zloději nekradli, aby úrodu sklidil skutečně on. A ta věž je místem, odkud je vidět, ale je to také místo, kde se dá schovat nářadí, aby se to nemuselo nosit a takhle, a vůbec je to znamením nebo důkazem, že ten člověk to myslí dobře, že je dobrý hospodář.

Mluví se tu o věži, ale nesmíme si představovat nic obrovského. Mluvíme o nějaké stavbě vysoké čtyři, maximálně pět metrů. Přesto je to tedy stavba, která pomáhá pečovat o ten majetek, o hodnoty tohoto světa, o hodnoty této země. Toto Ježíš vlastně taky chválí a říká: „Ano. Tu zemi jste dostali, a tak se o ni starejte co nejlépe.“

Potom je tam ten druhý příměr, o těch dvou bojujících králích, kdy jeden je slabší, výrazně slabší, a ten druhý je výrazně silnější. A je tam zmíněno to bitevní pole. Bitevním polem je každý z nás a v každém z nás jsou oba ti králové. Jeden, který reprezentuje ty dobré vlastnosti, dobré schopnosti, druhý, který reprezentuje naše chyby, naše slabosti, naše nedokonalosti. A to je ten silnější. Je to tak, protože my máme tendence, když se díváme na svůj život, máme tendenci podléhat těm slabostem, těm chybám, protože si říkáme: „Vždyť já už se snažím, tak dlouho se už snažím a je to pořád stejný. Dávám si předsevzetí, myslím to vážně. Bože, ty to víš, že to myslím vážně, zpovídám se z toho, modlím se za to, a ono se to nehýbe.“ A člověk by měl tendence přijmout podmínky míru, tedy jinými slovy vlastně vzdát to, jaksi kapitulovat a říct si: „Však ono se stejně asi moc nestane.“

A právě ta poslední věta, která zněla hodně tvrdě, že žádný, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem, je odpovědí. Aby člověk tady v tom zápase dokázal dobře obstát, tak je potřeba, aby byl Ježíšovým učedníkem. A co musím udělat, abych byl Ježíšovým učedníkem? Nepovažovat se za pána toho všeho, ale pouze za správce.

Doteď jsme se vlastně bavili jaksi teoreticky. Ten myšlenkový kruh se tedy uzavřel, ale bavili jsme se teoreticky. A druhé čtení z listu Filemonovi nám předkládá praktický návod. List Filemonovi je nejkratší spis Nového zákona. Má jednu jedinou kapitolu. Je to osobní dopis apoštola Pavla nějakému Filemonovi. A tady vidíme, jak to Boží slovo se nepohybuje jenom v nějakých výškách, na teoretických rovinách, ale chce sestoupit do našeho života a dotknout se, řekli bychom všedních dnů. Pavel je ve vězení, tak to asi všedních dnů nebude, ale dotknout se té každodenní reality.

Jsme někdy mezi roky padesát pět, šedesát po Kristu. Pavlovi je asi padesát roků. Vidíme, že je unavený, považuje se za starce, a navíc je v Efezu ve vězení kvůli hlásání evangelia. A tady se setkává s člověkem, který se jmenoval Onezimos. Onezimos je uprchlý otrok. Jeho pán Filemon s největší pravděpodobností žil v Kolosalu. Onezimos zpronevěřil svému pánovi peníze, proto utíká, ale chytli ho, a teď mu hrozí velmi přísný trest. A v tom vězení se setkávají a Pavel ho obrátí na křesťanství.

Pavel nedokáže, nemůže, ale ani nechce změnit ten společenský řád. On se narodil v době, kdy byli otroci, a ví, že to nedokáže změnit. Ale vidí před sebou člověka. Římané považovali otroky za mluvící věc. Izraelité chápali i otroka jako člověka, kterého je potřeba chránit. Římané považovali toho uprchlého otroka za věc, za předmět, který je potřeba vrátit jeho pánovi. A co ten pán s ním udělá, o to už se nestarali.

Svatý Pavel tady jakýmsi způsobem nachází syntézu toho obojího. Podle římského práva Onezimos se musí vrátit k Filemonovi. Svatý Pavel mu dává do ruky dopis. Tím dostává pověření. Pavel je římský občan. A v tom dopise se Pavel velmi, velmi přimlouvá, aby Filemon, který je také křesťanem, viděl v Onezimovi člověka, svého bratra.

Tedy tady vidíme opravdu velkou moudrost. Svatý Pavel v tom listu rozehrává ještě takovou slovní hříčku. Onezimos znamená totiž „užitečný“. Onezimos si myslel, že bude užitečný sám sobě, když sebral svému pánu Filemonovi ty peníze. To je to pořadí těch hodnot. V tu chvíli měl Onezimos svůj žebříček a zjistil, že ho sestavil špatně. Spadl dolů a nebyl užitečný nikomu. A v tuto chvíli se právě s Onezimem setkává Pavel jako zprostředkovatel evangelia a zvěstuje mu, že Bůh bude užitečný jemu, Onezimovi. Tím, že mu nabízí spásu, že mu nabízí záchranu, že mu nabízí možnost, jak začít znovu. Nebude to jednoduché, nebude to snadné. Zase každý bude muset přidat ten svůj díl. Onezimos bude muset vzít ten dopis a jít k pánovi Filemonovi a určitě to nebude příjemné setkání, ale je to možnost, jak začít znovu.

Bratři a sestry, kéž nám to Ježíšovo, řekli bychom, ponaučení, ale i příklad, jak se k tomu vlastně postavil svatý Pavel a jak převedl to ponaučení do praxe, kéž je to pro nás povzbuzením a příkladem pro náš další život.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Co je motivem Ježíše a jeho učedníků

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Co je motivem Ježíše a jeho učedníků10:36

Bratři a sestry, jak rozumět dnešnímu evangeliu? Je to poměrně složité. A to si ještě představte, že v originále a ve starším českém překladu nebylo „kdo neklade na druhé místo…“, ale „když někdo přichází ke mně a…“ Tak Ježíš tam říká, aby „nenáviděl svého otce, svou matku“ a tak dále. A to už dělalo problémy velké, vysvětlit to, co má Ježíš na mysli.    Více...


Člověče, nekapituluj před svými slabostmi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Člověče, nekapituluj před svými slabostmi13:04
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.92 MB]

Vy větší děti, co jste tady zůstaly, některým už škola začala, některým začne v pondělí, já vás vyzkouším z matematiky. Ti, co byli včera v Chudčicích, nebudou napovídat, to se nemá ve škole.    Více...


Být užitečný

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Být užitečný10:48
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.38 MB]

Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Četli jsme úryvek z listu Filemonovi. Je to nejkratší list svatého Pavla, má jednu jedinou kapitolu a v ní dvacet šest veršů. Je to skutečně úplně jiný list, než bychom čekali.    Více...


Vyhrát svoji bitvu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;

Vyhrát svoji bitvu14:11
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 26 kb/s, 2.73 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek patří mezi úryvky, které nejsou příliš oblíbené ani mezi kazateli, ani mezi posluchači. Proč? Zní to tak trošku odpudivě. Není to něco, co by nás zrovna hned na první přečtení nadchlo.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.