Rubrika
HomilieVyhrát svoji bitvu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek patří mezi úryvky, které nejsou příliš oblíbené ani mezi kazateli, ani mezi posluchači. Proč? Zní to tak trošku odpudivě. Není to něco, co by nás zrovna hned na první přečtení nadchlo. Ale je to trošku jinak. Problém je skutečně v tom, že nás odradí to, když to slyšíme poprvé. Je to úryvek, který je potřeba číst víckrát a je potřeba ho dobře pochopit. Takže začneme tím, v jaké situaci a za jakých okolností to Ježíš řekl. Komu to taky řekl – to je tam velice důležité. Ježíš jde do Jeruzaléma na Velikonoce. Jsou to poslední Velikonoce, on ví, že bude ukřižován, že bude trpět, že zemře. Kolem něho jsou lidé, kteří říkají: „Ježíš bude v Jeruzalémě prohlášen za krále. Když se ho teď budeme držet, tak určitě z toho budeme mít nějakou výhodu.“ A myslí na různé úřady a myslí skutečně na peníze, na hmotný prospěch. A těmto lidem Ježíš říká: „Ne, můj učedník musí vyznávat jiné hodnoty, můj učedník se musí chovat jinak.“ Jak? Aby jim to vysvětlil tak Ježíš tam řekl tři výroky a aby to dobře pochopili, tak použil dva příklady, říká se tomu paraboly. Příklady z každodenního života, s tím, s čím oni se setkávali každý den, a koneckonců to první známe taky – stavba domu. Je logické, že když někdo chce stavět dům, tak si řekne: „Kolik mám peněz, kolik dám dohromady?“ A podle toho si vybere dům, jak velký. Není to tak, že by se člověk nadchnul, když uvidí nějaký prospekt, nějaký plán a řekne: „Jé, tenhle dům je krásný, je veliký,“ ale: „Já na něj nemám.“ Skutečně ty domy, které zůstanou nedostavěné, vypovídají většinou o nějakém neštěstí, o nějaké tragédii, a všichni víme, že se o tom dlouho mluví, proč ten a ten dům nebyl dostavěn. A Ježíš tím říká: „Své pozemské existenci věnujete mnoho energie, mnoho času, peněz, úsilí, neváháte pro to ledacos obětovat. A kolik času, energie, věnujete své existenci věčné, tomu, čemu se říká věčný život nebo nebeské království?“ Nebeské království už začíná na tomto světě, ne až po smrti. Ježíš chtěl, aby jeho učedníci se zamysleli nad svým postojem k tomuto životu.
Bratři a sestry, každý z nás je pozván k tomu, aby postavil dům, dům svého života. Každý z nás je pozván k tomu, aby vyhrál bitvu. Každý z nás je tím králem, který má zvítězit v této bitvě. O jakou bitvu jde? No o bitvu nad vlastní pohodlností, nad vlastní leností, nad vlastní pýchou a ješitností. Kolik věnujeme své existenci věčné? Když jde o věci pozemské, nebýváme líní ledacos obětovat. Ale když se to po nás chce v náboženství, ve vztahu k Bohu, tak tady už začínáme přešlapovat a skřípat zuby. Ježíš tím, co řekl, tak říká: „Já mám nároky na své učedníky, a teďka tam vymezil vlastně dvě meze, jak to nevypadá. Věřící křesťan, církev, to není spolek sousedů, kteří se sejdou v neděli odpoledne na kávu a na kus bábovky. Takovýhle sedánek, kde se semele kde co, za hodinu, za dvě skončí, a život jde dál. To nemá žádné závazky, z toho nic nevyplývá. A Ježíš říká: „Ne, tak tohle to není.“ Ale dává také druhou krajnost, co to není. A to je to, kdy tam Ježíš mluví o tom, že musíme klást svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry, sestry, ano i sebe až na druhé místo. Když chceme jedním slovem nějak přeložit všechno to, co Ježíš tady vyjmenoval jednotlivě, tak nám z toho vyjde slovíčko klan anebo teďka modernější slovíčko lobby. Co to je ten klan? To je určité společenství lidí. Nejpřirozenější klan je klan rodinný, který je založený na příbuzenských poutech, na příbuzenských vztazích. Ale potom je taky klan třeba nějaké obce, národa, rasy anebo i náboženství. V době Pána Ježíše tyhle klany byly velice živé. Hlavně to bylo založeno na rodinných vazbách a skutečně tam se říkalo: „Nejvyšším zákonem je to, co prospěje tady té naší rodině. Co je mimo, nás nezajímá. A Ježíš říká: „Ten, kdo se chce hlásit k mému evangeliu, kdo chce o sobě říkat, že je můj učedník, tam to nemůže takhle fungovat, tam to nemůže být takhle: ‚Mě nezajímá, co se děje za rohem, mě zajímá jenom vlastní prospěch a že druhým ubližuju, to je vedlejší.‘“
Bratři a sestry, každý takový klan má tendence se zavírat, právě říci: „Vždyť my si stačíme, ta naše rodina to zvládne.“ Všichni jsme v nebezpečí, že se uzavřeme – do své rodiny, do své obce, do svého kostela, do své farnosti anebo do své církve. Ale to pak nemá nic společného s evangeliem. Ježíš se obracel ke svým učedníkům, ale i ke všem lidem, kteří přicházeli.
Bratři a sestry, nám může připadat těžké následovat Ježíše. Můžeme si říct: „Vždyť je to tak obtížné dávat Jeho na první místo a všechno ostatní až na druhé místo, ale když to domyslíme do důsledku, je nějaká jiná cesta, správná cesta? Pokud posloucháte v tyto dny zprávy ať už v rozhlase nebo v televizi a slyšíme o tom, co se stalo na severním Kavkazu, jak tam vzali jako rukojmí děti ve škole, jak to tam potom vystříleli, tak je to taková hrůzná realita, která vypovídá o tom, co dokáže klan. Před nějakými sedmdesáti, osmdesáti lety tam nastoupil klan stranické příslušnosti a ti, co nebyli v té straně, přišli o všechno. Potom, když tenhle stranický klan se rozpadnul, nastoupily klany národnostní, hospodářské – je tam nafta, o to je obrovský zájem, ropa. A nakonec se do toho zamontovaly klany náboženské a ve jménu náboženství jsou tam skutečně zabíjené děti. A nejhorší na tom je, že příslušníci všech těchhle klanů, včetně toho klanu armádního, který tam nakonec způsobil tak hrozné krveprolití, oni jsou všichni přesvědčeni, že mají pravdu, protože bylo potřeba udělat tohle. Ale to je hrozné. To je hrozné, protože nakonec se to skutečně obrátí vůči těm, kteří jsou naprosto bezbranní – děti. Ti, kteří si chcou hrát, ti, kteří se nestarají ani o politiku, ani o to náboženství, vůči těm se to obrátí a ti trpí potom nejvíc. Někdo může namítnout: „To je tisíce kilometrů od nás.“ Ano, zatím, ale otázka: „Může to přijít sem?“ Může. To není nějaký strašák, to je totiž o tom, na čem postavím svoje vztahy, koho postavím dopředu. Jestli Ježíše a jeho evangelium anebo nějaký ten klan, nějakou lobby, nějaký jiný zájem. Ježíš říká: „Můj učedník může být ten, kdo jde za mnou.“ My se soustřeďujeme na to, že slyšíme o tom, že máme nést kříž: „Můj učedník nese kříž.“ A říkáme si: „Pán Bůh je rozdavatel křížů, život je fronta na kříže.“ Ale to není pravda. Ten kříž, to jsou naše chyby, naše omezení, naše selhání. Ale Ježíš je ten, kdo nám ho pomáhá nést a Ježíš je ten, kdo jde první. Každý, kdo byl někde na túře v horách v zimě, když je sníh, ví jak ten, kdo jde první, jak to má těžké – prošlapává cestu, brodí se sněhem, často tu cestu hledá. Ježíš jde první, on tu cestu prošlapává, na nás je, abychom šli za ním, a přesto se nám nechce. Když bych to měl k něčemu přirovnat, tak je to, jako když máme nastoupit do autobusu a my máme jednu nohu na schůdcích, na stupátku, rukama se držíme nějakého toho madla ve dveřích a druhou nohu máme na zemi. A pořád se nemůžeme rozhodnout, jestli nastoupím nebo nenastoupím. Tohle je to nejhorší, co může být.
Bratři a sestry, je potřeba, abychom si přiznali, že dost často dáváme přednost těmto klanovým zájmům, že hlídáme jeden druhého a bojíme se udělat něco dobrého – jenom abych nevyčuhoval, jenom aby o mně neřekli, že jsem fanatik, že to moc žeru. A jak to dopadne? No když bude někdo stát takhle jednou nohou v autobuse a jednou nohou na zemi, tak jednak brzdí ten autobus a jednak určitě spadne. To je nejhorší, co může být.
Bratři a sestry, Ježíš říká: „Můj učedník investuje do tohoto pozemského života, ale můj učedník se taky dívá dál a snaží se investovat do svého života věčného. Můj učedník je povolán k tomu, aby postavil dům, aby vyhrál bitvu.“ Rozumíte, tam jsou jenom dva stavy, dvě možnosti – buď dům postavím nebo nepostavím, buď vyhraji bitvu nebo ji prohraji. Nic mezi tím není a my se pořád tváříme, jako by bylo, a my pořád chceme z toho nějak vykličkovat a říkáme si: „Ono se to netýká mě, ale týká se to toho vedle mě.“
Bratři a sestry, každý z nás je pozván k tomu, aby byl učedníkem, aby byl dobrým učedníkem, ne napolovic. Ale opravdovým učedníkem, který bere vážně evangelium. Můžeme to mít třeba v životě těžké, ale nezapomeňme na tu první větu. My jsme Ježíšovi učedníci, on zná cestu a jeho cesta vede k cíli. Ti ostatní, kteří se tváří všelijak, ti neznají ani cestu a rozhodně to nemá žádný cíl. Běžme teda tam, kde je smysl, kde je cesta a kde je cíl.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, jak rozumět dnešnímu evangeliu? Je to poměrně složité. A to si ještě představte, že v originále a ve starším českém překladu nebylo „kdo neklade na druhé místo…“, ale „když někdo přichází ke mně a…“ Tak Ježíš tam říká, aby „nenáviděl svého otce, svou matku“ a tak dále. A to už dělalo problémy velké, vysvětlit to, co má Ježíš na mysli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu Ježíš mluví na téma učednictví. Nám ta slova mohou připadat tvrdá, ale když to zasadíme do kontextu, tak zjistíme, jak to Ježíš myslí, a věřím tomu, že najdeme k těmto slovům cestu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Vy větší děti, co jste tady zůstaly, některým už škola začala, některým začne v pondělí, já vás vyzkouším z matematiky. Ti, co byli včera v Chudčicích, nebudou napovídat, to se nemá ve škole. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Četli jsme úryvek z listu Filemonovi. Je to nejkratší list svatého Pavla, má jednu jedinou kapitolu a v ní dvacet šest veršů. Je to skutečně úplně jiný list, než bychom čekali. Více...