Rubrika
HomilieBýt užitečný
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.09.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, vrátíme se k dnešnímu druhému čtení. Četli jsme úryvek z listu Filemonovi. Je to nejkratší list svatého Pavla, má jednu jedinou kapitolu a v ní dvacet šest veršů. Je to skutečně úplně jiný list, než bychom čekali. Na jednu stranu je označován jako soukromý list apoštola Pavla, ale Pavel nechce získat něco pro sebe, nepíše ve své osobní záležitosti, ale píše, aby zprostředkoval kontakt, odpuštění mezi dvěma lidmi, mezi Filemonem a Onezimem.
Tento list nám podává krásný obraz Pavla jako člověka. Vyplývá z toho, že Pavel byl dobrý právník, byl skutečně dobrý spisovatel, jak my bychom řekli, znalec slova (dojdeme k tomu, proč – Pavel tam používá několik slovních hříček). Ale Pavel byl také člověk, který byl hluboce citově založený. Nešlo jenom o nějaké „nálady“ nebo něco takového, ale Pavel si uvědomoval, v jak tíživém postavení se ocitl Onezimos a věděl, že Onezimovi šlo o život. A toto Pavla na jedné straně dojalo, na druhé straně ho to vyburcovalo, povzbudilo k tomu, aby tuto situaci řešil. Tady z tohoto dopisu můžeme vyčíst Pavlův vnitřní citový život.
O co tedy šlo, co se tam stalo? Pavel je ve vězení v Efezu. Už ta první zmínka: „Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista.“ Ten list byl napsán, když Pavlovi bylo něco mezi padesáti, pětapadesáti roky života. Pavel se tedy na jednu stranu cítí velmi unavený, vyčerpaný. Na druhou stranu, když někomu v té době bylo padesát let, tak byl považován na váženého člověka. Říkali o něm: „Ten už něco zažil. Ten už něco pamatuje. Ten už nás může poučovat.“
Pavel tedy na jedné straně zase zmiňuje svoji obtížnou situaci, ale potom dál už pokračuje a mluví a píše ve prospěch smíření mezi Filemonem a Onezimem. Filemon byl křesťan, který žil v Kolosách, a Pavel ho už dříve obrátil z pohanství ke křesťanství. A tomuhle Filemonovi utekl otrok Onezimos. Utekl proto, že předtím zpronevěřil peníze - bál se a tak tedy utekl. Na jednu stranu se tedy zachránil před okamžitým hněvem svého pána, na druhou stranu se dostal do velmi svízelné situace.
Celá tehdejší společnost byla postavena na otrocích a oni věděli, že jsou na nich závislí. Měli pořád strach z toho, že by se otroci mohli vzbouřit. Proto je velmi dobře hlídali a za jakékoliv prohřešky otroků v podstatě byl jediný trest – smrt. Někdy se to trošku lišilo, že když chytli uprchlého otroka, tak když to bylo poprvé, tak mu vypálili na čelo značku, aby bylo jasné, že to je uprchlý otrok, aby ho všichni kontrolovali, dávali na něj pozor. Když to udělal podruhé, tak ho bez milosti zabili. Někdy ho zabili hned při prvním pokusu o útěk.
Takže Onezimos, řekli bychom, z nějakého hubování, možná výprasku, se dostal do nebezpečí života. Pavel se snaží toto vyřešit. Protože znal dobře tehdejší zákony, tak věděl, že při první kontrole, kdy se Onezima zeptají: „Co děláš v Efezu, několik set kilometrů od Kolos?“, on bude mít problém vysvětlit, v čích službách je, kdo ho tam poslal, co tam dělá, a tak mu dává Pavel do ruky dopis. Pavel je římský občan a může si tedy dovolit hodně. Jinými slovy, Pavel mu dává zaměstnání, takže když kdokoliv, jakákoliv kontrola zastaví Onezima a řeknou: „Otroku, co děláš?“, tak on řekne: „Nesu dopis od římského občana Pavla, který je v Efezu a posílá dopis mému pánu Filemonovi do Kolos.“ Čili má práci, má zaměstnání, už není otrok na útěku.
To prvotní nebezpečí je tedy zažehnáno, to, že by Onezimos přišel o život. Ale dál: je třeba obnovit vztahy. Apoštol Pavel nežádá po Filemonovi, aby Onezima propustil (někteří říkají, že to je mezi řádky, ale to je velmi silná spekulace, tam to není). Pavel si neuměl představit, že by ta společnost tehdy mohla fungovat nějak jinak, ale co žádá? Žádá vnitřní změnu po Filemonovi - aby odpustil Onezimovi, a srovnává to tím, že říká: „Tobě odpustil Kristus. Vy jste křesťané, jste si před Bohem rovni. Odpusť mu!“
Ještě je dobré si uvědomit, že v tehdejší společnosti otrok nebyl člověk, nebyl považován za lidskou bytost. Otrok pro ně byla mluvící věc. A tady právě Pavel říká něco velmi převratného: „Onezimos, i když je otrok, je člověk. Před Bohem jste si rovni.“ Žádá po Filemonovi vnitřní proměnu, aby Filemon přehodnotil svoje názory. To je velmi těžké. Uvědomme si, že je vždycky jednodušší udělat něco navenek – dvacáté století je toho důkazem. Během dvacátého století na světě proběhlo mnoho různých revolucí, kdy lidé vzali do rukou různé zbraně a řekli: „Tohle se musí změnit,“ a šli. A šli to „těm druhým vysvětlit“, že se to musí změnit – změna silou, která nakonec k ničemu nevedla.
Jestliže má skutečně nějaká změna být účinná, musí začít zevnitř, musí začít vyrůstat z přesvědčení člověka. Apoštol Pavel tady klade základy toho, čemu se dnes říká „sociální nauka církve“. Chce, aby Filemon odložil předsudky. Ten první předsudek byl: já jsem svobodný, on je otrok, já jsem víc, on je méně. Ten první předsudek, že je někdo svobodný a někdo otrok, ten už mezi námi není, ale že je někdo víc a někdo míň, to je tady mezi námi pořád.
Bohužel musíme s lítostí říct: nejsme o moc dál, máme předsudky, máme velké předsudky, ale Onezimos nám ukazuje, že ty naše předsudky nejsou na místě. On udělal to, co se od něho čekalo – litoval, uznal svoji chybu a byl ochotný ji napravit. Vrací se. Ten Onezimos dělá velmi nebezpečný krok do nejistoty. Pro něho by bylo skutečně lepší zůstat u Pavla. Pavel by to nějak s Filemonem domluvil, aby mu ho Filemon přenechal, ale Pavel i Onezimos vědí, že to by nebylo dobře a že by to nebylo v pořádku.
Zmínil jsem se na začátku o tom, že Pavel nám v tomto listě ukazuje, jaký je mistr slova. Ta největší slovní hříčka spočívá právě ve jménu toho otroka. Onezimos řecky znamená Užitečný. Když bychom četli ten list celý, tak bychom to z toho pochopili. Píše tam o tom vlastně, že ten Onezimos mu byl užitečný ve vězení a teď bude užitečný i Filemonovi.
Užitečný? Jak? Na začátku, když zpronevěřil ty peníze svého pána Filemona, tak to byl spíš neužitečný než užitečný, ale Pavel právě i na tom jménu chce říct: „Tady s tímto člověkem se stala proměna. On od teď místo toho, aby rozhazoval a zpronevěřoval tvoje peníze, on ti bude užitečný i po této vnější stránce.“ Ale hlavně Pavel chce Filemonovi říct: „On ti bude užitečný i jinak. On ti bude užitečný, že ty v něm objevíš svého bratra, i když je to otrok. Ty budeš mít možnost podívat se na něho jako na člověka.“
Víte, to v té době nebylo vůbec samozřejmé a to bylo velká věc: vidět v tom druhém člověka, vykoupeného člověka, věřícího bratra. Musíme uznat, že i nám tohle někdy dělá velké potíže.
Bratři a sestry, každý z nás má být užitečný. Každý z nás má být užitečný tak, jako byl užitečný Onezimos, otevírat oči druhým, ale na druhou stranu každý jsme zase v postavení Filemona – máme si nechat otevřít oči od těch druhých, to znamená v křesťanském slova smyslu „být užitečný“. Když takhle přijmeme list apoštola Pavla Filemonovi, potom ten list bude užitečný pro každého z nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, jak rozumět dnešnímu evangeliu? Je to poměrně složité. A to si ještě představte, že v originále a ve starším českém překladu nebylo „kdo neklade na druhé místo…“, ale „když někdo přichází ke mně a…“ Tak Ježíš tam říká, aby „nenáviděl svého otce, svou matku“ a tak dále. A to už dělalo problémy velké, vysvětlit to, co má Ježíš na mysli. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.09.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, v dnešním evangeliu Ježíš mluví na téma učednictví. Nám ta slova mohou připadat tvrdá, ale když to zasadíme do kontextu, tak zjistíme, jak to Ježíš myslí, a věřím tomu, že najdeme k těmto slovům cestu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.09.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Vy větší děti, co jste tady zůstaly, některým už škola začala, některým začne v pondělí, já vás vyzkouším z matematiky. Ti, co byli včera v Chudčicích, nebudou napovídat, to se nemá ve škole. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.09.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
23. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení Mdr 9,13-19; 2. čtení Flm 9b-10.12-17; evangelium Lk 14,25-33;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek patří mezi úryvky, které nejsou příliš oblíbené ani mezi kazateli, ani mezi posluchači. Proč? Zní to tak trošku odpudivě. Není to něco, co by nás zrovna hned na první přečtení nadchlo. Více...