Rubrika
HomilieBýt vnímavý jako Jan Křtitel
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, už několikrát jsem říkal, že doba adventní má být dobou radostného očekávání svátků, kdy si budeme připomínat Ježíše Krista, Božího Syna. Říkáme si třeba, jaké ty svátky letos budou, když k nám doléhají všechny ty poměrně znepokojivé zprávy?
Jsme ve velmi podobné situaci, v jaké byli vyhnanci v Babylónském zajetí, kdy si říkali: „A vrátíme se někdy domů, anebo ne?“ a už s tím ani moc nepočítali, že se vrátí domů. A právě jim je adresovaná Kniha proroka Barucha.
My jsme z té knihy slyšeli samotný závěr. Ona je to spíš knížečka, má to pět kapitol, takový spisek. Prorok Baruch byl žákem a takovým sekretářem proroka Jeremiáše. Sepisoval to, co Jeremiáš říkal. Když král Jehojakím hodil ten svitek vzteky do ohně, tak prorok Baruch to sepsal znovu. Byl to tedy člověk velmi zapálený pro tu věc obnovy Izraele. A byl vlastně svědkem toho, kdy ten Jeremiáš vyzýval k nápravě, k pokání, no a oni ho neposlouchali. Nicméně Baruch v tom pokračoval.
A to, co jsme dnes vyslechli, je vlastně, řekněme, taková výzva k radosti. Tu výzvu k radosti přednáší Jeruzalém, to město. Je takzvaně personifikované, jako kdyby bylo osobou, a vyzývá právě ty lidi, kteří jsou ještě pořád v tom Babylónském zajetí, aby se těšili na návrat domů a aby žili tou myšlenkou, že to všechno dobře skončí a že ta země bude obnovena.
No, my tady musíme uznat, že to pro ně bylo taky poměrně těžké. Mohli si říkat: „To je hezký, co on nám tady píše nebo co nám tady říká. Ale bude to pravda?“ Vlastně k tomu, aby advent byl radostním očekáváním, je potřeba víra. Vždycky vlastně je tam ten aspekt víry. A takhle už se dostáváme k Janu Křtiteli.
Jan Křtitel uslyšel na poušti Boží slovo, Boží hlas. Ale začněme po pořádku. Napřed je tam jmenováno šest, my bychom řekli, mocipánů, různých. Římský císař, místodržící, židovská knížata, velekněží. Jednak tedy tím Lukáš zasazuje působení Pána Ježíše a Jana Křtitele do reálného času. Ono je to důležité pro různé historiky a takhle, aby se dalo dokázat a říct: „Ano, Ježíš je historická osoba. To si nikdo nevymyslel. Tato osoba zde žila, působila, jednala.“ Samozřejmě je tam otázka, kdy. A tady těchto šest pánů bylo u moci současně asi třičtvrtě roku, takže se to dá poměrně přesně určit, kdy se to stalo.
Tedy Lukášovi jde o to zasadit působení Ježíše Krista do naší historie. Říct, ano, Boží Syn přišel do naší historie. A jaká ta historie byla?
Tady těchto šest pánů rozhodně nebylo nějakým vzorem. Byli to lidé, kteří často bojovali o moc, byli to lidé, kteří často sledovali svoje vlastní zájmy a nesledovali zájmy těch, které měli pod sebou.
Pán Ježíš přišel, aby toto změnil. Aby to změnil i v tom smyslu, aby odstranil zbytečné přehrady. Protože tam to tak bylo. „Já jsem Říman, ty jsi Izraelita, já s tebou nekamarádím.“ A naopak: „Já jsem z jednoho národa, ty jsi z druhého, nekamarádíme se spolu.“ „Já vyznávám jednu víru, ty vyznáváš druhou víru, nekamarádíme se spolu, nepřátelíme se.“
Ježíš Kristus přišel, aby tyto přehrady, tyto umělé přehrady zrušil. Ale co je důležité? Je důležité, aby toto fungovalo, aby to fungovalo i v naší době, být vnímavý. Jan Křtitel uslyšel na poušti. Slyšíme toho spousty. Spousta věcí nás zneklidňuje. Spousta věcí v nás vyvolává otázky, jak to bude dál.
Pak jsou zde další takové informace. Jsme zahlceni spoustou informací, že bychom si měli něco koupit, něco pořídit, abychom byli šťastní. Hromaděním věcí se člověk nestane šťastným. Šťastným se stane člověk tenkrát, jestliže lásku přijímá a lásku dává. Ale věci člověka neučiní šťastným.
Takže je tedy na nás, abychom byli vnímaví. Tak, jako Jan Křtitel. Měli bychom za to i prosit. Opravdu třeba každé ráno: „Pane, ať mi neunikne nic důležitého z toho, čím mě dnes chceš oslovit, co mi chceš říci.“ A naopak takové to, co můžeme označit za ten brak, to ať pustím jedním uchem tam, druhým uchem ven, to ať mě nezatěžuje.
Takže Jan Křtitel uslyšel. Šel do okolí Jordánu a mluví. Mluví vlastně, parafrázuje proroka Izaiáše plus další proroky. O čem mluví? Mluví právě o tom, ať je údolí zasypáno, srovnáno, hora ať se sníží, co je křivé, ať je narovnáno. On se vrací k tomu momentu právě, kdy Izraelité byli propuštěni z Babylónského zajetí a král Kýros jim řekl: „Můžete jít domů.“
Byl to velký rozdíl oproti tomu, kdy šli z Egypta. Z Egypta je vedl Mojžíš, šli přes Rákosové moře, bylo tam spoustu těch různých divů a znamení. Na poušti padala mana a podobně. Ale teď král vydal dopis, dekret, a tím to pro krále skončilo. Můžete jít. A teď šli. Někteří hned, někteří váhali. Šli postupně, nešli jako celek. Můžeme říci, že vlastně další ti Izraelité je vybízeli. Ale nebylo to takové, jak za toho Mojžíše, a hlavně se neděly žádné zázraky. Měli volnou cestu, ale museli jít sami. Tedy nestalo se nic zvláštního.
Když mluví dneska ten Jan Křtitel tady o této události, tak právě říká: „Ano, Bůh vám pomůže, ale vy taky musíte udělat svůj díl.“ Jan Křtitel mluví o chování člověka. Těmi proláklinami, těmi údolími nebo stržemi se myslí právě různé naše obavy, strachy, deprese a podobně. A on říká vlastně: „Neboj se, člověče, toto svěřit Bohu. Neboj se u něho hledat svoji nějakou útěchu a posilu.“
Opakem zase jsou ty kopce, o kterých se říká, že to je pýcha člověka. Když si člověk říká: „Já jsem nejlepší. Nikoho nepotřebuju, nikdo mně nebude říkat, jak to mám dělat,“ a podobně.
Oba jsou extrémy, ten kopec nebo zase, řekněme, to údolí, ta proláklina, tedy to, když člověka paralyzuje strach, anebo právě zase ta pýcha. Ta ho tady vede k tomu, že vlastně obdivuje sám sebe a že jeho život zamrzne na mrtvém bodě.
Tedy v té době adventní máme očekávat s radostí. To znamená odevzdat Pánu svoje obavy, svoje strachy, ale taky mu odevzdat i svoje ambice. Toto všechno. A s radostí očekávat toho, který přijde. Který přijde, aby pomohl, aby obdaroval, který přijde, aby pomohl a ukázal nám, jak máme lásku přijímat a jak lásku dávat.
Prosme, abychom byli trošku podobni Janu Křtiteli, abychom slyšeli, abychom byli vnímaví, co každému z nás Pán chce říct.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, tak jsou takové optimistické. Dodávají člověku naději. Snaží se posílit důvěru člověka. Snaží se člověka vyburcovat. Jak to napsal svatý Pavel v listě Filipanům, modlím se za to (je tam několik těch věcí), abyste dovedli volit to lepší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, svatý Lukáš vedený Duchem svatým ve svém evangeliu, v tom úryvku, který jsme teď slyšeli, vystavěl takovou docela složitou konstrukci. Lukáš, který si vytkl za cíl na začátku svého evangelia všechno vypsat uspořádaně, tedy pokud možno, jak to šlo za sebou, vytkl si za cíl být takovým prvním církevním dějepiscem (ne vždycky se mu to tedy podařilo), tak věnoval velké úsilí tomu, aby pokud možno přesně nebo co nejpřesněji určil ten moment, kdy vystoupil Jan Křtitel, předchůdce Pána, protože s tím přímo je svázán také ten moment, kdy za několik měsíců vystoupí Pán Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, vrátíme se k prvnímu čtení z knihy proroka Barucha. Byl to text, který nás možná v mnohém překvapil. Možná, když jsme ho vyslechli, tak jsme si řekli: „A o čem to bylo?“ Dost těžké na pochopení, dost dlouhá souvětí, různě kombinovaná a takhle. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, my se teď společně zamyslíme nad úryvkem z listu apoštola Pavla Filipanům. Je to list, který se nazývá Dopis z vězení a tím je asi řečeno mnohé - ne všechno, ale mnohé. Jestliže někdo, kdo je ve vězení, kdo je sám ve velmi těžké a svízelné situaci, dokáže napsat něco tak krásného, jako svatý Pavel, tak musíme říct: to byl vnitřně silný člověk, to byl vyrovnaný člověk, to byl člověk, který věděl, co chce a oč běží, a můžeme se ptát, kde vzal tu sílu, kde vzal tu vyrovnanost a toto všechno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, na začátku dnešního evangelního úryvku jsme slyšeli údaj, který vypovídá o tom, kdy Jan Křtitel začal kázat, kdy veřejně vystoupil. Je to údaj velice cenný pro dějepisce a biblické badatele, protože se tam vyjmenovává šest lidí, kdy vládli, a těch šest společně bylo u moci pouze krátkou dobu. Více...