Rubrika
HomilieVelkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, vrátíme se k prvnímu čtení z knihy proroka Barucha. Byl to text, který nás možná v mnohém překvapil. Možná, když jsme ho vyslechli, tak jsme si řekli: „A o čem to bylo?“ Dost těžké na pochopení, dost dlouhá souvětí, různě kombinovaná a takhle. Možná, že jste si taky řekli: „To je jiné, než co jsme doteď slýchali, čtení ze Starého zákona.“
Ano, bylo to napsáno v jiné zemi a bylo to napsáno jiným jazykem. Napsal to Izraelita žijící v Egyptě, zřejmě v Alexandrii, a napsal to asi sto let před narozením Pána Ježíše a vůbec nevíme, jak se jmenoval.
A kdo to teda byl Baruch? Baruch byl žák proroka Jeremiáše. Prorok Jeremiáš, jak víme, žil asi 500 let před narozením Pána Ježíše. Jako to tedy, že někdo něco napsal pod vedením Ducha svatého a nepodepsal se pod to? My jsme zvyklí na to, že se mluví o autorských právech, o jejich porušování a o tom, že k šíření nějakého díla je potřeba souhlas autora a takhle.
Ten autor tady v tomto případě cíleně ustoupil do pozadí, knihu připsal žáku proroka Jeremiáše a udělal to schválně. Nejenom proto, že byl pokorný, ale ono to zapadá také do konceptu té knihy.
O čem tedy ta kniha je? Ta kniha vypovídá o situaci, ve které se nacházela židovská obec v Alexandrii. Žili v takzvané diaspoře. To tedy znamená, že kolem nich byla většina pohanů. Ta pohanská většina nerozuměla Židům, nerozuměla izraelskému náboženství, nerozuměli obřadům a na druhou stranu Izraelité je brali jako pohany, tedy s nepravými bohy, jako náboženství úplně zmatené. Z toho často plynula různá napětí, různá nedorozumění. Navíc tato, můžeme říci, komunita v Alexandrii měla také svoje vnitřní problémy. Jejich děti, které se tam narodily, už tedy neměly vztah k Palestině, k Jeruzalému, tak se ptaly: „Co to je za náboženství? A proč máme věřit tomu? A proč se odlišujeme od té většiny? A nebylo by lepší přidat se k té většině?“ A nechtěly se modlit, nechtěly chodit do synagogy, nechtěly se hlásit k víře otců.
To jsou problémy, které známe, které se i nás velmi dotýkají a jsou velmi podobné, a svatopisec tady na toto všechno odpovídá, ale hlavně, hlavně se dívá do budoucnosti.
Jak jsem říkal, hlavní myšlenkou je cesta. On připomíná v té své knize, že Izraelité ve svých dějinách udělali několik důležitých cest. První důležitá cesta, kterou vykonali, byla z Egypta do zaslíbené země, z egyptského otroctví do svobody. „Trochu se to protáhlo“ na víc než čtyřicet let, ale došli do té země a byla to cesta radostná. Potom byla druhá cesta, která už nebyla vůbec radostná. To byla cesta, kdy byli odváděni do babylónského zajetí. Tady se taky o tom mluvilo, že byli vedeni pěšky, tedy jako zajatci, násilím. Ale když se vraceli z babylónského zajetí, tak to byla zase cesta radostná, a zpívali si to, co jsme zpívali dnes jako žalm: Velkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost. To je zpěv, který vznikl, když se vraceli do Jeruzaléma.
No, a jak jsem říkal, svatopisec se dívá dopředu. Ta kniha proroka Barucha je vyloženě kniha zaměřená mesiášsky. On mluví o tom, že přijde Vykupitel, Zachránce, a říká, že ta cesta, kterou potom Izraelité udělají s tím Zachráncem nebo on s nimi, tak že bude nejdůležitější a nejkrásnější.
On samozřejmě myslí cestu spíš ve smyslu slova duchovní. Oni mnozí se domnívali, že to bude i tak, že opravdu teda s tím Ježíšem někde půjdou. Ale můžeme si uvědomit, že s Ježíšem lidé opravdu chodili a často bylo vidět, že apoštolové a ti lidé, kteří jsou kolem Ježíše, že mají radost, že mohou být s ním a mohou s ním určitý kus jeho cesty urazit.
Když se ještě vrátím k té myšlence, jak má přežít ta malá skupina, takzvaná diaspora, věřících uprostřed té pohanské většiny. Toto tady svatopisec taky řeší a říká: „Důležité jsou především tři momenty: spojení s Jeruzalémem, modlitba a očekávání Zachránce, Vykupitele.“ Vzpomeňme na tu myšlenku spojení – oni s Jeruzalémem, my jsme za minulého režimu velmi intenzivně prožívali tu myšlenku spojení s Římem. Neříkali jsme s Římem, ale spíš se svatým otcem, a bylo to pro nás velmi, velmi důležité a církvi u nás to dodávalo jakýsi impuls k životu a věděli jsme, že církev nepatří tady jenom sama sobě, že to není nějaká církev česká, moravská nebo já nevím jaká, ale že jsme církev vlastně světová, katolická. A takhle to vnímal už ten autor této knihy sto let před narozením Pána Ježíše v Alexandrii.
Teď se vrátíme k té cestě. My konáme také cesty, různé cesty. Chodíme do práce, do školy, nakoupit, k lékaři, já nevím kam ještě. Většinu těch cest děláme proto, že musíme. Některé děláme proto, že chceme. Jdeme někoho navštívit, jdeme se s někým potěšit. Na některé ty cesty se těšíme, některé cesty konáme vyloženě s odporem. Nechce se nám do toho, ale musíme. Prorok v tom konkrétním úryvku, který jsme dnes četli, dává takové rozkazy. On mluví jakoby k Jeruzalému, ale tím Jeruzalémem se myslí všichni věřící.
První: „Svlékni ze sebe smuteční šaty, obleč si slavnostní šaty.“ On chce říct, ta doba, kterou prožívali těch sto let před narozením Pána Ježíše v Alexandrii, to je doba očekávání mesiáše, radostného očekávání. Měli také velké starosti, ale prorok říká: „To očekávání Mesiáše, to očekávání toho krásného má převážit.“ V našem životě bychom se také neměli nechat znechutit těmi starostmi, neměli bychom si nechat vzít radost ze života všemi těmi povinnostmi, vším tím, co se nám zdá nepříjemné.
Druhá ta myšlenka je: „Zvedni se, jdi. Postav se na horu, vystup na horu a potom rozhlédni se, podívej se. Podívej se, jak se vrací ti vyhnanci.“ Je to obraz. Podívej se, abys viděl ve svém životě ty radosti, abys viděl to, co ti dává Bůh. To očekávání má být radostné a má být aktivní. Nemá to být jenom takové: „Tak co můžu dělat? Budu čekat a ono to nějak dopadne.“ Ano, to hlavní udělá Bůh, ale On žádá naši spolupráci. Tady to bylo vyloženě řečeno několikrát: „Obleč se, jdi, zvedni se, vystup, podívej se.“ Buď tedy aktivní.
Jak tuto aktivitu máme uplatnit my ve svém životě? Jak jsem mluvil o tom, většinu těch cest, které konáme, konáme proto, že musíme. Nedá se to nějakým způsobem zrušit, nedá se to nějak vynechat a podobně. To tedy změnit nemůžeme. Ale co můžeme změnit, je náš přístup a naše úmysly k tomu, myšlenky, s jakými to děláme. Toto záleží jenom a jenom na nás. Toto změnit můžeme.
Když do toho, bratři a sestry, zapojíme svoji fantazii a řekneme si: „Tak i to, co je mi nepříjemné, já udělám z lásky k někomu, já to udělám pro toho člověka“, anebo pokud se budeme snažit do těch třeba i obtížných povinností dostat nějaký ten radostný motiv nebo takhle, tak to dostane úplně jiný náboj, bude to vypadat úplně jinak.
Toto, bratři a sestry, záleží jenom a jenom na nás. Máme si uvědomit to stejné, co ti židé v Alexandrii. Očekáváme něco velmi radostného. Připravujeme se na nejkrásnější svátky v církevním roce, na svátky velmi milé, narození Božího Syna. Na konci toho našeho snažení, na konci toho očekávání Bůh nám dá něco velmi krásného. Na to nezapomeňme a tím žijme v tyto dny.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, už několikrát jsem říkal, že doba adventní má být dobou radostného očekávání svátků, kdy si budeme připomínat Ježíše Krista, Božího Syna. Říkáme si třeba, jaké ty svátky letos budou, když k nám doléhají všechny ty poměrně znepokojivé zprávy?
Jsme ve velmi podobné situaci, v jaké byli vyhnanci v Babylónském zajetí, kdy si říkali: „A vrátíme se někdy domů, anebo ne?“ a už s tím ani moc nepočítali, že se vrátí domů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, tak jsou takové optimistické. Dodávají člověku naději. Snaží se posílit důvěru člověka. Snaží se člověka vyburcovat. Jak to napsal svatý Pavel v listě Filipanům, modlím se za to (je tam několik těch věcí), abyste dovedli volit to lepší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, svatý Lukáš vedený Duchem svatým ve svém evangeliu, v tom úryvku, který jsme teď slyšeli, vystavěl takovou docela složitou konstrukci. Lukáš, který si vytkl za cíl na začátku svého evangelia všechno vypsat uspořádaně, tedy pokud možno, jak to šlo za sebou, vytkl si za cíl být takovým prvním církevním dějepiscem (ne vždycky se mu to tedy podařilo), tak věnoval velké úsilí tomu, aby pokud možno přesně nebo co nejpřesněji určil ten moment, kdy vystoupil Jan Křtitel, předchůdce Pána, protože s tím přímo je svázán také ten moment, kdy za několik měsíců vystoupí Pán Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, my se teď společně zamyslíme nad úryvkem z listu apoštola Pavla Filipanům. Je to list, který se nazývá Dopis z vězení a tím je asi řečeno mnohé - ne všechno, ale mnohé. Jestliže někdo, kdo je ve vězení, kdo je sám ve velmi těžké a svízelné situaci, dokáže napsat něco tak krásného, jako svatý Pavel, tak musíme říct: to byl vnitřně silný člověk, to byl vyrovnaný člověk, to byl člověk, který věděl, co chce a oč běží, a můžeme se ptát, kde vzal tu sílu, kde vzal tu vyrovnanost a toto všechno. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;
Bratři a sestry, na začátku dnešního evangelního úryvku jsme slyšeli údaj, který vypovídá o tom, kdy Jan Křtitel začal kázat, kdy veřejně vystoupil. Je to údaj velice cenný pro dějepisce a biblické badatele, protože se tam vyjmenovává šest lidí, kdy vládli, a těch šest společně bylo u moci pouze krátkou dobu. Více...