Čtvrtek 25.07.2024, sv. Jakub Starší, sv. Kryštof, Jakub
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Abyste dovedli volit to lepší

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;

Abyste dovedli volit to lepší12:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.70 MB]

Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, tak jsou takové optimistické. Dodávají člověku naději. Snaží se posílit důvěru člověka. Snaží se člověka vyburcovat. Jak to napsal svatý Pavel v listě Filipanům, modlím se za to (je tam několik těch věcí), abyste dovedli volit to lepší. My máme tendence volit to snadnější, to méně problematické, ale to nemusí být právě to dobré. Dokonce i Pavel neříká jenom: „Volte to dobré,“ ale: „Volte to lepší.“ To už vyžaduje docela velkou námahu a docela velké nasazení a člověk musí vědět proč. Proč toto mám dělat?

V prvním čtení z knihy proroka Barucha a v evangeliu jsme slyšeli zase texty plné útěchy. Prorok v dopise těší vyhnance v Babylóně.

Svatý Lukáš jednak poskytuje jakési vodítko kam, do jaké doby datovat vystoupení Jana Křtitele a vystoupení Pána Ježíše. Tam je jmenováno sedm lidí, a těch sedm lidí nebylo u moci příliš dlouhou dobu, myslím všech sedm. To znamená, z toho se dá poměrně přesně určit a zařadit do našeho počítání, do našeho dějepisu, kdy došlo k těm událostem, které svatý Lukáš popisuje. Jednak tím chce říct: „To, co vám budu povídat, jsem si nevymyslel. Dá se to ověřit. Vy to můžete najít i v jiných pramenech, že skutečně ten Ježíš vystoupil, žil, že tady toto říkal. Tedy je možné to, jak se říká, konfrontovat, srovnávat.

Ale druhá myšlenka, a ta je snad ještě důležitější, je ta, kdo jsou tito lidé, kteří tady byli vyjmenováni. S většinou z nich se setkáme ještě jednou, a to o Velikonocích – o těch Velikonocích, kdy byl Ježíš ukřižován. Tito lidé, kteří jsou tady vyjmenováni, byli, jak se říká, u moci, byli na špici, ale v žádném případě to nebyly vzory. Byli to lidé, kteří se považovali za střed světa, velmi pyšní a velmi chamtiví. Chamtiví, co se týče peněz, a chamtiví moci, chamtiví uznání. Byli to lidé, kteří sami sebe považovali za „něco“. Kdyby nebyli zmíněni v evangeliu ve spojitosti s Janem Křtitelem a ve spojitosti s Pánem Ježíšem, tak asi mimo toho císaře Tiberia by je neznal nikdo. Ale to oni v tu chvíli nevěděli.

Svatý Lukáš chce říci asi to, co vyjadřujeme takovým úslovím, že Pán Bůh umí i na křivých linkách psát rovno. Člověk nikdy, člověk to nemůže, ani zkoušet. Ale že zkrátka a dobře i v situaci, která nevypadá vůbec nějak růžově nebo dobře, optimisticky, nadějně, Bůh může vykonat velké věci. A to je, bratři a sestry, pro nás povzbuzení, protože stejně jako tenkrát mnozí lidé, i my si klademe otázku: „A jako to dopadne? Když se podívám kolem sebe, když vidím, slyším, tak mám obavy.“

My jako věřící na to máme odpověď. Nemusíme se ptát, jak to dopadne. Už to dopadlo, dopadlo to dobře, protože Bůh poslal Vykupitele, Ježíše, a ten nás zachránil svým dílem. A to je ta zásadní zvěst. Na rozdíl od všech možných projevů, kterým se říká „zásadní“ a podobně, toto je to rozhodující.

Další důležitou úlohu v těch textech právě, které jsme četli, znamená to slovo – slovo, hlas, výkřik nebo, můžeme říci, nějaký skřek. Slovo, tady toto označení s velkým „S“ je rezervováno pro Pána Ježíše. My bychom řekli, pro autora té zvěsti, toho poselství. Jan Křtitel hlásá, předává tady tuto zvěst, ale neříká: „Já jsem Slovo,“ neříká: „Já jsem autor.“ Říká: „Já jsem hlas. Já jsem ten, který vám to má vyřídit.“ A to, co on říká, ta zvěst, je velice smysluplná.

Kázal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Není možné si vynutit odpuštění hříchů. Je možné za ně prosit a je možné ho přijmout. To je ten správný postoj. Ale my si to na Bohu nikdy nemůžeme vynutit.

Jan - všechno, co říká, má veliký a hluboký smysl. A Lukáš říká: „Jan uslyšel.“ Vlastně ne, že by Jan Křtitel byl hluchý nebo že by ostatní lidé byli hluší, ale vyžaduje se od nás určité rozlišování, třídění toho, co k nám doléhá, toho, čemu opravdu dopřejeme sluch, aby to stálo za to. Spousty informací, které se na nás valí, nás otravují, berou nám naději, zneklidňují nás, a jsme z toho rozervaní, rozčílení a podobně. Tedy uslyšet to důležité, to potřebné, to správné. To je to slovo o té naději.

Pak vlastně jsem zmínil ještě, že je tady třetí možnost – slovo, hlas, a potom je tady nějaký výkřik. Tam se používá opravdu i termín jako „neartikulovaný zvuk“, tedy to, čemu se říká skřek. Ten výkřik může být „pomoc“, „hoří“, „zachraňte mě“, „zachraňte se“, ale potom jsou to právě různé taky projevy, třeba i dlouhé, i ty zásadní, důležité, ale za zásadní a důležité je považují lidé, ne Bůh. Jinak je to prázdné slovo. Jsou to prázdné zvuky, které nepředávají žádnou zvěst, které nepřinášejí radost, pokoj, usmíření, spásu. Nemají v sobě žádný program. Nic nestavějí, ale boří a ničí. Slyšíme to kolem sebe neustále, a je potřeba, abychom to dokázali, jak se říká, odfiltrovat, aby nám to nevzalo tu radost a naději v životě.

Když jsme právě tady u tohoto. Slyšeli jsme to jak v evangeliu, citát z proroka Izaiáše, tak i prorok Baruch říká: „Každé údolí bude srovnáno, zasypáno, hora, pahorek bude snížen.“ Je to obrazné vyjádření. Proroci tím odkazovali na východ z Egypta. Když šli z Egypta, Rákosové moře ustoupilo, po jeho dnu prošli, egyptská armáda se utopila. Když se vraceli z Babylóna, tak se nic takového nestalo. Král Kýros vydal dekret, že se mohou vrátit, protože tam chtěl mít klid, v té zemi. Bylo to naprosto pragmatické rozhodnutí. A jim se nechtělo. Někteří šli a některým se nechtělo, protože říkali: „My jsme tam nikdy nechtěli. My jsme se narodili tady, v té Babylónii, a nevíme, co nás tam čeká. Tam to bude určitě v rozvalinách, a tak nebylo by lepší zůstat tady?“

A tak, aby král je povzbudil, tak jim dal to, čemu říkáme daňové prázdniny, a finanční pobídky – dostali peníze na cestu. Nešli všichni naráz, šli v několika etapách. Trvalo to několik roků. Nestal se tam žádný zázrak, a přesto to proroci přirovnávají k tomu odchodu z Egypta a říkají: „Údolí bude zasypané, hora bude snížena.“

Co to je? O co tu jde? Těmi údolími jsou míněny naše obavy, naše strachy, naše deprese. Právě to „… a nebylo by lepší zůstat tady? Nikdy jsme tam nebyli. Jak to tam bude? Budeme muset stavět znovu.“ My to máme podobné. Co bude za pět let, za deset let? Jak to bude? Co moje zdraví, co roky a podobně. Co má rodina? Bůh říká: „Všechno bude zasypáno. Od tohoto všeho tě přijdu osvobodit.“

No, a ty kopce? Tím je míněna pýcha. Právě to, když člověk se domnívá, že se to všechno točí kolem mě a že já jsem tady pánem. Od obojího, od obojích krajností přichází Bůh, aby nás osvobodil. Aby nám ukázal tu správnou cestu.

„Aby byly odpuštěny hříchy.“ Hřešit hebrejsky doslova znamená „minout cíl“, „minout terč“. Tedy přeneseně konat dobro znamená dojít do cíle, trefit terč.

Jan Křtitel přišel s tou zvěstí a říká: „Já jsem hlas, který zvěstuje. Zvěstuje tady to odpuštění, zvěstuje tuto nabídku, zvěstuje tady tento smysl.“

Bratři a sestry, snažil jsem se tady nějak nastínit tady to, že jsou nám nabízeny i nějaké, řekli bychom, jiné možnosti. Nechci říct jiné cesty, ta cesta je jenom jedna. Ale jsou tady činěny pokusy, abychom opustili tu správnou cestu, abychom se nechali zlákat vidinou něčeho jiného. Ale to všechno nikam nevede, bere to ten klid a člověk zabředne buď do nějaké propasti té deprese, anebo je ve velkém nebezpečí, že ho pohltí pýcha.

Bratři a sestry, ať ty texty, které jsme dnes slyšeli, jsou nám průvodcem – jednak v adventu, ale hlavně v našem životě, protože tyto texty nám říkají to důležité: „Pán je na tvé straně. Pán udělá všechno pro to, abys ve svém životě našel ten správný cíl.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Být vnímavý jako Jan Křtitel

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;

Být vnímavý jako Jan Křtitel9:24

Bratři a sestry, už několikrát jsem říkal, že doba adventní má být dobou radostného očekávání svátků, kdy si budeme připomínat Ježíše Krista, Božího Syna. Říkáme si třeba, jaké ty svátky letos budou, když k nám doléhají všechny ty poměrně znepokojivé zprávy?

Jsme ve velmi podobné situaci, v jaké byli vyhnanci v Babylónském zajetí, kdy si říkali: „A vrátíme se někdy domů, anebo ne?“ a už s tím ani moc nepočítali, že se vrátí domů.    Více...


Člověče, žiješ jeden život

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;

Člověče, žiješ jeden život12:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.64 MB]

Bratři a sestry, svatý Lukáš vedený Duchem svatým ve svém evangeliu, v tom úryvku, který jsme teď slyšeli, vystavěl takovou docela složitou konstrukci. Lukáš, který si vytkl za cíl na začátku svého evangelia všechno vypsat uspořádaně, tedy pokud možno, jak to šlo za sebou, vytkl si za cíl být takovým prvním církevním dějepiscem (ne vždycky se mu to tedy podařilo), tak věnoval velké úsilí tomu, aby pokud možno přesně nebo co nejpřesněji určil ten moment, kdy vystoupil Jan Křtitel, předchůdce Pána, protože s tím přímo je svázán také ten moment, kdy za několik měsíců vystoupí Pán Ježíš.    Více...


Velkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.12.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;

Velkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost10:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.66 MB]

Bratři a sestry, vrátíme se k prvnímu čtení z knihy proroka Barucha. Byl to text, který nás možná v mnohém překvapil. Možná, když jsme ho vyslechli, tak jsme si řekli: „A o čem to bylo?“ Dost těžké na pochopení, dost dlouhá souvětí, různě kombinovaná a takhle.    Více...


Dopis z vězení

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;

Dopis z vězení13:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.83 MB]

Bratři a sestry, my se teď společně zamyslíme nad úryvkem z listu apoštola Pavla Filipanům. Je to list, který se nazývá Dopis z vězení a tím je asi řečeno mnohé - ne všechno, ale mnohé. Jestliže někdo, kdo je ve vězení, kdo je sám ve velmi těžké a svízelné situaci, dokáže napsat něco tak krásného, jako svatý Pavel, tak musíme říct: to byl vnitřně silný člověk, to byl vyrovnaný člověk, to byl člověk, který věděl, co chce a oč běží, a můžeme se ptát, kde vzal tu sílu, kde vzal tu vyrovnanost a toto všechno.    Více...


Uslyšet Boží slovo

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.12.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Bar 5,1-9; 2. čtení Flp 1,4-6.8-11; evangelium Lk 3,1-6;

Uslyšet Boží slovo9:59
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.88 MB]

Bratři a sestry, na začátku dnešního evangelního úryvku jsme slyšeli údaj, který vypovídá o tom, kdy Jan Křtitel začal kázat, kdy veřejně vystoupil. Je to údaj velice cenný pro dějepisce a biblické badatele, protože se tam vyjmenovává šest lidí, kdy vládli, a těch šest společně bylo u moci pouze krátkou dobu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.