Rubrika
HomiliePoslední smlouva
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, takovou společnou myšlenkou, která nás bude provázet teď po celou dobu postní ve všech čteních, která uslyšíme o postních nedělích, je myšlenka Smlouvy, respektive obnovy Smlouvy.
Bůh uzavírá s námi lidmi smlouvu. Jednak je dobré si uvědomit, že smlouvu uzavírají minimálně dva subjekty, které jsou na stejné úrovni. To jsou vlastně třeba státy, nebo mluvíme o tom, že snoubenci uzavírají manželskou smlouvu a takhle. Rozhodně nepoužíváme termín smlouva třeba při výchově, nemluvíme o smlouvě, když rodiče dávají nějaké rozkazy svým dětem. I když třeba jim řeknou: „Když se budeš dobře učit, dostaneš za to něco.“ Rodič – dítě, to všichni vnímáme, tam vlastně je ten vztah, řekněme, jakési podřízenosti a jakési nadřízenosti, i když rodiče mohou být svým dětem přáteli a kamarády, ale všichni cítíme, že k tomu, aby z těch dětí vychovali opravdu dobré lidi, tak je potřeba někdy zachovat určitou pevnost a řídit se dobrými zásadami.
Takže tedy Bůh nás přijímá a bere nás, staví nás na svoji úroveň. Uzavírá s námi smlouvu. Není to žádný diktát, žádné nařízení.
Ve smlouvě je vždycky to, že každá ta strana – je to právní akt, právní záležitost – každá ta strana tou smlouvou získává nějaké povinnosti, bere na sebe povinnosti, ale také získává nějaká práva. Tedy nějaké výsady, nějaké výhody.
V prvním čtení jsme slyšeli o tom, jak Bůh říká Noemovi: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky. Se všemi živými tvory.“ A teď to pokračuje a je tam právě to, že Bůh jako první na sebe bere závazky.
Vlastně první smlouva, kterou uzavřel Bůh s člověkem, byla smlouva s Adamem. Adam měl střežit a chránit tu zahradu Eden, aby tam neproniklo nic zlého, aby se tam nedostalo zlo. Protože to Adam nedokázal, smlouva, jak říkáme, vzala za své.
Potom v podstatě další smlouva je právě s Noemem, o tom, že tedy Noe bude stavět loď. V té smlouvě často Bůh požaduje něco, co je ostatním k smíchu, co se zdá nelogické. Po Noemovi chce, aby stavěl loď, po Abrámovi chce, aby se přestěhoval do cizí země, a takhle bychom mohli pokračovat. A právě s Abrámem potom uzavírá smlouvu, která se nevztahuje jenom na něho, dává mu jméno Abrahám, ale je to smlouva, která se vztahuje na celý národ.
My, když čteme ty posvátné knihy, tak tam v českém překladu je použit termín zákon – Starý zákon, Nový zákon. V některých jazycích je použit termín smlouva – Stará smlouva, Nová smlouva. A co je zajímavé, tak v latině se používají termíny Vetus Testamentum, Novum Testamentum. Čili nám z toho zaznívá ten testament. Ono je to v podstatě smlouva, ale testament je zvláštní druh smlouvy. To je ta smlouva poslední, která se nemění.
Jsme svědky toho, že různé státy a podobně smlouvy mění. Když se jim to hodí, tak je vypovídají, jako že už je nebudou zachovávat a podobně. Ale Bůh tu smlouvu, kterou uzavřel, nemění. Pro něho je to ta smlouva poslední, ta smlouva neměnná. A toto je, bratři a sestry, důležité pro nás slyšet.
Když se podíváme na tu smlouvu, kterou uzavřel s Noemem, tak je tam zvláštní to, že se říká: „Uzavírám ji s vašimi potomky, se všemi živými tvory, ptáky, veškerou krotkou, divokou zvěří země, se vším, co vzešlo z Archy, se všemi živočichy země.“
Proč je to tak jmenováno, takto všechno? No, protože tím Bůh chce říct: „Já jsem ten princip. Já jsem ten, kdo dává život. Já jsem ten, kdo ten život ochraňuje.“
Bratři a sestry, my dobře chápeme a víme, že žádný člověk na této zemi nebude takzvaným spasitelem, zachráncem. To je jenom Pán Ježíš. Žádný superman, žádný superhrdina tady prostě nebude a neobjeví se. A kdyby se objevil a říkal to o sobě, tak to nebude pravda. Ale my žijeme v době, která se vyznačuje jinou otázkou. Někdy ji slyšíme nahlas, ale někdy taky v duchu nás napadne: „A nepovede to, co prožíváme, ke zkáze světa?“
Nepovede. Tady je potřeba říci jasné slovo, bez nějakých nadsázek, alegorií a já nevím čeho, jak jsme to slyšeli minulý týden. Říká to Bůh. Říká: „Jako člověče nemáš v sobě sílu, schopnost se zachránit, tak ani nemáš schopnost se zničit. Protože já jsem ten dárce a pán života. A garantuji ten život nejenom pro tebe, člověče, ale pro celé stvoření.“ A to tady bylo řečeno, tady v tomto.
Je to úryvek, který je na jednu stranu nenápadný, ale je velmi, velmi důležitý. Ono je důležité i to, co potom pokračuje v té druhé části: „Kladu do mraků svou duhu, a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky, vzpomenu si na svoji smlouvu. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“ Přečetl jsem jenom kousíček z toho.
Duha se podobá luku a někteří vykladatelé Starého zákona říkají: „To je vzpomínka na staré takové ty pohanské válečnické eposy a podobně.“ Ale většina vykladatelů Starého zákona říká: „To možná, ale jestliže to vezmeme tak, že tedy ta duha připomíná ten luk, tak tam není žádný šíp.“ Bůh je ten, který nebojuje se svými tvory. Bůh je ten, který neničí svoje dílo. Neposílá žádné tresty, ale naopak podporuje život.
Tedy vlastně tento úryvek, tento odstavec, říká důležitou pravdu: „Bůh nechová vůči nám a vůči svému stvoření žádné nepřátelství. Bůh je ten, který naopak dělá všechno pro to, aby se ten život udržel.
Známe větu z písničky: „Poručíme větru, dešti.“ Právě tento úryvek, tedy ten odstavec říká: „Člověče, neporučíš větru, dešti. Je to Bůh, který poručí větru, dešti a on je ten, kdo bude mít poslední slovo.“
Bratři a sestry, měli bychom si to uvědomovat právě v této době. Máme po ruce Boží slovo. Je to slovo, které se nemění. Je to slovo, které má trvalou platnost. A je potřeba akorát z naší strany, abychom my se je snažili pochopit. Slyšíme v této době různá slova, a tento týden byl opravdu bohatý na různá slova, která si protiřečila. Pak si protiřečili ti lidé, kteří je řekli. O tom, že je potřeba všechno zavřít, a pak vyrazili na fotbal a podobně. Tu jdou na nějakou oslavu a říkají, jak se všichni máme chránit a podobně.
Tady v tomto vidíme právě tu lidskou nedokonalost. A měli bychom si uvědomit, že člověk má svoje limity, svoje hranice, ale to Boží slovo je skutečně všeobecně platné. To Boží slovo se nemusí měnit. Jde o to, abychom my se snažili je pochopit. A abychom usilovali o to pochopit, co to slovo chce říct nám.
Když se ještě kratince zastavíme u dnešního evangelia, u toho začátku. Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana. Žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Satan je nazýván jako „otec lži“, ten, kdo to překrucuje. Pořád jsme svědky toho, že někdo něco někde překrucuje. A opravdu ta doba, ve které žijeme, od nás vyžaduje, abychom usilovali o to poznat pravdu. Abychom se nenechali chytit do té sítě těch lží, různých polopravd a podobně.
Máme si uvědomit, že Ježíš svoje veřejné působení začal tím, že byl zkoušen. Český překlad „pokoušen“ vyhovuje tomu řeckému originálu. Ten řecký originál znamená zkoušet, experimentovat, zjišťovat, a ještě je tam několik významů, na které si teď nevzpomenu. Ale znamená to právě to, že ten člověk zažívá, prožívá určité situace a z nich je ochoten a schopen se poučit. A to je to. Ježíš se stal nám podobným, že takto vlastně musel zjistit. Ježíš jako člověk se stal slabým. Ježíš jako člověk byl přiveden do té situace, ve které žijeme my vlastně každý den, když zažíváme svoje limity, když zažíváme svoje slabosti, a on nám ukázal, že je možné obstát.
Po pádu do prvního hříchu, po pádu prvních lidí Adama a Evy si lidé kladli tu otázku: „Je možné obstát?“ A Ježíš nám ukazuje, že je to možné.
A tak, bratři a sestry, toto by nás mělo naplnit takovou nadějí, optimismem i v té dnešní těžké době. A máme nějakým způsobem z toho Božího slova žít. Už jsme to zažili v loňském roce, kdy jsme třeba nemohli přijít na mši svatou a podobně, ale opravdu to Boží slovo máme vlastně každý doma. Každý máme dneska Písmo svaté, abychom si ho otevřeli a abychom v něm četli a z něho čerpali sílu.
Když budeme uvažovat o té smlouvě, kterou Bůh uzavřel s jednotlivými lidmi, potom s celým vyvoleným národem a potom se všemi pokřtěnými, tak si máme také uvědomit, že je to smlouva, která se dotýká každého z nás. Nejenom že ji Bůh uzavřel se všemi lidmi, ale uzavírá ji také s každým z nás. Každému z nás nabízí to svoje přátelství, svoji pomoc a je na nás, jak my odpovíme.
Ke každé smlouvě jsou potřeba nejmíň dva. Je tady Boží nabídka spolupráce. A teď je na nás, abychom o tom minimálně celou tu dobu postní uvažovali, přemýšleli a hledali, jak co nejlépe odpoví každý z nás.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli větu, kdy Bůh říká Noemovi a jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi, s vašimi potomky, se všemi živými tvory.“ Téma smlouvy je jedno z takových ústředních, stěžejních témat Písma svatého, hebrejsky se to řekne berit. Více...
P. Jiří Cajzl
22.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
První postní neděle, kterou slaví církev, nám připomíná událost, která je stará, ale která má význam i pro nás. Je to potopa, Noe, ale také smlouva, kterou Bůh uzavírá s Noemem a skrze něho s celým pokolením. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, vyprávění o Noemovi, potopě světa, jak se říká, najdeme v první knize Mojžíšově, kapitoly šest až devět. My jsme dnes v prvním čtení slyšeli vyvrcholení toho, a svým způsobem vlastně i to nejdůležitější, o co tam šlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, vyprávění o potopě najdeme nejenom v Písmu svatém, ale i v jiných, řekli bychom, zprávách, v jiných literárních útvarech ze staré doby. Proč je tato zpráva zaznamenána v bibli? Ona je tam taky zaznamenána jinak, než bychom čekali. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Možná si pamatujete vy starší (nevím, jestli třeba ještě i tady v Bítýšce), chodily k masopustu maškary. Představovaly všecko možné. Děcka, co představovaly třeba maškary? Viděly jste nějaký takový průvod? Takže tam jsou třeba policajti, pekaři, já nevím, co ještě. Více...