Rubrika
HomilieNoemova smlouva je také smlouva mezi Bohem a mnou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, vyprávění o potopě najdeme nejenom v Písmu svatém, ale i v jiných, řekli bychom, zprávách, v jiných literárních útvarech ze staré doby. Proč je tato zpráva zaznamenána v bibli? Ona je tam taky zaznamenána jinak, než bychom čekali.
My, když něco čteme z historie, tak nás zajímá, jak to bylo, jak to probíhalo, eventuelně, a to máme nejradši, kdo za to mohl. Ale svatopisec hledá odpověď na jinou otázku: Proč to bylo. Proč to bylo a co si z toho má ten posluchač odnést, jaké poučení si z toho má odnést. Důraz není kladený na ten samotný zánik, zkázu těch lidí, ale důraz je kladený na to, že Bůh nabízí záchranu předtím, než se stane tady něco nepříjemného, že Bůh je ten, který varuje a nabízí pomoc. Ale nechává člověku svobodnou vůli, aby se člověk rozhodnul. A potom, na konci to vyprávění nekončí tím, že je země zničená, ale že je země obnovená, že na zemi začínají znovu růst rostliny, rozmnožují se zvířata, že země se obnovuje. Víte, když bychom se zeptali lidí mimo kostel, co vědí o potopě, tak právě většinou řeknou: „No, to je ten trest, to je ten zánik, ta zkáza a tady toto,“ ale, řekli bychom, to nejdůležitější je to předtím a to potom.
Víte, smyslem celého toho vyprávění je to, že svatopisec chce říct: „Každé zlé jednání, každé špatné jednání vede ke zničení.“ A zase my víme, že to není Bůh, který trestá, ale člověk, který potrestá sám sebe svým špatným jednáním. Bůh je ten, který nabízí záchranu.
My jsme dnes četli o tom, jak Bůh uzavírá s Noemem, s jeho syny a s jejich potomky smlouvu. Co je to smlouva? Smlouvu nám budou připomínat všechna biblická čtení letošní doby postní a budou nás vyzývat k obnovení této smlouvy s Bohem.
Co je to smlouva? To je nějaké ujednání nejméně mezi dvěma, ale může jich být i víc, ale je to ujednání, které je svobodné, které chtějí uzavřít ti dva, tři nebo i vícero, a ti dva musí být takzvaně na stejné úrovni, musí si být rovni. Jestliže jeden z nich je nadřízený a jeden z nich je podřízený, tak to není smlouva, ale je to nařízení, diktát, rozkaz. Rodiče dětem přikazují. Učitel, učitelka ve škole dětem přikazuje, nařizuje. Stejně tak nějaký šéf v zaměstnání svým podřízeným rozkazuje, přikazuje, co mají dělat. Tady nemluvíme o smlouvě. O smlouvě mluvíme tenkrát, když je to dobrovolné, když oba chtějí a oba jsou na stejné úrovni. Jsme my na stejné úrovni jako Bůh? Nejsme. Můžeme my nahoru? No, nemůžeme. Takže co dělá On? Jde dolů.
Víte, první smlouvu uzavřel Bůh už s Adamem, ale tam se nepoužívalo slovíčko smlouva, tam se říkalo, že Bůh usadil Adama v zahradě Edenu. Úkolem Adama bylo tu zahradu obdělávat a střežit. Nedokázal to, nesplnil tento svůj úkol, musel zahradu opustit. S Noemem už se mluví přímo o tom, že je tu smlouva. Je tam použito to slovíčko smlouva, je to poprvé v Písmu svatém.
Protože Bůh je realista a ví, jací jsme, tak ví, že my tu smlouvu nedokážeme zachovávat stoprocentně. Proto ta smlouva potřebovala obnovu. Ze strany lidí byla porušována, proto ji Bůh uzavírá znovu s Abrahámem, s Izákem, s Jákobem, s Mojžíšem a potom se všemi Izraelity na hoře Sinaj. Znamením té smlouvy pro Izraelity bylo Desatero, které jim mělo každý den připomínat, že oni jsou lidem smlouvy. Ale tu smlouvu bylo potřeba pořád a pořád obnovovat. Proto přišel Ježíš, Bůh a člověk (v tomto směru je důležité, že taky člověk), protože on tu smlouvu uzavřel za nás za lidi a neporušil ji. Proto říkáme, že ta Ježíšova smlouva je nová a věčná. Už ji není potřeba obnovovat. Při každé mši si ji připomínáme, ale Ježíš tu smlouvu naplnil.
My jsme teď slyšeli o první smlouvě, o smlouvě s Noemem. Tedy, jak už jsem zmínil, Bůh se snižuje na naši úroveň, bere nás za své partnery. Platí to i o nás, protože Bůh tam říká: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky,“ tedy i s námi. I nás Bůh bere za partnery. To je další důležité poselství tohoto vyprávění, ale to se v tom ztrácí, a mnoho lidí vidí: „... a ta voda, a ty tresty, a tady toto,“ ale to, že Bůh na konci tohoto všeho uzavřel smlouvu s Noemem, to už ví málokdo a málokdo si je toho vědom.
Bratři a sestry, když se ještě vrátíme k té katastrofě, tak ta katastrofa nám ukazuje další důležitou věc, a sice Bůh nás nebere jenom jako celek, ale jednotlivě, jako jednotlivce. Proto Bůh nabídl svoji záchranu všem, ale jenom pár jich slyšelo. Jenom Noe a jeho rodina slyšeli, ale i tady těchto osm lidí bylo zachráněno. Toto je další důležitá věc, právě při tom, když se díváme na tu smlouvu. Není to jenom smlouva mezi Bohem a lidstvem, ale mezi Bohem a mnou, mezi Bohem a každým z nás.
Znamením té smlouvy je duha. Můžeme říci: „Ten svatopisec nevěděl, jak duha vzniká.“ To je pravda. My víme, jak duha vzniká, víme, jak je to tam s vodou, jak je to tam s lámáním světla a takhle, ale duha vzniká nezávisle na člověku. Do dneška, i když víme, jak ta duha vzniká, tak ji nedokážeme udělat. Možná někde v laboratoři v nějakých malých podmínkách, v malém, ale takhle ve velkém v přírodě nedokážeme. A to je to, o co tady jde. Duha je úkaz, který je jednak nezávislý na člověku. Je závislý na přírodních zákonech. A kdo dal ty přírodní zákony? No, Bůh. Takže i přesto, že víme, jak duha vzniká, nic nám nebrání v tom, abychom si připomněli Boha.
Víte, celý svět, celá příroda kolem nás nám má připomínat Boha, tvůrce celého světa. Problém je ale v tom, že pro nás je to příliš všední. I zelená tráva je od Boha, ale ta zelená tráva je tam po většinu roku a my to bereme samozřejmě. Ale duha? Duha se objeví občas, a když se objeví něco, co je vidět zřídka, tak se tam všichni chtějí podívat. Říkáme: „Podívej se, hele, támhle je duha! Podívej, co je to támhle!“
A tak je tady využito právě té zřídkavosti, toho, že ta duha je vidět jenom občas, aby si uvědomili: „Aha, všechno, co tu máme, všechny ty zákony dal Bůh. A my můžeme se z toho radovat, z toho krásného světa, ale my se o ten svět máme starat. My máme pamatovat na to, že Bůh nám ho dal do opatrování, že Bůh s námi uzavřel smlouvu.
Bratři a sestry, po celou dobu postní budeme slyšet o smlouvě – mezi Bohem a Izraelity, mezi Bohem a námi. Máme svoji smlouvu s Bohem obnovit. Potřebujeme obnovu, potřebujeme se na ty věci podívat znovu. Uvědomme si to, co je podstatné na tom vyprávění o potopě: Bůh nabízí záchranu. Bůh nás vidí jednotlivě. Cílem Boha není tady něco zničit, ale obnovit. To vyprávění končí tím, jak se celá země obnovila. Takže toto sledoval Bůh tenkrát, tyto cíle sleduje Bůh i v životě každého z nás. Buďme si toho vědomi a spolupracujme na tom, abychom se obnovili co nejlépe, co nejopravdověji a snad i co nejhlouběji.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, takovou společnou myšlenkou, která nás bude provázet teď po celou dobu postní ve všech čteních, která uslyšíme o postních nedělích, je myšlenka Smlouvy, respektive obnovy Smlouvy.
Bůh uzavírá s námi lidmi smlouvu. Jednak je dobré si uvědomit, že smlouvu uzavírají minimálně dva subjekty, které jsou na stejné úrovni. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli větu, kdy Bůh říká Noemovi a jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi, s vašimi potomky, se všemi živými tvory.“ Téma smlouvy je jedno z takových ústředních, stěžejních témat Písma svatého, hebrejsky se to řekne berit. Více...
P. Jiří Cajzl
22.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
První postní neděle, kterou slaví církev, nám připomíná událost, která je stará, ale která má význam i pro nás. Je to potopa, Noe, ale také smlouva, kterou Bůh uzavírá s Noemem a skrze něho s celým pokolením. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, vyprávění o Noemovi, potopě světa, jak se říká, najdeme v první knize Mojžíšově, kapitoly šest až devět. My jsme dnes v prvním čtení slyšeli vyvrcholení toho, a svým způsobem vlastně i to nejdůležitější, o co tam šlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Možná si pamatujete vy starší (nevím, jestli třeba ještě i tady v Bítýšce), chodily k masopustu maškary. Představovaly všecko možné. Děcka, co představovaly třeba maškary? Viděly jste nějaký takový průvod? Takže tam jsou třeba policajti, pekaři, já nevím, co ještě. Více...