Rubrika Homilie

Znamení duhy je připomínkou všem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Znamení duhy je připomínkou všem12:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.57 MB]

Bratři a sestry, vyprávění o Noemovi, potopě světa, jak se říká, najdeme v první knize Mojžíšově, kapitoly šest až devět. My jsme dnes v prvním čtení slyšeli vyvrcholení toho, a svým způsobem vlastně i to nejdůležitější, o co tam šlo. Musíme si uvědomit, že Písmo svaté neříká, kde se to stalo, a neříká, z jakého národa, odkud byl Noe. Noe znamená oddech, toto jméno. Je to takové symbolické. Ten člověk se pro svoji záchranu velmi nadřel, velmi napracoval, a přitom se jmenuje Oddech, Odpočinutí.

Jak to tedy s tou potopou bylo a jak se k tomu Izraelité dostali? Izraelité slyšeli prvně o této zvěsti, o této zprávě v Babylóně právě, když tam byli odvlečeni, a slyšeli o tom, že byla potopa světa, a že byla z rozmaru bohů – těch pohanských bohů, které tam uctívali místní lidé. V tom babylonském pojetí se také zachránil jeden člověk, a ten člověk se jmenoval Utanapištin. A teď Izraelité se ptali: „A bylo to skutečně? A kdo je tedy pánem světa? Náš Bůh Hospodin, kterého my uctíváme, anebo tady ti místní bohové?“ a museli zaujmout nějaké stanovisko k nově přicházejícím vědomostem, znalostem. A tady jim přichází na pomoc člověk a Bůh, nebo spíš Bůh a člověk. Bůh si vybral člověka, neznáme jeho jméno, tušíme, že dokud žili v Palestině, v Izraeli, tak že to byl kněz v Jeruzalémském chrámu, a tento kněz veden Duchem svatým napsal část Písma svatého, spis, kterému se říká Elohista, který je dnes zařazen mezi knihy Mojžíšovy.

On nazývá Boha tím slovem El, Elohim, a to znamená mocný, silný. Protože Izraelité byli v Babylóně v zajetí, tak připomínka toho „náš Bůh je silný“ měla velký morální význam, protože Babylóňané jim říkali: „Kdyby váš Bůh byl silný, tak byste neprohráli.“ Ale ten svatopisec chce říct: „Bůh je silný, ale jinak, než jak si to myslí tady ti Babylóňané, jinak, než si to myslí pohané.“

Než budeme pokračovat, tak bych teď udělal takovou vsuvku, jak to bylo s tou potopou. Člověk, který je trošku vzdělán v přírodních vědách, tak když čte o tom, že i ty nejvyšší hory byly překryty vodou, tak si řekne: „To muselo být hrozné množství vody. Odkud se vzala a kam se potom ztratila?“ a říká si: „To nějak není možné.“

Ano, není to možné v tom slova smyslu, že by celá zeměkoule byla pod vodou, protože my považujeme za celý svět zeměkouli, ale ten člověk těch téměř tisíc let před Kristem, pro něho celý svět byl mnohem menší, a pro mnoho těch lidí se omezoval na vzdálenost nějakých dvaceti kilometrů od jejich domova, protože dál nikdy nedošli. Ta potopa se odehrála mezi řekami Eufrat a Tigris.

Ještě je tam jedna taková zvláštnost, a sice ty řeky, když právě už tečou na konci svého toku, na dolním toku, než se vlévají do moře, tak nějakých 350 kilometrů je tam placka, tam je výškový rozdíl pouze 34 metrů. Čili obrovská placka, na kterou když přijde jakákoliv voda, tak ji zalije celou a nikdo nemá šanci utéct.

Podle archeologů biblická potopa byla záplava velkých rozměrů, kdy se to dá přirovnat k takovému obdélníku. Jedna ta strana byla dlouhá asi 200 kilometrů a druhá asi 100 kilometrů. Je to obrovské území, které bylo zalito vodou. Když si uvědomíme, že ti lidé neuměli plavat, tak je ta zkáza veliká. Nikdo se vlastně nezachránil. Pro ně to byla zkáza jejich tehdejšího světa.

Ten svatopisec, který o tom mluví, tak nedává tady tento technický popis, kdy se to stalo, jak se to stalo, ale odpovídá na otázku, proč se to stalo, kdo za to může. To je ta otázka, která je nám Evropanům velmi blízká a klademe si ji velmi často. Ten svatopisec chce vysvětlit a chce říct: „Člověče, každé zlé jednání, které ty děláš, má vliv na tvůj život a jednoho dne tě to dostihne. Nemysli si, že ty jsi imunní. Dotkne se tě to, a dotkne se tě to nějakým způsobem, který se ti nebude líbit. Na druhé straně dobro, které vykonáš, se tě taky dotkne a zase ovlivní tvůj život v tom pozitivním slova smyslu.“

Pokud šlo o tu vodu, tak tady ti obyvatelé v té Mezopotámii, ale stejně tak na tom byli i staří Egypťané, každý rok chodili prosit své pohanské bůžky, aby přišla záplava, protože záplava přinesla bahno. V tom bahnu byly živiny a byla úroda. Kdyby nebyla záplava, nebude bahno, bude neúroda, bude hlad. Ale na druhou stranu prosili, aby té vody nebylo moc, protože když se nám to přežene přes ty naše domečky, přes ty naše chatrče, tak možná ani nepřežijeme.

Takže byli v takovém dvojím tlaku a v dvojí obavě? „Přijde záplava? A nebude moc velká? Jak to bude?“ Uvědomme si, že žili tady v tomto ustavičném napětí a že jejich život tady v tomto směru nebyl vůbec jednoduchý.

Když se mluví o té biblické potopě, tak, když se někdo zeptá, tak všichni řeknou: „To byla obrovská katastrofa. Tam zahynulo spousty lidí.“ Ale svatopisec z toho vypichuje a vyzdvihuje, že ti spravedliví nezahynuli. To je to poselství, které svatopisec zdůrazňuje. Bůh nezná kolektivní tresty, ale Bůh zná každého člověka jménem a ke každému se chová jaksi osobně. Proto jsme zpívali i ty litanie ke všem svatým. Ti všichni lidé navázali s Bohem nějaký vztah a On jim odpovídal. Každý šel svou zvláštní jedinečnou cestou, byl jedinečným způsobem povolán od Boha, ale každý nějakým způsobem reagoval právě na tu Boží nabídku.

U toho Noema svatopisec zdůrazňuje a říká: „Člověče, každý dostaneš tu nabídku té Boží pomoci, Boží záchrany, ale počítej taky s tím, že ty budeš muset něco udělat. Ne, že budeš moct jenom sedět a čekat, až ti to takzvaně spadne do klína. I ty budeš muset přiložit ruku k dílu. Budeš se muset ušpinit tou realitou.“

A nakonec? Nakonec to vrcholí, a to už jsme dneska slyšeli, tím, že Bůh uzavírá s Noemem smlouvu. V Bibli je to v pořadí druhá smlouva. První smlouvu uzavřel Bůh s Adamem. Adam měl chránit a pečovat o Zahradu. Měl ji chránit, aby se tam nedostalo nic zlého. Nepodařilo se mu to. Ale to byla smlouva, která se týkala jeho, Adama. Smlouva, kterou Bůh uzavírá s Noemem, už se týká všech lidí, nás všech. Proto je tam dáno to viditelné znamení, ta duha, aby to bylo připomínkou všem.

Bůh bude pokračovat. Příští neděli budeme slyšet o tom, jak uzavřel smlouvu s Abrahámem. A Bůh takhle pokračuje a pořád dokola a dokola s lidmi uzavírá smlouvu. Proč pořád dokola? No, protože lidé tu smlouvu porušovali. Po Abrahámovi to byla smlouva s Mojžíšem, potom s celým Izraelem na hoře Sinaj, a nakonec to vrcholí, kdy Ježíš Kristus jako skutečný člověk za nás lidi uzavírá tu smlouvu s Bohem Otcem.

Co je to smlouva? Smlouvu uzavírají nejméně dva, říká se, subjekty. Může jich být i víc. Smlouva je nějaké svobodné ujednání. Když to není svobodné, tak se o tom říká, že to je nařízení nebo nějaký diktát. Vždycky, když smlouvu uzavírají dva, tak musí být na stejné rovině, na stejné úrovni. Jakmile jeden je výš a jeden je níž, je to to nařízení. Učitel neuzavírá se svými žáky smlouvu o tom, jestli vypracují domácí úkoly. To je nařízení, to uděláte. A když to neuděláte, přijde nějaká sankce. Ale tu smlouvu uzavírají dva, kteří jsou si rovni.

Často slyšíme o tom, říká nám to i Písmo, Bůh to tady stvořil, Bůh je Pánem, on je ten nejvyšší. A dneska nám Písmo říká: „Ale on tě bere za svého partnera. On tě považuje za sobě rovného, proto s tebou uzavírá smlouvu.“ V té smlouvě se říká: „Ty ve mně budeš věřit a já tě budu chránit.“ Každá smlouva má nějaké povinnosti a má nějaká práva. V této smlouvě se sice od nás očekává, ale velmi získáváme.

Bratři a sestry, při všech našich slabostech, při všech těžkostech našeho života, ať nás letošní dobu postní provází ta myšlenka: „Bůh mě zná jménem. On mi nabízí záchranu a on mě dokonce považuje za svého partnera, za tolik sobě rovného, že se mnou uzavírá smlouvu. A to je důvod, abych mu děkoval a abych svůj život žil v radosti.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Objevit Boží dobrotu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Objevit Boží dobrotu7:18


Poslední smlouva

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Poslední smlouva13:28

Bratři a sestry, takovou společnou myšlenkou, která nás bude provázet teď po celou dobu postní ve všech čteních, která uslyšíme o postních nedělích, je myšlenka Smlouvy, respektive obnovy Smlouvy.

Bůh uzavírá s námi lidmi smlouvu. Jednak je dobré si uvědomit, že smlouvu uzavírají minimálně dva subjekty, které jsou na stejné úrovni.    Více...


Bůh se snižuje na naši úroveň a myslí to vážně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Bůh se snižuje na naši úroveň a myslí to vážně8:03
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.80 MB]

Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli větu, kdy Bůh říká Noemovi a jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi, s vašimi potomky, se všemi živými tvory.“ Téma smlouvy je jedno z takových ústředních, stěžejních témat Písma svatého, hebrejsky se to řekne berit.    Více...


Obrátit se znamená změnit svoji životní cestu

P. Jiří Cajzl
22.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Obrátit se znamená změnit svoji životní cestu10:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.17 MB]

První postní neděle, kterou slaví církev, nám připomíná událost, která je stará, ale která má význam i pro nás. Je to potopa, Noe, ale také smlouva, kterou Bůh uzavírá s Noemem a skrze něho s celým pokolením.    Více...


Noemova smlouva je také smlouva mezi Bohem a mnou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Noemova smlouva je také smlouva mezi Bohem a mnou10:24
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.56 MB]

Bratři a sestry, vyprávění o potopě najdeme nejenom v Písmu svatém, ale i v jiných, řekli bychom, zprávách, v jiných literárních útvarech ze staré doby. Proč je tato zpráva zaznamenána v bibli? Ona je tam taky zaznamenána jinak, než bychom čekali.    Více...


Masopustní maškary

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;

Masopustní maškary12:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 24 kb/s, 2.14 MB]

Možná si pamatujete vy starší (nevím, jestli třeba ještě i tady v Bítýšce), chodily k masopustu maškary. Představovaly všecko možné. Děcka, co představovaly třeba maškary? Viděly jste nějaký takový průvod? Takže tam jsou třeba policajti, pekaři, já nevím, co ještě.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.