Rubrika
HomilieObrátit se znamená změnit svoji životní cestu
P. Jiří Cajzl
22.02.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
První postní neděle, kterou slaví církev, nám připomíná událost, která je stará, ale která má význam i pro nás. Je to potopa, Noe, ale také smlouva, kterou Bůh uzavírá s Noemem a skrze něho s celým pokolením. Říká: „Kladu do mraků duhu. Ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“
Když se rozmnožil hřích lidí, Bůh se rozhodl, že očistí lidstvo vodou potopy. Mělo se zachránit jen několik málo spravedlivých, Noe a jeho rodina, v té arše, samozřejmě z každého živočišného druhu po jednom páru. My můžeme zpochybnit tyto věci a říci, že to je pohádkové vyprávění, nicméně co nám Bůh chce říci v tom všem je, že lidstvo bylo potřeba očistit. Ta voda se stala nástrojem této očisty v duchovním slova smyslu od hříchu.
Svatý Petr v druhém čtení nám znovu připomíná: „Voda byla tedy předobrazem křtu. I vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí. Působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.“ Čili zase poukaz na vodu, na křest.
My jsme byli obmyti vodou křtu a prožíváme postní dobu, to je dobu, kdy se máme vrátit k tomu počátku. Katechumeni, kteří mají být o Velikonocích na Bílou sobotu pokřtěni, dnes mají v katedrále jakési přijetí mezi čekatele křtu, slavnostní uvedení do toho zástupu těch, který se připravují v jednotlivých postních nedělích a jsou jim předávány poklady víry, Písmo svaté, Věřím v Boha, Otčenáš, a potom posléze jsou po čtyřiceti dnech postní doby po té roční nebo dvouroční přípravě pokřtěni. Teď myslím ty dospělé katechumeny, nemyslím teď malé děťátka, které se křtí po narození.
A co je to pro nás, kteří jsme pokřtěni, postní doba? Je pozváním, abychom se vrátili ke svému křtu, abychom se zřekli hříchu, všeho co k němu vede, a znovu se rozhodli pro Krista. Tak to děláme každý rok v té liturgii Veliké noci Vzkříšení. Na to se máme čtyřicet dní připravit, očistit se postem, pokáním, ale také změnou života. Ježíš byl pokoušen od Satana, andělé mu sloužili na poušti, ale potom začal hlásat evangelium.
Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu. Tak jsme to slyšeli také na Popeleční středu, kdy jsme byli znamenáni popelem a slyšeli jsme výzvu: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Co to znamená obrátit se? To znamená změnit svoji životní cestu. Když někdo jde špatně, tak prvním východiskem, aby mohl nastoupit dobrou cestu, je, že se zastaví. Že se vrátí, jde na nějakou křižovatku, a tam se správně zorientuje a rozhodne se jít nebo cestovat tím správným směrem. I náš život se může stát takovou cestou, kde bloudíme, kde jsme se vydali na špatné cesty, odkryli jsme některé věci, které jsou nám jakoby zakázány, kam nemáme vstupovat. Nastoupili jsme třeba cestu hříchu. A v postní době si máme uvědomit svoji hříšnost a svoji hříšnost léčit modlitbou, postem a také almužnou.
Pro letošní postní dobu vydal papež František také poselství. Jsou to tři strany. Já vám nebudu číst celé to poselství, ale přečtu vám začátek a závěr. Toto poselství nese motto: Posilněte svá srdce. Je to list Jakubův, pátá kapitola.
Papež František v něm píše:
Drazí bratři a sestry,
postní doba je časem obnovy pro církev, pro její společenství i pro jednotlivé věřící. Především je to však „doba příhodná“ (2 Kor 6,2). Bůh od nás nežádá nic než to, co nám předtím dal: „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás“ (1 Jan 4,19). On není vůči nám lhostejný. Každý z nás mu leží na srdci, zná nás jménem, stará se o nás, a když ho opustíme, hledá nás. Zajímá ho každý; jeho láska mu brání, aby byl lhostejný k tomu, co se nám přihodí. Stává se však, že pokud se nám daří dobře a žijeme v pohodlí, samozřejmě zapomínáme na ostatní (což se Bohu Otci nestává nikdy), nezajímáme se o jejich těžkosti, o jejich bolesti a nespravedlnosti, jimiž trpí… a naše srdce tak upadá do lhostejnosti. Zatímco já si žiji poměrně dobře a pohodlně, zapomínám na ty, jimž se dobře nedaří. Takovýto egoistický postoj lhostejnosti dnes nabral světový rozměr; až takový, že můžeme dokonce mluvit o globalizaci lhostejnosti. Jedná se o problém, jemuž se my jako křesťané musíme umět postavit.
Lhostejnost vůči bližnímu i vůči Bohu je také pro nás křesťany skutečným pokušením. Proto v každé postní době potřebujeme slyšet volání proroků, kteří pozvedají svůj hlas a probouzejí nás.
Bůh není vůči světu lhostejný, ale miluje ho až tak, že za spásu každého člověka dal svého Syna.
A v závěru potom, na samém konci tohoto poselství je motto „Posilněte svá srdce“:
I jako jednotlivci víme, co je pokušení lhostejnosti. Jsme přesyceni šokujícími obrazy, které ukazují lidské utrpení, a zároveň cítíme svou neschopnost nějak reagovat. Co máme dělat, abychom se nenechali pohltit touto spirálou zděšení a nemohoucnosti?
Na prvním místě se můžeme modlit ve společenství pozemské a nebeské církve.
Na druhém místě můžeme pomáhat skutky lásky a díky mnoha církevním charitativním organizacím se dostat k blízkým i vzdáleným. Postní doba je vhodná pro to, abychom prokázali zájem o druhého, třebas i jen malým, ale konkrétním výrazem spoluúčasti na našem společném lidství.
A konečně za třetí, utrpení druhého člověka je výzvou ke konverzi, neboť bratrova potřeba mi připomíná křehkost mého vlastního života a mou závislost na Bohu a na bratrech. Pokud pokorně prosíme o milost Boží a přijímáme omezenost svých možností, s důvěrou se odevzdáváme nekonečným možnostem, které obsahuje Boží láska. A budeme moci odolávat ďábelskému pokušení, jež nás vede k víře, že zachránit sebe i svět můžeme my sami.
Drazí bratři a sestry, v této postní době toužím modlit se spolu s vámi ke Kristu: „Fac cor nostrum secundum cor tuum“ – „Učiň srdce naše podle srdce svého“ (prosba z litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu). Pak budeme mít silné a milosrdné, bdělé a obětavé srdce, které se nenechá uzavřít do sebe a neupadne do víru globalizované lhostejnosti.
S tímto přáním vás ujišťuji o své modlitbě za to, aby každý věřící a každé církevní společenství plodně prožívalo postní dobu, a prosím vás, abyste se modlili za mne. Ať vám Pán žehná a Panna Maria ať vás ochraňuje.
Ve Vatikánu 4. října 2014 na svátek svatého Františka z Assisi
biskup římský, papež FRANTIŠEK
Tak dnes máme svátek také, 22. února církev slaví svátek Stolce svatého Petra. Bývají sbírky, tady bude sbírka Haléř svatého Petra, tak určitě se papež František nebude zlobit, kdy to nebude jenom haléř, když to nebude jen cinkat, když to bude třeba i šustit. Je potřeba, abychom byli třeba tu postní almužnu nějakou dát. Co to je postní almužna? No, že si něco odřekneme a místo toho, abychom si koupili něco jiného, tak ty peníze věnujeme třeba na pomoc Ukrajině, kde se válčí, nebo do této sbírky, to jde svatému otci a on z toho potom pomáhá těm potřebným, tak jak sám uzná. Čili i to je jeden ze způsobů.
A někdy ten půst znamená, že také přijímáme určité těžkosti ve svém životě. Třeba v práci, ve své nemoci, ve svém stáří, v manželství, že třeba přijmeme ty děti. Teď mají prázdniny. Není to vůbec jednoduché s dětmi, zlobí, jsou nemocné, že přijímáme ten kříž svého života, že před tím neutíkáme a že hledáme sílu v Pánu a ve spojení s ním.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.02.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, takovou společnou myšlenkou, která nás bude provázet teď po celou dobu postní ve všech čteních, která uslyšíme o postních nedělích, je myšlenka Smlouvy, respektive obnovy Smlouvy.
Bůh uzavírá s námi lidmi smlouvu. Jednak je dobré si uvědomit, že smlouvu uzavírají minimálně dva subjekty, které jsou na stejné úrovni. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.02.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli větu, kdy Bůh říká Noemovi a jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi, s vašimi potomky, se všemi živými tvory.“ Téma smlouvy je jedno z takových ústředních, stěžejních témat Písma svatého, hebrejsky se to řekne berit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, vyprávění o Noemovi, potopě světa, jak se říká, najdeme v první knize Mojžíšově, kapitoly šest až devět. My jsme dnes v prvním čtení slyšeli vyvrcholení toho, a svým způsobem vlastně i to nejdůležitější, o co tam šlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Bratři a sestry, vyprávění o potopě najdeme nejenom v Písmu svatém, ale i v jiných, řekli bychom, zprávách, v jiných literárních útvarech ze staré doby. Proč je tato zpráva zaznamenána v bibli? Ona je tam taky zaznamenána jinak, než bychom čekali. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 9,8-15; 2. čtení Mk 1,12-15; evangelium 1 Petr 3,18-22;
Možná si pamatujete vy starší (nevím, jestli třeba ještě i tady v Bítýšce), chodily k masopustu maškary. Představovaly všecko možné. Děcka, co představovaly třeba maškary? Viděly jste nějaký takový průvod? Takže tam jsou třeba policajti, pekaři, já nevím, co ještě. Více...