Rubrika
HomilieNení žádná přehrada mezi člověkem a Bohem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou dnešních textů, které jsme slyšeli, je povolání. Tedy to, aby každý z nás si uvědomil, že nás Bůh volá. To povolání může být ve velmi mladém věku tak, jako se to stalo Samuelovi. Může to být ve zralém věku tak, jak se to vlastně stalo třeba Šimonovi a Ondřejovi a dalším apoštolům. A může to být třeba i ve velmi pozdním věku. Teď mě nenapadá žádný příklad, žádné jméno, ale to je vedlejší.
Ten příběh o povolání Samuela je velmi takový výmluvný, je velmi krásný. Ovšem ti, kdo sestavovali lekcionář, tak z toho vynechali několik málo veršů. Asi se jim zdálo, že by to nějakým způsobem rušilo ten příběh nebo tu myšlenku. Ale když jsem si to přečetl v Písmu svatém celé, tak jsem si uvědomil, že se to velmi, velmi hodí pro dobu, kterou prožíváme, a tak bych si dovolil vlastně vám přečíst to, co tam nějakým způsobem chybělo. Není toho mnoho.
Vlastně ten text je ve 3. kapitole 1. knihy Samuelovy a začíná ta 3. kapitola slovy, že mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Eliho. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné. Prorocké vidění nebylo časté.
Tedy i nám se třeba zdá, že teďka Bůh nějak nemluví nebo že když něco oznamuje, tak že je to takové nepříjemné. Ale ona to není pravda.
Jednoho dne ležel Eli na svém místě. Oči mu začaly dohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána, a dál už jsme to slyšeli.
Tedy je tam zmíněno vlastně to, že tedy Eli už nevidí tak dobře jako zamlada. Je tím myšleno tedy jednak, že měl zdravotní problémy, že ho trápilo zdraví, jak se říká. Ale na druhé straně je tím také míněna taková, jak se říká, únava a ta slepota duchovní. To, že člověk už vlastně, jak se říká, nechce nic řešit a že je z toho všeho takový znechucený.
Ono potom proč byl Eli znechucený, to se dozvíme vlastně na konci. Ze svých synů, kteří mu právě nedělali nějakou radost nebo takhle, a viděl, že s těmi jeho syny to spěje ke zlému, že to nebude dobré.
Víme, že tedy to oslovení Samuela se událo v noci. Mluví se tam o tom, že ten kahan ještě hořel. Bylo to světlo, které se zapalovalo večer a ráno se zhasínalo. Byla to obdoba našeho věčného světla, které svítí, aby označovalo, že tedy Pán Ježíš je v kostele přítomen. Ale tam to bylo jenom od večera do rána, do svítání. Pak se ta lampa zhasínala, a pak se dělalo něco jiného. Pak se otvíraly dveře, aby bylo možné do toho chrámu přijít. Takže v noci chrám svítil, ve dne měl otevřené dveře, aby bylo jasné, že je možné tedy být s Bohem v kontaktu.
No, a pak se tady vlastně zmiňuje to, že Eli spí na nějakém svém místě, ale Samuel spí přímo vlastně v té místnosti, kde byla ta schrána. Tedy něco, co v době po exilu absolutně nebylo možné. Tam nebylo možné, aby se tam přiblížil někdo jiný než velekněz. Ale v této době, v těch počátcích vlastně, kdy ještě nefunguje celá ta instituce, řekli bychom, se všemi těmi pravidly, tak tam vidíme ten blízký vztah. Tedy to, že není žádná přehrada mezi člověkem a Bohem. Že opravdu člověk může dokonce i spát, nejenom tam přebývat a modlit se. Ale může tam i spát.
Když člověk spí, tak vlastně je bezbranný a dává se do ochrany toho, kdo hlídá, kdo má hlídku, kdo bdí. V tomto případě je to Bůh. Je to vyjádřením toho opravdu, jak Samuel měl blízko k Hospodinu. A ukazuje to vlastně na něco, co by mělo být v životě každého z nás. Abychom se tedy nebáli zbytečně, abychom věděli, že v situaci, kdy nemůžeme nějakým způsobem už ochránit svůj život, svoje zdraví, je zde Bůh, který se postará.
No, a teď, jak jsem říkal, už jsme to četli. Už jsme četli tady to všechno, jak Bůh volá. Ve všech pohádkách, ve všech anekdotách vždycky platí pravidlo tří, že třikrát to je, a potom se ukáže vlastně, o co se jedná, o co jde. A tady Bůh volá čtyřikrát. Je to i právě proto, aby bylo jasné, že nejde o pohádku, aby si to nikdo nepletl s nějakým pohádkovým příběhem. Tady tím, že tedy Bůh volá čtyřikrát, se chce říct, že Bůh to nevzdává, když člověk neslyší nebo neví.
Bylo tam řečeno, že Samuel neznal Hospodina. Je to zvláštní, že jo, když by se řeklo, tak on tam vyrůstal v té svatyni, byl v té službě. On tam nedělal jenom ministranta, ale on byl ještě víc. Jak to, že neznal? No, to se tak stane. Je dobře si to uvědomit, že ani my neznáme všechno, i když chodíme do kostela celý život, i když se modlíme celý život. Nebude na škodu uvědomit si, že nás Bůh může překvapit. Že nás může nějakým způsobem zavolat, který mi nečekáme, který nepředpokládáme, ale který bude vždycky výrazem toho, že počítá s každým z nás, že s námi počítá.
Potom nakonec vlastně tam byla ta věta, že Samuel říká: „Mluv. Tvůj služebník poslouchá.“ No, a to jsme zase už nečetli. A to číst nebudu, to už je trochu delší. Je to výrok, který byl, řekli bychom, špatný právě pro Eliho, kde se oznamuje, že Eliovi synové se nestanou kněžími po svém otci, protože o to přišli. Že se nechovali tak, jak měli. Ale že se právě stane tím knězem Samuel, tedy knězem a prorokem hlavně. Tedy vlastně v tom výroku na jedné straně je tam oznámení něčeho, že něco končí, ale na druhé straně jsou tam otevřeny nové dveře a je tam otevřena nová cesta a nová naděje.
A takhle je to, bratři a sestry, u všech, řekli bychom, Božích výroků a u všeho Božího jednání. Vždycky, když se nám zdá, že se zavírají nějaké dveře, Bůh otevře jiné. I teď, v tyto dny, v tomto roce, nebo i v minulém roce, se toho spousty zavřelo. Ale na druhou stranu toho Bůh spousty otevírá. Právě dává nám tu možnost, abychom si uvědomili, že je tu pro nás, že je tu s námi a abychom svoji víru prožívali, řekli bychom, trochu víc angažovaně, abychom se do toho víc zapojili. U Samuela se to projevovalo tím, že vždycky vstal a přiběhl k tomu Elimu.
Když přeskočíme do evangelia, tak Ježíš se ptá těch prvních učedníků, kteří za ním přijdou: „Co byste chtěli?“ Ono se to dá přeložit taky: „Koho hledáte?“
První věta, kterou Ježíš řekne, první věta, kterou vůbec vlastně řekne během svého veřejného působení, není to nějaká poučka, není to nařízení, ale je to nabídka. Koho nebo co hledáte? A teď je vlastně na těch, kteří začali nebo kteří tam přišli, aby to nevzdali. „Rabi, kde bydlíš?“ „Pojďte, a uvidíte.“ Tedy neřekl jim, bydlím tam a tam, ale pojďte a uvidíte, něco pro to udělejte. A potom tedy šli a viděli.
Když ta otázka, kde bydlíš, na jednu stranu může připadat tak trošku hloupá, ale ona není vůbec hloupá. Tam, kde člověk bydlí, je možné ho najít opakovaně, je možné se s ním setkat. Když člověk řekne, kde bydlí, tak už vlastně pouští do svého soukromí. Vidíme různě v obchodech, na úřadech, že ať už ti prodavači, prodavačky, úředníci, úřednice mají jmenovky. Ale kdybychom se zeptali: „Paní, kde bydlíte?“ nebo: „Pane, kde bydlíte?“ tak by se asi ozvalo: „Co je vám do toho?“ a bylo by to považováno za nemístný zásah do soukromí té osoby. Ale Ježíš chce nás pustit do svého soukromí. Chce, abychom tam vstoupili, ale musíme pro to něco udělat. „Pojďte, a uvidíte.“
Bratři a sestry, Ježíš nám nabízí, že se s ním můžeme setkat opakovaně. Měli bychom si toho vážit a měli bychom se z toho radovat.
A nakonec bych chtěl připojit jednu takovou příhodu. Byl jsem v jedné farnosti, kde žil pán, který se jmenoval Samuel. Tak zatím jsem za svého života potkal jediného člověka, který se jmenoval Samuel. A tento pán chodil pozdě na mši svatou. Bez vlastní viny, to je důležité říct. Prostě měl takové zaměstnání, on to nestíhal. Tam to takzvaně kolidovalo. Opravdu to nešlo. On přicházel vždycky o něco později. Byl z toho i docela smutný. A to se traduje. Za mě se to nestalo, ale traduje se to tam v té farnosti, že takhle jednou tady od pultíku někdo četl to čtení, a teď: „Samueli, Samueli…“ a od kostelních dveří se ozvalo: „Cože, já?“
Na jednu stranu je to velmi úsměvné, jestli se to opravdu stalo, na druhou stranu je to správná reakce. Cože? Ano, já. Ano, se mnou Bůh počítá a oslovuje každého z nás. A my bychom se toho neměli bát, ale naopak bychom se z toho měli radovat.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, první čtení z knihy Samuelovy a evangelium mají mnoho společných myšlenek. Je tam to, co jsem říkal už na začátku mše svaté, a to je takové to stěžejní. Jednak přijmout to pozvání k tomu být učedníkem, ale potom také dávat to dál, zvát další. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.01.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
 |
Co hledáte? | 13:33 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.69 MB] |
Bratři a sestry, obraz, na který se díváte, je fotografie řeky Jordánu kousek u Genezaretského jezera, vlastně ještě nad jezerem. Svatý Jan ten text, který jsme teď slyšeli, taky situuje právě do blízkosti Jordánu. Ono není jasné kam, nebo kde by to přesně mělo být, ale o to Janovi vůbec nejde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, první čtení a evangelium, jak jsme je teď právě slyšeli, mají velmi mnoho společného, víc, než se na první pohled zdá. Mluví se tady o setkání člověka s Bohem. Na jedné straně je člověk, který má touhu se setkat, a na druhé straně je Bůh, který tuhle touhu naplňuje, plní toto přání - Bůh, který jde vstříc, neschovává se, ale je aktivní. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, slyšíte, jak mluvím, nebo spíš nemluvím, takže bude to jenom pár takových střípků, pár myšlenek k zamyšlení, v podstatě ke každému čtení.
Když to vezmeme od začátku, tak jsme slyšeli v prvním čtení o tom, jak Samuel se poprvé setkává s Bohem a neví, jak na to má reagovat, protože to bylo poprvé. Více...