Rubrika
HomilieLidské tělo má v Božích očích velkou hodnotu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, slyšíte, jak mluvím, nebo spíš nemluvím, takže bude to jenom pár takových střípků, pár myšlenek k zamyšlení, v podstatě ke každému čtení.
Když to vezmeme od začátku, tak jsme slyšeli v prvním čtení o tom, jak Samuel se poprvé setkává s Bohem a neví, jak na to má reagovat, protože to bylo poprvé. Nikdy se nesetkal s ničím takovým a proto hledá přirozené vysvětlení. Většina informací, většina vjemů, které k nám přicházejí, tak k nám přicházejí zrakem, a potom sluchem. Ale ten sluch je na druhém místě.
Tady to, jak Bůh oslovuje Samuela, nám má připomenout to, že Pán Bůh používá i cesty, které jsou, řekli bychom třeba, trošku méně obvyklé, nebo používá cesty, které jsou nenápadné. A na nás je, abychom slyšeli a odpověděli. Na nás je, abychom to nepřeslechli.
Pán Bůh tady k tomu volání nebo k tomu nalezení té cesty může použít úplně kohokoliv. Velekněz Eli, to byla, můžeme říct s trochou nadsázky, taková dost tragická postava Izraele. On je vedl k tomu, aby prožívali bohoslužby po té vnější stránce, ale už se tam vytrácelo takové to vnitřní prožívání, to, čemu říkáme rozjímání nebo sebereflexe. A potom oni se soustředili na to vnější, a to byla chyba. To vnější, jak víme, nás má přivádět k tomu vnitřnímu.
A potom, velekněz Eli měl problém, a sice se svými syny. Jeho synové Chofni a Pinchas už vůbec nějak nesdíleli nadšení pro službu Hospodinu a vlastně nejraději by se tohoto úkolu vzdali, ale nevěděli, jak to udělat. A to bylo něco, co Eliho velmi trápilo.
Co tím chci říct? My si někdy říkáme: „Když se někomu daří, tak se mu daří určitě ve všem. Když je někdo smolař, tak bude určitě smolař vždycky.“ Ne. Je to takový paradox, ale Pán Bůh používá i tyto lidi, které my označujeme třeba za smolaře nebo za lidi neúspěšné. Když jsme četli o tom, co vlastně Eli udělal pro Samuela, tak můžeme říct, že Eli nebyl úspěšný ve vlastní rodině, ale pro Samuela udělal obrovský kus práce. Byl mu duchovním vůdcem. To vedení pokračovalo i potom dál, i potom, co se Samuel takhle setkal s Bohem v jeho slově a Eli mu byl průvodcem. Pro nás je to zase takovým jakýmsi ujištěním, snad i varováním, abychom nepokládali nějakého člověka za nehodného, abychom řekli: „Ne, skrze něho Pán Bůh nemůže nic udělat.“ Skrze každého člověka, i skrze toho nejméně úspěšného a nejnepatrnějšího Pán Bůh chce působit.
Druhé čtení apoštol Pavel adresuje do Korinta, kde Korint bylo, my bychom řekli, takové velkoměsto, kde se nacházelo opravdu úplně všechno, všechny názory. A Pavel by chtěl, aby se křesťané vystříhali dvou takových krajností. Jedna ta krajnost říká, že to naše lidské tělo má jakousi podřadnou úlohu, protože konec konců všichni to známe – jsme nemocní, pořád nás něco bolí, jsme unavení, naše lidské tělo má svoje limity, velmi omezené. A tak podle některých lidí to lidské tělo má jenom jakousi podřadnou úlohu. Ale není tomu tak. Protože Pán Ježíš přijal toto naše lidské omezené tělo. Co víc, po svém zmrtvýchvstání si ho pořád nechává. Je sice vylepšené, oslavené, ale je to pořád tady toto naše lidské tělo. Takže toto naše lidské tělo, které jsme dostali, každý z nás, má v Božích očích velkou hodnotu.
To je jedna ta krajnost – podceňování lidského těla. Nebo na druhé straně, zase ta druhá krajnost je přeceňování. My žijeme v době, kdy je to lidské tělo víceméně přeceňováno. Setkáváme se s tím často v reklamě, kde se často říká: „Když si koupíte náš nějaký přípravek, tak se vám bude dobře dařit, vaše tělo bude dobře fungovat a budete šťastni. Naopak, když si ho nekoupíte, nebudete mít úspěch, nebude se vám dařit, budete nešťastni.“ Všichni víme, když se nad tím zamyslíme, že to není pravda a že to takhle nefunguje, ale bohužel mnoho lidí tomu věří.
Proč mluví apoštol Pavel tak příkře, řekli bychom? To se musíme podívat už do Starého zákona. Když Bůh mluví skrze proroky, tak říká, že se zasnoubil se svým vyvoleným národem. Říká, tím, že jim dal svůj zákon, tak s nimi uzavřel sňatek. A když potom Izraelité se otočili k modlám, k nepravým bohům, tak proroci jim říkají: „To je stejné, jako když žena opustí muže. Hospodin se pro vás stal vašim manželem, vy jste byli jeho manželkou, jako vyvolený národ. A vy jste od něho odešli. Takhle jste se proti němu provinili, jako když žena opustí svého muže.“ Nebo muž ženu (oni to říkali tady v tom jednom směru, ale platí to i naopak).
V Novém zákoně apoštol Pavel velmi často říká: „Kristus je ženich, nevěsta je církev.“ Je to tedy zcela vyjímečný vztah, vztah, kterého si máme vážit, vztah, za který máme být vděčni.
A abych to celé nějak uzavřel. Bratři a sestry, uvědomme si, že naše tělo nám dává spousty možností, jak vykonat mnoho dobrého. Většina dobra, které konáme, jde skrze naše tělo – tím, že se na někoho usměju, že někomu něco podám, že někomu s něčím pomůžu. K tomu všemu používáme svoje tělo. Na to nezapomeňme. Bůh nám ho dal, abychom skrze to tělo mohli vykonat mnoho dobrého.
Takže ať si zachováme ten správný názor, který chtěl předat apoštol Pavel Korinťanům, ať neupadneme do žádné té krajnosti a pamatujeme na to, že jsme byli vykoupeni za vysokou cenu, za cenu smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.01.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, hlavní myšlenkou dnešních textů, které jsme slyšeli, je povolání. Tedy to, aby každý z nás si uvědomil, že nás Bůh volá. To povolání může být ve velmi mladém věku tak, jako se to stalo Samuelovi. Může to být ve zralém věku tak, jak se to vlastně stalo třeba Šimonovi a Ondřejovi a dalším apoštolům. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.01.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, první čtení z knihy Samuelovy a evangelium mají mnoho společných myšlenek. Je tam to, co jsem říkal už na začátku mše svaté, a to je takové to stěžejní. Jednak přijmout to pozvání k tomu být učedníkem, ale potom také dávat to dál, zvát další. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.01.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
 |
Co hledáte? | 13:33 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.69 MB] |
Bratři a sestry, obraz, na který se díváte, je fotografie řeky Jordánu kousek u Genezaretského jezera, vlastně ještě nad jezerem. Svatý Jan ten text, který jsme teď slyšeli, taky situuje právě do blízkosti Jordánu. Ono není jasné kam, nebo kde by to přesně mělo být, ale o to Janovi vůbec nejde. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čtení 1 Sam 3,3b-10.19 ; 2. čtení 1 Kor 6,13c-15a.17-20; evangelium Jan 1,35-42;
Bratři a sestry, první čtení a evangelium, jak jsme je teď právě slyšeli, mají velmi mnoho společného, víc, než se na první pohled zdá. Mluví se tady o setkání člověka s Bohem. Na jedné straně je člověk, který má touhu se setkat, a na druhé straně je Bůh, který tuhle touhu naplňuje, plní toto přání - Bůh, který jde vstříc, neschovává se, ale je aktivní. Více...