Úterý 25.01.2022, Obrácení sv. Pavla, Miloš
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Znamení betlémského světla

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Znamení betlémského světla10:46

Bratři a sestry, betlémské světlo, které máme my tady mezi sebou, je znamení. Odkazuje na Betlém, odkazuje na tu skutečnost narozeného Spasitele. Bylo zapáleno od jedné z lamp, které hoří na tom místě, kde s podle tradice připomíná Ježíšovo narození.

Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že věčné světlo, věčný plamen nebo něco takového hoří na spoustě míst, ale většinou to bývají místa, kde se stala třeba nějaká tragédie nebo něco takového. Nevím, jestli to je ještě aktuální, ale svého času v Lidicích hořel věčný plamen na památku těch zastřelených a umučených lidí. Nebo různě na bojištích. U Stalingradu hoří pořád věčný plamen na památku těch padlých.

Je to dobře, že si tady tyto lidi připomínáme, že na ně myslíme, ale betlémské světlo je vlastně plamen úplně jiného druhu. Na těch bojištích a tak, se připomíná zánik, katastrofa, připomíná se něco zlého. Tady se připomíná událost velmi radostná, dobrá, přínosná, obohacující náš život – příchod dítěte, navíc Božího Syna, mezi nás. Tedy tento plamínek vlastně je něco jiného.

Jak jsem říkal, byl zapálený od jedné z těch lamp, které tam mniši udržují, dolévají, čistí. Je potřeba se o ně starat. Stejně tak pokud budeme chtít to betlémské světlo udržet do Štědrého večera, budeme se o ně muset starat. Nebude to automaticky. Není už naším zvykem svítit otevřeným plamenem, takže vyžaduje to i určitou námahu zamyslet se, jak to zorganizovat, jak to udělat, aby se nic nestalo, a naopak abychom to světlo udrželi až do té štědrovečerní večeře.

A takovéto znamení nebo podobné znamení dostává i Panna Maria. I ona se bude muset namáhat. Anděl jí říká: „Tvoje příbuzná Alžběta počala. Je v šestém měsíci.“ To znamená, když tam půjdeš, uvidíš to. Už je to na Alžbětě vidět. Ale musíš tam jít.

A teď tady v tuto chvíli, když se řekne, že Maria se vydala na cestu, tak to evangelium pokračuje. Tak v té jedné větě „v těch dnech se Maria vydala na cestu“, tak tam je popsán docela takový složitý, my bychom dnes řekli, logistický problém.

To první – Maria bude muset vysvětlit doma, a hlavně svému snoubenci, proč tak naráz chce jít ke své příbuzné Alžbětě. Není to úplně blízko. To není, jak si sednout na třistatrojku a zajet se podívat, co je nového v Brně. Maria bydlí v Nazaretě, to je v Galileji. Alžběta bydlí v Ain Karim, to je v Judsku. Tedy vyžaduje to několik dnů cesty. Asi dva nebo tři, podle toho, jak člověk šel rychle. Možná jela na oslíkovi, nevíme. To není o moc rychlejší.

A pak je tady ještě jeden problém, a sice bezpečnost. Nebylo rozhodně bezpečné, aby se po těch cestách v Izraeli pohybovala samotná žena. To bylo navíc úplně nemyslitelné. Nevíme, jak to zorganizovali, ale vycházíme z toho, jaké jsou zprávy, jak se to dělalo většinou. Ti cestující se přidávali ke karavaně obchodníků, protože ti obchodníci s sebou měli to, co dnes nazýváme ochrankou. Ale zase bylo potřeba jim za to zaplatit. Pro ně to byl vítaný přivýdělek cestou.

Takže toto všechno dát dohromady dalo určitou práci. Bylo jasné, že Panně Marii stálo za to do toho Ain Karim jít, že si neřekla: „Tak anděl to řekl jenom tak.“ Neřekl to jenom tak. Řekl to, aby jí nabídl znamení, a chtěl a doufal, že Maria se zapojí.

Bratři a sestry, lidé mají rádi znamení – ozval se zvuk z nebe, světlo se objevilo na obloze. To jsou znamení, která od nás nevyžadují víceméně žádnou odpověď a žádnou spolupráci. To jsou takové úkazy. Ale to, co říká třeba ten anděl Marii: „Ale musíš jít,“ tak vlastně říká: „Zapoj se do toho.“

I pro nás tady to betlémské světlo, které budeme opatrovat až do Štědrého večera, nás vybízí třeba i k tomu, abychom uvažovali, abychom přemýšleli o tom vlastně, jak vedeme svůj život, co bychom tam mohli změnit nebo co bychom mohli vylepšit.

Takovým, řekněme, přemýšlením se řídil král David: „Postavím chrám.“ A řekl to všem okolo. Postav chrám. No jistě, udělej to. Proč bych to neudělal? To se určitě bude Bohu líbit. Dokonce to takhle schválí prorok Nátan. Je jasné, že prorok v tuto chvíli mluvil sám za sebe, za svoji osobu.

V noci dostává od Boha poselství, které má vyřídit králi. A je to přesně naopak. Maria, když se vydala na tu cestu k Alžbětě, musela být odvážná. Prorok taky určitě musel být odvážný. Protože druhý den přijde ke králi a řekne: „Je to všechno jinak.“ Tím riskuje, že se král David rozčílí. Bude to muset umět dobře zdůvodnit a dobře vysvětlit.

Prorok míval jednu důležitou funkci. Ono to zaznělo v té poslední větě, a sice: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ Je to z druhého žalmu, a tady tento žalm se recitoval v okamžiku, kdy byl uváděn nový král do úřadu, kdy byl korunován. Když je někdo mladý, nový, nezkušený, tak je tam velké nebezpečí, že mu to takzvaně stoupne do hlavy, když dostane vysokou funkci. A proto, když krále korunovali, tak se před něho postavil prorok a vlastně řekl mu: „Máš zvláštní postavení před Bohem. Budeš zastupovat celý izraelský národ. Bůh tě přijímá za svého adoptivního syna. Budeš prostředníkem mezi tím národem a mezi Bohem. Ale na druhé straně máš stejnou důstojnost jako všichni ostatní. Nejsi nic víc, a Bůh se tě jednou zeptá, jak jsi dodržoval, respektoval, hájil pravidla, která on dal svému lidu. Tedy nezapomeň na to, že jsi jeden z nich.“

Bratři a sestry, David tady v tuto chvíli právě, kdy chtěl postavit ten chrám, tak tam se to jeví tak, že chtěl vlastně se podobat okolním pohanským králům, kteří stavěli různé svatyně. A to Bůh nechce. A tak mu Nátan vysvětluje celé ty dějiny: „Byl jsem ve stanu z pláten. Řekl jsem snad někdy, že chci něco víc?“

Neřekl nikdy, že chce něco víc. Proč? Protože Bůh se nechce vázat na nějaké místo, ale Bůh se chce svázat, spojit s námi lidmi. Hospodin, Jahve, byl Bůh putujícího lidu Božího z Egypta do Zaslíbené země.

Můžeme říci, že Hospodin je Bohem Marie, která putuje z Nazareta do Ain Karim. A Bůh chce být takhle naším Bohem, Bohem každého z nás, nás všech, kteří putujeme tady tímto životem. A chce nám pomoci ho vystavět. Tam se ozvalo to slovo „dům“.

Dům, hebrejsky bet, Bet Lechem, to znamená doslova dům chleba, tady ve staré hebrejštině to mělo čtyři významy. Jednak to znamenalo jakoukoliv stavbu, jakýkoliv dům. Pak to znamenalo chrám. Ve třetím významu to znamenalo rodinu, rod, nebo rodokmen, celou tu širokou rodinu. A ve čtvrtém významu to znamenalo královskou dynastii. Tedy vlastně Bůh říká Davidovi: „Já ti pomůžu vybudovat nejenom nějaký dům, ale celou tu společnost, celý ten národ.

Bratři a sestry, král David (to pak pokračuje, to už jsme nečetli) tady na to, co mu říká Nátan, odpoví tím, že se jde modlit. Že mluví s Bohem a s velkou pokorou přijme právě tady toto, řekněme, Boží rozhodnutí, protože ví, že Bůh je ten, kdo pro něho udělá daleko víc. A uvědomí si, že to nejvíc, co má, čím je bohatý, je právě to, že je s ním Bůh, který ho doprovází na jeho životních cestách.

Buďme si toho vědomi, že každého z nás takto Bůh doprovází, děkujme za to a radujme se z toho.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Bůh bude s tebou, a to je důvod k radosti

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Bůh bude s tebou, a to je důvod k radosti10:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Než se dostaneme k dnešnímu evangeliu, tak bych chtěl něco málo říct k Betlémskému světlu. Letošním mottem je věta: Sdílení štěstí vám přinese pokoj. Není to citát z Písma svatého, ale je to myšlenka, která byla převzata ze 14.    Více...


Úmysly dávají hodnou tomu, co děláme

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Úmysly dávají hodnou tomu, co děláme9:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.07 MB]

Ještě jednou bych chtěl poděkovat skautům, že přivezli betlémské světlo. Tady tento zvyk přivézt do Evropy betlémské světlo se uskutečňuje od roku 1986, kdy poprvé plamínek doputoval z Betléma do rakouského Lince.    Více...


Davidův advent

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Davidův advent12:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.72 MB]

Bratři a sestry, co nám dneska chce říct první čtení? Byl to zase prorocký text, i když jiný. Opustili jsme proroka Izaiáše a dostali jsme se do druhé knihy Samuelovy. Knihy Samuelovy (jsou dvě) vypráví především o Samuelovi a o králi Davidovi.    Více...


Bůh podpírá každého člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Bůh podpírá každého člověka6:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 25 kb/s, 1.24 MB]

Bratři a sestry, my se zamyslíme nad druhým čtením, tentokrát z Listu apoštola Pavla Římanům. Četli jsme téměř samotný závěr toho listu. Kdybychom četli dál, tak už by tam byly pozdravy. Je to list, který je trošku jinačí, než ty listy, se kterými jsme se zatím setkávali.    Více...


Bůh je zamilován do člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Bratři a sestry, s příchodem Ježíše Krista začíná to, čemu říkáme Nový zákon, nebo možná ještě lépe Nová smlouva. A my teď, v tyto dny, budeme číst vlastně samotné začátky evangelií; podle Matouše, podle Lukáše. Jak to začalo s touto Novou smlouvou? Začalo to tak, že Bůh se uchází znovu o člověka. Jako na počátku stvoření přišel Bůh k Adamovi a řekl mu svoje přání, tak teď posílá Bůh svého posla Marii, aby jí sdělil svoje přání. Kdo to je ten Boží posel? Jmenuje se Gabriel. To jméno znamená ‚Kdo je jako Bůh‘.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.