Rubrika
HomilieBůh je zamilován do člověka
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, s příchodem Ježíše Krista začíná to, čemu říkáme Nový zákon, nebo možná ještě lépe Nová smlouva. A my teď, v tyto dny, budeme číst vlastně samotné začátky evangelií; podle Matouše, podle Lukáše. Jak to začalo s touto Novou smlouvou? Začalo to tak, že Bůh se uchází znovu o člověka. Jako na počátku stvoření přišel Bůh k Adamovi a řekl mu svoje přání, tak teď posílá Bůh svého posla Marii, aby jí sdělil svoje přání. Kdo to je ten Boží posel? Jmenuje se Gabriel. To jméno znamená ‚Kdo je jako Bůh‘. Do toho jména by se dalo vložit ‚Kdo je mocný jako Bůh‘. A víme, že nikdo jiný, nikdo není mocnější. A my když slyšíme o tom, že někdo je nejmocnější, nejsilnější, největší, tak si říkáme: „No jo, a bude s ním k vydržení? Nebude to takový nějaký despota, který bude chtít všem jenom rozkazovat a vládnout? Protože tak to často mezi lidmi bývá...“ Bůh takový není. Bůh je úplně jiný. Jeho moc se projevuje láskou. On hledá člověka a když ho najde, tak se o tohoto člověka uchází.
Bratři a sestry, Bůh je zamilován do člověka, do každého z nás. My ten příběh o zvěstování bereme jako něco, co se stalo před dvěma tisíci lety. Ale už církevní Otcové ve 4. a v 5. století říkali: „Maria, ta zastupuje celou církev, každého z nás, o každého z nás se takhle Bůh uchází a do každého z nás je takhle Bůh zamilován.“ Přichází do Galileje, do Nazareta. Nám to zní tak docela jako běžně; české město, moravské město, galilejské město. Jenže pro Židy to znamenalo něco jiného. Galilea, to byli lidé takové druhé až třetí třídy. Ty „správné“ sloupy víry žili v Judsku, tam byli ti „správní“ Židé. Ale v Galileji, tam bylo hodně pohanů, a ti z Judska nad nimi ohrnovali nos. Však taky je to vícekrát v evangeliích, že o těch Galilejcích mluví s jakýmsi takovým, říká se tomu despektem, skoro až prostě pohrdáním, prostě „oni nedosahují naší dobré úrovně“. A do galilejského města Nazareta je poslán Boží posel. Bohu je totiž úplně jedno, odkud jsem, z jakého jsem města, kde jsem se narodil, z jakého jsem národa, z jakých jsem poměrů. Bůh je do mě zamilován.
Ten anděl přichází a zdraví: „Buď zdráva milosti plná, Pán s tebou.“ Milost, to je slovo, které nám zůstalo ze staroslověnštiny. A v té staroslavěnštině znamenalo: láska. V polštině je to tak dodneška. Čili plná lásky, ty která máš ráda Boha, a Bůh má rád tebe. Proto je tam ta plnost té lásky. Bůh k tobě přichází člověče, aby ti dal něco víc. Bůh je ten, který dává novou kvalitu. V Káni galilejské z vody udělá víno, při poslední večeři z vína udělá svou krev. To je ta nová kvalita. Bůh vždycky může člověku něco dát. A dává. Maria se ulekla a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Je správné mít před Bohem bázeň, ale bylo by špatné mít strach. Bylo by špatné stavět se na odpor. Víte, tady toto dobře vynikne v okamžiku, kdy tuto scénu zvěstování můžeme srovnat se scénou zvěstování Jana Křtitele. Maria se ptá a říká: „Já tomu nerozumím.“ Ale Zachariáš, ten odporuje a říká: „Já tomu nevěřím.“ V tom je rozdíl. Maria vyslovuje pochybnosti, protože tomu nerozumí, jak se to stane. Není chybou ptát se v modlitbě a říkat: „Bože, já tomu nerozumím, mně to jasné není.“ A Bůh odpoví. Anděl jí říká: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc nejvyššího tě zastíní.“ To je obraz z jeruzalémského chrámu. V jeruzalémském chrámu byla archa. To byla dřevěná schránka potažená zlatem a nad tou schránkou byly dvě sochy andělů, oni měli křídla a těmi křídly tu archu jakoby přikrývali. V arše byly desky desatera, Áronova hůl a mana. Až odejde anděl od Panny Marie, ona bude novou archou. Protože v ní bude Boží syn. Už ne jenom nějaké desky se zákony, ale živý zákonodárce, tedy něco daleko víc.
Bratři a sestry, v každém z nás takhle může být Ježíš. On ke každému z nás takhle chce přijít. A nakonec Maria říká: „Jsem služebnice Páně.“ Žijeme v době, kdy mnoho lidí říká: „Já mám právo se realizovat, mám právo si se svým životem dělat, co chci, chci ho prožít plně, chci si toho užít, chci být naplněný, něco zažít.“ A Maria říká: „Já udělám, co chceš ty, Bože, i když tomu ještě pořád nerozumím.“ A protože to udělá, tak se z ní narodí ten, který bude Spasitel světa. Mnoho lidí si hrálo už na všelijaké spasitele. Nebezpečí naší doby je v tom, že budeme za spasitele považovat něco jiného. Když se podíváme třeba na reklamu, tak se nám tam představují různí spasitelé, všelijaké zázračné prostředky, léky, já nevím co, co pomůže, co my pro svůj život prý potřebujeme. A není to pravda. Jediným zachráncem a spasitelem je Ježíš. A ten přišel proto, že Maria řekla: „Jsem služebnice Páně.“ Ten Ježíš chce a potřebuje přicházet na svět i dnes. A chce to udělat naším prostřednictvím. A my k tomu musíme říct: „Pane, jsem tvůj služebník, tvá služebnice.“ A nakonec: „Ať se mi stane podle tvého slova.“ Ne nějaké zbožné řeči, ne nějaká sladká slova, ale „ať se stane, ať se to naplní, a já tady v tom chci taky pomoci.“
Bratři a sestry, končíme advent, budeme slavit vánoce. Jaké budou? U Panny Marie to andělovo poslání bylo splněno. Ona odpověděla ano, odpovězme i my, každý z nás, ano. „Pane, jsem Tvůj služebník.“ „Jsem Tvá služebnice“. „Ať se stane, jak ty chceš.“ A potom prožijeme opravdu křesťanské Vánoce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, betlémské světlo, které máme my tady mezi sebou, je znamení. Odkazuje na Betlém, odkazuje na tu skutečnost narozeného Spasitele. Bylo zapáleno od jedné z lamp, které hoří na tom místě, kde s podle tradice připomíná Ježíšovo narození.
Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že věčné světlo, věčný plamen nebo něco takového hoří na spoustě míst, ale většinou to bývají místa, kde se stala třeba nějaká tragédie nebo něco takového. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Než se dostaneme k dnešnímu evangeliu, tak bych chtěl něco málo říct k Betlémskému světlu. Letošním mottem je věta: Sdílení štěstí vám přinese pokoj. Není to citát z Písma svatého, ale je to myšlenka, která byla převzata ze 14. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Ještě jednou bych chtěl poděkovat skautům, že přivezli betlémské světlo. Tady tento zvyk přivézt do Evropy betlémské světlo se uskutečňuje od roku 1986, kdy poprvé plamínek doputoval z Betléma do rakouského Lince. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, co nám dneska chce říct první čtení? Byl to zase prorocký text, i když jiný. Opustili jsme proroka Izaiáše a dostali jsme se do druhé knihy Samuelovy. Knihy Samuelovy (jsou dvě) vypráví především o Samuelovi a o králi Davidovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad druhým čtením, tentokrát z Listu apoštola Pavla Římanům. Četli jsme téměř samotný závěr toho listu. Kdybychom četli dál, tak už by tam byly pozdravy. Je to list, který je trošku jinačí, než ty listy, se kterými jsme se zatím setkávali. Více...