Rubrika
HomilieBůh bude s tebou, a to je důvod k radosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Než se dostaneme k dnešnímu evangeliu, tak bych chtěl něco málo říct k Betlémskému světlu. Letošním mottem je věta: Sdílení štěstí vám přinese pokoj. Není to citát z Písma svatého, ale je to myšlenka, která byla převzata ze 14. kapitoly z listu Římanům, konkrétně z veršů 17-19. Tady ta pasáž z toho listu Římanům vysvětluje, že život je mnohem víc než jídlo a pití a že bychom mnohem víc se měli zaměřit na to, abychom budovali mír, spravedlnost a vůbec usilovat o takovou radostnou existenci. A ta radost ze života se právě může odrážet i tenkrát, když lidé sedí u stolu, jí a jí společně a k tomu stolu vlastně pozvou někoho.
Betlémské světlo je letos rozváženo již po dvacáté osmé a vždycky každý rok se hledá nějaké dítě, které má tu čest, že zapálí od té lampy v Betlémě tady toto světlo, které je potom rozváženo do mnoha zemí. Tak letos tím dítětem, kterému se říká pro ten rok Dítě světla, je devítiletý Ticián Lonacher z Lince. Chodí do základní školy, která má jméno Základní škola Otto Glock v Linci, a učitelé v této škole stáli před takovým docela velkým úkolem. Do té školy chodí 190 dětí, což by nebylo až tak nic zvláštního, ale těch 190 dětí pochází z 31 zemí. Lidé z těchto 31 zemí se schází v té škole a ti učitelé se právě snaží různými integračními programy, aby ty děti měly úctu jeden k druhému a aby pochopily právě, že ty kultury se mohou obohatit. A právě ten Ticián je považován za člověka, který se snaží velmi intenzivně žít lásku k bližnímu. On velmi podporuje spolužáky, kteří mají jiný mateřský jazyk, než je němčina, a on sám říká: „Jde mi o to, aby se vyznali. Je mi jedno, odkud děti pocházejí a jakou mají barvu pleti. Hlavní je, že spolu všichni vycházíme. Hodně se učíme jeden od druhého.“
A tady ten Ticián zapálil nebo odpálil to Betlémské světlo už měsíc před Vánocemi 24. listopadu v bazilice Narození v Betlémě. To světlo bylo předáváno v sobotu 13. prosince ve Vídni, tentokrát v největším evangelickém kostele. A do naší republiky bylo dovezeno již po dvacáté páté a už pravidelně v té Vídni přebírají to světlo brněnští skauti a spolu s těmi brněnskými skauty i skauti s Veverské Bítýšky.
Takže moc děkujeme. Po mši svaté si budete moct odpálit ať už od věnce nebo oltářních svící a odnést to světýlko domů.
Já bych se teď chtěl ještě vrátit před Betlém do Nazareta. Svatý Lukáš začíná svoje evangelium zprávou o dvou zvěstováních. Anděl je poslán k Zachariášovi do Chrámu, aby mu řekl, že budou mít s Alžbětou syna a Zachariáš nevěří, nechce to přijmout, tuto myšlenku. A potom je anděl Gabriel poslán do města do domu, do obyčejného domu, aby požádal o souhlas Marii. Gabriel znamená Boží moc. Vůbec tady v tomto úryvku hrají takovou velkou symboliku jména a už ta jména mají toho čtenáře nějakým způsobem postrčit, jakým směrem má uvažovat.
Gabriel znamená Boží moc. My si často představujeme Boha jako někoho, kdo zneužívá svoji moc, protože tak to často dělají lidé. Ale Boží moc se projevuje tak, jak se projevil Gabriel, tak jak mluví. Přichází, zdraví a žádá o souhlas, nikoho „netlačí ke zdi“, ale žádá o svobodný souhlas.
„Byl poslán do galilejského města Nazaret.“ V Galileji ti Izraelité nebyli zrovna vzorem víry. Za takové ty sloupy víry se považovali v Judsku a v okolí Jeruzaléma. Ale Nazaret znamená potomek. Je to z hebrejského slova netzer, a to znamená potomek nebo potomstvo. Je to tedy znovu, jak říkám, takové symbolické pojmenování.
„K panně zasnoubené s mužem jménem Josef, a ta panna se jmenovala Maria.“ Oba byli z Davidova rodu. Josef je jméno, které nalézáme už ve Starém zákoně, a odkazuje nás na události, které se staly v Egyptě. Stejně tak i Marie nebo Miriam nebo Mariam. Starozákonní Josef je první Izraelita, který se nedobrovolně dostane do Egypta. Nicméně Bůh mu žehná, a on této situace využije a stane se faraónovým zástupcem a dostane jméno Zachránce světa.
Josef znamená „Bůh přidá“. Když se Josef narodil, tak právě jeho otec Jákob řekl: „Bůh mi přidal dalšího syna.“ Ale to „Bůh přidá“ taky znamená, že Bůh přidá k naší snaze, k tomu co my děláme. A víme, že ten novozákonní Josef pokračoval v tom, co dělal ten starozákonní. Pečoval, staral se, dával pozor, ochraňoval. A tak Bůh přidal jeho péči k tomu svému vykupitelskému dílu.
Budeme, bratři a sestry, slavit Vánoce. O každém z nás platí, že máme taky přidat něco, to v čem jsme dobří, to co umíme, to co zvládáme. To přidejme tady k tomu, co přinesl Bůh, to dejme k tomu přicházejícímu Bohu, a ta oslava bude mít mnohem větší hloubku, bude mnohem intezivnější a my mnohem víc zažijeme právě taky tu radost a pokoj.
Maria nebo jak jsem říkal Mariam nebo Miriam, byla starší Mojžíšova sestra, které dali do rukou košík a řekli, aby ho dala do rákosí na břehu Nilu a aby dávala pozor, co se stane. A tak novozákonní Marie bude dávat pozor na Zachránce světa, na Vykupitele, bude pečovat o toho, který nebude schopen se postarat o sebe sám. Tady se dostáváme k hlubokému tajemství. Bůh, stvořitel světa, ten, na kterém my jsme závislí, se dává do rukou nám lidem. Dobrovolně se stává, řekli bychom, neschopným se postarat sám o sebe, a potřebuje naši pomoc, naši spolupráci.
Anděl, když přichází k Marii, tak ji zdraví řecky: „Chaire, chaire Maria.“ Znamená to: „Raduj se.“ Byl to pozdrav, který byl naprosto normální, obyčejný a zapadá do celé té scény. Na stránkách Písma svatého je to pozdrav výjimečný. Zpravidla ti Boží poslové zdraví: „Neboj se.“ Ale Marii ujišťuje, že má důvod se radovat.
Svatý Jeroným, když překládal Písmo svaté do řečtiny a hebrejštiny do latiny tak se mu přeložit to „raduj se“ zdálo příliš všední, každodenní, a proto to přeložil tady tím: „Buď zdráva,“ a tak se to překládá i do dalších národních jazyků. Není to špatně.
Nemoc je následkem dědičného hříchu a anděl přichází k té, která byla uchráněna dědičného hříchu, a tedy člověk, který je bez hříchu, je zdravý, na těle i na duši. Takže tento pozdrav je v pořádku, ale my se dnes zase vracíme k tomu, řekli bychom, všednímu, každodennímu „raduj se“.
Protože ten anděl říká: „Bůh bude s tebou, a to je důvod k radosti. Máš důvod k radosti.“ A toto je myšlenka, s kterou bych teď chtěl skončit. I my přes všechny těžkosti našeho života máme důvod k radosti. Prožijme těch několik málo dnů doby adventní, které nám zůstávají do Vánoc, a přemýšlejme, co nám dělá radost a za tu radost děkujme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, betlémské světlo, které máme my tady mezi sebou, je znamení. Odkazuje na Betlém, odkazuje na tu skutečnost narozeného Spasitele. Bylo zapáleno od jedné z lamp, které hoří na tom místě, kde s podle tradice připomíná Ježíšovo narození.
Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že věčné světlo, věčný plamen nebo něco takového hoří na spoustě míst, ale většinou to bývají místa, kde se stala třeba nějaká tragédie nebo něco takového. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Ještě jednou bych chtěl poděkovat skautům, že přivezli betlémské světlo. Tady tento zvyk přivézt do Evropy betlémské světlo se uskutečňuje od roku 1986, kdy poprvé plamínek doputoval z Betléma do rakouského Lince. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, co nám dneska chce říct první čtení? Byl to zase prorocký text, i když jiný. Opustili jsme proroka Izaiáše a dostali jsme se do druhé knihy Samuelovy. Knihy Samuelovy (jsou dvě) vypráví především o Samuelovi a o králi Davidovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad druhým čtením, tentokrát z Listu apoštola Pavla Římanům. Četli jsme téměř samotný závěr toho listu. Kdybychom četli dál, tak už by tam byly pozdravy. Je to list, který je trošku jinačí, než ty listy, se kterými jsme se zatím setkávali. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, s příchodem Ježíše Krista začíná to, čemu říkáme Nový zákon, nebo možná ještě lépe Nová smlouva. A my teď, v tyto dny, budeme číst vlastně samotné začátky evangelií; podle Matouše, podle Lukáše. Jak to začalo s touto Novou smlouvou? Začalo to tak, že Bůh se uchází znovu o člověka. Jako na počátku stvoření přišel Bůh k Adamovi a řekl mu svoje přání, tak teď posílá Bůh svého posla Marii, aby jí sdělil svoje přání. Kdo to je ten Boží posel? Jmenuje se Gabriel. To jméno znamená ‚Kdo je jako Bůh‘. Více...