Rubrika
HomilieÚmysly dávají hodnou tomu, co děláme
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Ještě jednou bych chtěl poděkovat skautům, že přivezli betlémské světlo. Tady tento zvyk přivézt do Evropy betlémské světlo se uskutečňuje od roku 1986, kdy poprvé plamínek doputoval z Betléma do rakouského Lince. Ta myšlenka je asi taková: V dnešní době si lidé dávají mnoho darů a dárků. Mnohdy ty dary mají velkou hodnotu finanční, ale je otázka, jakou mají hodnotu, řekli bychom, skutečnou, lidskou, humanitární, protože hodnota daru se neměří penězi, ale měří se láskou, úmyslem toho, který obdarovává. A když si to řekneme upřímně, tak většinu z těch dárků, které dostaneme, nepotřebujeme. Právě to, co je na nich to nejcennější, je ten úmysl potěšit, obdarovat. Naopak, co potřebujeme pro náš život, to je světlo a teplo, a to obojí splňuje ten plamínek. Navíc je to plamínek, který byl zapálený z lampy, která hoří na místě narození Pána Ježíše v Betlémě. Tedy je tam ta myšlenka, že jsme spojeni s místem, kde se narodil ten, který nám přinesl záchranu. Ten, který jednak nám dává všechno pro náš pozemský život, ale také ten náš pozemský život povyšuje, někam posunuje, dodává mu ten rozměr věčnosti, dodává mu naději.
Každý rok dostane vždycky tu čest odpálit od té lampy v Betlémě to světlo někdo. Letos to byla jedenáctiletá dívka. Je to školačka, ministrantka a skautka, která se jmenuje Sarah Schinwald, a žije v jedné hornorakouské vesnici, a zapálila ho v pondělí 21. listopadu. Potom vlastně se tedy to betlémské světlo přesunulo do Rakouska. Letos už si pro něho přijeli skauti z dalších třiceti zemí, a to světlo jim bylo předáno při slavnosti, které se říká Slavnost světla, nebo také Předávání betlémského světla, a ta slavnost se konala v sobotu 10. prosince ve 14 hodin. Bylo tam asi tisíc skautů a skautek z dvaceti zemí Evropy. A potom vlastně to světlo doputovalo i k nám.
Jak už jsem říkal, šlo o snahu ukázat, že o Vánocích nejde ani tak o kupu dárků a cukroví, ale o to prožít Vánoce v klidu a v pohodě a s těmi, které máme rádi a oni mají rádi nás. A sice, že mnoho radosti si lidé mohou udělat i bez peněz a svým přispěním sami mohou vytvořit atmosféru pohody a porozumění.
Takže tolik asi tady k tomu, co vlastně to světlo všechno symbolizuje. Jak jsem říkal, to světlo je sloužící, světlo slouží a je užitečné, a něco podobného očekává Bůh i od nás. S jakousi prostotou a nenápadností máme být i my být v našem životě užiteční.
A teď bych se chtěl aspoň kratince zastavit nad dnešními texty. Jak jsme slyšeli v prvním čtení, asi 700 let před narozením Pána Ježíše král David chce postavit chrám. Pozve si proroka, protože to chce mít schváleno ještě, jak se říká, z nejvyšších míst. Tam je i vůbec ta myšlenka, že ten král, kterému se všichni klaní, není ten nejvyšší. Nad ním je ještě někdo, kdo ho koriguje. Nechci říct kontroluje, ale kdo bdí nad tím, jestli i král se chová tak, jak se chovat má. To je prorok. A prorok Nátan, stalo se to zřejmě večer, král se ho zeptal, co si o tom myslí, o stavbě nového chrámu, a prorok říká: „Stavěj. To je všechno v pořádku. Určitě Bůh ti požehná. To tak má být.“ Tady potom zjišťujeme, že Nátan mluvil jako člověk, jako osoba Nátan, ne jako prorok. Doslova tomu králi tady lichotí.
V noci má Nátan zjevení a musí ke králi znovu. A už jsou to slova jiná. Už to není jenom lichocení, už to není jenom chvála, ale je to taky kritika. Jaká? Bůh je ten, který vidí do srdce, tedy i do Davidova srdce. A Bůh ví, že mimo těch dobrých úmyslů, mimo to dobré předsevzetí, tak je tady i něco záludného. A sice je tady ta myšlenka zavázat si Boha, jak se říká, omotat si ho kolem prstu: „Já ti postavím, Bože, dům, velký, bude pozlacený. To budeš koukat, jak to bude krásné. Ale ty mi za to dáš, ty za to pro mě uděláš…“ A prorok vysvětluje Davidovi a říká: „Tak takhle to nefunguje. Takhle to nefunguje. Boha si nelze zavázat. Ale navíc je to naprosto zbytečné, protože ten Bůh stojí na tvé straně. Ono to nejde, ale ty to taky, králi, nemáš zapotřebí. To není potřeba ho přemlouvat, není potřeba si ho získávat stavbou nákladných domů. Co se Bohu líbí nejvíc, jsou úmysly. Úmysly dávají hodnou tomu, co děláme.“
A tak prorok vyzývá krále, aby král jaksi probral, vyčistil svoje úmysly, aby v tom udělal pořádek a aby tam zůstaly ty úmysly, jak se říká, ryzí, čisté, přímé. A naopak to, co tam nějak je to záludné, nějaké intriky, nějaké hry, tak to aby odstranil. A toto je, bratři a sestry, úkol i pro nás, který nám církev předkládá a staví ho před nás tady na ten poslední týden adventní doby.
Když bych měl ještě kratince říct něco k evangeliu. Je to začátek Lukášova evangelia a svatý Lukáš v první kapitole srovnává Zachariáše, otce Jana Křtitele, a Marii, matku Vykupitele. Zvěstování o narození Jana Křtitele, tedy předchůdce Páně, se uskutečnilo v chrámě. Zvěstování narození samotného Vykupitele se uskutečnilo v domku. Snad taková to byla skoro poloviční jeskyně v Nazaretě. Proč ten rozdíl? Protože Bůh tady navazuje na starou tradici. Když Izraelité odešli z Egypta, tak Mojžíš na Boží příkaz nechal zhotovit archu a stan. Říkali mu Stánek schůzky. A Bůh řekl: „Vy všichni bydlíte ve stanech, tak já budu taky bydlet ve stanu. Co je dobré pro vás, je dobré pro mě. Já s vámi budu solidární. Tam, kde jste vy, chci být já s vámi.“
Chrám je užitečný, je dobrý, je to místo, kde se setkáváme s naším Bohem, to jistě, ale Bůh nechce omezit svoji přítomnost jenom na chrám, a proto, když přichází Spasitel na svět, tak to zvěstování se opět odehraje v domku, tedy v místě, kde se odehrává to, čemu se říká profánní život, ten každodenní život. Protože anděl má taky vyřídit a říct: „Od teď ten Bůh bude s vámi. A pořád platí to, co platilo na té poušti. Co je dobré pro vás, je dobré pro mě. Já chci být mezi vámi. To je to, o co mi jde nejvíc. To je to, oč tu běží a o co mám největší zájem.
Bratři a sestry, radujme se z toho, že chce být Bůh s námi, že je s námi solidární, že chce být tam, kde jsme my. A v tom týdnu, který nám zbývá, proberme ve svém srdci všechny ty úmysly, to, co provází naše jednání, naše konání, a snažme se, aby byly co nejčistší a aby zářily jako ten plamínek betlémského světla.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, betlémské světlo, které máme my tady mezi sebou, je znamení. Odkazuje na Betlém, odkazuje na tu skutečnost narozeného Spasitele. Bylo zapáleno od jedné z lamp, které hoří na tom místě, kde s podle tradice připomíná Ježíšovo narození.
Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že věčné světlo, věčný plamen nebo něco takového hoří na spoustě míst, ale většinou to bývají místa, kde se stala třeba nějaká tragédie nebo něco takového. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Než se dostaneme k dnešnímu evangeliu, tak bych chtěl něco málo říct k Betlémskému světlu. Letošním mottem je věta: Sdílení štěstí vám přinese pokoj. Není to citát z Písma svatého, ale je to myšlenka, která byla převzata ze 14. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, co nám dneska chce říct první čtení? Byl to zase prorocký text, i když jiný. Opustili jsme proroka Izaiáše a dostali jsme se do druhé knihy Samuelovy. Knihy Samuelovy (jsou dvě) vypráví především o Samuelovi a o králi Davidovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, my se zamyslíme nad druhým čtením, tentokrát z Listu apoštola Pavla Římanům. Četli jsme téměř samotný závěr toho listu. Kdybychom četli dál, tak už by tam byly pozdravy. Je to list, který je trošku jinačí, než ty listy, se kterými jsme se zatím setkávali. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;
Bratři a sestry, s příchodem Ježíše Krista začíná to, čemu říkáme Nový zákon, nebo možná ještě lépe Nová smlouva. A my teď, v tyto dny, budeme číst vlastně samotné začátky evangelií; podle Matouše, podle Lukáše. Jak to začalo s touto Novou smlouvou? Začalo to tak, že Bůh se uchází znovu o člověka. Jako na počátku stvoření přišel Bůh k Adamovi a řekl mu svoje přání, tak teď posílá Bůh svého posla Marii, aby jí sdělil svoje přání. Kdo to je ten Boží posel? Jmenuje se Gabriel. To jméno znamená ‚Kdo je jako Bůh‘. Více...