Rubrika Homilie

Davidův advent

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Davidův advent12:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.72 MB]

Bratři a sestry, co nám dneska chce říct první čtení? Byl to zase prorocký text, i když jiný. Opustili jsme proroka Izaiáše a dostali jsme se do druhé knihy Samuelovy. Knihy Samuelovy (jsou dvě) vypráví především o Samuelovi a o králi Davidovi. To jsou, řekli bychom, dvě hlavní postavy těchto knih. Prorok Nátan se tam objevuje pouze dvakrát: v tom dnešním úryvku, a potom v okamžiku, kdy kralevic Šalamoun, syn Batšeby, je pomazán za krále jako nástupce Davida.

Kdo to byl král David? To je jedna z největších postav Izraele. Když pomineme Abraháma, Mojžíše, tak potom je to jednoznačně David, David jako zakladatel království, jako zakladatel dynastie. David je ten, který se zmocnil Jeruzaléma a udělal z něho hlavní město. Do té doby Jeruzalém patřil kmenu, který se nazýval Jebuzité. Král David, to je veličina, pro Izraelity jednoznačná, i dnes.

Samozřejmě, král David měl své chyby jako člověk, dopouštěl se omylů, ale to všechno je zapomenuto, to všechno je odpuštěno. Král David je to, čemu my říkáme „otec vlasti“, zakladatel státu. Byl to velký bojovník, velký politik. Na druhou stranu zase to byl člověk, který byl pokorný. Král David nikdy nejezdil na koni, ale na oslu. O tom jsme už mluvili před Velikonocemi. Ten, kdo jezdí na koni, je vysoko, je daleko od těch, které potkává na zemi. Ten, kdo je na oslu, je jim blíž. Král David chtěl být blízko svým poddaným. Přesto, jak říkám, byl to člověk, měl svoje chyby (o tom teď mluvit nechci).

Král David, když dobyl Jeruzalém, když si vystavěl palác, nechal přenést Archu úmluvy, celý stánek úmluvy dovnitř do města, ale Archa úmluvy pořád byla ve stanu. A král dostává takový nápad - postavit chrám, a říká si: „Po všech stránkách to bude dobré. To má jenom samé plusy. Na tom se nedá prodělat. Jednak se zavděčím Bohu, zavážu si ho (to je to, o čem jsme slyšeli v komentáři), já mu postavím chrám a on mně pak bude muset žehnat, on mě bude muset ochraňovat, on mně bude muset pomáhat.“ V tomhle se David velmi mýlil. Ale potom si také říká: „Lidé mě za to budou chválit. Budou mě mít v úctě a budou si říkat: ‚David je zbožný, on uctívá Hospodina,‘ a koneckonců bude to znamení mé velikosti. Každý, kdo přijde do tohoto města, uvidí stavbu, největší stavbu v tomto městě, a řekne: ‚Tak teda ten David a jeho království, to už má váhu.‘“ Musíme si uvědomit, že Jeruzalém byl široko daleko jediné město, že kolem Jeruzaléma byly vesnice, které měly vždycky pár domků a hotovo.

Král si nechává zavolat proroka Nátana. Chce to mít, řekli bychom, schváleno, požehnáno „z vrchu“ a nečeká, že by tady byl nějaký problém. Ani Nátan nečeká, že by byl problém. Vidíme tady proroka Nátana jako člověka. Uvědomme si, že David byl velmi energický, že to byl člověk velmi rozhodný. Odpovídal tomu zřejmě také i jeho vnější vzhled, protože víme, že David byl zrzavý, a, jak známo, tito lidé bývají velmi energičtí, velmi rozhodní.

Tak si Nátan říká: „No, mám protestovat? Budu to mít špatné. Ale tady nemůžu narazit, tady né. Tady klidně můžu souhlasit,“ a ten první výrok, to je výrok proroka jako člověka. Jako člověka, který je v králových službách a říká si: „No, jasně. Budu souhlasit, je to lepší. Kývnu. Todle je dobrá věc, tady nemůže být nějaký rozpor.“

V noci se ozvalo Hospodinovo slovo k proroku Nátanovi a druhý den přichází prorok znovu ke králi. Už přichází jako ten, který slyšel – který slyšel a má předat poselství. Už je tam opravdu jako Boží posel a říká: „Bude to jinak. Davide, bude to jinak. Bůh přijímá ten tvůj dobrý úmysl, ale oddělí od toho (my bychom řekli) ty plevy. Oddělí od toho všechno to, co tam nepatří, to znamená ty myšlenky o tom, že by sis mě chtěl zavázat, ty myšlenky o tom, že chceš ukázat navenek svoji velikost, ty myšlenky o tom, že se chceš pochlubit a podobně, že chceš být takzvaně triumfální.“

Davidovi, můžeme říci, na co šáhl, to se mu dařilo, a proto tady bylo nebezpečí, že by všichni kolem řekli: „Tak dokonce i Bůh ho poslouchá,“ a tohle samozřejmě Bůh nechtěl. Chtěl, aby bylo jasné, že David poslouchá jeho, že je to naopak. A proto Bůh říká: „Bude to jinak.“

Všimněme si, že Bůh umí oddělit, řekli bychom, tady tyto naše úmysly. Umí je roztřídit. Přijme ty dobré, ty ryzí, ale ty špatné nebo nedobré, ty odstraní.

My často, když něco řešíme, tak, jak se říká, s vaničkou vylijeme i dítě. Stane se nám to, že s tím špatným odstraníme i to dobré. Nedokážeme to takhle dobře posoudit a vezmeme to šmahem, rychle. Rychlost je tady vždycky špatná.

Mluví se tady o domu. Opakem života v domě je život kočovný. Bude dobré připomenout si, že Izraelité původně byli kočovníci, ale nekočovali proto, že by je to bavilo, ale kočovali proto, že jejich dobytek potřeboval vodu, potřeboval trávu. Jejich snem bylo usídlit se v domě, mít kolem domu zahrádku, aspoň malou, na té zahrádce několik stromů a kousek vinohradu, nemuset se stěhovat, mít střechu nad hlavou, která mně poskytne především stín. Samozřejmě i ochranu před deštěm, ale především stín.

Bratři a sestry, dům je symbolem bezpečí, útočiště, místo, kam se mohu schovat. Dům je místo, kam utíkám, když mně venku hrozí nějaké nebezpečí. A proto chce Hospodin, aby jeho dům v Jeruzalémě byl budován s těmi nejryzejšími úmysly - aby tam nešlo o politiku, aby tam nešlo o to ukázat se, ale aby tam šlo o to, že je to místo, kam mohou všichni svobodně přijít beze strachu a setkat se s Bohem.

A teď prorok vypočítává, co všechno udělal Bůh pro Davida. Izraelité původně neměli mít krále. Jejich králem byl Hospodin. Ale Izraelité si to prosadili, protože říkali: „Jsme v nebezpečí.“ Měli soudce, kteří je vedli, ale okolní národy je napadaly, okolní kmeny proti nim bojovali a oni říkali: „Když budeme mít krále, bude to symbol jednoty. Bude to ten prvek, který nás bude spojovat, sjednocovat. A tak si vyprosili, doslova umluvili a dostali za krále Saula. Bůh jim ale říká: „Ano, člověk může být jednotícím prvkem, ale do určité míry. Tím nejvyšším jednotícím prvkem pro vás budu já, váš Bůh. V mém jménu se budete scházet, ne ve jménu krále. Ten král bude vládnout v mém jménu. On mě bude zastupovat, ne já jeho.“

Bratři a sestry, tady tato čtení mluví o lidské autoritě, ale také o lidské odpovědnosti. Vypráví nám toto všechno o darech, o množství darů, které David dostal. I my dostáváme množství darů. Vypráví nám to o Davidově adventu. Oni taky pořád na něco čekali. Král David čekal na to, až bude moci získat Jeruzalém jako to hlavní město, až bude moci do toho Jeruzaléma přenést archu úmluvy, až …, až Bůh bude víc mezi nimi, až jim bude blíž. Ten advent má velmi mnoho podob. Můžeme říci: „Advent, to je období, které je velmi osobní, protože každý na něco čekáme.“

Letošní advent pomaličku končí. Možná některá očekávání se naplnila, ale v životě pořád na něco čekáme. Vzpomeňme si vždycky, když budeme něco plánovat, na Davida. Prosme za to, aby naše úmysly byly co nejčistší, co nejryzejší, abychom se dokázali zbavit toho, čemu říkáme nános a balast. Prosme za to, abychom, když bude potřeba, dokázali přijmout to, jak to chce Bůh, když řekne: „Bude to jinak, uděláme to jinak,“ protože to Boží řešení je vždycky krásnější, vždycky lepší a vždycky plnější než naše lidské plány.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Znamení betlémského světla

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.12.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Znamení betlémského světla10:46

Bratři a sestry, betlémské světlo, které máme my tady mezi sebou, je znamení. Odkazuje na Betlém, odkazuje na tu skutečnost narozeného Spasitele. Bylo zapáleno od jedné z lamp, které hoří na tom místě, kde s podle tradice připomíná Ježíšovo narození.

Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že věčné světlo, věčný plamen nebo něco takového hoří na spoustě míst, ale většinou to bývají místa, kde se stala třeba nějaká tragédie nebo něco takového.    Více...


Bůh bude s tebou, a to je důvod k radosti

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.12.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Bůh bude s tebou, a to je důvod k radosti10:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Než se dostaneme k dnešnímu evangeliu, tak bych chtěl něco málo říct k Betlémskému světlu. Letošním mottem je věta: Sdílení štěstí vám přinese pokoj. Není to citát z Písma svatého, ale je to myšlenka, která byla převzata ze 14.    Více...


Úmysly dávají hodnou tomu, co děláme

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Úmysly dávají hodnou tomu, co děláme9:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.07 MB]

Ještě jednou bych chtěl poděkovat skautům, že přivezli betlémské světlo. Tady tento zvyk přivézt do Evropy betlémské světlo se uskutečňuje od roku 1986, kdy poprvé plamínek doputoval z Betléma do rakouského Lince.    Více...


Bůh podpírá každého člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Bůh podpírá každého člověka6:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 25 kb/s, 1.24 MB]

Bratři a sestry, my se zamyslíme nad druhým čtením, tentokrát z Listu apoštola Pavla Římanům. Četli jsme téměř samotný závěr toho listu. Kdybychom četli dál, tak už by tam byly pozdravy. Je to list, který je trošku jinačí, než ty listy, se kterými jsme se zatím setkávali.    Více...


Bůh je zamilován do člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16; 2. čtení Řím 16,25-27; evangelium Lk 1,26-38;

Bratři a sestry, s příchodem Ježíše Krista začíná to, čemu říkáme Nový zákon, nebo možná ještě lépe Nová smlouva. A my teď, v tyto dny, budeme číst vlastně samotné začátky evangelií; podle Matouše, podle Lukáše. Jak to začalo s touto Novou smlouvou? Začalo to tak, že Bůh se uchází znovu o člověka. Jako na počátku stvoření přišel Bůh k Adamovi a řekl mu svoje přání, tak teď posílá Bůh svého posla Marii, aby jí sdělil svoje přání. Kdo to je ten Boží posel? Jmenuje se Gabriel. To jméno znamená ‚Kdo je jako Bůh‘.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.