Rubrika
HomilieA přece, Hospodine, ty jsi náš otec
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, příchodem Ježíše Krista má církev na mysli narození Ježíše Krista, od kterého počítáme náš letopočet, tedy událost, kterou si připomínáme, je za námi, ale defacto z ní žijeme. A má církev také na mysli ten další příchod nebo setkání, protože vlastně když někdo někam dojde, už je v cíli, už přišel, tak dojde k setkání. Tak to je to, k čemu se přibližujeme. To je před námi. Ať už to, řekněme, osobní setkání s Kristem v okamžiku našeho odchodu z tohoto světa, anebo to, co nazýváme druhým Kristovým příchodem ve slávě. To je tedy před námi.
My si připomínáme v adventu ty různé lidi, především proroky, kteří ohlašovali a čekali. A tady tito lidé nám mají být, řekli bychom, nějakým vzorem, posilou, v tom našem očekávání, v té přípravě na to osobní setkání s Pánem Ježíšem.
Že každé čekání je svým způsobem náročné a dlouhé. Když se nic neděje, je to nuda. Je to takové ubíjející. Proto taky proroci právě neustále tu myšlenku obnovovali, zdůrazňovali a říká to i Pán Ježíš. Říká: „Co říkám vám, říkám všem.“ Do těch všech patříme i my. A my defacto máme každý rok si to připomínat nebo my si to připomínáme každý rok, ale my z toho máme vyvodit to, že nám to církev předloží a řekne: „Člověče, pamatuj na to,“ tak my z toho máme vyvodit nějakou odpověď, jak to budu dělat.
Taková odpověď vlastně bylo první čtení. Je to z 3. Izaiáše. Defacto jsou tam shrnuté pocity a myšlenky Izraelitů, když se vrátili z Babylónského zajetí zpátky do své vlasti. Jednak na začátku toho úryvku vlastně to byla taková analýza, co se stalo. Co se stalo, že jsme museli tu zemi opustit, že jsme byli vlastně potrestáni sedmdesáti lety toho vyhnanství. A vlastně tak nějak básnicky tam bylo řečeno: My jsme ztratili ten základ, to, z čeho jsme žili. My jsme, nebo naši předkové, zapomněli být v kontaktu s Bohem, s Hospodinem.
Dokonce tady tento úryvek je naprosto unikátní. Na jeho začátku a na jeho konci bylo označení Boha jako Otce. Na začátku: „Ty, Hospodine, jsi náš Otec.“ „A přece, Hospodine, ty jsi náš otec,“ to bylo na konci. Přesto, že my jsme zhřešili, nebo naši předkové zhřešili a my nejsme o nic lepší, ty jsi pořád náš Otec. Ty jsi ten vztah nezrušil.
Ve Starém zákoně je Bůh označen za Otce pouze šestkrát, proto je to místo tak výjimečné. Je to především proto, ten Starý zákon používá to označení Boha jako Otce tak zřídka především proto, že v té době různí králové a císařové o sobě říkali: „Já jsem Boží syn.“ Děli to a říkali to proto, aby se jim lidé klaněli víc hluboce. Dělali to a říkali to proto, aby se jich lidé víc báli a víc je poslouchali. Žádný izraelský král neříká: „Já jsem syn Boží,“ ale říkají o sobě: „Já jsem potomek Davidův,“ a všichni Izraelité o sobě říkají: „My jsme potomci Abrahámovi.“
A až se vrátili z toho Babylónského zajetí, tak už tomu rozuměli. Už tomu rozuměli, dokázali rozlišit, a to označení Otec je zde použito v tom smyslu: „Je to ten, kdo se o nás stará.“ Mohlo by tam být klidně i matka. Bůh je nám otcem i matkou, tedy tím, kdo se stará.
Dál je tam vlastně přirovnáno to chování Izraelitů k dětem, které se defacto pohádají se svými rodiči a odejdou z domova, jak se říká, na truc, protože si myslí, že si tím pomůžou. Ale zjistili, že vůbec ne. A přestože ty zlobivé děti takto trucují, rodiče je nezavrhli. Přestože my jsme lidé chybující, Bůh se k nám neobrátil a nikdy se k nám neobrátí zády.
Takže to je taková analýza vlastně na začátku toho, proč se stalo to, co se stalo. I my bychom si měli jako lidstvo položit otázku, proč je to tak, jak to je teď, ale důležitější je ta otázka: „A jak to budeme dělat dál, aby se to neopakovalo?“
A ten návod je na konci toho úryvku, který jsme slyšeli, a je poměrně kratičký: „My hlína jsme, ty jsi nás hnětl. Dílo tvé ruky jsme všichni.“ Je tam ta myšlenka dát se k dispozici. Je tam znovu ta myšlenka toho vrátného nebo správce. Tedy nechci být svrchovaným pánem toho všeho, protože vím, že na to nemám, ale chci být dobrým správcem.
Vrátný, správce, to je ten, kdo svojí službou zajišťuje to, že ti ostatní se mohou cítit v bezpečí. Ten vrátný, ten správce, který bdí, tak vlastně by se to řeklo, nedělá nic až tak moc zvláštního, ale všichni ti ostatní jsou na něm závislí, protože už se nemusí strachovat o to, že jim někdo ublíží. Jsou v bezpečí.
A tak, bratři a sestry, pokud i my budeme chtít vybudovat bezpečnou společnost, a lidé 20. a 21. století po tom velmi, velmi touží, tak si musíme uvědomit, že ta cesta není tom, že my tomu všemu budeme poroučet, ale že přijmeme tady toto naše poslání, že přijmeme tento svůj úkol být dobrými správci a budeme se snažit usilovat o to spravovat to co nejlépe. Máme k tomu vynikající návod, jsou to evangelia.
Děkujme za to, že žijeme v době po narození Pána Ježíše a že tu cestu k němu máme mnohem, mnohem lehčí a snazší než ti, kteří žili na světě před jeho narozením.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, začínáme nový církevní rok, nové liturgické období, advent. A přesto když se zaposloucháme do textů, které jsme slyšeli, tak si uvědomíme, že ty texty se příliš neliší od toho, co jsme slyšeli třeba minulou neděli nebo co vlastně už nám církev předkládá asi poslední měsíc. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, my začínáme nový církevní rok, opět budeme prožívat dobu adventní, jsme tedy na jakémsi začátku, ale evangelní úryvek, který jsme slyšeli, je naopak, řekli bychom, na konci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, doba adventní je doba, kdy se máme podívat zase do sebe. Je to doba, kdy se každý člověk má věnovat víc sám sobě. Ale to neznamená, že by to byla nějaká doba smutná. Má to být doba radostného očekávání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, my dnes začínáme opět něco nového. Začínáme nový liturgický rok a, ač je to k nevíře, tak před šesti lety jsme začali systematicky probírat evangelia tak, jak nám je církev předkládala na jednotlivé neděle, před třemi lety jsme se začali víc zamýšlet nad druhým čtením, což bylo většinou z listů apoštola Pavla, někdy také třeba z listů Janových nebo Petrových, a teď začínáme takový další úsek, a sice po tři roky, pokud dožijeme a všechno půjde podle našich představ, tak po tři roky se budeme zaobírat víc starozákonními čteními, tedy tím čtením, které je vždycky zařazeno jako první. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Co máme dnes, bratři a sestry, před sebou? Dneska poprvé v těch našich zamyšleních nad druhým čtením se setkáváme s listem apoštola Pavla Korinťanům. Takže bude to trošku takový úvod, kdo to byli Korinťané a takhle, v jaké situaci žili, a zjistíme, že je ta jejich situace, do které jim svatý Pavel píše, hodně podobná situaci naší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, začínáme dobu adventní. Možná si někdo z nás říká: „Pokolikáté už. Vždyť už to znám. Už vím, jak to bude. Mě už to nepřekvapí.“ Několik myšlenek na toto téma jsem napsal do adventního čísla našeho farního časopisu, do Farníku. Myslím si, že bude dobré podívat se na ten advent jako na něco nového. Takovou novou šanci, kterou nám Bůh dává. Začít nově. Kolikrát člověk chce v životě začít nově, jenže ono to nejde. Ale před Bohem to jde. Ale já bych teď chtěl začít trošku jinak. Začít několika takovými skoro praktickými informacemi. Více...