Rubrika Homilie

Dobro chci konat vědomě a s radostí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Dobro chci konat vědomě a s radostí9:51
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.05 MB]

Bratři a sestry, doba adventní je doba, kdy se máme podívat zase do sebe. Je to doba, kdy se každý člověk má věnovat víc sám sobě. Ale to neznamená, že by to byla nějaká doba smutná. Má to být doba radostného očekávání.

Pán Ježíš v evangeliu, když dává příklad toho, kdy ti služebníci čekají na svého pána, tak tam dává takové věci, které na tehdejší dobu byly překvapivé. „Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc.“ Nejenom rozdal práci, ale dal taky plnou moc. Rozdat práci, s tím se setkáváme často: „Ty uděláš to, ty uděláš to.“ Je zajímavé, že Ježíš v tom příkladu říká „každému jeho práci“. Bůh od nás nečeká, že všichni budeme dělat všechno, ale každý z nás dostal nějaký dar a tomu odpovídá i nějaký úkol, to jde ruku v ruce, ale všichni dostali plnou moc. To znamená, že to, co děláme, máme dělat nejen svýma rukama, ale máme k tomu použít taky rozum a srdce. Máme to dělat, jak se říká, s rozmyslem, aby to mělo hlavu a patu. Aby to bylo nejenom hotové, ale aby to bylo hotové ve správný čas pro ty správné lidi.

Plnou moc – otevřený rozum a chápavé srdce – a vrátnému nařídil, aby bděl. Na první pohled to tam působí trošku zvláštně, protože přece to je práce, tak by se mohlo říct jenom „každému dal jeho práci“. Stačí. Proč zdůrazňuje tuto funkci? Vrátný se moc nenadře svýma rukama, ale vyžaduje se od správného vrátného, aby byl ve své práci přítomen nejenom fyzicky, ale právě i duševně. V mnoha filmech, v mnoha literárních dílech je zápletka založena na tom, že vrátný usnul. Tudíž tam sice je, ale nevykonává ten úkol, pro který byl stanoven. Pán Ježíš chce říct: „To, co děláte, jak prožíváte svůj život, tak to ho máte prožívat naplno, s plným vědomím. Ne jenom napůl.“

To už je jedna z myšlenek, které nás mohou provázet letošním adventem: všechno, co budu dělat, chci dělat s plným vědomím, ne jenom mechanicky. Mechanicky toho totiž děláme spoustu. A co třeba můžeme dělat s tím plným vědomím? Třeba modlit se. Jak jsme slyšeli v komentáři, to první čtení, to je modlitba. Je to zapsaná modlitba třetího Izaiáše. Jsme někdy kolem roku 535 před narozením Pána Ježíše, Židé se vracejí z exilu a čekají, že to, že se vrátí z toho exilu domů, že to vyřeší všechny problémy. Říkají si: „V Babylóně, tam to bylo zlé, ale teď se vrátíme domů a všechno to bude jiné. Všechno to bude jinak, ty problémy zůstanou tam, v tom exilu. Přišli a zjistili: kdepak, problémy jakoby přišly s nimi, a v mnohém odhledu ještě těžší. V Babylóně totiž opouštěli vystavěná města, a tady začínali stavět. Tady nebylo nic. A nebylo tam nic po té stránce hmotné, ale setkávali se také s velkou bídou po té stránce duchovní. A z toho velkého tlaku vytryskla tady tato krásná modlitba.

V první větě označuje prorok Boha za Otce: „Ty, Hospodine, jsi náš Otec.“ A potom ještě ke konci: „A přece, Hospodine, ty jsi náš Otec.“ Ve Starém zákoně pouze šestkrát je Bůh jmenován Otcem, z toho dvakrát jsme to slyšeli. Takže jsou pouze už jenom další čtyři místa v celém Starém zákoně, kde je pro Boha použito toto pojmenování. Proč? No, jednak aby Izraelité si nezačali, jak se říká, moc troufat vůči Hospodinu, vůči svému Bohu, ale potom šlo o to, aby nedošlo k jakési záměně s pohanskými náboženstvími. Proto Starý zákon s tímto pojmenováním tak šetří. Naopak v Novém zákoně Ježíš říká: „Takto říkejte svému Bohu: Otče.“

„Ty jsi náš Vykupitel. Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce?“ To je taková úvaha. On si říká, jak jsem to možné, když ty, Bože, jsi stvořil ten svět tak krásný, tak pěkný, tak dobrý, proč se to vyvíjí tímto stylem, tímto způsobem? Ale ten prorok jde dál. On vede dál úvahu, kterou známe. Asi jsme si to už taky řekli, když jsme zpytovali svědomí a hodnotili jsme to, co jsme udělali nebo řekli, tak jsme si položili otázku: „A proč jsem řekl něco tak škaredého? Proč mě vůbec napadla tak zlá myšlenka? Kde se to ve mně vzalo? Třeba tolik hněvu, tolik nepřátelství. Jak to vůbec ke mně přišlo?“ A toto si klade prorok, tady tyto otázky. A pak říká, prosí: „Usmiř se. Usmiř se kvůli svým služebníkům.“

Dál se obrací k Boží velikosti a říká: „Kdybys sestoupil, protrhl bys nebe a před tvou tváří by se rozplynuly hory.“ Je to obraz Boží všemohoucnosti, Boží velikosti a říká: „Ty to, Bože, můžeš změnit. Ty ten špatný směr změnit můžeš.“ A tak se znovu jakoby zamyslí a říká: „Ale vždyť on to udělal. Vždyť tys sestoupil, vždyť tys protrhl ty hory. Před tvou tváří se to všechno změnilo.“

V té době tady tímto Božím sestoupením byl míněn perský král Kýros, kdy Bůh použil pohanského krále k tomu, aby se Izraelité mohli vrátit do své země. Někdo v tom viděl politické rozhodnutí, ale Izraelité v tom viděli zásah Boha, ochraňující zásah Hospodinův. A prorok, protože je to prorok, on to sice v tu chvíli nevěděl, tak mluví o druhém ještě daleko větším momentu, kdy Bůh sestoupí mezi nás, kdy pošle svého syna.

Potom, jak to dál pokračuje, tak bych z toho chtěl vytáhnout, vypíchnout jednu myšlenku: „Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě.“ Jednat spravedlivě, snažit se, konat dobro. To chceme všichni. Ale proč to chceme? Přemýšleli jsme o tom někdy? Proč konáme dobro? Jsou lidé, kteří konají dobro jaksi z povinnosti: „To se musí. Mě to tak naučili.“ Jsou lidé, kteří dokonce to dobro vykonávají ze strachu: „Mně se moc nechce, ale kdyby se přišlo na to, že jsem něco neudělal, že jsem něco ošidil, to by byla ostuda. To ne.“

Takže z povinnosti, ze strachu, ale prorok říká a zdůrazňuje: „S radostí. To má být ten důvod, proč konat dobro.“ Proč s radostí nebo jakou budu mít z toho radost? Radost budu mít z toho, že konám to stejné, co koná Bůh, protože Bůh koná dobro.

Bratři a sestry, jsme na začátku doby adventní. Bylo by dobré, aby každý z nás si stanovil nějakou myšlenku, s kterou tu dobu adventní letos chci prožít, co mě bude provázet. K čemu se budu pořád vracet, na co budu myslet a o co budu usilovat. Myslím, že ta myšlenka „to, co dělám, dělat vědomě, dobro, které konám, chci dělat vědomě a navíc s radostí“, že to je myšlenka, která by nás všechny mohl velmi obohatit.

Kéž se tak s Boží pomocí stane.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Prožijme adventní dobu intenzivně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Prožijme adventní dobu intenzivně4:14


A přece, Hospodine, ty jsi náš otec

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Bratři a sestry, příchodem Ježíše Krista má církev na mysli narození Ježíše Krista, od kterého počítáme náš letopočet, tedy událost, kterou si připomínáme, je za námi, ale defacto z ní žijeme. A má církev také na mysli ten další příchod nebo setkání, protože vlastně když někdo někam dojde, už je v cíli, už přišel, tak dojde k setkání. Tak to je to, k čemu se přibližujeme. To je před námi. Ať už to, řekněme, osobní setkání s Kristem v okamžiku našeho odchodu z tohoto světa, anebo to, co nazýváme druhým Kristovým příchodem ve slávě.    Více...


Bůh nám dává další a další šance

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Bůh nám dává další a další šance9:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.02 MB]

Bratři a sestry, začínáme nový církevní rok, nové liturgické období, advent. A přesto když se zaposloucháme do textů, které jsme slyšeli, tak si uvědomíme, že ty texty se příliš neliší od toho, co jsme slyšeli třeba minulou neděli nebo co vlastně už nám církev předkládá asi poslední měsíc.    Více...


Člověk je povolán, aby prožil život tvůrčím způsobem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Člověk je povolán, aby prožil život tvůrčím způsobem9:40
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.97 MB]

Bratři a sestry, my začínáme nový církevní rok, opět budeme prožívat dobu adventní, jsme tedy na jakémsi začátku, ale evangelní úryvek, který jsme slyšeli, je naopak, řekli bychom, na konci.    Více...


Ke kořenům naší víry

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Ke kořenům naší víry10:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.49 MB]

Bratři a sestry, my dnes začínáme opět něco nového. Začínáme nový liturgický rok a, ač je to k nevíře, tak před šesti lety jsme začali systematicky probírat evangelia tak, jak nám je církev předkládala na jednotlivé neděle, před třemi lety jsme se začali víc zamýšlet nad druhým čtením, což bylo většinou z listů apoštola Pavla, někdy také třeba z listů Janových nebo Petrových, a teď začínáme takový další úsek, a sice po tři roky, pokud dožijeme a všechno půjde podle našich představ, tak po tři roky se budeme zaobírat víc starozákonními čteními, tedy tím čtením, které je vždycky zařazeno jako první.    Více...


Neustále za vás děkuji svému Bohu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Neustále za vás děkuji svému Bohu10:31
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.15 MB]

Co máme dnes, bratři a sestry, před sebou? Dneska poprvé v těch našich zamyšleních nad druhým čtením se setkáváme s listem apoštola Pavla Korinťanům. Takže bude to trošku takový úvod, kdo to byli Korinťané a takhle, v jaké situaci žili, a zjistíme, že je ta jejich situace, do které jim svatý Pavel píše, hodně podobná situaci naší.    Více...


Není fialová jako fialová

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;

Bratři a sestry, začínáme dobu adventní. Možná si někdo z nás říká: „Pokolikáté už. Vždyť už to znám. Už vím, jak to bude. Mě už to nepřekvapí.“ Několik myšlenek na toto téma jsem napsal do adventního čísla našeho farního časopisu, do Farníku. Myslím si, že bude dobré podívat se na ten advent jako na něco nového. Takovou novou šanci, kterou nám Bůh dává. Začít nově. Kolikrát člověk chce v životě začít nově, jenže ono to nejde. Ale před Bohem to jde. Ale já bych teď chtěl začít trošku jinak. Začít několika takovými skoro praktickými informacemi.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.