Rubrika
HomilieBůh nám dává další a další šance
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, začínáme nový církevní rok, nové liturgické období, advent. A přesto když se zaposloucháme do textů, které jsme slyšeli, tak si uvědomíme, že ty texty se příliš neliší od toho, co jsme slyšeli třeba minulou neděli nebo co vlastně už nám církev předkládá asi poslední měsíc. Ano, ta změna nastane postupně, pomalu. A tomuto velmi pěkně odpovídá první čtení, které jsme slyšeli.
Je to modlitba, dosti dlouhá modlitba člověka, kterému říkáme třetí Izaiáš, a on se modlí v okamžiku, kdy se Izraelité mohou vrátit zpátky z babylónského zajetí do své země a on si uvědomuje, že bude potřeba vybudovat od začátku ten vztah Izraelitů a Boha. Že Izraelité budou znovu hledat svoji cestu k Hospodinu. Uvědomuje si právě, jakou to dá práci a jak to bude trvat dlouho. A proto také prožíváme před každou slavností v církvi nějakou přípravnou dobu, nějaké přípravné období. Protože to nebude, jak se říká, ráz na ráz, nebo šup dva tři, bude to trvat. Vždycky to trvá, když člověk chce cokoliv dobrého vybudovat, vytvořit, tak to vezme nějaký čas.
Prorok tady vlastně také odpovídá na tu otázku, proč to trvalo tak dlouho, než Spasitel přišel. V jeho době ještě nepřišel, ještě vůbec ani nebylo jasné kdy. Jenom se pořád o tom mluvilo, že přijde. Protože my lidé jsme potřebovali tady tuto dobu, tu dobu přípravy, tu dobu očekávání.
A tak se dostáváme k tomu vlastně, k čemu je ta doba adventní. Je to doba přípravy. Je to doba, ve které se máme těšit, je to doba, ve které máme očekávat. Je to doba, ve které máme nějak nově nebo znovu promýšlet svůj vztah k Bohu, eventuálně k bližnímu. Ale především k Bohu.
U toho proroka Izaiáše došlo, řekli bychom, k zásadnímu posunu. Nám to nepřipadá jako nic úderného, nic světoborného. Dvakrát v tom úryvku nazval Boha Otcem. My, protože jsme zvyklí říkat modlitbu Otčenáš, třeba i vícekrát za den, tak nám to nepřipadá nějak zvláštní. Ale musíme si uvědomit, že v té době bylo běžné, obvyklé to, že říkali, že Bůh je veliký, mocný, silný, všudypřítomný, vševědoucí. Oslovovali ho především tím titulem Mocný, Silný, Veliký. A prorok říká: „Ty jsi Otec.“ To se nevylučuje. Ten, který je mocný, silný a veliký, je mým otcem. Koneckonců každé dítě takto vnímá svého otce, své rodiče, jako ty nejlepší a nejmocnější, ty, kteří všechno umí zařídit. A prorok tento vztah, tento popis používá vlastně i vůči Bohu.
Takže tedy dochází k tomu, že ten vztah je přiblížení. Když je někdo mocný, silný, tak mám pocit, jako že je daleko. Ale když je někdo otec, tak je blízko. Otec se hebrejsky řekne ab, a z toho Ježíš udělal to aba, Ježíš to ještě přiblížil, protože to aba doslova znamená tatínku, taťko. V té době kdyby to řekl Izaiáš, tak by to lidé těžko nějakým způsobem přijímali. Těžko to přijímali i v době Pána Ježíše, ale vidíme tady už ten velký posun.
Přiblížit se, přiblížit se k Bohu. To je jedna z dalších takových myšlenek, která by nás mohla provázet letošním adventem.
Každý začátek je novou šancí. Ten prorok o tom mluvil, a sice používal tam to přirovnání hrnčíře, který vytváří na hrnčířském kruhu nádobu, a uvedl tam takový příklad. Ne všechno se nám povede, a tak si umíme představit toho třeba i rozzlobeného nebo unaveného hrnčíře, když se mu nepovede ta nádoba, tak to sundá z toho kruhu a někde to tam pleskne na zem. Tím by to končilo pro hrnčíře unaveného, pro hrnčíře zdeptaného, ale Bůh je zde hrnčířem, který má sílu, má naději, má ochotu zkusit to znovu. A tak z té hlíny udělá nějaký takový bochánek, znovu to dá na ten hrnčířský kruh, roztočí ho a znovu začne tvarovat. Tedy další šance.
Advent je další šance. Už nevíme kolikátá, ale Bůh nám takto dává další a další šance. Jeho to neomrzí, jeho to neunavuje. Jediné, co za to očekává, je, že za to poděkujeme a že se ty šance budeme snažit využít.
Jaký bychom měli mít postoj k adventu, rozpoložení? O tom vnitřním rozpoložení mluvilo evangelium. „Ježíš řekl učedníkům.“ My víme, kterým – Petrovi, Jakubovi, Janovi a Ondřejovi. S těmito čtyřmi učedníky seděl naproti Jeruzalémskému chrámu. Oni mu říkali, jak je to krásné, jak je to velkolepé a takhle, a Ježíš jim vlastně říká, ještě i vy (mimo Jakuba teda) se dožijete toho, že tam z toho nebude nic, že to bude zničené, že to bude rozbořené. A oni se ho ptají: „Kdy se to stane?“ A Ježíš říká: „Není důležité, kdy se to stane, ale je důležité, jaký bude váš postoj tady k těmto událostem, které se nebudou třeba vyvíjet podle vašich plánů, jaký bude váš postoj k nepříjemným událostem, jak to zpracujete.“
A Ježíš dává to podobenství o vrátném. Zaznamenal ho jenom Marek. Kdo je to vrátný? Vrátný je osoba, která má zabránit tomu, aby do domu pronikl někdo nepovolaný nebo někdo dokonce, kdo by tam chtěl škodit, někdo, kdo by chtěl ublížit. Toho má zastavit. Naopak člověka, který je tam doma, navíc třeba pána, anebo člověka, který tam přichází na návštěvu, má jednak pustit, přivítat a oznámit všem v domě, že přišla očekávaná návštěva nebo že se vrátil pán.
Bratři a sestry, i my v tom adventu budeme muset nějakým způsobem volit, co pustíme k sobě, co pustíme do sebe. Svatý Pavel říká, ne všechno mi prospívá. Ale naopak by bylo chybou, abychom nerozeznali toho, na kterého čekáme, abychom nepustili toho, na jehož příchod se chystáme, připravujeme, na jehož příchod se těšíme. A tak, bratři a sestry, buďme v tom dnešním adventu, advent má vždycky čtyři neděle, to je to podstatné. Vlastně mění se pouze délka toho čtvrtého adventního týdne, který vlastně letos nebude, bude pouze ta neděle. Takže bude to krátké. Ale i v tomto krátkém adventu se soustřeďme tedy na to, že máme být jako ten vrátný, který chce zastavit všechno a všechny, kteří by chtěli škodit, ale naopak s velikou radostí očekává a vítá toho, na kterého tam všichni v tom domě čekají a těší se.
Těšme se a připravujme se na příchod našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, příchodem Ježíše Krista má církev na mysli narození Ježíše Krista, od kterého počítáme náš letopočet, tedy událost, kterou si připomínáme, je za námi, ale defacto z ní žijeme. A má církev také na mysli ten další příchod nebo setkání, protože vlastně když někdo někam dojde, už je v cíli, už přišel, tak dojde k setkání. Tak to je to, k čemu se přibližujeme. To je před námi. Ať už to, řekněme, osobní setkání s Kristem v okamžiku našeho odchodu z tohoto světa, anebo to, co nazýváme druhým Kristovým příchodem ve slávě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, my začínáme nový církevní rok, opět budeme prožívat dobu adventní, jsme tedy na jakémsi začátku, ale evangelní úryvek, který jsme slyšeli, je naopak, řekli bychom, na konci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, doba adventní je doba, kdy se máme podívat zase do sebe. Je to doba, kdy se každý člověk má věnovat víc sám sobě. Ale to neznamená, že by to byla nějaká doba smutná. Má to být doba radostného očekávání. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, my dnes začínáme opět něco nového. Začínáme nový liturgický rok a, ač je to k nevíře, tak před šesti lety jsme začali systematicky probírat evangelia tak, jak nám je církev předkládala na jednotlivé neděle, před třemi lety jsme se začali víc zamýšlet nad druhým čtením, což bylo většinou z listů apoštola Pavla, někdy také třeba z listů Janových nebo Petrových, a teď začínáme takový další úsek, a sice po tři roky, pokud dožijeme a všechno půjde podle našich představ, tak po tři roky se budeme zaobírat víc starozákonními čteními, tedy tím čtením, které je vždycky zařazeno jako první. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.11.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Co máme dnes, bratři a sestry, před sebou? Dneska poprvé v těch našich zamyšleních nad druhým čtením se setkáváme s listem apoštola Pavla Korinťanům. Takže bude to trošku takový úvod, kdo to byli Korinťané a takhle, v jaké situaci žili, a zjistíme, že je ta jejich situace, do které jim svatý Pavel píše, hodně podobná situaci naší. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.12.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7; 2. čtení 1 Kor 1,3-9; evangelium Mt 13,33-37;
Bratři a sestry, začínáme dobu adventní. Možná si někdo z nás říká: „Pokolikáté už. Vždyť už to znám. Už vím, jak to bude. Mě už to nepřekvapí.“ Několik myšlenek na toto téma jsem napsal do adventního čísla našeho farního časopisu, do Farníku. Myslím si, že bude dobré podívat se na ten advent jako na něco nového. Takovou novou šanci, kterou nám Bůh dává. Začít nově. Kolikrát člověk chce v životě začít nově, jenže ono to nejde. Ale před Bohem to jde. Ale já bych teď chtěl začít trošku jinak. Začít několika takovými skoro praktickými informacemi. Více...