Rubrika
HomilieLetnicemi začíná doba učedníků
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vrací zpátky do Velikonoční neděle navečer. Pro Izraelity doba po západu slunce, tedy ten večer, je začátkem nového dne. Svatý Jan chce říct, Ježíšovo zmrtvýchvstání je začátkem nové etapy, je to velmi důležitý moment. A proto k tomu přidává: „Prvního den v týdnu.“ První den v týdnu je neděle, a podle vlastně zprávy o stvoření světa Bůh začal v neděli svoje stvořitelské dílo. A proto vlastně, aby ukázal, jak je důležité to vykupitelské dílo, tak to vykupitelské dílo bylo dokončeno také v neděli Ježíšovým zmrtvýchvstáním.
„Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci.“ Svatý Jan v evangeliu podává zprávy o tom, jak se zmrtvýchvstalý Ježíš zjevuje Máří Magdaléně, která ho hledá. Napřed tedy ona hledá to mrtvé tělo, potom si myslí, že mluví se zahradníkem, ale hledá. Potom vlastně svatý Jan dává zprávu o zjevení ženám a tak, ale pokud jde o ty apoštoly nebo učedníky, kteří jsou ve večeřadle, ti nehledají. Ti jsou vevnitř, jsou zavření. Jsou zavřeni fyzicky na nějakou petlici, aby se dovnitř nedostal někdo nepovolaný, ale jsou zavřeni, řekli bychom, tak nějak zabarikádovaní i ve svých hlavách. Protože k nim docházejí všechny ty zprávy: kámen je odvalený, hrob je prázdný, tělo tam není, viděli jsme anděly, a ti nám řekli, že žije. Ale toto všechno odmítají a zůstávají pořád zabarikádovaní.
Svatý Jan přirovnává to večeřadlo, to zabarikádované večeřadlo k hrobu. Je to paradox. Protože hrob, ve kterém byl pohřben Ježíš, je prázdný, kámen je odvalený, Ježíš žije. Ale jeho učedníci jsou ještě pořád uzavření. Nemohou tomu uvěřit.
Svatý Jan neříká, že jsou to apoštolové. Užívá termín učedníci. To znamená, je to širší společenství. Společenství, které vlastně trvá. Ježíš si získal učedníky, a jeho učedníci předali učení dalším učedníkům, a takhle to doputovalo až k nám. A také my jsme učedníci Ježíše Krista. A jde o to, jací, jak na tom jsme.
Svatý Jan začíná schválně tady tento úryvek takovou neradostnou scénou. Tím, že oni nevolají, jsou uzavřeni, jsou zablokovaní. A do této zablokované atmosféry přichází sám Ježíš. Stanul uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ hebrejsky šalom. Nejde jenom o to: „Tak ti přeji všechno dobré,“ ale tady za tím pozdravem jsou další biblické výroky, ve kterých Hospodin ujišťuje svůj národ, že na něho nezapomněl, že se o něho postará, že se nemusí být. Že můžou odložit všechny obavy. Pokoj vám.
My se, bratři a sestry, někdy domníváme, že musíme Ježíše volat. Prožívám něco těžkého, tak musím Ježíše zavolat na pomoc. Zapomínáme na to, že on už dávno přišel. On nepřišel do toho večeřadla proto, že by ti apoštolové byli tak dobří, tak stateční, tak pevní ve víře, ale přišel tam právě proto, že byli slabí, že se báli, že byli ustrašení a že měli sevřené žaludky.
Když to vztáhneme na naši dobu, k tomu, co jsme prožívali v uplynulých dvou měsících, tak máme možnost si uvědomit, že to třeba bylo něco hodně podobného. Protože když k nám doputoval, řekněme, příkaz, někdy až téměř nařízení: „Zůstaňte doma,“ tak to mělo nějaký smysl, jak se říká, epidemiologický, ale mnoho lidí se v tu chvíli vystresovalo, uzavřelo v sobě, a začlo mít strach a začali se bát. Přišly různé deprese, úzkostné stavy a další podobné příznaky, které ukazují to, že člověk se bojí, protože nemá v sobě pokoj.
Zažili to apoštolové, zažili to ti další učedníci. Máme si vzpomenout na tuto scénu z večeřadla, když i my budeme prožívat něco obtížného. Ježíš do toho přichází a říká: „Pokoj vám.“
Jedno lidové přísloví říká: „Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší.“ Ano. Ježíš toto prožívá s námi, jako to prožíval s učedníky.
„Po těch slovech jim ukázal ruce a bok.“ Nejde jenom o to říct nějaké slovo, slovo se řekne lehko, ale jde o to, aby to nebylo prázdné slovo. A proto Ježíš ukazuje ruce a bok.
Ruce, to je nástroj, kterým tvoříme, konáme, vyrábíme, budujeme. Ale je to taky nástroj, kterým můžeme bořit, ničit. Je to nástroj destrukce. Ježíšovy přibité ruce na kříži vytvořily, otevřely tu cestu mezi člověkem a Bohem. Postavily ten pomyslný most.
Proč jim ukazuje bok? Protože je tam ta rána do srdce, a v době Pána Ježíše srdce považovali za místo, za sídlo rozumu. Tedy nejde o nějaké citové hnutí, ale Ježíš jim říká: „Zapamatujte si to. Velmi dobře si to zapamatujte, kolik mě to stálo námahy, kolik mě to stálo utrpení, abych ty vztahy mezi vámi a Bohem narovnal. A tak si buďte jistí tím, že tu námahu, co jsem to toho vložil, že to nezbořím, že to nenechám padnout, ale naopak že toto dílo budu rozvíjet.“
„Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ To je jádro toho úryvku, k tomu to všechno směřuje. A Jan si dal tu práci, aby vylíčil a ukázal, že Ježíš posílá ne nějaké supervyškolené apoštoly a učedníky, ale tyhle bázlivé lidi s těmi sevřenými žaludky. Že posílá stejné lidi, jako jsme my, a říká: „Vy budete pokračovat v tom, co já jsem začal.“
Svatý Jan začíná svoje evangelium tou zprávou o tom, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A teď Janovo evangelium končí a ta zpráva pokračuje: „Slovo, které se stalo tělem, se znovu stalo slovem,“ evangeliem, tou radostnou zvěstí, tou dobrou zprávou. A toto evangelium, tuto dobrou zprávu, Ježíš svěřuje nám.
Samozřejmě nás napadne otázka: „A když tedy nás posíláš, co mám dělat? Jak to máme dělat?“ A na to je to pokračování: „Přijměte Ducha svatého.“ Dýchá na ně.
Vdechnout, tady to sloveso, je v bibli pouze třikrát – při stvoření světa, v knize proroka Ezechiela ve vidění o oživení suchých kostí, a teď tady v Janově evangeliu. Je to naprosto výjimečné gesto. Tímto výjimečným gestem Ježíš chce říct: „Ten Duch, kterého vám pošlu, bude dech, bude život.“ Co žije, dýchá. Bude pomocníkem, bude utěšitelem. On sám bude darem, ale bude rozdávat různé dary, různá obdarování.
„Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny.“ Ten největší dar, který nám Ježíš přišel dát, je dar odpuštění, dar smíření. A toto máme zvěstovat.
Potom samozřejmě máme zvěstovat i další skutečnosti. Když to zase vztáhnu k dnešní situaci, tak teď, v tuto chvíli se velmi, velmi mluví o tom, co všechno je potřeba obnovit. Ale mluví se vlastně o tom hospodářství, a potom se mluví o kultuře, ale v tom smyslu, jako zábava. A víte, ono z toho tak nějak podvědomě tam někde dole zůstává to římské „chléb a hry“. Ať máme co jíst a ať se můžeme bavit. Ale podle mého názoru tam chybí jeden velmi důležitý rozměr. Každá taková krize dává lidem možnost zamyslet se a říct si, co jsme dělali dobře a co jsme dělali špatně. Pojďme to odteď dělat lépe.
Bratři a sestry, nemohli jsme společně prožít Velikonoce. O to víc bychom se měli teď radovat z toho, že můžeme prožít společně Letnice. A tedy uvědomit si, že od těch Letnic je to doba církve, je to doba učedníků a záleží na každém učedníkovi, jak přijme toho Ducha. Jestli budeme těmi učedníky zavřenými ve večeřadle, nebo jestli budeme těmi učedníky, jak jsme o tom slyšeli v prvním čtení, kteří otevřeli dveře a šli. Třebas jim možná klepalo koleno o koleno, ale šli a spolehli se na to, že Pán pošle svého Pomocníka, svého Utěšitele.
A tak i my každý den prosme, aby k nám přicházel, aby s námi byl, abychom zažívali a cítili jeho obdarování. Protože když to takhle budeme dělat, potom i v nás bude ten pokoj, který Ježíš přinesl svým apoštolům, svým učedníkům. Jestli v nás už ten pokoj je, děkujme za něho a buďme si jistí, že bude ještě větší.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.05.2023 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Tak, děcka, já napřed půjdu něco povídat dospělým, bude to chvilku, a potom přejdu k vám. Asi jste si všimli, že jsme udělali takovou věc, která se nedělává, a sice že teda ministranti během vzývání Ducha svatého roznesli sedm svící, které připomínají právě dary Ducha svatého. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slavíme Hod Boží svatodušní, třetí největší svátky liturgického roku. Přesto tyto svátky mnoho lidí ani nezaregistruje. Pro lidi nevěřící zpravidla je to obvyklý víkend. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Dnešní den je den, kdy si připomínáme, že dostáváme od Pána Boha dary. Apoštolové ve večeřadle dostali dary Ducha svatého. Vy dostanete ten dar samotného Pána Ježíše. My si dnes máme znovu, hlavně asi my dospělí, uvědomit, připomenout, že ty dary nedostáváme proto, že jsme dobří (dary Ducha svatého dostali hříšní, chybující apoštolové), ale dary dostáváme proto, že dobrý je Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, bude, myslím, dobré uvědomit si, kam nás dnešní slavnost vede, kam jsme se to dostali. Když prožíváme něco s Ježíšem, tak nás to zavádí do různých prostředí: Zvěstování – nazaretský domek, Narození Páně – v Betlémě jeskyně, chlév. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Když bychom se, bratři a sestry, někoho nevěřícího zeptali, co že dnes slavíme za svátek a jestli je vůbec nějaký svátek, tak by asi většina těch lidí pokrčila rameny a řekli by, že neví. Můžeme na jednu stranu říct: „Je to jejich chyba, mají se zajímat“, ale na druhou stranu je to otázka k zamyšlení i pro nás. Více...