Rubrika
HomiliePane Bože, pomoz mi, ať dobře používám ty dary, které jsi mi dal
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Tak, děcka, já napřed půjdu něco povídat dospělým, bude to chvilku, a potom přejdu k vám. Asi jste si všimli, že jsme udělali takovou věc, která se nedělává, a sice že teda ministranti během vzývání Ducha svatého roznesli sedm svící, které připomínají právě dary Ducha svatého. A roznesli je, řekli bychom, po kostele. Já jsem i přemýšlel, kam dál, víc dozadu je dostat. Potom jsem to zavrhnul, protože jsem si říkal, aby se nestalo nějaké neštěstí. Symbolika, ta myšlenka, je asi tato. Dary Ducha svatého mají proniknout náš každodenní život. Dary Ducha svatého mají být s námi tam, kde my jsme. Ovšem platí zde zásada, kdo prosí, dostane. Duch svatý svoje dary nabízí, ale nevnucuje. Čeká tedy, že my o ně požádáme.
Dnes také slavíme narozeniny církve. Je to den, kdy církev se projevila. Otevřeli dveře, vyšli ven z Večeřadla a začali mluvit. Předtím se báli a měli dveře zavřeny, jak jsme to slyšeli v evangeliu.
Když se mluví o církvi, tak si máme uvědomit, že církev církví dělá právě Duch svatý. Kdyby tam nebyl Duch svatý, tak by to byla pouhopouhá instituce s nějakými pravidly. Duch, ve staré češtině to znamenalo dech, a to svatý znamená, že to přichází od Boha, že to není dílo člověka. Že tedy Duch je ten, kdo dává dech. Co žije, dýchá. Pokud něco nedýchá, tak je to mrtvé. A my si máme uvědomit, že máme dýchat, v církvi. O církvi mluvíme také, že má být společenstvím.
Byli společně všichni pohromadě. Nejenom že tam byla jejich těla, ale také tam byla jejich duše. Oni byli nasazeni, oni byli zapáleni tady pro tuto věc. Můžeme říci, že církev má být takovou záchrannou stanicí. Nemá být klubem, ale má být záchrannou stanicí.
Vypráví se, jak na pobřeží Kalifornie bylo velmi nebezpečné místo, kde byly útesy a mnoho lodí tam ztroskotalo. Několik mladých lidí z blízkého města si řeklo, že to tak nejde, a tak koupili starou loďku, a když měli volno, tak tam drželi hlídky, varovali ty lodě, které jely na ty útesy, a když bylo potřeba, tak i zachraňovali. Protože byli velmi obětaví, počet zachráněných stále rostl, a také se stalo to, že zachránili někoho vlivného a bohatého, tak ten člověk se jim chtěl odvděčit, a tak jim nakoupil vybavení. Jak měli dobré vybavení, zachraňovali čím dál tím víc lidí. Přišli další sponzoři, a ti říkali: „Ale vždyť vy tady nemáte žádné zázemí.“ Tak tam postavili jednak sklady, haly, kde byly všechny ty věci, všechno to vybavení, ale také tam postavili vlastně to, co bychom označili jako restauraci, právě jako ten klub.
Do záchranné stanice se hlásilo čím dál tím víc lidí, ale čím dál tím méně z nich bylo ochotno vyjíždět na to moře a zachraňovat ty trosečníky. Po nějaké době se z toho stal úplně jenom klub a ta záchranná stanice tomu byla na překážku. V tu chvíli několik mladých si uvědomilo a říká: „Ale to ztratilo význam. To ztratilo to původní poslání.“ A tak se oddělili a o kus dál založili novou záchrannou stanici. Ale vedlo se jim úplně stejně, a po čase se toto celé opakovalo.
Právě slavnost Seslání Ducha svatého nám připomíná poslání církve. Díváme se na ten první den, na ty první okamžiky, a máme si uvědomit, to je ideál. Chceme být podobni aspoň trochu apoštolům, chceme mít to nadšení, chceme mít to zapálení, chceme být těmi, kteří nabídnou záchranu – záchranu v evangeliu. Ať tedy myslíme na to, že i naše farnost má být záchrannou stanicí, ne jenom nějakým elitním klubem.
A já už teď půjdu k dětem. První svaté přijímání většinou bývá pozdějc, až po Seslání Ducha svatého, takže je to takový dnes trošku výjimečný den, bude se vám to lehko pamatovat. A já jsem si začal vzpomínat dneska ráno na to, jaké to bylo, když já jsem byl u prvního svatého přijímání. No, bylo nás teda víc, ta farnost byla taky větší, ale, děcka, celou dobu jsme stáli, jo? To bylo hrozný. A já vím, že jsem se bál, aby se mi neudělalo špatně, aby se tam někde neskácel. Tak jsem to teda přežil, a z toho jsem měl asi největší radost. Co to potom znamenalo nebo co vlastně jsem získal, to jsem pochopil až později.
Ale já jsem si pro vás nachystal takový příběh. Je o kameni. Do jednoho města vedla silnice, dost frekventovaná. A naráz jedno dne ráno se z ničeho nic na té silnici objevil kámen. Někdo ho tam asi dal, prostě nikdo nevěděl. Přes noc se tam objevil velký kámen. Tak co. Brzdilo to dopravu, řidiči troubili, dělaly se kolony, hlásili to v Zelené vlně, kdo může, aby to objel.
A teď, co s tím? Za nějakou krátkou dobu se u toho objevila městská policie a začali vyšetřovat, kdo to tam dal, jak to tam dal. Dopoledne v deset hodin přišli rozhořčení občané na radnici za panem starostou, co s tím bude dělat. Potom odbory vyhlásili stávku. Napřed teda řekli, že pohotovost, potom bude stávka na tři dny, jestli kámen nezmizí.
Odpoledne přišli studenti ze školy. Začli zkoumat, co to je za kámen a jak vůbec se to tam mohlo dostat. A odpoledne dokonce někteří rozhořčení občané založili politickou stranu na protest proti kamenu. A ten kámen tam pořád ležel a brzdil tu dopravu, všichni ho obcházeli. Až úplně na večer, už se skoro stmívalo, jel kolem jeden člověk, který prodával zeleninu. Jel se svou rozhrkanou dodávkou, ve které vezl to, co neprodal, a když uviděl, jak tam ten kámen leží, tak zastavil, zajel s tím autem na bok. Protože věděl, co se má dělat, tak dal za auto trojúhelník, aby ho nikdo nesrazil. Prohlídl si ten kámen, potom vzal velikou tyč a s pomocí té tyče ten kámen odšoupal na stranu, aby byl ten kámen pryč ze silnice.
Dalo mu to hodně práce a trvalo to dost dlouho. A jak takhle ten kámen soukal, tak se objevila obálka. Pod tím kamenem byla veliká obálka. A když to teda otevřel, až ten kámen odšoupal, odstrkal pryč, tak v té obálce jednak byl šek na peníze, dost vysoká částka, ale hlavně tam byl dopis. A z toho nebylo úplně poznat, kdo tam ten kámen dal, ale napsal ten dopis ten, kdo tam ten kámen dal, s tím, že psal v tom dopise: „Čekal jsem, kdo bude používat dary, které máme všichni. Čekal jsem, jak dlouho to bude trvat, než se najde člověk, který bude používat rozum, ruce a nohy. Sílu, ale i moudrost, aby odstraňoval překážky ze života.
Ti všichni povídali, ti všichni zakládali nějaké strany, protestovali, ale tento jediný člověk použil svůj rozum, a potom i svoje ruce, nohy, sílu k tomu, aby tu překážku odstranil. K tomu je Duch svatý. A vy ode dneška budete mít větší přístup k Pánu Ježíši. A tak mu taky můžete říkat, protože Duch svatý, Pán Ježíš, Bůh Otec, to je trojice, oni patří k sobě, tak je jedno, ke komu z nich se budete modlit, koho z nich budete oslovovat. Ale já bych měl takovou prosbu, abyste častěji, nebo pokud možno co nejčastěji říkali: „Pane Bože, Pane Ježíši nebo Duchu svatý, to je jedno, pomoz mi, ať dobře používám ty dary, které jsi mi dal, to co umím. Hlavně svůj rozum, svoje ruce a svoje nohy.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.05.2023 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vrací zpátky do Velikonoční neděle navečer. Pro Izraelity doba po západu slunce, tedy ten večer, je začátkem nového dne. Svatý Jan chce říct, Ježíšovo zmrtvýchvstání je začátkem nové etapy, je to velmi důležitý moment. A proto k tomu přidává: „Prvního den v týdnu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slavíme Hod Boží svatodušní, třetí největší svátky liturgického roku. Přesto tyto svátky mnoho lidí ani nezaregistruje. Pro lidi nevěřící zpravidla je to obvyklý víkend. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Dnešní den je den, kdy si připomínáme, že dostáváme od Pána Boha dary. Apoštolové ve večeřadle dostali dary Ducha svatého. Vy dostanete ten dar samotného Pána Ježíše. My si dnes máme znovu, hlavně asi my dospělí, uvědomit, připomenout, že ty dary nedostáváme proto, že jsme dobří (dary Ducha svatého dostali hříšní, chybující apoštolové), ale dary dostáváme proto, že dobrý je Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, bude, myslím, dobré uvědomit si, kam nás dnešní slavnost vede, kam jsme se to dostali. Když prožíváme něco s Ježíšem, tak nás to zavádí do různých prostředí: Zvěstování – nazaretský domek, Narození Páně – v Betlémě jeskyně, chlév. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Když bychom se, bratři a sestry, někoho nevěřícího zeptali, co že dnes slavíme za svátek a jestli je vůbec nějaký svátek, tak by asi většina těch lidí pokrčila rameny a řekli by, že neví. Můžeme na jednu stranu říct: „Je to jejich chyba, mají se zajímat“, ale na druhou stranu je to otázka k zamyšlení i pro nás. Více...