Rubrika
HomilieV tichu o dary prosit, a potom je začít používat
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slavíme Hod Boží svatodušní, třetí největší svátky liturgického roku. Přesto tyto svátky mnoho lidí ani nezaregistruje. Pro lidi nevěřící zpravidla je to obvyklý víkend. Je to dáno tím, že není žádné volno. Ale i mnoho lidí věřících si řekne: „Aha, je neděle.“ Ale že by ta neděle byla něčím zvláštní?
Svatodušní svátky nemají žádné lidové zvyky, jako mají Vánoce koledu a Velikonoce pomlázku. A na Svatodušní svátky si ani zpravidla neposíláme pozdravy. Na Vánoce, na Velikonoce ano, ale na Svatodušní svátky ne. Musím se pochlubit, já jsem ránu jednu esemesku dostal a měl jsem z ní velikou radost.
Bratři a sestry, bylo by škoda, abychom neoslavili Svatodušní svátky, abychom přešli svátky letnic, ve kterých si připomínáme příchod Ducha svatého.
Skutky apoštolů, první čtení nás vedlo do toho okamžiku letnic, kdy se to stalo. Evangelium nás vedlo o 50 dnů předtím, o 50 dnů dříve, do velikonoční neděle. Ale oba ty texty spolu souvisí. Je zajímavé, jak spolu souvisí, řekli bychom, v takových detailech. Vyplývá z toho, že svatý Jan, který psal poslední, zřejmě znal Lukášovo dílo Skutky apoštolů a navazuje na to. Když líčí svatý Jan, jak apoštolové byli ve večeřadle v té velikonoční neděli, tak píše: „Ježíš přišel tam, kde byli učedníci.“ Ale když mluví Lukáš o té stejné skupině na tom stejném místě o 50 dnů později, tak říká: „Všichni byli společně pohromadě.“
Když se čte evangelium a slyšíme o tom, jak Ježíš přichází do večeřadla, kde byli učedníci ze strachu za zavřenými dveřmi, tak tam ten strach, bázeň, obavy doslova cítíme. A cítíme z toho, jak každý z nich tam byl vlastně sám v nějakém svém koutku, který si vytvořil, se svými obavami, se svým strachem z budoucnosti. A naopak svatý Lukáš nám říká: „Oni tam nejenom byli fyzicky jeden vedle druhého, ale oni byli spolu, oni tam byli kvůli společné věci, oni se sjednotili.“
Bratři a sestry, uvědomme si, že obě ty události, to hlavní, se vždycky událo vevnitř. Teprve potom, až dojde k té vnitřní proměně, člověk muže vyjít ven a něco začít dělat nebo říkat.
Ježíš přichází k apoštolům do večeřadla. V tu chvíli to večeřadlo se vlastně podobá hrobu. Je zabarikádované, zavřené, plné strachu. Hrob v tu chvíli už je prázdný, kámen je odvalený, ale apoštolové to musí nějakým způsobem do sebe vstřebat, aby mohli jít dál.
Ježíš přichází a zdraví je: „Pokoj vám.“ Můžeme říci, Ježíš, který dobře ví, co apoštolům chybí, co je trápí, co jim schází, tak také zná, řekli bychom, tu náplast na to, to řešení, ví, jak z té situace. On ví, že jim chybí pokoj, a proto jim ho přeje.
Bratři a sestry, Duch svatý je ten, který i nás uschopňuje, abychom viděli, co kde chybí, a abychom to tam jím vedení dokázali přinášet.
„Po těch slovech jim ukázal ruce a bok.“ Je to gesto velmi symbolické. Ruce, jsou to ty stejné ruce, které na Zelený čtvrtek apoštolům umyly nohy. Ruce člověka dokáží něco vyrobit, dokáží pomáhat, ale dokáží také uhodit, dokáží ublížit. Ježíš, Boží Syn, si nechal ruce přibít na kříž, aby řekl: „Bůh vám nikdy neublíží. Bůh nebude ten, který by vás chtěl ničit, ale Bůh je ten, který vám umývá nohy.“
Bok - bok je symbolickým místem, odkud se člověk rodí. Z nitra matky vychází nový život. Z boku Krista se všichni znovu rodíme.
A nakonec Ježíš vlastně přikazuje apoštolům: „Přijměte Ducha svatého!“ Na konci této krátké věty je vykřičník. Přijměte ho! Je to na vás. On přichází, on je nachystaný rozdávat své dary, ale otázka zní: „Jste vy ochotní je přijmout?“ A Ježíš říká: „Neváhejte, přijměte!“
Vdechl na apoštoly. Je to gesto, které je v Novém zákoně zcela ojedinělé. Ve Starém zákoně je dvakrát. Při stvoření člověka Bůh vdechl člověku dech života, a v knize proroka Ezechiela, kdy Ezechiel vidí suché kosti a zase Bůh vdechl těmto suchým kostem dech života a ony ožily.
Kdo je ta třetí Božská osoba, Duch svatý? Z pravidla je právě srovnáván s dechem, s dechem života. Co žije, dýchá. Naopak, co nedýchá, už je mrtvé. O Duchu svatém nedokážeme říci mnoho v tom smyslu, že bychom ho nějak byli schopni popsat. Ale co dokážeme a z čeho ho dokážeme nějakým způsobem uchopit, přiblížit se k němu, jsou účinky, to co on dělá, to co koná. Duch utěšitel, Duch přímluvce, Pomocník, Dárce darů.
Bratři a sestry, dary Ducha svatého můžeme rozdělit do takových dvou velkých skupin. Mluvil o tom právě svatý Pavel v Listě Korinťanům, a říká: „Ty dary jsou na jedné straně mimořádné.“ To je třeba to, kdy apoštol Petr začal kázat a všichni ti lidé z těch různých zemí, kteří tam byli, mu rozuměli. To byl zázrak, který se od té doby ještě několikrát zopakoval v dějinách církve, ale je to něco mimořádného. A pak jsou dary Ducha svatého, které nemůžeme označit jako mimořádné. Jsou to dary, které nás mají provázet každý den našeho života. Co to je? No, to je třeba to, že z těch apoštolů, kteří se tak hrozně báli, se stali lidé odvážní. Že z těch apoštolů, kteří o Velikonocích, ještě než přišel Pán, přemýšleli, kdo z nich kam uteče, jak si zachrání život, tak potom dokázali vytvořit to, čemu se říká to společenství. A tady tyto dary, tyto projevy Ducha svatého, které v sobě nemají nádech žádného zázraku, ale jsou to také takové zázraky, které Duch svatý koná pro každého z nás, tyto jeho dary a tyto jeho projevy nás mají provázet.
Dnes končí doba velkonoční. Začne liturgické mezidobí, doba, která má právě takový nádech všednosti. My si máme uvědomit, že Bůh nás chce provázet naší všedností. Chce být s námi tam, kam půjdeme, tam kde budeme, a podporovat nás svými dary. Ale jak jsem říkal v průběhu promluvy, všechno to začíná uvnitř. O ty dary je potřeba prosit, ty dary je potřeba přijmout, někde v tichu, v modlitbě, a potom je možné otevřít dveře, vyjít ven a ty dary začít používat. Oba ty momenty, obě ty fáze jsou velmi důležité a bez nich by to nefungovalo. V tichu o dary prosit, a potom je začít používat. Když takto přijmeme dary Ducha svatého, tak nejlépe oslavíme toho, který nám je sesílá.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.05.2023 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nás vrací zpátky do Velikonoční neděle navečer. Pro Izraelity doba po západu slunce, tedy ten večer, je začátkem nového dne. Svatý Jan chce říct, Ježíšovo zmrtvýchvstání je začátkem nové etapy, je to velmi důležitý moment. A proto k tomu přidává: „Prvního den v týdnu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Tak, děcka, já napřed půjdu něco povídat dospělým, bude to chvilku, a potom přejdu k vám. Asi jste si všimli, že jsme udělali takovou věc, která se nedělává, a sice že teda ministranti během vzývání Ducha svatého roznesli sedm svící, které připomínají právě dary Ducha svatého. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Dnešní den je den, kdy si připomínáme, že dostáváme od Pána Boha dary. Apoštolové ve večeřadle dostali dary Ducha svatého. Vy dostanete ten dar samotného Pána Ježíše. My si dnes máme znovu, hlavně asi my dospělí, uvědomit, připomenout, že ty dary nedostáváme proto, že jsme dobří (dary Ducha svatého dostali hříšní, chybující apoštolové), ale dary dostáváme proto, že dobrý je Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Bratři a sestry, bude, myslím, dobré uvědomit si, kam nás dnešní slavnost vede, kam jsme se to dostali. Když prožíváme něco s Ježíšem, tak nás to zavádí do různých prostředí: Zvěstování – nazaretský domek, Narození Páně – v Betlémě jeskyně, chlév. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Seslání Ducha Svatého
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,1-11; ž. Žl 104; 2. čt. 1 Kor 12,3b-7.12-13; evang. Jan 20,19-23;
Když bychom se, bratři a sestry, někoho nevěřícího zeptali, co že dnes slavíme za svátek a jestli je vůbec nějaký svátek, tak by asi většina těch lidí pokrčila rameny a řekli by, že neví. Můžeme na jednu stranu říct: „Je to jejich chyba, mají se zajímat“, ale na druhou stranu je to otázka k zamyšlení i pro nás. Více...