Rubrika
HomilieNašimi vztahy jsme bohatí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad dnešním prvním čtením.
„Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista.“ Ten, kdo sestavoval lekcionář, tak nás ochudil o úvodní větu, která vysvětluje proč a jak se dostal Filip do hlavního samařského města. A sice ta věta zní asi tak, že po ukamenování Štěpána se strhlo pronásledování a učedníci se rozprchli na různá místa mimo Jeruzalém.
To hlavní samařské město nebo to Samaří vůbec není daleko od Jeruzaléma, ale máme si uvědomit, že tato mise nebyla plánovaná. I my prožíváme období, kdy mnohé naše plány vzaly za své, kdy musíme improvizovat, kdy to musíme měnit a měli bychom si položit tu otázku, kterou si položil Filip: Když už jsem teda tady, když už jsem se sem dostal, tak co mám udělat, abych to obrátil v dobré?
Právě v tom máme tu svobodu, že je na nás, jak se postavíme ke konkrétní situaci. Buď to můžeme ještě zhoršit, anebo to můžeme obrátit v dobré. Někdy to jde jenom o trošku, někdy o víc. Filip to tady obrátil, řekli bychom, o dost. To, co vypadalo jako neštěstí, to pronásledování a to, tak to obrátil ve velký zisk.
Pár slov tady o tomto Filipovi. My známe Filipa apoštola, který je jmenován na pátém místě. To je zajímavé. První je vždycky Petr, Ondřej, Jakub, Jan a potom je tady Filip. Ale to je jiná postava. Tento Filip je jáhen, který je jmenován hned na druhém místě po Štěpánovi. Autor Skutků svatý Lukáš chce, aby bylo jasné, že nejenom Štěpán byl plný milosti a síly. Nejenom Štěpán byl zapálený pro Krista, ale i ti další jáhni. I ti další, kteří jsou tam jmenováni, tak jak se říká, byli nadšení a šli do toho naplno.
Tento Filip, který je ustanoven k tomu, aby pečoval o ty chudé u stolu, aby měl tedy na starosti především charitu, tady slyšíme, že dělá úplně něco jiného. Zase, pracuje mnohem víc, než by se od něho očkávalo. Není to tak, že by si řekl: „Tak tohle nemám v popisu práce, to nemám v referátě, tohle mě nezajímá.“ Dělá, co může, dělá, co vidí, že je dobré a že je to potřebné. Říkáme tomu, že je to opravdu člověk, který se angažuje a je tam s takovým plným nasazením.
Tento Filip byl Izraelita, ale s největší pravděpodobností se narodil mimo Izrael. Taky to jméno Filip je řecké jméno a doslova to znamená „milovník koní“. To, že se Filip narodil mimo Izrael, má jednu výhodu – nemá předsudky. V Janově evangeliu čteme o tom, že Židé se se Samařany vůbec nestýkají. Nemluví spolu, nenavštěvují se, nestýkají se. Filip nemá tady toto zakódované. Nebyl v tom vychován. Byl vychován jinde, a proto tedy je schopen i mezi Samařany hlásat Krista. Nehlásá sebe, hlásá Krista.
Co vlastně tam říkal? Co říkali apoštolové a ti další evangelizátoři, hlasatelé evangelia? Neměli žádnou příručku, neměli žádný katechismus, nebyli vybaveni žádnou knihou, ale hlásali zvěst. My to slyšíme, hlásali radostnou zvěst. A v čem to je, ta radostná zvěst? V čem to spočívá?
Říkali: „Ježíš Kristus je Boží Syn, který ve shodě s Písmem za nás zemřel, za hříšníky, a ve shodě s Písmem třetího dne vstal z mrtvých.“ Tečka. To je celá ta zvěst. A toto ty lidi naplňovalo takovou velikou radostí. Proč? No, protože to bylo a je to pořád stejné. Když je nějaký problém, ti nahoře se schovají, někde utečou, tři, čtyři neděle o nich není slyšet, neví se o nich, jestli náhodou neumřeli, a pošlou dolů akorát nějaký papír, nějaký formulář, eventuelně vypíší daně. Ale jinak se většina z nich nestará a nezajímá o to, co se děje dole.
A tady naráz Filip plus další přicházejí a říkají: „My vám zvěstujeme Boha, který poslal svého Syna, a ten umřel za mě, za tebe, za tebe, za tebe, a každého z nás zná jmenovitě. A pro mě, pro tebe, pro každého z nás vstal z mrtvých. Ten Bůh tě zná.“ A to byla obrovská radost. To byla obrovská změna, a to ty lidi právě naplňovalo tou radostí a bylo to tak přitažlivé.
To líčení Filipova působení pokračuje tím, že „z mnoha posedlých vycházeli nečistí duchové“. Nemusíme hned myslet na film Exorcista nebo podobná díla, kde je to líčeno v té, řekli bychom, nejdrastičtější podobě a velmi dramaticky. V dějinách se to vyskytlo, to je všechno pravdivé, ale jinak ten Zlý na to jde jinak, mnohem nenápadněji. Bere nám sebedůvěru, snaží se nám nahnat strach. A sice tím, že nám vnucuje takové myšlenky a pocity jako: „Nic neumíš, nejsi k ničemu, nemáš žádnou cenu, nikdo o tebe nemá zájem, pro nikoho nic neznamenáš. Když tu nebudeš, nikdo si toho ani nevšimne.“ A podobně. A takto ten Zlý podlamuje právě naše sebevědomí.
A to souvisí s tou zvěstí a je to ta první věc, kterou vlastně zvěstoval ten Filip. Říká: „Nebojte se. Nemáte důvod, proč se bát. Je tu Bůh, který o vás ví, je tu ten, pro kterého máte cenu.“ Jakou cenu? No, velikou. Cenu krve Ježíše Krista. On umřel za mě za tebe, za každého z nás. Tak velkou cenu Bůh zaplatil. Máme tedy velikou cenu.
To je tedy jedna věc – osvobození tady od tohoto, co přináší evangelium. A potom se tam mluví o tom, že uzdravoval mnoho ochrnulých a chromých. Rozdíl mezi ochrnulým a chromým, to by bylo na nějakou lékařskou přednášku, ale o co tam v zásadě jde? Ochrnulý, chromý nevládne svými údy – rukama, nohama, případně něčím dalším. Ale stačí nám ty ruce, nohy. Nemůže se hýbat. Nemůže dojít na návštěvu, nemůže si dojít nakoupit, nemůže udržovat kontakty.
Zase, vlastně žijeme v době, kdy byly zastaveny ty kontakty. Na jedné straně bychom měli děkovat Pánu Bohu, že se to nestalo třeba před pětadvaceti lety, kdy internet měli vojáci, mobil měl málokdo a bylo by to ještě mnohem horší.
Tedy to, že ten Filip vlastně tam ukazuje a pomáhá obnovovat ty kontakty, ukazuje na podstatu lidského života. My, když se to dneska začíná vracet (ono to nebude stejné, jak to bylo předtím, a bude to trvat dlouho), tak bychom to měli ocenit. Měli bychom si uvědomit: „Aha. Našimi kontakty, našimi vztahy jsme bohatí.“ Měli bychom za to děkovat a měli bychom si toho vážit. A měli bychom právě o tyto vztahy pečovat, aby byly co nejpevnější. Protože pevnost těch vztahů se ukáže právě v okamžicích, kdy přijde nějaká krize.
Takže když si to dali obyvatelé Samařska všechno dohromady, koho jim Filip zvěstuje, v čem jim přináší to osvobození, jakou cestu jim ukazuje, prohloubení těch vztahů, tak celé město se z toho převelice radovalo. Není tam řečeno, že radost byla veliká. Protože veliká radost bývá chvíli – den, dva, a pak to končí. Ale „celé město se z toho převelice radovalo“. A cítíme tam vlastně, že ten svatopisec chce říct, že to byl takový stav, že žili tady v tomto stavu té radosti, kdy objevili veliký dar a zjistili, že jim to pomůže. Ne, že by se ostatní starosti ztratily, ne že by neměli už potom žádné problémy, to ne, ale zjistili, že je tu něco, co je posiluje, ale hlavně že je tu někdo, Bůh, kdo o ně pečuje a kdo jim pomáhá.
Bratři a sestry, z každé bohoslužby bychom měli odcházet s radostí. Měli bychom odcházet naplnění radostí. Jednak z toho, že jsme se setkali mezi sebou, ale především, že jsme se setkali s naším Pánem Ježíšem Kristem.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.05.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, text z evangelia, který jsme slyšeli, je velmi poetický a na první přečtení si možná ani neuvědomíme, že to Ježíš řekl na Zelený čtvrtek. Je to velekněžská modlitba, je to jeho závěť, jeho řeč na rozloučenou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, chtěl bych jenom kratince připomenout dnešní den modliteb za pronásledované křesťany. Mluvilo na toto téma také vlastně druhé čtení, kdy apoštol Petr připomíná a říká: „Ježíš Kristus byl odstraněn pro to, co říkal,“ a mnoho jeho učedníků trpí právě proto, že se hlásí k Ježíšovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, svatý Petr dnes svým posluchačům, nebo adresátům toho listu, říká, že mají být stále připraveni obhájit se před každým, kdo se ptá po důvodech naší naděje. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
6. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čtení Sk 8,5-8.14-17; 2. čtení 1 Petr 3,15-18; evangelium Jan 14,15-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám může připadat jako taková hra se slovíčky – „budete-li zachovávat …, budete mít …, jestliže mě milujete, já vás budu milovat, Otec mě miluje …“ a takhle. Je nám to trošku cizí, protože jsme skutečně lidé jiné kultury, vyjadřujeme se jinak, ale tak, jak to bylo v evangeliu, tak to jsou slova, která používá Bible – Starý zákon, takže pro Ježíšovy posluchače to bylo srozumitelné. Více...