Rubrika
HomiliePravá svoboda
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí. Je to člověk, který se narodil jako slepý. To znamená vlastně, Ježíš udělal něco, co v té době opravdu, jak oni říkají, to se nestalo, naprosto něco nevídaného. Ježíšovi příznivci říkají: „Musí tento člověk být poslaný od Boha. To jinak nikdo nedokáže.“ Ježíšovi odpůrci zase říkají: „Je sobota. Porušil sobotu. To není možné.“
Ta debata je poměrně vyhrocená, ostrá. Pak dojde k tomu, že toho uzdraveného člověka farizejové vyženou ze svého shromáždění.
A teď Ježíš mluví ke svým odpůrcům, ke svým nepřátelům a snaží se jim to celé vysvětlit, celé svoje snažení, celé svoje působení. Začíná takovým tím slavnostním úvodem, tím: „Amen, amen.“ Ježíš tady tím chce říct: „Dejte si pozor, co teď uslyšíte.“ Jako, já vám teď chci sdělit něco velmi důležitého. Není to tak, jako když se sejdou dva lidi na náměstí a chvíli si vykládají. Jde opravdu o něco zásadního a stále platného.
Žijeme zrovna v momentě, kdy vycházejí různá nařízení, dneska platí, zítra neplatí a podobně. A jak jsem slyšel jeden názor, nebo spíš takovou zkušenost, právě to byl takový stesk: „Já už vlastně ani nevím, čím se mám řídit, co je v platnosti.“ Protože se to opravdu chrlí a neví se. Ježíš, když něco říká, tak vlastně říká jenom zásadní věci, o kterých říká: „A toto platí stále. S tím můžete počítat, že to bude v platnosti dnes, ale taky zítra a taky za sto let a pořád.“
Vypadá to na první pohled, že jsou to dva příběhy, dva takové příměry. Prvně: „Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy.“ Do každé místnosti se normálně chodí dveřmi. Oknem už není normální. V době, kdy žil Pán Ježíš, tak většina těch domků byla hliněných, takže velmi častý způsob, jak se tam dostávali zloději, bylo to, že prokopali díru skrz tady tu hliněnou stěnu. Ježíš tedy říká: „Já vcházím dveřmi. Tedy vcházím tím správným způsobem, chovám se správným způsobem.“
Už minulý týden bylo slyšet: „A za chvilečku se to vrátí všechno k normálu. Vrátíme se k normálnímu způsobu života.“ My bychom si měli položit jinou otázku: K jakému způsobu života se vrátíme? Bude dobrý? Protože to, že se o něčem řekne, že je něco normálního, tak to se říká o nějakých věcech, událostech nebo činnostech, které dělá hodně lidí. Takže z tohoto pohledu je nenormální chodit do kostela, protože u nás chodí málo lidí do kostela v neděli. Normální je do kostela nechodit. Ale cítíme to. Nejde o to, jestli je něco označeno jako normální nebo nenormální, ale jde o to pojmenovat ty věci, co je dobře a co je špatně. A Ježíš říká: „Já se chovám, postupuji dobrým způsobem. Dívejte se na mě a můžete mě kopírovat.“
Je tam vlastně nějakým způsobem potom naznačena činnost toho pastýře, tedy volá ovce jménem a vyvádí je. Zase i v této, řekli bychom, obtížné době si máme uvědomit, že pro Boha nejsme jenom nějaká masa, nějaká hromada lidí, ale že nás zná jménem, že ví o každém z nás. Znát někoho jménem (teď nemám na mysli příjmení, ale opravdu to jméno), znát ho, to znamená mít k němu nějaký vztah. Když většinou vím, jak se ten člověk jmenuje, tak zpravidla i dokážu říct, jak vypadá. Dokážu si ho vybavit. Zkrátka a dobře, není to někdo vzdálený, ale je mi blízký. A o toto tady jde. Máme si uvědomit, že jsme Bohu blízcí.
„Jdu před nimi, oni mě následují.“ Jdu před nimi. Teď kolik politiků se schovalo. Kolik lidí naráz tři neděle nebylo vidět. Že jo? Teď se spekulovalo, že je mrtvý a podobně. A nakonec řekli: „Ne. On se tak bál, že se schoval.“ Ale Ježíš je ten, kdo jde první a vyvádí ty ovce z ovčince ven. Protože přes den ovce mají být na pastvě. V ovčinci jsou jenom v noci. Ovčinec je místo bezpečí, ale místo pro život ovce je pastvina. To je ta svoboda, to, co jsem zmiňoval na začátku mše svaté. Ale ta skutečná svoboda.
Ježíš se pokouší svým odpůrcům to vysvětlit, ale oni to nepochopili, a tak on to nevzdá a zopakuje to. De facto zopakuje to stejné, ale jak říkám, ono to vypadá, že jsou to dva příměry, ale je to jenom jeden, kdy v tom druhém on to řekne víc zřetelně: „Já jsem ty dveře.“ V prvním říká: „Já vcházím dveřmi,“ ale pak říká právě: „Já jsem ty dveře.“
Abychom to pochopili, bude dobré připomenout si to, co se učí děti v náboženství. Učí se, že Bůh stvořil svět. Ale ta věta tady nekončí. Ona pokračuje. Bůh stvořil svět a stále udržuje jeho existenci. A teď je ta tečka. A to je právě to, co míní Ježíš tady tím příměrem, kdy říká: „Já jsem ty dveře,“ to je to „já jsem to stvořil“, ale: „Já vcházím těmi dveřmi.“ Já jsem tomu dal ten řád a já ten řád zachovávám. Já ten řád respektuji.
Jsme velmi často svědky toho, že ten zákonodárce si sám pro sebe udělá nějakou výjimku, aby nemusel. Ježíš si pro sebe žádnou výjimku nedělá, ale naopak to zachovává. Tak oběma těma příměry Ježíš chce říct to: „Můžete mě napodobit.“ Kdyby byl Ježíš z Nazaretu člověk, tak bychom řekli, že je pyšný. Ale je to Boží Syn, takže on to říct může. Může říct: „Dívejte se na mě, dívejte se na má slova a napodobujte mě, a to vám dá pravou svobodu. To vás dovede k tomu, že budete žít v pokoji, který bude ve vás, a potom budete schopni ten pokoj dávat a přenášet i na ty, kteří jsou kolem vás.
Kéž se nám to s Ježíšovou pomocí aspoň trošku podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. Více...