Rubrika
HomilieJežíš nabízí svobodu i pocit ochrany
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku. Je to tedy promluva ryze náboženská. To, co říká Pán Ježíš o tom ovčinci, o těch dveřích, to pochází z občanského, cizím slovem z profánního života, to je civilní přirovnání, velmi civilní. Tam vlastně se vůbec o náboženství nemluví. K tomu náboženství tam má člověk dojít.
V prvním čtení jsme slyšeli řeč, nebo závěr té řeči (čteme to už od Velikonoc), závěr té řeči, který byl takový velmi úderný, až nepříjemný: „Ať je celému izraelskému národu jasno: Pánem a Mesiášem Bůh ustanovil Ježíše Krista, kterého vy jste zabili!“ Petr věděl, že před ním v tom davu stojí i lidé, kteří opravdu byli účastni těch velikonočních událostí a kteří tam křičeli to: „Ukřižuj!“ Ale takováhle řeč, no to když někdo řekne, lidsky vzato, ti lidé by se měli otočit a jít pryč. Ale čteme další větu: „Proniklo jim to do srdce a ptali se: ‚Co máme dělat?‘“
Naopak v evangeliu, asi v polovině toho evangelia, jsme četli: „Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.“ A Ježíš pokračuje.
Víte, pro náš život už je důležitý i tady ten fakt, že Ježíš, Boží Syn, stojí v roli neúspěšného kazatele. My jsme z těch různých filmů zvyklí, že za Ježíšem jdou velké davy a nadšeně ho následují, ale tady slyšíme něco úplně jiného. Nepochopili, nechtěli, nebyli schopni, nepochopili. I my se dostáváme dost často do situace, kdy si říkáme: „Nechápou mě. Usiluji o něco, o něco se snažím a ti okolo prostě to nechápou, neberou to.“ Tady je dán návod, jak se zachovat: Nepropadat malomyslnosti, nepropadat panice, ale zkusit to znovu, po dobrém. Ježíš – nepochopili jeden příklad, dává druhý. On se sníží, on sejde ještě o několik stupňů níž a podá nové vysvětlení té otázky, o které mluví.
Ještě něco malinko k tomu prvnímu čtení. Oni se ptají: „Co máme dělat?“ Všimněme si – od diskuze to přechází do akce. Vždycky, aby to bylo kompletní, tak člověk o něčem přemýšlí a pak musí něco udělat. Z toho, co vymyslí, na co přijde, musí vyvodit nějaké praktické závěry. A takhle to platí i v náboženství. V náboženství to není jenom záležitost toho, že se budeme bavit, jak se říká, budeme diskutovat u kávy, u piva nebo kdekoliv jinde, že to budou takové nezávazné hovory. Ne, z toho musí vyjít nějaký konkrétní závěr, něco, o čem si řeknu: „Tak, a to půjdu a to udělám!“
A teď se ještě kratince zastavme u toho, co říká Ježíš: „Já jsem dveře.“ Tady vidíme obrovskou pokoru Pána Ježíše. Ten příměr, tak to je naprosto geniální. Je to jednoduché, geniální a pochopitelné pro toho, kdo to pochopit chce. Dveře v té době měli všichni, okno ne. Byly domy, kde byla jenom malá díra ve zdi na větrání nebo to bylo úplně zazděné, aby se tam nikdo nedostal, ale dveře měli. Tedy on mluvil ke všem. Když začneme mluvit nebo uvažovat o dveřích z pohledu toho otvoru. Ten otvor nám umožňuje, abychom opustili svůj dům, abychom nebyli vězni, dává nám svobodu. Můžeme jít ven, abychom se setkali s druhými lidmi. Můžeme jít na návštěvu, můžeme jít obstarat si, co potřebujeme k životu, můžeme jít někde na radu, můžeme jít někde žádat o pomoc a podobně. Ale také nám tento otvor umožňuje, abychom se vrátili domů, a doma se cítíme dobře, v bezpečí. Vždycky si říkáme: „Tak to jsem rád, že už jsem zase doma.“
A pokud jde o ty dveře, jako myslím teď o ty desky, tak vlastně tady ten materiál těch dveří, když se ty dveře zavřou, tak nám dává ten pocit ochrany, bezpečí. Vemte si to jenom teď – neprší sem, netáhne sem, nefouká tady. Není tu nejtepleji, ale mohlo by tady být rozhodně hůř.
Toto všechno pro nás chce udělat Ježíš. Na jedné straně chce nám dát svobodu, chce nám dát možnost, abychom se setkali, chce nám nabídnout právě ten pocit bezpečí, ochrany, ale přitom je to velmi nenápadné.
Bylo by asi určitě zajímavé spočítat, kolikrát za den sáhneme na kliku a otevřeme dveře. Vůbec o tom neuvažujeme, vůbec na to nemyslíme. Ale právě že taky nemyslíme na Ježíše, zapomínáme na to. On nechce, abychom se na to nějakým způsobem soustředili a upnuli se na to. On nám chce tady tím přirovnáním říct: „Takhle nenápadně, takhle potichu já jsem s tebou. Já jsem tebou jako ten, kdo je pro tebe užitečný, kdo ti slouží, kdo tě chrání, kdo ti pomáhá, ale na druhou stranu jako ten, kdo ti dává svobodu a možnost realizovat se.
Bratři a sestry, dnešní neděle Dobrého pastýře je příležitostí k tomu, abychom za toto nenápadné vedení a za tuto nenápadnou, ale stálou pomoc, poděkovali a abychom v sobě oživili tady tu myšlenku: „Jsem si toho vědom, chci na to myslet, chci za to děkovat a chci tady tuto pomoc, kterou mi Ježíš nabízí, využít pro svůj život co nejlépe.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. Více...