Rubrika
HomilieChci být dobrým pastýřem
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě. Kdyby byl Ježíš obyčejný člověk, tak bychom řekli: „Je nafoukaný, moc si o sobě myslí.“ Ale Ježíš je člověk a Boží syn, nebo naopak Boží syn a člověk, a na Ježíšovo slovo je spolehnutí. Všechno, co slíbil, splnil do poslední čárky, a proto může dát sám sebe za vzor. A co teda Ježíš o sobě říká? Takovou velice zajímavou věc, říká: „Já jsem dveře.“
Uděláme si teď takové malé rozjímání o dveřích, třeba do našeho domu. Používáme je každý den, každý den několikrát bereme za kliku a ani si třeba neuvědomujeme, k čemu ty dveře jsou. Dveře jsou velice důležité místo. Je to vchod a východ do domu. Dveřmi může přijít přítel, ale také může přijít nějaký nepřítel (Ježíš říká „lupič, zloděj“), a je to pořád stejné - v době Ježíšově i v naší době. Každý ten zloděj zkusí okno nebo dveře. V Ježíšově době okénka byla tak malá, že by se tím nikdo neprotáhl, takže dveře. A teprve, když zjistí, že dveře jsou zajištěné, tak ten zloděj hledá nějaký jiný vstup.
Čili dveře jsou na jednu stranu velmi potřebné, na druhou stranu je to takové místo trošku nebezpečné, zranitelné. Dokud ty dveře máme, dokud jsou na svém místě, tak si třeba ani neuvědomujeme, jak jsou důležité. Zkusme si vzpomenout na to, kdy třeba jsme ty dveře v domě měnili, nebo třeba kdy jsme jenom natírali, vysadili jsme je ze závěsů a někam odnesli. A naráz nám něco chybělo, a pokud to byly třeba hlavní dveře od vchodu, tak jsme si připadali, že jsme ztratili soukromí. Bylo to jak kdyby tam vůbec nic nebylo, jako kdyby každý mohl přijít.
Dveře jsou velmi potřebné a Ježíš říká: „Já stojím na tomto místě, já ti budu dělat tyto dveře.“ To znamená: já tě budu chránit, aby se k tobě nedostal nepřítel, ale zároveň ti taky budu pomáhat, aby ses mohl setkat s přáteli. Ježíš neříká: „Já jsem špunt, já jsem zátka.“ Naše reakce by byla: jestliže je to místo zranitelné, tak to třeba zazdíme, zabedníme, abychom se tohoto zbavili. Ale tím bychom se také zbavili možnosti vycházet a vcházet, setkat se s druhými, a tím bychom si velmi, velmi uškodili. Ježíš teda říká: „Já se postavím na toto zranitelné místo, poskytnu ti ochranu a pomůžu ti, abys mohl vycházet a vcházet, aby ses mohl setkat s druhými.
Dnešní neděle je nazývána Nedělí dobrého pastýře. V dnešním evangeliu nezazněl přímo ten text, kdy Ježíš říká: „Já jsem dobrý pastýř,“ ale Ježíš tam mluví o tom, že vchází do ovčince a že ovce jdou za ním. Bratři a sestry, často se tady myslí na papeže, kněze, biskupy, ale Ježíš mluví úplně o všech lidech. V době Ježíšově „pastýři“ byla nazývána civilní autorita, nejenom církevní, ale představení všech úřadů, kteří měli za povinnost dobře se starat o své poddané a ti poddaní je za to měli poslouchat. Že to tak třeba nefungovalo, to už je věc jiná.
Ježíš chce, abychom si uvědomili, že každý z nás je pro někoho pastýřem – pro svou rodinu, pro své přátele, pro svoje podřízené v práci. Jde o to, aby každý z nás byl dobrým pastýřem. Dobrý pastýř je ten, který bude stát na tom zranitelném místě, aby chránil, ale aby pomohl vycházet a vcházet, aby pomáhal setkat se. Nejde o to to utěsnit, zašpuntovat, zabednit, odstranit, ale jde o to být na tomto místě, i když je to místo obtížné.
Bratři a sestry, svatý Petr řeší ve druhém čtení takovou otázku, která nás velmi tíží, a sice „když trpíme nezaslouženě“. Souvisí to i z dnešním evangeliem, protože to je nejhorší okamžik stát na tomto zranitelném místě. Když člověk ví, proč trpí nebo za co trpí, tak se nebouří. Ale v okamžiku, kdy přijde něco, čemu nerozumíme, tak se bouříme. Jsme ochotni spílat, reptat, vyhrožovat odplatou: „Počkejte, já vám to spočítám, já vám ukážu.“ A svatý Petr právě ukazuje na toho Ježíše, který se sám postavil právě na toto zranitelné místo a říká nám: „Nepřijdeme na to, proč to tak je, ale máme tady možnost, jak z toho ven: udělat to jako Ježíš.“ Každá věc má dva konce – dobrý a špatný, záleží jenom na nás, za jaký konec to chytíme.
Bratři a sestry, žijeme v době, kdy mnoha lidem se nechce stát na tomto zranitelném místě. Když se vrátíme o nějakých dvacet, třicet let dozadu, tak všichni víme, že autorita byla nedotknutelná a každý, kdo měl jakoukoliv připomínku, špatně pochodil. Dneska je reakce přesně opačná – všichni mají připomínky, často naprosto scestné, a dosáhneme pravého opaku, že nikdo (nebo málokdo) nechce stát takhle vepředu, protože je to velmi těžké. Tady nejde o to, abychom byli pět, šest kroků před těmi ostatními, ale máme být o ten krok. Nejde o to, abychom si drželi nějakou distanc, abychom se od těch ostatních oddělovali, ale jde o to, že Ježíš nás volá a říká: „Pojď o ten krůček vepředu, ukazuj cestu.“ Mnoho lidí říká: „Já půjdu s nimi, já se zařadím mezi ně, já jim budu přítelem, kamarádem.“ Ale to mnohdy nejde a je to scestné, protože každá společnost, každá rodina, každé společenství, potřebuje někoho, kdo bude hledat tu cestu dál, kdo bude o ten krůček. Je to místo zranitelné, je to místo obtížné, je to místo těžké.
Dnešní neděle nám klade před oči Ježíše, který je ideál. Ježíš od nás nečeká, že ho napodobíme stoprocentně, že to stoprocentně zvládneme, ale čeká od nás dobrou vůli, čeká od nás ochotu, že každý z nás řekne: „Ježíši, já chci být pastýřem, dobrým pastýřem pro ty, kteří jsou kolem mě, kteří jsou mi svěřeni. Prosím Tě, pomoz mi v tom.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. Více...