Rubrika
HomilieHospodin je můj pastýř
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu.
Dobrý pastýř, to je myšlenkový koncept, říkáme, idea. To je způsob existence, způsob bytí, a tady ta myšlenka dobrého pastýře je velmi stará. Nacházíme ji už ve Starém zákoně a Izraelité ji přejali od okolních národů. A sice ta myšlenka byla taková, že ten, kdo má nějaké postavení, nějaký panovník, se má starat, má být dobrým pastýřem. A za to, že on se stará, projevuje nějakou péči, tak za to ti, kteří jsou mu svěřeni, nebo můžeme říct i podřízeni, oni ho za to poslouchají, respektují. Tam musí fungovat ta komunikace na obě strany. Dobrý pastýř nemůže být nikdy despota, nemůže to být nikdy tyran, který pouze nařizuje a chce, aby se vykonala, splnila jeho vůle. Dobrý pastýř je ten, který se dívá a pečuje podle toho, co vidí, že potřebují ti, kteří jsou mu svěřeni.
Samozřejmě tato idea, tento koncept dobrého pastýře často měl velké trhliny. Často zůstalo jenom u ideálu, často lidé se podle toho nechovali, ani ti dole, ani ti nahoře. A ve Starém zákoně, když se tam mluví o pastýřích, tak je tím označován král a šlechta, tedy ti, kteří mají být vzorem, kteří mají nějaké pravomoce, na druhé straně mají i odpovědnost. A často proroci kritizují chování právě té šlechty, krále a říkají: „Vy se nestaráte, vy nepečujete,“ a proto říkají: „Přijde sám Bůh, aby se postaral.“ Především prorok Ezechiel mluví o tom, že Bůh sám shromáždí to rozptýlené stádo.
No, a do toho všeho vstupuje žalm, který jsme slyšeli, má číslo 23 a my ho známe především z pohřbů. Je to žalm, který přináší útěchu: „Hospodin je můj pastýř.“ Je to žalm, o kterém nevíme, proč, kdy, za jakých okolností vznikl, jak byl složen, proč, z jakého důvodu. Jedna ta myšlenka, jedna z možných hypotéz je právě ta, že ten žalmista má zkušenost, že někdo, kdo měl pečovat, nebyl pastýřem, a proto ten žalmista v reakci na tu špatnou zkušenost říká: „Bůh, Hospodin je můj pastýř, jenom on.“
Ten žalm je i zvláštní v tom, že to jméno Boží je hned takto na začátku. A v tom žalmu jsou dva obrazy – obraz pastýře, který hledá pastvu pro svoje stádo, a obraz hostiny. Musíme si uvědomit, že Izrael je země vlastně chudá – chudá na vodu, chudá na trávu, chudá na stromy, a proto to, co nám připadá naprosto samozřejmé – voda, pastva, tráva, tak to je tam víceméně vyjímečné. Je tam jedna jediná řeka, Jordán, a všichni musí kdyžtak přijít k ní, k této řece. Ti pastýři byli ustavičně v pohybu. Pořád vlastně hledali trávu, vodu nebo dávali pozor, aby jim to stádo někdo neukradl, eventuelně nezadávila nějaká dravá zvířata. Takže když ten žalmista mluví o odpočinutí, o spočinutí na jednom místě, tak vyjadřuje velkou touhu všech těch, které znal.
A stejně tak to platí, i pokud jde o tu hostinu. Tam je líčena veliká hostina, kde je nadbytek všeho, kde ti účastníci té hostiny nejsou schopni sníst a vypít to, co jim je předloženo. Musíme si uvědomit, že takováto hostina v životě Izraelity byla několikrát za jeho život, že to bylo něco zcela vyjímečného, že často oni se museli hodně starat, aby měli každý den co jíst, co pít. Takže proto žalmista spojuje ty obrazy pokoje, spokojenosti, hojnosti, nadbytku s Boží péčí, protože říká: „Často od člověka se tohoto nedočkám, a tak spoléhám na Boha.“
A toto všechno Izraelité znali. A do toho přichází Ježíš, který uzdravuje slepého od narození. To, co jsme dnes slyšeli, je 10. kapitola z Janova evangelia. A v 9. kapitole je popsáno všechno to, co se událo kolem toho uzdravení slepého. My jsme to četli v době postní, samotný ten skutek, ale také reakci velerady, reakci Ježíšových nepřátel a reakci toho člověka.
Protože ti staří Izraelité říkali: „Hospodin je náš pastýř,“ a teď do toho přichází Ježíš z Nazareta, který říká o sobě: „Ale já jsem Bohem poslaný! Já jsem Bohem poslaný, já jsem ten Vykupitel, Zachránce, na kterého čekáte, a já vám mám zprostředkovat tuto péči.“ A nějakým způsobem vlastně Ježíš musel dokázat, doložit, že to co říká, je skutečně pravdivé, že si nevymýšlí. A Ježíš na sebe vztahuje ten titul Dobrého pastýře, ten koncept, tuto myšlenku a říká: „Já budu ten nejlepší. Jestli někdo chcete, tak mě můžete napodobit, můžete mě následovat, ale odteď já vám budu vzorem, jak to dělat, jak projevovat tu péči.“
Ježíš potom přechází do druhého přirovnání. V evangeliu zazněla dvě přirovnání. Protože to první nepochopili, tak Ježíš přidává druhé a říká: „Já jsem dveře.“ Zdánlivě to spolu nesouvisí, ale doplňuje se to. Každá stavba, aby byla spojená s vnějším světem, aby dobře fungovala, musí mít nějaký vstup, dveře. A zároveň ty dveře, ten vstup, to je, jak se říká, nejslabší místo. Když by se nějaký nepřítel chtěl dostat dovnitř, tak půjde přes ten vstup, přes ty dveře.
Takže dveře na jednu stranu umožňují komunikaci, jít dovnitř, jít ven. Dveře na druhou stranu zase uzavírají, oddělují, dávají pocit bezpečí. Tady vevnitř jsem doma, tam jsem venku. Vevnitř se chovám uvolněněji, protože se cítím bezpečněji. Venku si třeba dávám větší pozor. A toto všechno platí i v duchovním slova smyslu. A sice Ježíš je ten, který nám přišel připomenout, že Bůh nám dává svobodu a Bůh nechce, abychom i ten koncept, tu myšlenku Dobrého pastýře, abychom to přijali, protože musíme, ale chce, abychom ji přijali, protože chceme, protože se nám to líbí, protože je nám to sympatické, protože cítíme, že On to s námi cítí dobře.
Bůh je tedy ten, který nebere svobodu, ale naopak ji zdůrazňuje, tuto svobodu, a vybízí člověka: „Používej ji.“ Naopak často tyrani tu svobodu člověku berou. A Ježíš tady v tom, když říká: „Já jsem dveře,“ tak také nás vybízí a říká: „Ty se, člověče, musíš naučit tu svoji svobodu používat.“
Když se ještě kratince vrátím k tomu žalmu, ten pastýř má v rukou v tom žalmu dvě hole – jednu, o kterou se opírá, a druhou, kterou má k tomu, aby eventuelně bránil své stádo, ale hlavně aby tou druhou holí udržoval to stádo pohromadě. Pastýř se musí naučit obě ty hole používat, přiměřeně, správným způsobem. A v duchovním slova smyslu Ježíš nás vybízí a říká: „Člověče, dostal jsi dary. Nauč se je používat. Nauč se používat i ten dar svobody, který jsi dostal. Poznej svoje dary, poznej, co umíš, a nech to ožít, zapoj to do svého života. Pokud to neuděláš, bude to tvoje škoda a tvůj život bude prázdný. Bude tam zkrátka a dobře něco chybět.“
Ježíš, když říká: „Já jsem dveře,“ tak nám říká: „Na jednu stranu já ti umožním, abys nějakým způsobem komunikoval s Bohem, abyste komunikovali mezi sebou, ale na druhou stranu vy se také musíte naučit rozlišovat, naučit používat.“
Bratři a sestry, Dobrý pastýř, jak jsem říkal, je takový návod, životní koncept. My jsme dostali svědomí a svědomí nám říká, co máme dělat a co dělat nemáme. Ale svědomí není absolutní norma. Svědomí je norma, která musí být k něčemu poměřována, a tou nejvyšší normou je právě život Ježíše Krista, jeho evangelium, jeho slova a jeho skutky, protože to vytváří jednotu. A Ježíš to shrnuje do toho jednoho a říká: „Já jsem Dobrý pastýř.“
Bratři a sestry, děkujme mu, že nám dává tento vzor, že nám dává tento návod. Na druhou stranu zase ten návod nenechme ležet ladem a učme se ho dobře používat nebo snažme se tento návod my, každý z nás, ve svém životě naplnit, uskutečnit.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;
Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. Více...