Rubrika Homilie

Uvedení do křesťanského způsobu života

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
21.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Bratři a sestry, dnes tedy je druhý díl kázání o církvi v dnešním světě a o jejím působení. Dnes slavíme neděli dobrého pastýře, a v tom evangeliu Ježíš říká takovou zvláštní věc, takové zvláštní přirovnání: „Já jsem dveře.“ Aby se někdo přirovnával ke dveřím, to není tak obvyklé. On je ten, skrze něhož je možné dosáhnout spásy. A toto je i poselstvím církve; aby církev, její jednotliví členové i ona jako celek, byla zprostředkovatelkou víry v Ježíše Krista, zprostředkovatelkou spásy. Jak to udělat? Církev má takový zvláštní systém, jak to udělat. A sice jmenuje se to: uvedení do křesťanského způsobu života. Je to věc, kdy dospělý člověk se v rámci roční přípravy na křest setkává právě s tímto nástrojem církve. Ale jinak je zcela neznámý. Musíme rozlišit dvě věci: dospělého člověka a dítě. Nejprve se vrátím k tomu dospělému člověku.

Uvedení do křesťanského způsobu života dělíme na čtyři části. První část je setkání se s věřícími, kdy najednou člověk se setká s věřícím člověkem a řekne si: „Páni, to je fajn. Takhle bych chtěl žít. Bůh, o kterém on mluví a se kterým on žije, je něco, co mě oslovuje. Musím se o tom něco dozvědět.“ A potom je období katechumenátu neboli vzdělávání se ve víře, a potom, jestliže to uzná: „Ano, toto je opravdu věc, nebylo to jenom takové to prvotní vzplanutí, ale toto je věc, tohle je myšlenka, podle které chci zařídit celý svůj život,“ tak přijme svátost křtu. A dospělý přijme i svátost biřmování a eucharistie. A potom následuje období istagogie, to znamená období, kdy ten člověk úplně změnil svůj život a žije jiným, novým životem s Bohem. A církev provází tohoto člověka až do smrti slavením a svátostmi a vším tím, co dělá církev. Jak my to ovšem děláme? Člověku, kterého máme ve své blízkosti, řekneme: „Necháš se pokřtít!“ nebo: „Necháte pokřtít dítě!“ nebo „Budete mít svatbu v kostele!“ nebo: „Půjdeš ke zpovědi!“ apod. A tak ten člověk, který nemá ani víru, ani touhu přijmout něco takového, donucen okolnostmi, nebo donucen svými blízkými, jde a udělá to, aby měl pokoj. V podstatě udělá to, a pak už tam třeba nejde a vymýšlí, jak by se tomu všemu vyhnul. V podstatě udělá s církví špatnou zkušenost. Řekne si: „Něco tam povídají, ale ono to nefunguje.“ Samozřejmě, když nemá víru, nemůže to fungovat. Ale v té přípravě právě bylo něco, co nebylo dobře. Tento člověk, který stojí bokem, nejprve musí absolvovat takové to období preevangelizace, to znamená něčeho, kdy on se teprve seznamuje s životem věřících lidí. A teprve až zahoří jeho srdce, tak teprve je možné, aby na té cestě šel dál. Takže to jsou dospělí.

A potom jsou děti. Děti věřících rodičů, kteří milují svoje děti a chtějí, aby vychovali z nich dospělé lidi a dospělé křesťany. Proto všechno začíná křtem, jako to, od čeho se to odvíjí. A potom celý život vlastně dítě doprovází. Po křtu je učí modlit se, vodí je sebou na bohoslužbu, slaví s nimi křesťanské svátky, když se zeptají, tak jim vypráví, proč vlastně děláme stromeček, proč třeba v pátek nejíme maso, proč chodíme v neděli do kostela, proč slavíme Velikonoce, kdo to byl Ježíš Kristus, apod.; následuje katecheze, vzdělávání. Toto vzdělávání potom pokračuje na základní škole nebo i na střední škole, protože čím člověk víc nabývá rozumu, tím víc může proniknout do pravdy křesťanství. A potom, když v té době, jak jsou tady naše děti, dovede rozlišit, co je dobro a zlo, tak přijímá eucharistii. Máme z toho radost, všichni se radujeme, že tento človíček došel do tohoto stupně života a my mu můžeme předat to, co je pro nás pro křesťany nejdůležitější. Potom, jak postupně dospívá a vzdělává se, přijímá svátost biřmování, a v té se stává sám křesťanem. Opravdu, z vlastní vůle. A potom přijímá svátost manželství nebo kněžství, kdy on sám se stává tím, který předává víru dál. Takže u dospělých a u dětí je tady to uvedení do křesťanského způsobu života trošku jiné. Přeji nám všem, abychom použili vždycky ten nástroj, který je vhodný pro toho daného člověka. Jestliže to bude dítě, budu se mu věnovat jinak, budu mu předávat svoji víru jinak, jestliže bude dospělý, musím ho respektovat jako dospělého, a musím si uvědomit, že násilím v naboženské oblasti nikdy nic nezmohu.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ježíš zachraňuje svojí obětí

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Ježíš zachraňuje svojí obětí9:01


Pravá svoboda

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.05.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Pravá svoboda8:27

Bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je z Janova evangelia z desáté kapitoly. Bude dobré zasadit to do souvislostí, uvědomit si, co bylo předtím. Před tady touto debatou Ježíš uzdravil slepého od narození. Je to ten známý příběh, kdy mu pomazal oči blátem, říká: „Jdi se umýt k rybníku Siloe,“ on to udělá a vidí.    Více...


Hospodin je můj pastýř

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.05.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Hospodin je můj pastýř12:07
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.37 MB]

Bratři a sestry, dobrý pastýř, to je pojem! Známe tak často vyobrazeného Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou ovečku, má v ruce hůl a je to takový obraz, ze kterého vyzařuje pokoj. Někdy jsou ty obrazy, řekli bychom, v takovém až naivním duchu.    Více...


Ježíš nabízí svobodu i pocit ochrany

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Ježíš nabízí svobodu i pocit ochrany8:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.46 MB]

Bratři a sestry, dnes nám církev předkládá dvě kázání – svatého Petra v prvním čtení a v evangeliu Pána Ježíše – a je v tom takový určitý paradox. Svatý Petr mluví o Ježíši Kristu, nebo o Ježíši z Nazareta, jako o Kristu, Mesiáši, Zachránci, jako o Bohem poslaném člověku.    Více...


Utrpení je cesta k záchraně

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Utrpení je cesta k záchraně11:02
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.78 MB]

Bratři a sestry, určitě jste slyšeli přísloví „Za dobrotu na žebrotu“, anebo, jak se teď říká, výrok „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Obě tato rčení jsou takovou stížností, stížností nějakého člověka, který se snažil pomoci, snažil se vyjít vstříc, a když on sám třeba čekal pomoc z druhé strany, tak, jak se říká, ho ten druhý „utřel“.    Více...


Chci být dobrým pastýřem

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,14a.36-41; ž. Žl 23; 2. čt. 1 Petr 2,20b-25; evang. Jan 10,1-10;

Chci být dobrým pastýřem9:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.87 MB]

Bratři a sestry, jak jsme slyšeli v komentáři, dnes Ježíš mluví o sobě. Je to podobenství. V podobenstvích Ježíš zpravidla vysvětloval něco o Bohu, o Božím království anebo jiné skutečnosti. Dnes mluví o sobě.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.