Pondělí 24.01.2022, sv. František Saleský, Milena
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Vy se nebojte

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2020 - sobota , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Vy se nebojte9:14
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.09 MB]

Bratři a sestry, dnes je ta veliká noc, dnes jsou Velikonoce. Je jedna veliká noc – veliká noc zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jak to opakují vlastně všechny ty modlitby. Hebrejsky pascha, přejití. Všechny texty, které jsou pro dnešní den vybrány a které je možné číst, mluví o tomto přejití.

Začíná to Stvořením, kdy člověk je povolán z nebytí k bytí, z chaosu ke kosmu, z nějakého neuspořádaného je povolán k existenci. Takhle jsme k té existenci byli povoláni bez nějaké své zásluhy, bez svého přičinění.

Druhé čtení, které je možné číst, je o Abrahámově oběti, kdy Abrahám má postoupit ve své víře. Je to zkouška. Má přijít blíž k Bohu. Mezi Abrahámem a Bohem nemá nikdo a nic stát. Abrám si tam postavil Izáka, svého syna, svého dědice. Tak to je, že člověk si tam staví něco nebo někoho.

Myslím si, že v dnešní době máme hodně co zpytovat svědomí, co všechno (žijeme v materialistické společnosti), co všechno jsme si tam nastavěli. Co všechno tam být nemělo.

No, a třetí starozákonní čtení, které je naprosto zásadní pro tuto liturgii, vypráví o tom, jak Izraelité odchází z Egypta. Jak mají přejít Rákosové moře. Doslova tam cítíme ten strach. Oni křičí k Mojžíšovi: „Kam jsi nás to dovedl? Před nama voda, my neumíme plavat, za nama Egyptští vojáci. Co budeme dělat?“ Obrovská panika.

Musíme si uvědomit, že tam byl zástup, který měl několik desítek tisíc lidí, takže tam, když vznikla panika, tak to bylo už opravdu, jak se říká, něco. Je to panika toho „dozadu nemůžeme a dopředu taky ne, co budeme dělat?“ Dokonce i Mojžíš málem podlehl: „Co ke mně křičíš?“

V okamžiku, kdy to nejde podle našeho plánu, máme tendenci křičet na Boha: „Cos to udělal? Jak to myslíš? To snad nemyslíš vážně. To jsem se dočkal, dočkala. To mám za všechno to svoje snažení.“

Ale Bůh má řešení, ale vždycky v tom řešení počítá s člověkem. Nikdy to není tak, že by to takzvaně jako spadlo do klína. Nebylo to tak, že by Izraelité naráz byli na druhém břehu a že by byli tím zachráněni. Oni na ten druhý břeh musí dojít. Vždycky Bůh do toho svého plánu zapojuje člověka. Na to nesmíme zapomenout.

„Poruč synům Izraele, ať táhnou dál.“ To je to jediné, co mohli udělat – jít úplně k tomu břehu, přiblížit se. Bůh žádá vždycky to, co je možné, co je uskutečnitelné. Ale žádá taky víru. Toto je možné udělat ve víře. Kdyby nevěřili, tak by se nepohnuli.

Jejich víra byla v tu chvíli vystavena zkoušce, ale oni v té zkoušce obstáli a byl to silný zážitek.

Bratři a sestry, víra vždycky vychází z nějakého silného zážitku. A mám takový pocit, že my jsme na to zapomněli nebo zapomínáme. Máme tendenci prožívat právě tyto svátky, Velikonoce, jenom jako něco, co bylo. Ale Bůh se chce dotknout tím silným zážitkem i každého z nás.

O Velikonocích se zpravidla křtí. Letos ty křty byly odloženy na příhodnější dobu, jak říká instrukce našich biskupů. Ale uvědomme si, že i ten katechumen, ten, kdo měl být pokřtěn, musel udělat to přejití.

Přišel, sestoupil do bazénku s vodou, biskup mu vložil ruce na hlavu a zeptal se: „Věříš v Boha Otce?“ On řekl: „Věřím,“ a celého ho ponořil. Vynořil se: „Věříš Ježíše Krista“ podruhé, „Věříš v Ducha svatého,“ potřetí a vyšel po schůdcích na druhé straně. Ale ten katechumen jednak uskutečnil to přejití, ale také zažil to, co známe. My to známe z prázdnin, z potápění v moři nebo v bazénu, ale taky když někdo zažil to, že pod tou vodou zůstal o chvilku dýl, než mu to bylo příjemné, tak zažil ten moment, ten okamžik ohrožení života. To si má ten katechumen uvědomit, že bez toho Boha je můj život ohrožen.

Dnes se bojí mnoho lidí a přemýšlejí, co mají udělat, aby svůj život zabezpečili. Ano, je potřeba udělat ty věci, které jsou rozumné, které nám radí – věda – které nám radí vlastně všichni ti, kteří tomu rozumějí, ale potom ještě je potřeba vlastně to svěřit Bohu. To je taky to důležité a na to bychom neměli zapomínat. Protože je velký rozdíl, jestli člověk všechny tyto těžkosti a tyto zkoušky prožívá s vírou, anebo bez víry. Ve víře ví, že to všechno má smysl a že to dopadne dobře.

V evangeliu anděl se obrací k těm ženám: „Vy se nebojte.“ Těch strážných si vůbec nevšímá. Ty taky zachvátila panika, protože se dělo něco, čemu nerozuměli, co nezažili. Ale těm ženám říká: „Vy se nebojte.“

Bratři a sestry, toto potřebuje slyšet dnešní svět a někdo mu to musí říct. Mnohdy ten svět není připraven slyšet to od kněží, od biskupů, ale když to uslyší od člověka, který je skutečně věřící, a ten někdo bude moci říct: „A já jsem to zažil. Já jsem zažil Boží ochranu, Boží pomoc,“ tak je to to, čemu se říká svědectví víry.

Ty dvě Marie, které šly ke hrobu, vydaly také jakési svědectví. Nechtěly zůstat nečinné. Šly, že udělají to, co budou moct udělat. Pomazat to mrtvé tělo ještě jednou, dokončit to. Ale dostávají nový úkol – jít a říct, že je to všechno jinak, že to neskončilo, ale naopak že to pokračuje. A k tomu potřebovaly slyšet to: „Vy se nebojte.“

Bratři a sestry, kéž o této veliké noci vzkříšení všichni pocítíme ten dotek Boží, kéž pocítíme jeho ujištění, že není potřeba se bát. Protože On to má ve svých rukou, a i když to třeba někdy vypadá, řekli bychom, napínavě, tak že On to dovede k tomu zdárnému konci. Jako Izraelity převedl přes Rákosové moře, jako Kristus vstal z mrtvých, tak že i náš život je v Božích rukou v bezpečí.

Kéž tedy o této velké noci získáme nebo posilníme tuto naši víru.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Vy jste můj lid, já jsem váš Bůh

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2017 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Vy jste můj lid, já jsem váš Bůh13:33
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.85 MB]

Bratři a sestry, pro dnešní bohoslužbu slova byla vybrána čtení, která jsou opravdu na svém místě. Jsou to, řekli bychom, takové stěžejní úryvky, stěžejní místa s Písma svatého, jak ze Starého, tak i z Nového zákona.    Více...


Radujte se, nebojte se

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2014 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Radujte se, nebojte se8:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.58 MB]

Bratři a sestry, když jsme vstupovali do kostela teď, na začátku obřadu Velké noci vzkříšení, tak jediné co hořelo, byla tady tato svíce, paškál (paškál je od toho pascha), a ta svíce nám připomíná Krista. Pak jsme stáli s rozsvícenými svícemi v rukou a vyslechli jsme velikonoční chvalozpěv.    Více...


Láska znamená obdarovávat

P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
23.04.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Láska znamená obdarovávat12:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.16 MB]

Moji drazí bratři a sestry, dnešní liturgie začala žehnáním ohně. Při žehnání ohně, doslova v té žehnací modlitbě, bylo řečeno, že tento oheň je znamením Krista, je požehnáním pro nás pro všechny. Ano. Kristus jedenkrát, když se podíval na svoje učedníky, na všechny, kteří ho následovali, zvolal: „Přišel jsem hodit na zem oheň, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ Ano, Kristus je oheň, Kristus je Světlo světa, aby ten, kdo přijme toto světlo, tohoto Krista, už nechodil ve tmě, nebloudil, ale šel jistou cestou do nebe.    Více...


Světlo v srdci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2008 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Světlo v srdci8:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.32 MB]

Bratři a sestry, v našich úvahách nad posledními sedmi Kristovými slovy se dostáváme k poslednímu výroku: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“

Někdo by mohl říct, že je to trošku pozdě. Dnes už přece slavíme Vzkříšení, Zmrtvýchvstání, a tohle je výrok, který zazněl na Velký pátek.    Více...


Důležité je hledat Pána

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Důležité je hledat Pána5:31
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.84 MB]

Bratři a sestry, určitě jste zažili v životě situaci stejnou nebo podobnou, kterou vám teď budu líčit. V pondělí ráno zazvoní budík, člověk se rozespale podívá a řekne si: „Zase mám vstávat, a do práce.“ Teď se podívá na ten budík líp a řekne: „Vždyť je pozdě!“ Honem vyletí, obleče se nějak, jak do jde, hodí do sebe nějaký rohlík nebo aspoň kus buchty, běží na autobus, na vlak, a jak tak běží na ten vlak nebo autobus, tak si vzpomene, že něco doma zapomněl, vrátí se, vlak, autobus mu samozřejmě ujede, takže jede dalším, do práce přijde pozdě, nebo když jede autem, tak určitě je někde nějaký „špunt“, takže do té práce určitě přijede pozdě, a jak to tak bývá, šéf je tam zavčas a toho člověka si, jak se lidově říká, vychutná, a dá mu to pocítit, co všechno ten člověk udělal špatně.    Více...


Uvěřit, jako uvěřily ženy

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
30.03.2002 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;

Moji drazí bratři a sestry. V tuto chvíli by v našem srdci měl být veliký oheň radosti. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja. Celé tělo naše by mělo nějak zpívat, nebo znít; být rozechvěno nad tím, co se stalo. Kristus nás vykoupil a svoji oběť na kříži dokonal, dovršil, dovedl až ke vzkříšení. Dnes máme určitě a jistě potvrzeno, že Kristova oběť byla naplněna, že Otec, nebeský Otec, ji přijal. A kdo jsou těmi prvními svědky vzkříšení? Jsou to ženy, které spěchají ke hrobu. Marie Magdalská a druhá Marie.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.