Rubrika
HomilieRadujte se, nebojte se
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.04.2014 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, když jsme vstupovali do kostela teď, na začátku obřadu Velké noci vzkříšení, tak jediné co hořelo, byla tady tato svíce, paškál (paškál je od toho pascha), a ta svíce nám připomíná Krista. Pak jsme stáli s rozsvícenými svícemi v rukou a vyslechli jsme velikonoční chvalozpěv. A pak jsme ty svoje svíce zase zhasli a poslouchali Boží slovo a zase svítila po celou dobu starozákonních čtení pouze ta jedna jediná svíce. Je to velmi krásně vyjádřená ta myšlenka, že Starý zákon je příprava na příchod Krista. V Kristu se to všechno spojuje a od Krista se to zase naopak celé rozšiřuje.
Je to tak, jak říká ten anděl těm ženám: „Pojďte se podívat, kde ležel. Podívejte se, ale on už tam není. A nezdržujte se a spěchejte to říct dál těm, kteří nevědí, co bude, těm, kteří se bojí, protože Velký pátek jim vzal všechny jistoty a naděje.“ Tedy v Kristu se to všechno sbíhá a od něho se to zase rozšiřuje dál.
Bratři a sestry, když jsem si přečetl dnešní evangelium, tak mě napadla v zápětí taková otázka, co by pohnulo nás, abychom vstali něco po čtvrté hodině ranní a utíkali na hřbitov? Co by se muselo stát, abychom se tam vypravili? Svatý Matouš nemluví o úmyslech těch žen, ale je jasné, že jsou to úmysly ryzí, nesobecké, úmysly, které můžeme označit jako příkladné, protože jsou odměněny. První vidí to prázdné místo a první se setkávají s Ježíšem – s Ježíšem, který žije úplně jiným životem.
Na chvíli teď nechme ženy u hrobu a vraťme se do Starého zákona, do té veliké noci starozákonní, kdy Izraelité získali svobodu. Tam je to celkem jasné, proč bdí, protože jdou za svobodou. A my jsme to vyprávění o tom, jak se dostali na svobodu, vlastně slyšeli dvakrát. Bylo to ve třetím čtení, které bylo z druhé knihy Mojžíšovy, a potom v zápětí v písni. Nebylo to žalm, ale bylo to přímo pokračování toho textu druhé knihy Mojžíšovy. Ta píseň vznikla o něco později než ten text, který označujeme za prózu. Píseň, báseň. Oba texty líčí to stejné, ale ta píseň si klade za úkol, že chce vysvětlit, co se stalo v té veliké starozákonní noci.
Je to vlastně píseň, která se zpívala v Jeruzalémském chrámu při bohoslužbě, zpívaly ji střídavě dva sbory, jeden mužský a jeden ženský, a jejím cílem bylo zaujmout. První myšlenka, kterou tam nacházíme: „Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený.“ Velikonoce, ty starozákonní Velikonoce, to byla slavnost celého Izraele a je to slavnost celého Izraele, ale tato věta říká: „Nejde o to, aby slavil celý národ. Jde o to, aby slavil každý jedinec.“ To platilo ve Starém zákoně, tím víc to platí v Novém zákoně, protože Kristus nabízí ten svůj život každému z nás jednotlivě. Tedy jedinec musí oslavit Velikou noc – velikou noc svobody, velikou noc Vzkříšení.
Dál se tam mluví o tom, jak Bůh zasáhl. Zasáhl překvapivě, zasáhl způsobem, který nečekali. To známe z toho vyprávění v té próze. Máme být na to připraveni, že Bůh zasáhne. Už jsme o tom v době postní letos mluvili vícekrát – Bůh zasahuje, ale často je to jindy, než my čekáme, a jinak, než my to máme naplánované. Tady to bylo přesně podle těchto zásad.
Hospodin je Pán, je vládce, proto mu slouží i příroda. Proto i příroda pomáhá člověku. Ale teď se tam mluví právě o člověku. Člověk má možnost volby. Vlastně ta čtvrtá sloka mluví o tom, že člověk je pořád svobodný v tom smyslu, že si řekne: „Půjdu,“ nebo: „Nepůjdu.“ Ty egyptské vojáky nikdo nenutil, aby tam šli. Člověk má vůli, možnost dát, poskytnout svobodu nebo sebrat svobodu. Mám možnost konat dobro nebo konat zlo. Tato píseň chce vybídnout k tomu, abychom přemýšleli o tom, co budeme konat, co budeme dělat. Připomíná, že to co ze začátku vypadalo jako výhoda, veškerá ta zbroj, veškeré ty vozy, to všechno, to co vypadalo, že povede k vítězství, se naráz stalo přítěží, zadrhlo se to.
A tak to může být i v našem životě. Velmi dobře bychom si měli uvědomit a přemýšlet o tom, co je skutečně výhoda, co mi pomáhá a co naopak mě brzdí nebo co mě třeba i odvádí od svobody a od věčného života.
A nakonec, tato píseň končila takovým konstatováním: „Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře.“ Ten přechod přes Rákosové moře, to nebyl cíl, to byl prostředek, jak získat svobodu. Ale cílem je někam dojít. Kam? No, domů. Každý z nás má svůj domov. Uvědomme si, že ti Izraelité byli na cestě, oni neměli domov. Tedy to slovo domov bylo něco, co jim znělo krásně, na co se těšili. Oni většinou kočovali kvůli vodě, kvůli trávě, kvůli svým ovcím a kozám. Místo, kde bude lid zasazen, jsou kořeny, místo, kde je to trvalé.
Žijeme v době, kdy mnoho lidí cestuje – z Evropy, z Asie do Ameriky a naopak, a mnoho lidí se cítí vykořeněných. Bratři a sestry, tato píseň, tento úryvek chce říct: „Člověče, ať jsi, kde jsi, tak si uvědom, kde máš své kořeny, od koho jsi vyšel a kam se máš jednou vrátit, kde jsi doma.“
Bratři a sestry, skončím zase u evangelia. Svatý Matouš nelíčí, jak Kristus vstal z mrtvých, o to mu vůbec nejde, ale jde mu o to, aby ti, kteří přijmou tuto radostnou zprávu, tuto zvěst, aby tou zvěstí byli naplněni: „Radujte se, nebojte se,“ a vzápětí, aby ji předali dál. To je smysl Matoušova evangelia, které jsme vyslechli. V tomto smyslu oslavme letošní Velikonoce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.04.2020 - sobota , Veverská Bítýška
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, dnes je ta veliká noc, dnes jsou Velikonoce. Je jedna veliká noc – veliká noc zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jak to opakují vlastně všechny ty modlitby. Hebrejsky pascha, přejití. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.04.2017 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, pro dnešní bohoslužbu slova byla vybrána čtení, která jsou opravdu na svém místě. Jsou to, řekli bychom, takové stěžejní úryvky, stěžejní místa s Písma svatého, jak ze Starého, tak i z Nového zákona. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
23.04.2011 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Moji drazí bratři a sestry, dnešní liturgie začala žehnáním ohně. Při žehnání ohně, doslova v té žehnací modlitbě, bylo řečeno, že tento oheň je znamením Krista, je požehnáním pro nás pro všechny. Ano. Kristus jedenkrát, když se podíval na svoje učedníky, na všechny, kteří ho následovali, zvolal: „Přišel jsem hodit na zem oheň, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ Ano, Kristus je oheň, Kristus je Světlo světa, aby ten, kdo přijme toto světlo, tohoto Krista, už nechodil ve tmě, nebloudil, ale šel jistou cestou do nebe. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2008 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, v našich úvahách nad posledními sedmi Kristovými slovy se dostáváme k poslednímu výroku: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“
Někdo by mohl říct, že je to trošku pozdě. Dnes už přece slavíme Vzkříšení, Zmrtvýchvstání, a tohle je výrok, který zazněl na Velký pátek. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2005 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Bratři a sestry, určitě jste zažili v životě situaci stejnou nebo podobnou, kterou vám teď budu líčit. V pondělí ráno zazvoní budík, člověk se rozespale podívá a řekne si: „Zase mám vstávat, a do práce.“ Teď se podívá na ten budík líp a řekne: „Vždyť je pozdě!“ Honem vyletí, obleče se nějak, jak do jde, hodí do sebe nějaký rohlík nebo aspoň kus buchty, běží na autobus, na vlak, a jak tak běží na ten vlak nebo autobus, tak si vzpomene, že něco doma zapomněl, vrátí se, vlak, autobus mu samozřejmě ujede, takže jede dalším, do práce přijde pozdě, nebo když jede autem, tak určitě je někde nějaký „špunt“, takže do té práce určitě přijede pozdě, a jak to tak bývá, šéf je tam zavčas a toho člověka si, jak se lidově říká, vychutná, a dá mu to pocítit, co všechno ten člověk udělal špatně. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
30.03.2002 - sobota , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (Velikonoční vigilie)
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 1,1-2,2; 2. čtení Gn 22,1-18; evangelium Mt 28,1-10;
Moji drazí bratři a sestry. V tuto chvíli by v našem srdci měl být veliký oheň radosti. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja. Celé tělo naše by mělo nějak zpívat, nebo znít; být rozechvěno nad tím, co se stalo. Kristus nás vykoupil a svoji oběť na kříži dokonal, dovršil, dovedl až ke vzkříšení. Dnes máme určitě a jistě potvrzeno, že Kristova oběť byla naplněna, že Otec, nebeský Otec, ji přijal. A kdo jsou těmi prvními svědky vzkříšení? Jsou to ženy, které spěchají ke hrobu. Marie Magdalská a druhá Marie. Více...