Pátek 01.07.2022, sv. Theobald, Jaroslava
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Z nebytí k bytí, od chaosu k řádu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Z nebytí k bytí, od chaosu k řádu11:27
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.29 MB]
Videozáznam

Milí bratři a sestry, drazí farníci, prožíváme čtvrtou neděli postní. Tato neděle je nazývána také nedělí radostnou. Je asi důležité připomenout si uprostřed času, který prožíváme, kdy slyšíme různé znepokojivé zprávy, že v našem životě jsou také radostné okamžiky, a při večerním zpytování svědomí bychom si měli dát tu práci, abychom si vzpomenuli, co pěkného, radostného, krásného jsme ten který den prožili.

Církev nám po dnešní liturgii předkládá velmi dlouhý text z Janova evangelia. Konkrétně je to z 9. kapitoly. Nebudu ho tady číst. Pokud byste chtěli tak si ho doma najděte – Janovo evangelium, 9. kapitola, 1.-41. verš. Je to o uzdravení slepce od narození, o tom, jak Ježíš uviděl cestou člověka. Řecký originál říká, jak šel.

Ježíš potkal cestou člověka, který ani nevěděl, že kolem jde někdo, kdo ho může uzdravit, a tak tento člověk nic nežádá. Je to Ježíš, který je iniciativní, je to Ježíš, který se k tomu člověku sklání a stará se o něho.

Je zde zajímavý detail. Učedníci se ptají: „Mistře, kdo zhřešil? On sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Mnohokrát tento verš je odbyt výkladem: „Bůh nás netrestá, nemoc není trest.“ Ale tato otázka apoštolů je důležitější. Izraelité považovali za nejdůležitější, nejlepší činnost, kterou mohl kdy Izraelita dělat, studovat Mojžíšův zákon. Bylo to a je to stále něco, co je nejprestižnější.

Izraelité na druhé straně znali to, čemu říkáme zkouška, a brali to tak, že Bůh člověka třeba zkouší. Ale v tuto chvíli tento člověk je slepý. To znamená, nemůže studovat Boží zákon, nemůže si ho číst, nemá možnost seznámit se s tím, jak Bůh vedl svůj vyvolený národ. A toto považovali za tak hrozné neštěstí, že z toho dedukcí vyvodili: „Muselo se stát něco strašného. Buď on, nebo jeho rodiče.“

Ale Ježíš znovu vysvětluje, proč přišel. Ježíš o sobě říká: „Já jsem světlo světa.“ Říct se dá cokoliv, ale když Ježíš něco řekne, tak to také dokáže.

V tuto chvíli se v myšlenkách musíme vrátit na začátek Písma svatého, a když čteme zprávu o stvoření člověka, nacházíme tam slova: „Bůh z prachu země uhnětl člověka.“ Prach je něco, co nemáme rádi - prašná cesta, zašpiní se boty, zašpiní se nohy. Prach je takový všudypřítomný nepřítel. Každá hospodyňka doma utírá prach a snaží se ho odstranit. Prach je něco, co nás zlobí a nechápeme jeho smysl. A právě toto biblické vyjádření říká: „Bůh mění existenci tak, že dává smysl. Povolává z chaosu k řádu.“ A to i v těch nejmenších detailech. Nejenom ve vesmíru, ale u každého člověka, u každého jednotlivce a všichni jsou povoláni k tomu, aby byli živi navěky. Tedy z nebytí k bytí, od chaosu k řádu.

Ježíš dává tomu nemocnému člověku takový malý úkol: „Jdi se umýt k rybníku Siloe.“ Ale musíme si uvědomit, že ten člověk neví, kde to je, že ten člověk neví, jak se tam dostat. Ale zřejmě kolem něho byli lidé, kteří mu pomohli. Nezapomínejme na to, že v každé situaci jsou kolem nás lidé, kteří jsou ochotní pomoci, a buďme těmito lidmi, kteří budou ochotní pomoci. Pokud by ten slepý neměl kolem sebe lidi, kteří by ho doprovodili k rybníku Siloe, tak bychom zřejmě neznali rozuzlení tohoto příběhu.

Je to záležitost víry. Je to úkol malý, ale přesto zásadní. Ale je splnitelný. Bůh po nás nežádá nemožné věci. Když od nás něco očekává, vždycky je to splnitelné.

„Jdi se umýt k Siloe.“ Siloe znamená poslání. Proč toto zvláštní jméno? Rybník Siloe vidíme na diapozitivu, jak toto místo vypadá dnes. Jsou to vlastně ruiny takové nádrže, která byla uvnitř jeruzalémských hradeb. Ale potíž byla v tom, že pramen, který napájel tuto nádrž, byl mimo hradby, vně. Tedy Jeruzalém neměl uvnitř vodu, což dělalo problémy ve válkách, při obléhání a podobně. A tak se tedy rozhodli vykopat tunel, který vedl od Gichonského pramene až k tomuto místu. Tunel je poměrně složitý, klikatý. Jde o to, aby voda nenabrala příliš velký spád, ale také šlo o to, aby na povrchu nebylo slyšet, že v podzemí teče voda.

Potom všechno to zazdili, zasypali hlínou, aby nebylo vidět, že pramen začíná mimo městské hradby. Tedy když vykopali tento tunel, poslali vodu. Ten pramen byl „poslaný“ dovnitř do města, aby napájel lidi především v okamžicích nebezpečí, v okamžicích nějaké hrozící zkázy. A tak k tomuto místu, kde je voda poslaná, posílá Ježíš tohoto člověka. On jde a vykoná to.

Bratři a sestry, církev tento text o uzdravení slepce ráda předkládá katechumenům, aby si uvědomili, že jde tady o něco zásadního. Co se stalo s tím uzdraveným slepcem? On získal světlo. Byl slepý od narození. To znamená, nevěděl, co to je světlo. Možná po něm ani netoužil, nedovedl si ho představit. Je to jiná situace, než když člověk oslepne. Když člověk, který viděl, ztratí zrak, tak touží po tom, protože ví, co to je vidět.

Tento slepec se svým způsobem vlastně nenarodil. Jak to myslím? Když se člověk narodí, přijde na světlo, začne vnímat světlo. A toto, tato proměna, tato změna se s tímto člověkem stala až v okamžiku, kdy ho Ježíš posílá: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe.“

Bratři a sestry, mohli bychom dále pokračovat a rozebírat to, co se stalo potom, a sice jak farizejové a učitelé Zákona nechtějí uvěřit. Jak tlačí toho člověka, aby změnil svou výpověď. Ale on obstojí. Ukáže se, že tento člověk pochopil, co to je světlo pro oči a co je to světlo pro duši. A proto v tom následném tlaku obstál. Ukázal se být zralou osobností, která vidí.

Někdy se setkáváme s tím, že nám také říkají, že víra je slepá, ale to není pravda. Ježíš Kristus přichází, aby nám pomohl věci utřídit, aby nám pomohl je poskládat.

Ježíš Kristus je činný na začátku toho příběhu, ale také na konci. Vyhledá toho člověka a vlastně žádá od něho znovu víru: „Věříš v Syna člověka?“ Tento uzdravený slepec se zeptal ještě jednou: „Kdo to je, Pane, abych v něho uvěřil?“ Protože předtím Ježíše neviděl. „Je to ten, kdo s tebou mluví.“ A on řekl: „Věřím, Pane.“

Bratři a sestry, tento text nám chce připomenout, že je to Ježíš, který přichází do lidské bídy, do lidských nemocí, aby se nás dotkl a aby nás provázel. Aby byl s námi i v těchto okamžicích a aby nám pomohl z těchto okamžiků vyjít jako skutečně silné a svobodné osobnosti.

Bratři a sestry, Ježíš Kristus byl nablízku tomuto člověku, který seděl někde u cesty. Nepochybujme o tom, že Ježíš Kristus je nablízku všem lidem, kteří trpí koronavirem dnes, ať už v našem okolí, anebo kdekoliv na světě. Buďme těmi, kteří budou mít silnou víru a zachovají se podle příkladu tohoto uzdraveného člověka.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Jdi, umyj se

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Jdi, umyj se2:42
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.58 MB]

Bratři a sestry, v Písmu svatém nebo, řekněme, v evangeliích nacházíme spoustu postav. Některé z nich jsou nám sympatické, k některým vyloženě cítíme antipatii, o některých si říkáme: „Tak to bych chtěl být já, takhle bych se chtěl zachovat,“ zase naopak ty druhé jsou pro nás takovým varováním.    Více...


Uzdravený slepec nakonec uviděl svého Boha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Uzdravený slepec nakonec uviděl svého Boha15:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.95 MB]

Bratři a sestry, minulou neděli jsme se zamýšleli nad tím, jak Ježíš mluví se samařskou ženou u Jakubovy studny. Bylo to opravdu vyučování, kázání. A dnes Ježíš opět učí, ale můžeme říci, že je to praktické vyučování, jednání, konání, znamení.    Více...


Hospodin však vidí do srdce

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Hospodin však vidí do srdce16:15
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.96 MB]

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní texty nám staví před oči dva příběhy, které se staly v různých dobách, příběhy dvou lidí. Vlastně v každém tom příběhu se odehrává jakoby něco jiného, ale ve skutečnosti se ty příběhy doplňují a zapadají do sebe jako ozubená kolečka v nějakém stroji.    Více...


Všestranná dobrota, spravedlnost a život podle pravdy

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Všestranná dobrota, spravedlnost a život podle pravdy12:17
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.37 MB]

Bratři a sestry, my se dnes taky budeme bavit o světle, o tmě, ale vezmeme si k tomu druhé čtení.

Na úvod bych připomněl, že v Efezu byl velký chrám bohyně Artemis, který je považován za jeden ze sedmi starověkých divů světa, a že tedy to bylo významné poutní místo v pohanském světě.    Více...


Oči duše

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Oči duše12:51
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.68 MB]

Bratři a sestry, co nám chce říct ten dlouhý evangelní úryvek? Byly to skoro dvě stránky textu a je to asi šest a půl minuty, než se to přečte. Příští neděli nás čeká taky tak dlouhý text, bude o vzkříšení Lazara, ale o čem to je dnes? Je to o lidech, kteří vidí, a o lidech, kteří nevidí.    Více...


Křesťanská almužna

P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
10.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; ž. Žl 23; 2. čt. Ef 5,8-14; evang. Jan 9,1-41;

Tak jsme měli témata půst, modlitba, pouť a dnešním tématem je almužna. Když jsem se připravoval na dnešní kázání, tak jsem hledal v různých knihách a encyklopediích a na internetu a já nevím, kde všude, v Diderotu, výraz almužna. A většina těchto pramenů udává, že almužna je milodar, tedy nepatrná částka daná chudákovi. Kdybychom to řekli obrazně, prostě bohatý nechá chudákovi dokousat kost. Almužna v křesťanském slova smyslu je však úplně něco jiného. Dobře to vystihuje modlitba, kterou jsme se modlili minulou neděli na začátku mše svaté: „Bože, děkujeme Ti, že nám dopřáváš, abychom svoji hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.