Rubrika
HomilieVyprošujme si, aby po nás zůstala láska
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych navázat na tu myšlenku, s kterou jsme začali slavit tuto liturgii, že je to zvláštní den, který dnes prožíváme, na pomezí mezi starou a novou smlouvou. Říká se této liturgii mše svatá na památku Poslední večeře, nebo na památku večeře Páně. Je to tam přehozené. Ježíš se v tuto chvíli dívá dopředu, protože ví, co bude. Apoštolové se dívají dozadu. Oni to slaví jako tu večeři na památku vysvobození z Egypta. Ale Ježíš už tady tuhle liturgii, tuhle večeři, tuhle slavnost chápe s pohledem, co bude, co přijde. Ale zastavme se ještě chvíli právě u toho, že jsme jakýmsi způsobem rozkročeni mezi tím, co bylo, a tím, co bude.
Víceméně v každou neděli, když začínáme slavit mši svatou, tak jsme vyzváni k tomu, abychom uzavřeli ten týden, který skončil, neděle je první den v týdnu, takže abychom uzavřeli to, co bylo, poděkovali za to, co se podařilo, poprosili za odpuštění pro to, co jsme zkazili. Ale zároveň se také díváme dopředu nebo spíš prosíme o to, aby Pán nás provázel ve všem tom, co přijde, od toho prvního dne po celý ten další příští týden.
Můžeme taky říct, že Ježíš se v tuto chvíli, kdy slaví s učedníky Poslední večeři, ale zároveň je to první mše svatá, tak on se v tuto chvíli loučí. A určitě si někdo říkal i za Ježíšova života, co tady po něm zbude. To je to, co slavíme hlavně každou neděli. To je to, co nám tu Ježíš nechal, protože chtěl, protože mu na tom záleželo a je to, můžeme říci, jakási syntéza, prostě shrnutí toho všeho, co říkal a co dělal.
Na Zelený čtvrtek i nás může a má napadnout otázka: „A co tu zůstane po mně?“ Co tady po lidech zpravidla zůstává? Tak zůstávají tady nějaké věci, které se po nějaké době rozpadnou. Většina lidí zde zanechá děti, další generaci. Ale nestačí jenom tu generaci přivést na svět, ale je potřeba se o tu generaci starat podobně, jako se Ježíš staral o své učedníky. Co po mně zůstane? No, buď po nás zůstane láska, anebo po nás zůstane nenávist. Obojí je schopné přetrvat i fyzický konec člověka. Vyprošujme si, aby po nás zůstala láska tak, jako po Ježíšovi.
Když se podíváme úplně na konec té Poslední večeře a první mše svaté, tak Ježíš přesto, že ví, co bude, tak odchází s učedníky do Getsemanské zahrady a předtím ještě zazpívají chvalozpěv, jak to čteme v evangeliích. Zazpívali žalm, který později byl rozdělen do dvou, 115 a 116. My jsme dnes slyšeli kousek toho žalmu, tu druhou půlku, která už má číslo 116, a je to žalm, který se zpíval jako poděkování – zpíval a zpívá. Ten člověk na začátku mluvil o svých problémech, ale jenom okrajově. A pak říká to důležité: „Pán mě v tom nenechal, on mě neopustil a to je to, o co já se s vámi chci rozdělit.“ A potom to pokračuje a říká: „Mně, když bylo zle, tak jsem učinil Pánu nějaké sliby, a já to teď splním. Ne nějak potajmu, ale navenek, aby vy jste to věděli. To je svědectví o mé víře.“
Zelený čtvrtek je den, kdy bychom si měli vzpomenout na všechny sliby, které jsme učinili Pánu, kdy nám bylo nějakým způsobem zle, kdy jsme ztráceli pevnou půdu pod nohama a měli bychom Pánu tyto sliby splnit. A zase ne jako „tak teda musím, když jsem to slíbil“, ale právě s velkou radostí.
Tam vprostřed toho žalmu byla taková zvláštní myšlenka: „Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.“ Ono se to dá přeložit ještě trošku jinak: „Drahocenná je v Hospodinových očích vytrvalost jeho zbožných, která může vést až ke smrti.“ Tedy ten velký chvalozpěv jakýmsi způsobem říká, to, čím se nejvíc odvděčíme Bohu, čím mu nejvíc poděkujeme, bude naše vytrvalost v dobrém.
Přidali jsme se v duchu k apoštolům a Pánu Ježíši, kteří zpívali tento chvalozpěv na závěr Poslední večeře, přidejme se k Pánu Ježíši i v těch dalších myšlenkách. Vlastně po této mši svaté následuje adorace – adorace, která připomíná Getsemany. Na tu adoraci už zůstanou jenom někteří, dost lidí odejde, ale v těch Getsemanech pokračuje to, co začalo ve Večeřadle. Když bychom hledali ve Starém zákoně nějaké místo, které tomu odpovídá, jak by se to dalo přiblížit, přirovnat, tak si můžeme vzpomenout na okamžik, na noc, kdy se Jákob vrací domů a má se druhý den setkat se svým starším bratrem Ezauem, kterému ukradl prvorozenecká práva, a jak Jákob bojuje, hledá odvahu se vrátit domů. Bojuje sám se sebou a potom bojuje s Hospodinem, a protože je vytrvalý, dostává nové jméno, Izrael.
Ježíš ve Večeřadle, v Getsemanech, celou tu dobu nějakým způsobem bojoval, aby přijal ten kalich, který mu nabízí Otec. Na Zelený čtvrtek v Getsemanech vidíme krásně Ježíšovo lidství. Ježíš je skutečný člověk a Ježíš je skutečný Bůh. A na Zelený čtvrtek vidíme jeho lidství. Neschoval ho před námi, jak to často dělají různí ti diktátoři a takhle, že se nesmí mluvit o jejich chybách, řekněme, o nějaké chvilce slabosti. Ne, Ježíš se za to nestydí, ale ukazuje to a právě říká: „Dal jsem vám příklad. Já jsem vám ukázal, co v tu chvíli dělat.“
Ježíš, který je trošku podobný tomu Jákobovi v tom zápase. Jákob se má proč bát Ezaua, protože mu ukradl ta prvorozenecká práva. Ježíš nikomu nic neukradl, nikomu nic nevzal. Ježíš je tam místo každého z nás, za každého z nás. Ježíš i v tuto chvíli myslí na apoštoly. Ježíš umyl nohy i Jidášovi, úplně všem a říká: „Toto všechno je pro vás.“ Říká se, že jeden z těch důvodů, to je teologická spekulace, jeden z těch důvodů, proč Ježíš tak zápasil, je to, že ve své vševědoucnosti věděl, že ta jeho oběť, ta jeho nabídka pro mnoho lidí vyjde zbytečně, že to prostě nevyužijí.
Stará smlouva platila pro příslušníky vyvoleného národa. Nová smlouva je nabídnuta úplně všem. A tak, bratři a sestry, teď když vstupujeme do těch velikonočních svátků a budeme s Ježíšem postupně prožívat to, co prožíval on, tak si máme uvědomit, že on ukázal obrovskou pokoru a ochotu dát úplně všechno. A proto si církev připomíná i tím viditelným gestem umývání nohou tady tuto Ježíšovu pokoru.
Bratři a sestry, nechme se tím vším oslovit, tím co nám Ježíš nabízí, nechme to na sebe působit. Je potřeba, abychom odložili práce, které odložit můžeme, aby nám zbyl čas na to, abychom mohli slavit. Tak jako se zastavil Ježíš ve Večeřadle a potom v Getsemanech, aby sebral síly k tomu, co potom přijde, tak i my se teď o těch velikonočních svátcích zastavme, abychom potom byli schopni zvládnout nápor toho všeho, co přijde.
Kéž se tak stane a kéž tyto svátky prožijeme skutečně duchovně a s co největším duchovním prospěchem.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, církev nám nabízí možnost prožívat vlastně Kristův život každý rok. V rámci jednoho liturgického roku prožijeme s Kristem celý jeho život. Je to z různých důvodů, ale můžeme k tomu vztáhnout i větu z dnešního evangelia, kdy říká Ježíš Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2013
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme do této chvíle slyšeli, nás zavádí na hostinu. Texty Starého zákona nás zavádějí nebo přivádějí do příběhu vykoupení, vysvobození z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, tato mše svatá se nazývá Mše na památku večeře Páně, nebo jak my lidově říkáme Poslední večeře. V dnešních textech jsme slyšeli o dvou posledních večeřích – o poslední večeři, kterou slavil Pán Ježíš s učedníky ve večeřadle dřív, než začal trpět, a o poslední večeři, kterou slavili Izraelité v Egyptě, než odešli z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych vás pochválit – za to, že jste přišli, že jste se rozhodli oslavit i tento den, že jste si neřekli: „Ale, ty Velikonoce jsou dlouhé a budu to slavit až třeba v sobotu nebo v neděli“, anebo jak někteří si myslí, že až v pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, začínáme slavit velikonoční třídenní. Co je zvláštní, mnoho lidí ty Velikonoce začne slavit až v okamžiku, kdy vlastně ty Velikonoce skončí. V celé společnosti, v našich farnostech, protože máme dvě farnosti, ve kterých působím, je vidět obrovská únava. Více...