Rubrika
HomilieVezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2013
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme do této chvíle slyšeli, nás zavádí na hostinu. Texty Starého zákona nás zavádějí nebo přivádějí do příběhu vykoupení, vysvobození z egyptského otroctví. Vedou nás do okamžiku, kdy se Izraelité musí rozhodnout: „Pomažeme veřeje krví beránka, nebo nepomažeme? Pomažeme, a nic se nestane přes noc, potom ráno přijdou egyptští vojáci a bude s námi zle. Nepomažeme a riskujeme, že zemřou naši prvorození synové.“ Byla to situace, kdy bylo nutné se rozhodnout.
Novozákonní texty nás uvádějí do okamžiku, kdy Ježíš se rozhoduje. Ví, že se přiblížil ten okamžik, kvůli kterému přišel. Jako Božímu Synu je mu to naprosto jasné. Jako člověk v sobě sbírá všechny síly. Jak to ještě dnes uslyšíme v adoraci, na Zelený čtvrtek také zazněla ta věta z Ježíšových úst: „Duch je odhodlán, ale tělo je slabé.“
Bratři a sestry, slova žalmu, která jsme dnes zpívali nebo spíš vyslechli, tak nás zavádějí do okamžiku, kdy končila večeře, ta paschální, kterou slavil Ježíš s apoštoly. Evangelista nám taky zaznamenal větu: „Když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu.“ Ten chvalozpěv je právě ten žalm, někdy má číslo 115, někdy číslo 116. Je to chvalozpěv, děkovný žalm. Není příliš dlouhý, ale přesto se v něm dají najít zase dvě roviny.
„Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal?“ Ten žalmista se v tomto okamžiku dívá zpět na svůj život. Tam je otazník: „Čím se odplatím? Vždyť já nemám čím. Je toho tolik, co jsem dostal, je toho tolik, co každý den dostávám, a dá mi velkou práci, abych vůbec našel něco, co by to vyvážilo.“
Jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnešní den, dnešní liturgie nás vede k tomu, abychom děkovali – za Ježíšovu přítomnost v eucharistii, za všechny druhy přítomnosti, které Ježíš a Bůh vymyslel, aby mohl být s námi. Máme děkovat za všechna obdarování, která dostáváme – za ta veliká i za ta všední.
„Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo.“ On se tady odvolává na takový starý obřad. Vlastně se jednalo o soudní spor, kdy někdo se dovolával Boha za svědka, a tento člověk, který volal Boha za svědka jako poslední instanci, vzal kalich s vínem a procházel jeruzalémským chrámem a přitom zpíval slova modlitby.
Ježíš to nejkrásnější, to největší, co nám mohl dát, nám dal při hostině – při hostině, ve které otec rodiny v průběhu té hostiny čtyřikrát vzal do ruky pohár, vždycky pronesl požehnání, díkůvzdání, chválil a velebil Boha. Ježíš využil slavnostního okamžiku hostiny k tomu, aby nás obdaroval. Využil k tomu hostinu, která se konala v domech, ne v chrámu, ale v domech, tedy řekli bychom v soukromí. Téměř jaksi to prostředí je velmi civilní, žádný chrám, žádná synagoga, ale hořejší místnost, místnost, která splňovala jediné kritérium – aby se tam všichni vešli.
Ježíš využil té chvíle, kdy jim bylo dobře, byli spolu. To, kolem čeho se scházíme doma, je stůl. Scházíme se kolem stolu, když prožíváme radost, když prožíváme slavnost, ale i když prožíváme smutek. A Ježíš nám chce říct: „Při tom všem já chci být s vámi. Já to beru vážně.“ A právě ten žalmista říká: „Přinesu ti oběť díků a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby.“ Žalmista říká: „Já jsem se přesvědčil o tom, že ty to se mnou, Bože, myslíš vážně, a tak já to budu myslet vážně s tebou.“
Bratři a sestry, za všemi těmi texty, které jsme slyšeli, je příběh – příběh, do kterého my máme vstoupit. Ten příběh proniká až k nám. Jak do toho příběhu vstoupíme? Jak se k tomu postavíme? Víme, že Ježíš často chodil do rodin, mezi lidi, přijímal pozvání od farizejů, od celníků, od hříšníků až po svoje učedníky, a často s nimi jedl a využíval tady tu chvíli k tomu, aby s nimi mluvil, aby je získal, aby jim vysvětloval, předával evangelium. Otázka je, jak do toho příběhu vstoupíme my, jak my vstoupíme do evangelia. Jsme pozváni k hostině.
V Indii se vypráví jeden takový příběh. Je to také o jídle. Je to příběh naprosto smyšlený, fiktivní, ale je to příběh motivující. A nyní, když vstupujeme do velikonočního třídenní, tak si myslím, že bude pro nás pro všechny velmi užitečný. V tom příběhu vystupují dvě maminky a jejich dva synové. V podstatě obě ty maminky posílají svoje syny a říkají těm synům: „Víš, já nemůžu, ale tady kousek od nás zítra bude ten rabi z Nazareta. On je velmi moudrý, mluví moc hezky a má rád lidi. Tak tam půjdeš a poslechneš si ho. Zkusíš si taky zapamatovat toho co nejvíc a až se vrátíš, tak mi to všechno řekneš. Ráda bych šla, ale mám povinnosti, musím zůstat doma.“
Takhle obě ty maminky posílají svoje syny. A protože jsou to maminky, tak každá ta maminka dá svému synovi na cestu svačinu: „Bude to dlouhá cesta. Kdoví kam vás to zavede, kdy se vrátíte.“ Oba synové se druhý den večer vrátí a maminky se ptají.
Jedna říká: „Tak co, jaké to bylo?“ A ten syn říká: „Bylo to pěkné, Ježíš mluvil moc hezky, bylo to krásné. Nedokážu to zopakovat, ale bylo to úžasné. Všichni z toho byli nadšeni. Ježíš nás zavedl na takové opuštěné místo a my jsme ho tam chtěli provolat králem, ale on se nám pak někde ztratil a nevíme, kde zmizel. Jo, mami, a tady je zpátky ta svačina.“
A maminka říká: „Tys neměl hlad?“ „No, měl, hlavně na začátku, ale víš, tam bylo spoustu lidí a oni neměli nic k jídlu, a tak já jsem měl strach, že když tu svačinu vybalím a začnu nabízet těm okolo, tak že na mě už nezbude. Ale dopadlo to dobře. Ježíš nám dal potom všem najíst. Mami, bylo to super.“
Vrátí se potom domů taky ten druhý a maminka říká: „Tak co, co Ježíš říkal?“ A ten druhý říká: „Ježíš říkal, abychom se nebáli. Že ti, co teď pláčou, budou potěšeni. Že ti, kteří dokáží čekat, tak že budou za to čekání odměněni. Že ti, co konají dobro, tak že Bůh každé, i to malé dobro vidí a odmění. Ježíš mluvil o tom, že lidé, kteří jdou za ním, budou blahoslavení, že budou mít pokoj ve svém srdci.
Víš, mami, šli jsme hodně daleko, ale potom, potom přišlo něco úžasného. Apoštolové nám řekli, abychom si sedli, tak jsme si sedli. A pak přišli a ptali se, jestli nemá někdo něco k jídlu. A tak já jsem vytáhl tu svou malou svačinu – těch pět chlebů a ty dvě ryby, cos mi dala. Oni to dali před Ježíše, on se nad tím pomodlil, a potom z té mé malé svačiny, mami, představ si to, z té mé malé svačiny se najedli úplně všichni.“
Bratři a sestry, i my máme vstoupit do večeřadla, na hostinu. Jsme pozváni. Každý z nás tam přináší něco, často třeba malého, nedostatečného, ale nebojme se to vytáhnout a nabídnout to Ježíšovi. On to použije a určitě my sami budeme přesvědčeni, co velkého a krásného z toho vznikne.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, církev nám nabízí možnost prožívat vlastně Kristův život každý rok. V rámci jednoho liturgického roku prožijeme s Kristem celý jeho život. Je to z různých důvodů, ale můžeme k tomu vztáhnout i větu z dnešního evangelia, kdy říká Ježíš Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych navázat na tu myšlenku, s kterou jsme začali slavit tuto liturgii, že je to zvláštní den, který dnes prožíváme, na pomezí mezi starou a novou smlouvou. Říká se této liturgii mše svatá na památku Poslední večeře, nebo na památku večeře Páně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, tato mše svatá se nazývá Mše na památku večeře Páně, nebo jak my lidově říkáme Poslední večeře. V dnešních textech jsme slyšeli o dvou posledních večeřích – o poslední večeři, kterou slavil Pán Ježíš s učedníky ve večeřadle dřív, než začal trpět, a o poslední večeři, kterou slavili Izraelité v Egyptě, než odešli z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych vás pochválit – za to, že jste přišli, že jste se rozhodli oslavit i tento den, že jste si neřekli: „Ale, ty Velikonoce jsou dlouhé a budu to slavit až třeba v sobotu nebo v neděli“, anebo jak někteří si myslí, že až v pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, začínáme slavit velikonoční třídenní. Co je zvláštní, mnoho lidí ty Velikonoce začne slavit až v okamžiku, kdy vlastně ty Velikonoce skončí. V celé společnosti, v našich farnostech, protože máme dvě farnosti, ve kterých působím, je vidět obrovská únava. Více...