Rubrika
HomilieMně na vás záleží, vy jste moji
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. že „chtěl ukázat lásku až do krajnosti“. A odpověď není žádná. Asi proto, že to nechápali.
A když my budeme upřímní sami k sobě, tak si přiznáme, že ani my to moc nechápeme. Ale ta dnešní bohoslužba má přispět k tomu, abychom pochopili třebas o trošičku víc.
V komentáři jsme slyšeli, poslední věta byla před evangeliem, že biblisté vidí v tom umývání nohou okamžik vzniku církevního společenství. My se chystáme slavit paschu, svátek, který je známý už ze Starého zákona, který je označován jako „přejití“. Izraelité přešli z Egypta, z otroctví, do svobody. Ale dostali se na poušť.
V Novém zákoně Ježíš přechází k Otci, ale bude přecházet skrze kříž. Bude se rodit církev a budou do ní patřit ti, kteří stáli pod křížem, budou tam patřit ti, kteří zapírali, že Ježíše znají, a budou tam patřit ti, kteří utekli. Bohužel do té církve nebudou patřit ti, kteří se z ní sami vyloučili. Mám na mysli Jidáše.
Ta církev se bude taky rodit v bolestech. Bude „přecházet“. Od toho stavu učedníků bude přecházet do stavu, řekli bychom, těch, kteří mají učit, ale především svědčit.
Svátky se jmenují Pascha, přejití. Doslova to znamená „přeskočení“. A sice že ten anděl v Egyptě při té poslední Egyptské ráně přeskočil domy Izraelitů a jejich prvorození synové zůstali naživu. Tedy máme přejít, přeskočit, poskočit o kus dál jako jedinci, jako Ježíšovi učedníci, jako Ježíšovi svědkové, ale také jako společenství.
To starozákonní společenství se formovalo kolem toho jídla, kolem té hostiny beránka. „Jestliže je rodina tak malá, že nestačí sníst beránka, ať si přibere ze sousedství.“ Tedy vlastně tam už je v tom „aha, nestačí dívat se, jak to bude u nás doma, ale je potřeba taky dívat se, jak to mají ti vedle“. To je společenství, takto se buduje společenství.
Musíme si přiznat, že to společenství v tom Večeřadle taky mělo svoje problémy. Ježíš umyl nohy všem - i Jidášovi, i Petrovi. A jak to uslyšíme vlastně zítra v pašijích podle Jana, Jidáš potom odchází. A nikdo se ho nezeptá: „Kam jdeš? Proč jdeš?“ Tedy to společenství ještě nefungovalo tak, jak by mělo. I my se s tím setkáváme, i my tady s tímto velmi a velmi trpíme. Ale máme najít sílu u Pána.
„Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil lásku do krajnosti.“ Svatý Jan tady zhutnil hodně informací, tady to tohoto souvětí. Ony jsou to vlastně dvě souvětí. Ježíš bude přecházet k Otci. Přišla hodina.
Svatý Jan celé svoje evangelium píše, jako by to byl jeden den. On to chápe tak, že ty roky, které žil Boží Syn Ježíš mezi námi, že to je to nejskvělejší období lidských dějin, a proto ho označuje jako jedním dnem.
Den je poměrně dlouhý, ale teď přichází ten ústřední okamžik, ta hodina, to, proč Ježíš přišel. Přišel, aby, řekli bychom, otevřel zavřené dveře mezi člověkem a Bohem. Ne jedny, ale mnoho zavřených dveří. A věděl, že je potřeba to ukázat nějak, aby to pochopili. A proto vlastně Ježíš v tuto chvíli učí. On učí tím, co dělá.
Těm, kteří byli ve světě, miloval svoje, projevil lásku do krajnosti. „Miloval svoje.“ Kdo jsou ti jeho? No, tam je jich těch dvanáct. Mezi nimi je ten jeden, který bude stát pod křížem, ten jeden, který zapře, že Ježíše zná, ten jeden, který ho zradí, a ten zbytek, který uteče. To jsou jeho. My bychom řekli: „Pane, tak to sis vybral!“ Ale potom je potřeba s pokorou říct: „Děkuju ti, že sis vybral i mě.“ Že sis vybral každého z nás, protože každý z nás má ty limity, každý z nás má ty problémy, kdy utíká, má strach, zapírá, zrazuje a podobně. Ale jsme jeho.
„Chápete, co jsem vám učinil?“ To je to. Ukázal jim tím skutkem: Mně na vás záleží. Vy jste moji.
Bratři a sestry, a toto bychom si měli odnést tady z této oslavy. Jsme jeho. Přes všechny naše slabosti on se k nám hlásí a on říká: „Vy jste moji.“
Ono to pokračuje ještě tím „kteří byli ve světě“. Písmo svaté zná několik označení pro tuto existenci, ve které žijeme, pro to, čemu říkáme svět. Jeden termín je pro svět, který respektuje Boha, který ho vyznává, který ho uznává, který v něho věří. Druhý termín je pro svět, který je vůči Bohu nepřátelský, odvrácený. Nerespektuje, nechce Boha znát a staví se nepřátelsky. Tady v originále je použit právě termín pro ten svět, který je nepřátelský.
Takže Ježíš chápe, my, jeho učedníci, jsme postaveni do světa, který je často nepřátelský, často nepřející. Často jsme postaveni do situací, které jsou nad naše síly.
Ježíš nás miluje a projevuje lásku do krajnosti. Umyl jim nohy. Udělal práci, kterou dělal otrok. V Izraeli tuto práci nikdy nesměl vykonávat otrok, který byl izraelské národnosti. Tato práce byla považována za tak ponižující, že ji vykonával v Izraeli někdo, kdo byl z jiného národa. I když jsi otrok a jsi Izraelec, tak moc tě neponížíme. A Ježíš toto dělá dobrovolně, protože chce.
Umývá nohy. Nohy, to je prostředek, jak se dostat z jednoho místa na druhé místo. My žijeme v čase a prostoru. S tím časem nemůžeme udělat nic. Ten plyne nezávisle na nás. Nemůžeme ho zpomalit, nemůžeme ho zrychlit. Ale můžeme si vybrat místo, prostor, kde budeme trávit náš čas. To je na nás.
Kam se vracíme nejraději? Domů. A co nemáme rádi? Bloudění. Domů se vrací syn, dcera, dítě. Bloudí uprchlík. Tady se vlastně dostáváme k tomu, že ti bibličtí komentátoři do tohoto místa právě vsazují takový velký odstavec o těch, kdo bloudí a kdo prchají. Je to vlastně shoda okolností a je na nás, abychom děkovali za to, že nemusíme prchat, a je na nás, abychom dnes řekli: „Ano, Ježíši, já chcu jít za tebou domů. Protože jsem tvůj, jsem tvá a vím, že Otec na mě čeká, že Otec na nás na všechny čeká a má pro nás otevřené dveře. A navíc, ty nám, Pane, ukazuješ svou starostlivost, svou péči, svou lásku až do krajnosti.
Děkujeme ti, Pane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2024, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, stojíme na prahu svátku, kterému říkáme Velikonoce, izraelité Pascha, přejití. Slovo přejití nebo tento termín „přejít odněkud někam“ tam zazní vícekrát v různých souvislostech.
Slyšeli jsme, že svatý Jan říká, že Ježíš měl přejít z tohoto světa k Otci. Je to jedno přejití. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, prožíváme rok věnovaný eucharistii, a pokud jde o eucharistii, tak v každém liturgickém roce vystupují dva svátky – Zelený čtvrtek a Slavnost Těla a krve Páně, jak se lidově říká, Božího těla. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, možná jste si někdy položili otázku: „Jaká byla atmosféra ve večeřadle při poslední večeři?“ Evangelia ukazují na různé aspekty. Třeba svatý Lukáš ukazuje na to, že to tam nebylo všechno tak ideální, jak bychom si možná mysleli, protože krátce předtím se apoštolové přou o místa a doslova se dohadují, kdo z nich je největší, jinými slovy, kdo z nich je nejdůležitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty dnešní liturgie tvoří myšlenkovou jednotu. První čtení mluví o předobrazu, o večeři, kterou si židé připomínají vysvobození z Egypta. Všimněme si, že to není žádná oslava, která by se děla v nějakém chrámu, ale je to oslava, která se děje doma do dnešních dnů. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Ex 12,1-8.11-14; 2. čtení 1 Kor 11,23-26; evangelium Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek si připomínáme hodně událostí. Připomínáme si ustanovení svátosti kněžství, ustanovení eucharistie, oběti mše svaté, připomínáme si Ježíšovo bdění v Getsemanské zahradě, jeho zatčení a takový ten první soud, který proběhl před veleradou a před Anášem a Kaifášem. Bratři a sestry, připomínáme si tady ale ještě jednu důležitou věc. A sice: je to ustanovení Církve, protože všechny svátosti se udělují v Církvi. A je velice zvláštní, že Pán Ježíš ustanovil Církev právě tím, že apoštolům umyl nohy. Více...