Rubrika
HomilieProžívejme s Ježíšem Velikonoce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych vás pochválit – za to, že jste přišli, že jste se rozhodli oslavit i tento den, že jste si neřekli: „Ale, ty Velikonoce jsou dlouhé a budu to slavit až třeba v sobotu nebo v neděli“, anebo jak někteří si myslí, že až v pondělí. Chci vás pochválit za to, že jste se rozhodli vstoupit do tohoto velikonočního třídenní opravdu od začátku. V jistém slova smyslu se tak podobáme poutnici Eterii, o které jsem začal mluvit v neděli.
Víme o ní, že se na konci čtvrtého století vydala na cestu do zaslíbené země, navštívila i Egypt a vůbec ta místa, která nějakým způsobem souvisí s dějinami vyvoleného národa. Víme, že v té době těch lidí bylo celkem dost, kteří se vydávali na takovouto pouť. A tady už nás může napadnout první otázka: „Proč?“ Vždyť měli evangelium doma, v té době celé Středomoří už bylo křesťanské, mše svatá se slavila ve všech těch zemích kolem Středozemního moře, znali evangelium.
Proč? Protože nechtěli být jenom nějakými pasivními diváky, nechtěli být jenom těmi, kteří to vyslechnou a zůstanou nezúčastněně mimo. Oni chtěli do toho děje vstoupit, vstoupit do evangelia, přivlastnit si ho, prožít s Ježíšem to, co prožil on.
A proto se tito lidé vydávali na cestu. Když jeli lodí, tak to trvalo nějaký týden, když šli pěšky, tak to trvalo i několik měsíců. Oni pak taky tam nezůstali jenom týden nebo dva, ale několik dalších měsíců nebo i půl roku zůstali ve Svaté zemi a pak se vraceli domů. Mnoho z nich ale také na té cestě zemřelo a všichni tito lidé si museli položit otázku: „Vrátím se domů? Uvidím vůbec někdy svůj domov? Stojí mi za to vydat se na tuto cestu?“ A řekli si: „Ano, stojí mi to za to. Stojí mi to za to a já chci prožít evangelium, chci prožít aspoň trošku to, co prožil Ježíš.“
Bratři a sestry, toto je skutečný apoštolát, toto je nadšení pro evangelium, protože když takto my budeme prožívat Velikonoce, tak ti, kteří nevěří, ale budou nás vidět, tak si řeknou: „Co to je, že toho člověka to žene, aby se zvednul, aby šel, aby něco dělal, aby nezůstal doma? Co to je za myšlenku, co to je za sílu?“
Ale když my bychom dávali takový příklad laxnosti a toho, když bychom třeba slavili Velikonoce tak, jak se slavily různé svátky za minulého režimu, kdy šlo o to mít čárku a potom co nejrychleji utéct, tak bychom dávali evangeliu velmi špatný příklad a ti, kteří by nás viděli, by řekli: „Vždyť ani on tomu nevěří, vždyť ani on na to nespoléhá.“ Ale když uvidí naše zaujetí pro tuto věc, tak určitě to někoho z našeho okolí povede k tomu, že se zamyslí, že bude o těchto věcech uvažovat.
Jak už jsem začal v neděli mluvit o tom, jak tito křesťané slavili v Jeruzalémě Květnou neděli, tak z toho vyplývalo, že to bylo skutečně slavení velmi náročné, i po té fyzické stránce, že toho hodně nachodili, že byli hodně vzhůru v noci. Tam je dobré si uvědomit, že tam už v tuhle chvíli začíná být dost teplo a že tedy tady v těch zemích kolem Středozemního moře bdít v noci není zas až tak zvláštní nebo vyjímečné, jak třeba u nás, a že skutečně tam za poledne v létě život ustává a zase se celá ta země probouzí k životu se západem slunce.
Ta myšlenka, záměr fyzické námahy, toho chození, je tady proto, aby člověk udržel svoji pozornost. Když člověk chodí, přemísťuje se, tak ho to vede k tomu, že se víc zamyslí, že si uvědomí: „Aha, teď jsem tady. Tady Ježíš prožil to a ono.“ Když člověk sedí na jednom místě, je tady nebezpečí toho, že mu myšlenky utečou, že zadřímne, že neudrží pozornost.
A potom tady byla ještě jedna myšlenka, a sice oplatit námahu Pána Ježíše svojí vlastní námahou. Skutečně prožít ty svátky nejenom po stránce duchovní a duševní, ale i po té stránce fyzické, dát Pánu i námahu právě těch různých procesí, nočních bdění a podobně. Ale vždycky, a k tomu dojdeme, tam byla myšlenka mít ohled na lidi, mít ohled na ty, kteří to slaví.
Takže jak slavili křesťané ve čtvrtém století Zelený čtvrtek? Ráno, dopoledne vykonali ty modlitby, které konali každý den, v chrámu Vzkříšení a to hlavní začalo ve dvě hodiny odpoledne, a sice v tom větším chrámu, v chrámu Umučení. Tady začalo to, čemu my říkáme bohoslužba slova. Těch textů tam bylo víc, než my jsme třeba četli dnes. A když ta bohoslužba slova skončila, tak se přesunuli na nádvoří, které bylo mezi oběma chrámy – mezi chrámem Umučení a chrámem Vzkříšení.
Jak už jsem zmiňoval v neděli, na tomto nádvoří byla Kalvárie, tedy místo, kde byl Kristův kříž před čtyřmi sty lety. A na tomto místě oni slavili na Zelený čtvrtek eucharistii – bohoslužbu oběti. To byl jediný den v roce, kdy slavili eucharistii na Kalvárii, právě proto, aby si připomněli spojitost mezi Poslední večeří, tím, kdy Kristus nabídl svoje tělo, svou krev, a Velkým pátkem, tou obětí na Kalvárii, kdy se to skutečně stalo.
Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek, když Ježíš řekl: „Toto je moje tělo, toto je moje krev. Tělo, které se za vás vydává, krev, která se za vás prolévá,“ tak apoštolové určitě nechápali, jak to Pán myslí. Možná měli chuť se ho na to zeptat: „Mistře, vysvětli nám to,“ ale ty události šly tak rychle, že už na to neměli čas. A oni to pochopili až po jeho zmrtvýchvstání, že Zelený čtvrtek a Velký pátek spolu velmi úzce souvisí. Že na ten Zelený čtvrtek Ježíš udělal krok nabídky, kdy řekl: „Já to dávám, já to chci dát“ a na Velký pátek to uskutečnil.
Takže když dokončili tuto bohoslužbu oběti u Kalvárie venku, což bylo asi kolem šestnácté hodiny, tak potom jáhen je všechny propustil a vyzval je k tomu, aby se sešli v deset hodin večer v půlce Olivetské hory, v místě, které se nazývá Eleona a je to jeskyně. Je to jeskyně, o které se vědělo, že tam Ježíš pobýval se svými učedníky a že je tam učil.
Tam přišli a četli si znovu všechny ty texty ze Zeleného čtvrtku, co Pán Ježíš dělal, kde byl. Když potom taky četli úryvek o tom, že „Pán Ježíš poodešel, co by kamenem dohodil, padl na zem a modlil se“, tak to udělali, o kus se přesunuli. A nakonec se přesunuli do Getsemanské zahrady. Tam se dostali někdy kolem půlnoci. Tam četli úryvek o tom, jak Jidáš přivedl zástup lidí, kteří Pána Ježíše zajali.
Eterie říká, že v tu chvíli, kdy četli o Ježíšově zatčení, že mnozí lidé plakali. Nám to může připadat zvláštní. Jednak lidé kolem středomoří jsou takoví mnohem víc impulsivnější, dávají víc najevo svoje city než my, neschovávají se s nimi tak, jak my. Ale to není jenom otázka nějakých citů a povahy, ale je to taky otázka toho, že tito poutníci si uvědomovali: „Já teď mám možnost prožít na těchto místech to, co prožíval Ježíš.“
S určitou nadsázkou můžeme říct, že dnes, když by někdo chtěl, tak může být ve Svaté zemi, v Jeruzalémě o Velikonocích každý rok.“ Ale tito lidé si uvědomovali: „Já jsem tady jednou za život. To je moje životní zkušenost, to je zkušenost víry, ze které já budu potom žít celý další život.
Bratři a sestry, pro nás je to těžší, my zůstáváme doma, ale velikonoční svátky, zážitek velikonočních svátků tak, jak do nich teď vstupujeme, to má být něco, z čeho máme brát sílu minimálně po celý další rok, do dalších Velikonoc.
Eterie dál popisuje cestu celého toho shromáždění, průvodu, z Olivetské hory do Getsemanské zahrady. Píše, že na cestu poutníkům svítili jáhnové a další „ministranti“ se svícemi a že jich tam bylo víc než dvě stě. Že ten průvod šel velmi pomalu, co noha nohu mine, protože všichni už byli unaveni z celého toho bdění. Někteří z nich se postili předtím, třeba i týden, čtrnáct dnů během postní doby. Takže byli unaveni.
Zase bych k tomu podotkl, že celé ty oslavy mají takový velmi lidský rozměr, protože je to připomínka toho, co všechno vykonal Ježíš pro člověka a tedy člověk je tam na prvním místě. Není to jenom nějaká manifestace, není to něco, kam všichni musí, ale je to vyjádření víry všech těch, kteří tam jsou.
A když tedy skončily obřady v Getsemanské zahradě, tak se vydali zpátky do města a došli do chrámu Vzkříšení, do Anastaze, a tady, to je velmi zvláštní, měl biskup promluvu. Určitě už byli všichni velmi unaveni a Eterie píše o tom, že je biskup je povzbuzoval. Povzbuzoval, aby si odnesli domů všechna ta slova, která slyšeli, aby o těch slovech rozjímali, aby děkovali za všechno to, co Ježíš pro nás udělal, a aby z toho čerpali posilu pro svůj život.
Potom bylo propuštění lidu a ještě dobrovolná cesta, kterou nikdo nevyžadoval, ale stejně tam skoro všichni šli. A sice o kus dál se přesunuli ke sloupu, u kterého byl Ježíš přivázán při bičování. A tam už se vlastně každý z nich sám pomodlil a potom šli domů.
Ještě jsem trošku přeskočil, že tady v tom chrámu, v té Anastazi, četli evangelium o tom, jak Ježíš byl před Pilátem. Potom se odebrali k tomu sloupu a šli domů.
Celé to končilo při východu slunce v pátek ráno, čili ty obřady byly velmi dlouhé, ale jak říkám, šlo vlastně o to zmapovat celou cestu, kterou prošel Pán Ježíš. Nejenom ji zmapovat, jako nějaký divák, ale jako ten, kvůli kterému to Ježíš prošel, jako ten, který je velmi vděčný za toto, jako ten, který z toho chce načerpat sílu.
Bratři a sestry, po mši svaté bude adorace v Getsemanské zahradě. Zkusme Ježíšovi poděkovat za všechny ty dary, které nám dal na Zelený čtvrtek, za eucharistii, za příklad nesení utrpení, za osamocenost, kterou podstoupil (my často trpíme osamoceně), za všechno to, co on pro nás udělal. Každý si tam najděme svoje místo, svůj kouteček. Za to poděkujme a v tomto koutečku se „schovejme“ a prožívejme s Ježíšem Velikonoce. Prožívejme je tak, jako kdyby každý z nás byl jediný člověk na světě, protože kdyby na světě byl jeden jediný člověk , Ježíš by to, co udělal, udělal pro každého z nás.
Za to mu děkujme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, církev nám nabízí možnost prožívat vlastně Kristův život každý rok. V rámci jednoho liturgického roku prožijeme s Kristem celý jeho život. Je to z různých důvodů, ale můžeme k tomu vztáhnout i větu z dnešního evangelia, kdy říká Ježíš Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych navázat na tu myšlenku, s kterou jsme začali slavit tuto liturgii, že je to zvláštní den, který dnes prožíváme, na pomezí mezi starou a novou smlouvou. Říká se této liturgii mše svatá na památku Poslední večeře, nebo na památku večeře Páně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2013
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme do této chvíle slyšeli, nás zavádí na hostinu. Texty Starého zákona nás zavádějí nebo přivádějí do příběhu vykoupení, vysvobození z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, tato mše svatá se nazývá Mše na památku večeře Páně, nebo jak my lidově říkáme Poslední večeře. V dnešních textech jsme slyšeli o dvou posledních večeřích – o poslední večeři, kterou slavil Pán Ježíš s učedníky ve večeřadle dřív, než začal trpět, a o poslední večeři, kterou slavili Izraelité v Egyptě, než odešli z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, začínáme slavit velikonoční třídenní. Co je zvláštní, mnoho lidí ty Velikonoce začne slavit až v okamžiku, kdy vlastně ty Velikonoce skončí. V celé společnosti, v našich farnostech, protože máme dvě farnosti, ve kterých působím, je vidět obrovská únava. Více...