Rubrika
HomilieTak moc mi na tobě záleží
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, tato mše svatá se nazývá Mše na památku večeře Páně, nebo jak my lidově říkáme Poslední večeře. V dnešních textech jsme slyšeli o dvou posledních večeřích – o poslední večeři, kterou slavil Pán Ježíš s učedníky ve večeřadle dřív, než začal trpět, a o poslední večeři, kterou slavili Izraelité v Egyptě, než odešli z egyptského otroctví. Obě ty večeře mají mnoho společného, jedna druhou doplňují, a můžeme říct, že Ježíš staví na tom, co apoštolové, tedy účastníci té jeho poslední večeře znali.
Začněme tedy po pořádku od té starozákonní poslední večeře. Je líčena ve druhé knize Mojžíšově, a předtím tam byly líčeny egyptské rány. Naráz dochází k jakémusi přerušení a je tam líčeno, co mají udělat těsně předtím, než odejdou z Egypta. Svátky se nazývají pascha a celé ty svátky jsou jaksi v pohybu. Pořád se tam něco hýbe. Izraelité chodí při těch svátcích a Izraelité také v době Pána Ježíše na ty svátky chodili. Ježíš šel s apoštoly do Jeruzaléma. Ale byl tady jeden moment – moment té paschální večeře, kdy se zastavili. Kdy se zastavili a měli si připomenout, co to všechno znamená.
To první čtení můžeme přirovnat k radám, které Izraelité dostávají na cestu. Mluví se tam o tom, že si mají sbalit věci, oblečení, ale že se také mají posílit předtím, než se vydají na cestu. To jsou velmi důležité momenty, důležité prvky. Jde se tam natolik dopodrobna, že se tam říká, co se s tím beránkem smí dělat, co se s ním nesmí dělat a nápadně to připomíná Kristovo utrpení na kříži. Ale co je tam ještě důležité je to, že se tam mluví o tom, kdy se to má udělat. Má se to udělat v polovině měsíce, který se nazýval abíb, později nisan. Abíb je kanánské slovo a znamená klas. Oni si také v tu chvíli připomínali úrodu. Klas je plod, něco, co dozrálo. Ve Starém zákoně Hospodin chce říct: „Nazrál čas, abyste odešli z Egypta, abyste se stali svobodní, abyste nikomu neotročili.“ V Novém zákoně Ježíš chce říct apoštolům: „Nazrál čas, abych vás opustil. Dál půjdete sami.“ Ale i Ježíš dává apoštolům rady na cestu. K tomu ještě dojdeme.
A potom, nikdo tady tuto večeři nemá slavit sám. Rodina, která by byla tak malá, si má vzít lidi ze sousedství, aby stačili sníst beránka. Víme přesně, kolik to bylo. Nemělo jich být kolem stolu méně než deset. To je docela velká skupina. My bychom dnes řekli: „To je docela velká rodina,“ ale oni to brali: tak deset a víc nás má být, ale aspoň deset.
Bratři a sestry, tyto svátky by nikdo neměl slavit sám. Koneckonců pro eucharistii, pro to, čemu my říkáme svaté přijímání, církev latinsky používá termín communio, což znamená společenství – aby nikdo nebyl sám, ani když je mu dobře, ani když je mu zle. To je další důležitá myšlenka poslední večeře – poslední večeře starozákonní i poslední večeře novozákonní.
A jak jsem už zmínil, Pán Ježíš šel na svátky. To tam bylo totiž na konci: „Budete tento svátek slavit po všechna pokolení jako ustanovení věčné.“ V originále tam je takový obrat, jako „budete chodit na tyto svátky“. V době Pána Ježíše všichni Izraelité, kteří mohli, šli do Jeruzaléma. Byla tam důležitá ta cesta, aby odložili všechny svoje povinnosti, všechno to, co dělali doma, a aby se vydali na pouť. Nebyla to pouť dlouhá, pokud bydleli v Palestině, pokud bydleli mimo hranice Palestiny, tak to byla pouť dlouhá, ale šlo tam o to vyprázdnit hlavu od těch starostí, nechat všechny ty povinnosti, které mám doma, nechat je tam venku. Už se tím nezaobírat, co musím, co mám vyřídit, co mám ještě udělat, ale myslet teď na to podstatné, na to, že Bůh mě vysvobozuje.
Před tímto textem ze Starého zákona, jak jsem už zmínil, jsou líčeny egyptské rány. Tedy Bůh se projevuje jako ten, který je mocný, který je silnější než egyptští bohové, než egyptské modly, a v tuhle chvíli se začíná projevovat jako Bůh starostlivý, Bůh, který připravuje skrze Árona a Mojžíše Izraelity na cestu. Ale žádá za to něco. To něco je víra: „Vezmete krev beránkovu a natřete veřeje a příčný trám,“ jak my říkáme, futra.
Někdo by řekl: „To je za chvilečku, to je hned.“ No jo, ale ... Co to znamená, když to udělám? To znamená, že se přihlásím k Hospodinu, že všem těm Egypťanům, kteří bydlí okolo, ukážu a řeknu: „Já nevěřím v ty vaše modly, ale já věřím v Hospodina, v Boha Jahve, v jiného Boha.“ No jo, ale tím mnoho riskuji. Co když se v tu noc, která přijde, nic nestane? Co když ten Bůh není tak silný, jak Mojžíš s Áronem říkají? Nic se nestane, my se ráno probudíme, přijdou egyptští vojáci a řeknou: „Tak, a do práce. A dělat cihly! A vy jste si moc mysleli a ještě vám přidáme té roboty,“ a možná i někoho zavřou nebo dokonce zabijí.
Ale pak taky ještě nastává jiná varianta. Co když se ten Bůh splete? Co když Hospodin nedokáže tak dobře rozlišit a pobije nás taky?
Bratři a sestry, troufám si říct, že Izraelité v tu noc byli všichni vzhůru a čekali, čekali jak to dopadne, jestli se vůbec dožijí jitra druhého dne a kam půjdou. Jestli přiběhnou egyptští biřici a budou je hnát do práce, anebo jestli přijde Mojžíš a řekne: „Tak jdeme. Bůh nás volá, abychom šli do svobody.“ Čekali mnoho a to jejich očekávání se naplnilo, ale museli do toho vložit víru.
A jak je to s tou novozákonní poslední večeří? Ježíš se chystá opustit učedníky a říká jim: „Od teď půjdete sami. Taky se vydáte na cestu. Už nepůjdu před vámi, ale půjdu za vámi. Budu vás jaksi jistit zezadu, ale vy musíte jít.“ Ježíš jim dává taky rady na cestu, ale už to nejsou rady typu: „Tohle si sbalte, tohle nechte doma,“ a tak, ale jsou to rady, kterým říkáme životní zásady. Ježíš něco řekne slovy a něco ukáže skutkem – umyje nohy. Přesto, že říká: „Ne všichni jste čistí,“ umyje nohy i Jidášovi, i tomu, o kterém ví, že není čistý.
Bratři a sestry, to je veliké gesto, gesto, které chce říct: „Nemusíš se bát. Bůh je vždycky spravedlivý a vždycky milosrdný. Jestliže ty, človíčku, o to požádáš, uvidíš tvář Boha milosrdného, odpouštějícího.“
Ještě bych chtěl zmínit jednu epizodu, kterou zmiňuje jenom svatý Marek. Když přišli do Jeruzaléma, tak se apoštolové ptají Ježíše: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ A on říká: „Půjdete do města a potkáte muže, který nese na rameni džbán s vodou. Za ním půjdete, vejdete do domu, kam vejde on, a řeknete: Mistr vzkazuje ...“
Může se nám to zdát banální, ale proč? Také nás mohlo napadnout: „A nemohli se splést? Třeba, co kdyby šli za jiným mužem se džbánem na rameni?“ V podstatě se nemohli splést. Nosit vodu ze studny domů byla práce žen. Ten muž byl naprostá vyjímka. Opravdu byl jediný. To bylo něco vyjímečného.“
Co tím chce Ježíš říct? „Já jsem přišel vyměnit věci. Přišel jsem vyměnit pořádek věcí. To, co doteď bylo považováno za vyjímečné, se teď stane častým nebo běžným.“ Ježíš říká: „Přišel jsem to téměř převrátit na ruby. Přišel jsem vám ukázat, co máte dělat.“
Apoštolové před tím, než jdou slavit velikonoční večeři, tak se dohadují o tom, kdo z nich je největší a kdo má právo sedět Ježíšovi nejblíž. A Ježíš co? Ježíš jim všem umyje nohy, aby jim tím vyrazil z ruky jejich trumfy, aby umlčel jejich prázdná slova.
Bratři a sestry, toto gesto umytí nohou ukazuje, jak Boží Syn je ochotný jít blízko k nám, že je ochotný pro každého z nás udělat cokoliv. Za chvíli toto gesto budeme prožívat i tady v tomto domě Božím. Bratři a sestry, uvědomme si, že Boží Syn je ochotný toto udělat pro každého z nás. Bylo by nám hloupé nechat si nohy umýt od Ježíše? Byli bychom tak jako Petr, anebo jako Jidáš se budeme tvářit, že se nic neděje?
Děje se. Boží Syn přichází a chce zůstat. Jde o to, abychom my ho přijali, abychom ho neposlali pryč. Ježíš říká: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Musíme říct: „Pane, ještě úplně ne, ale chceme se to učit.“
Co to znamená nechat si umýt nohy? Přijmout pomoc, nechat si odpustit, přijmout podanou ruku. A nohy umývat? To právě znamená odpouštět, podávat ruce, zapomínat.
Bratři a sestry, jsme na tom všichni stejně, ale pro každého z nás přišel Ježíš, aby nám umyl nohy, aby nám řekl: „Tak moc mi na tobě záleží.“ S pokorou přijměme toto jeho gesto, tuto jeho starost. Vzpomeňme na to častěji, když budeme přistupovat ke svatému přijímání.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, církev nám nabízí možnost prožívat vlastně Kristův život každý rok. V rámci jednoho liturgického roku prožijeme s Kristem celý jeho život. Je to z různých důvodů, ale můžeme k tomu vztáhnout i větu z dnešního evangelia, kdy říká Ježíš Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych navázat na tu myšlenku, s kterou jsme začali slavit tuto liturgii, že je to zvláštní den, který dnes prožíváme, na pomezí mezi starou a novou smlouvou. Říká se této liturgii mše svatá na památku Poslední večeře, nebo na památku večeře Páně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2013
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme do této chvíle slyšeli, nás zavádí na hostinu. Texty Starého zákona nás zavádějí nebo přivádějí do příběhu vykoupení, vysvobození z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych vás pochválit – za to, že jste přišli, že jste se rozhodli oslavit i tento den, že jste si neřekli: „Ale, ty Velikonoce jsou dlouhé a budu to slavit až třeba v sobotu nebo v neděli“, anebo jak někteří si myslí, že až v pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, začínáme slavit velikonoční třídenní. Co je zvláštní, mnoho lidí ty Velikonoce začne slavit až v okamžiku, kdy vlastně ty Velikonoce skončí. V celé společnosti, v našich farnostech, protože máme dvě farnosti, ve kterých působím, je vidět obrovská únava. Více...